V.A.R. – No Place to Hide

V.A.R. – Není se kam skrýt

V.A.R. – Není se kam skrýt / No Place to Hide

Země: Česká republika
Žánr: thrash metal
Datum vydání: 21.12.2015
Label: Pařát Magazine

Tracklist:
01. Intro
02. Vrahova zpověď
03. Drákulovo zrození
04. Nový mýtus
05. Proti vizím
06. Poslední sen
07. Mocná síla
08. Konec světa
09. Není se kam skrýt
10. Satanův chtíč
11. Je po všem
12. Duše je víc než krev
13. Vrahova zpověď (version 2015)
14. Zemřeš jen na chvíli (new song 2015)
15. Satanův chtíč (version 2015)
16. Je po všem (version 2015)
17. Duše je víc než krev (version 2015)

Hrací doba: 63:23

Odkazy:
web / bandzone

K recenzi poskytl:
Pařát Magazine

Nebudu lhát, s čistým svědomím přiznávám, že k hudbě liberecké thrashové kultovky V.A.R. jsem se dostal teprve prostřednictvím její poslední řadové desky „Level 6“ z roku 2014. Přestože jsem už tenkrát věděl, že má tahle sebranka za sebou pěknou řádku let usilovného fungování a v podstatě jako jedni z prvních stáli spolu s několika dalšími u zrodu českého thrash metalu, tak mě to k jejich starším počinům nikterak netáhlo. Myslím, že právě pro ignoranty mého typu se rozhodl časopis Pařát oprášit jejich dnes již legendární demo „Není se kam skrýt“ a koncem loňského roku jej znovu vydat a pamětníkům tak dát možnost si nostalgicky zavzpomínat, kdežto mladším ročníkům ukázat, jak vypadaly začátky thrashmetalového hnutí v našich končinách.

Čeho jsem se před prvním poslechem bál ze všeho nejvíc, bylo technické zpracování. Nikdy jsem nebyl fanoušek demáčů a undergoundových nahrávek s všelijakou zvukovou kvalitou, takže jsem tajně doufal, že V.A.R. to s Pařátem svěří do správných rukou a desku alespoň rámcově přiblíží dnešním standardům. A to se taky stalo. Ve spolupráci s Milošem „Dodem“ Doležalem se jim podařilo dvanáctku skladeb vyčistit, vyzdvihnout jejich instrumentální přednosti, a přesto v nich ponechat atmosféru čtvrtstoletí staré nahrávky, protože původní datum vydání „Není se kam skrýt“ je rok 1990, což už je zatraceně dlouhá doba.

O tom, že ty skladby přežily zkoušku časem a mají co říct i aktuálnímu fanouškovi tvrdé kytarové muziky, není pochyb. Zřejmě nejpatrnější je to u čtveřice nově nahraných písní, u nichž je potěšující to, že kromě aktuálních instrumentálních možností V.A.R. na kompozicích prakticky nic nezměnili a „Vrahova zpověď“, „Satanův chtíč“, „Je po všem“ a konečně i „Duše je víc než krev“ mají v aktuálním provedení nemálo původní intenzity, jež se pod rouškou hutnějšího zvuku nikam nevytratila. Co v několik případech nefunguje, jsou texty, které dnes můžou budit úsměv na tváři, ale v kontextu toho, kdy tyto songu vznikaly, nelze nic moc namítat.

Hlavně prvně uvedená „Vrahova zpověď“ je hitovka jak bič a přesně tohle je typ skladby, jež vážně můžu. Jen pro úplnost dodám, že tato druhá část „No Place to Hide“, která vznikla v roce 2015, obsahuje kromě čtyř starších válů ještě novinkovou píseň „Zemřeš jen na chvíli“. Ta není špatná, kvalitativně za ostatními songy nijak výrazně nezaostává a zpěvák Pavel Berger jí se svým snadno rozpoznatelným vokálem, na nějž jsem si už při poslechu „Level 6“ rychle zvykl, dodává řádnou dávku syrovosti.

Ona syrovost je ostatně patrná z celého „Není se kam skrýt“ ve svém originálním znění, tedy z úvodních dvanácti kusů. Drtivá většina songů zní i po takové době velmi autenticky a jako prostředek k tomu, aby si člověk představil, jak to u nás na začátku 90. let v metalové hudbě vypadalo, má všechny předpoklady. Po vcelku zbytečném intru toto demo odpálí zmíněná „Vrahova zpověď“, na niž navazuje další thrash metalová rychlovka „Drákulovo zrození“. Na ní mě strašně baví vokál Pavla Bergera, jenž už tehdy zněl dost nabroušeně. Mezi další hodně povedené věci, které jsem si hned při prvním poslechu oblíbil, patří „Je po všem“ a „Satanův chtíč“ s několika změnami temp a démonickým Bergerem u mikrofonu.

V.A.R.

Kdybych měl naopak vybrat písně, na nichž se zub času podepsal nejvíce, tak je to za mě instrumentální „Mocná síla“, která dnes už nemá čím zaujmout, a „Poslední sen“ spolu s titulní „Není se kam skrýt“, z nichž ani jedna mě neohromila jak po kompoziční stránce, tak svým hitovým potenciálem, čímž by se zařadily po bok „Je po všem“ a jí podobných. Celkově vzato se oněch 40 minut (nepočítám skladby nahrané v loňském roce) dá přečkat bez sebemenších obtíží, až jsem byl překvapen, jak dobře se mi „No Place to Hide“ oproti původním obavám poslouchalo.

Když si tak vedle sebe postavím „No Place to Hide“ a předchozí řadovou placku „Level 6“, tak aniž bych chtěl obě nahrávky srovnávat co do celkového dojmu, příjemně mě překvapilo, jak hotovou kapelou V.A.R. již na svém demu byli, ačkoli jsou dnes už trochu jinde. Samozřejmě je slyšet, že tehdy se ve V.A.R. nad nějakými hlubšími souvislostmi v hudbě nepřemýšlelo a hlavní bylo hrát rychle, tvrdě a na koncertech hrozit zlými texty, ale i přes takovou tu dobovou naivitu, kdy se pro inspiraci nechodilo daleko k našim západním sousedům, je „Není se kam skrýt“ i po 25 letech skvělou prezentací toho, že V.A.R. si svou pozici uznávané kapely rozhodně zaslouží. A já jsem rád, že mi dali šanci nahlédnout k tomuto dobovému artefaktu, o nějž bych jinak v žádném případě nezavadil. Remaster, který má smysl!

V.A.R.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.