Vinterbris - Solace

Vinterbris – Solace

Vinterbris - Solace
Země: Norsko
Žánr: melodic black metal
Datum vydání: 16.6.2014
Label: Nordavind Records

Tracklist:
01. Dysphoria
02. Ash Alight
03. Fathoms
04. The Aurora of Despair
05. Gazing at a Fallen Sky
06. Euphoria

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Nordavind Records

Já vím, že to, co nyní prohlásím, nebude příliš originální, ale jak se říká, opakování je matka moudrosti. Takže tedy: norská black metalová scéna je vskutku početná a rozmanitá. Ať už se vám zamlouvá jakýkoliv druh black metalu, zde jej najdete a určitě zde naleznete i formace, jež v každém tom svém subžánru patří do špičky. Možná je pravda, že jméno stylu dala kapela z Velké Británie a (nejspíš) první opravdu čistokrevný black metal se objevil v sousedním Švédsku, ale je to právě Norsko, které se stalo symbolem tohoto žánru. A i když je v posledních letech docela v módě říkat, že norská škola už není, co to bývalo, a že naopak na vzestupu jsou země jako Francie nebo Polsko, ve skutečnosti je norská scéna stále nejen velice početná, ale i vysoce kvalitní.

Ani bych se nedivil, kdybyste po takovém úvodu očekávali, že Vinterbris budou nějakou ortodoxní smečkou, jež bude doslova ztělesňovat esenci black metalu, ale není to tak úplně pravda. Samozřejmě, tato čtveřice z Bergenu hraje black metal, o tom není radno pochybovat, jedná se ovšem o jeho melodickou odnož. Kdo si tedy myslí, že melodic black metal vlastně není black metal a ve skutečnosti je to hudba pro teplouše, klidně může zavřít okno svého misantropického prohlížeče. Ti ostatní nechť tak nečiní, protože by to byla škoda, jelikož muzika Vinterbris je až překvapivě dobrá.

Na norské black metalové scéně bývá velmi časté, že pomalu každý muzikant hraje v asi tak padesáti různých projektech, takže se jistě nabízí otázka, zdali i za Vinterbris stojí nějaká profláklá jména, zvláště když kapela pochází z Bergenu, což je známá líheň black metalu. Odpověď je však trochu překvapivá: ne. Nikdo ze stávající čtveřice ani lidé z bývalé sestavy nemají v portfoliu žádné známé smečky a většina z nich nemá v portfoliu vyjma Vinterbris vůbec nic. Navíc jsou to muzikanti dost mladí, všichni lehce přes 20, nejstaršímu 25… projekt byl navíc založen už v roce 2008, tedy v době, kdy jim všem bylo něco-náct. A přesto všechno znějí tihle Norové na své druhé desce “Solace” velice vyspěle, vyzrále, a jak již bylo řečeno, až překvapivě kvalitně.

Problém současného melodického black metalu tkví mnohdy v tom, že se utápí v přílišné stravitelnosti… když to řeknu hodně blbě, prostě vyměknul a tím svým způsobem vlastně dal za pravdu všem těm výše zmiňovaných ortodoxním, kteří si myslí, že melodic black metal je hudba pro děti. Co si budeme povídat, notná část tohoto subžánru má bohužel mnohem blíže k neškodnému “nuclearblastovskému” mainstreamu než k tomu, o čem black metal původně byl. O Vinterbris se sice nedá tvrdit, že by měli na to, aby spustili nějakou renesanci melodic black metalu a vrátili jej na tu “správnou” cestu, ale rozhodně už je na místě tvrdit, že vás při poslechu “Solace” nepřepadne pocit, že byste snad poslouchali nějaký kinder metal. Samozřejmě, na poměry black metalu obecně je muzika Vinterbris stále stravitelná a dost melodická, ale pořád ne natolik, abyste museli pochybovat, že posloucháte black metal, což je pro mě osobně dost sympatické.

Možná ještě sympatičtější je to, že i když se “Solace” na první poslech netváří jako něco zvláštního, po čase zjistíte, že to album stále posloucháte a hodně vás to baví. Není to žádný vybroušený originál a jistě se zde nacházejí pasáže, u nichž si asi vzpomenete na trochu známější kapely, ale nikdy to nepřekročí tolerovatelnou míru, spíše to působí jako citlivě provedená inspirace, aniž by docházelo k vykrádání.

V neposlední řadě je pak skvělé to, že Vinterbris dokážou přijít i s opravdu skvělými nápady. Necpou vám je pod nos a nejsou (nejspíš záměrně) vytaženy do popředí, takže je člověk možná na první pokus i přeslechne, ale to na druhou stranu také přispívá k tomu, že je “Solace” až překvapivě trvanlivým materiálem. Jakmile tam ty výborné momenty objevíte, vždycky se už na ně budete těšit, jako se například já těším na pasáž v druhé půlce čtvrté minuty skladby “Ash Alight”. Nicméně těch dobrých momentů je tu zcela jistě víc a v hlavě bezesporu utkví i rozjezdy “The Aurora of Despair” nebo “Gazing at a Fallen Sky”. Zejména v první jmenováné není problém si vybavit některé norské viking metalové stálice, aniž by to čemukoliv vadilo. Ostatně, ona ta severská atmosféra tak nějak dýchá z celé desky.

Rozhodně nechci tvrdit, že by byl “Solace” nějaký zázrak, protože tak to zase není, ale rozhodně je to velice povedené album, které je i přes mládí muzikantů vyzrálé a má co říct. Zároveň s tím pak ukazuje, že ve Vinterbris zcela zjevně vězí velký potenciál – jestli jejich druhá deska zní takhle, to by v tom byl čert, aby to byla jen náhoda, protože pevná a jistá skladatelská ruka je zde opravdu cítit. Když to všechno dám dohromady a sečtu, jak moc mě “Solace” baví, jak mě ta nahrávka překvapila a jak sympaticky na mě celé počínání Vinterbris působí, nebojím se vytáhnout velice pěknou známku.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.