Serpents Lair - Circumambulating the Stillborn

Serpents Lair – Circumambulating the Stillborn

Serpents Lair - Circumambulating the Stillborn
Země: Dánsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 3.11.2015
Label: Fallen Empire Records / Duplicate Records / Hellthrasher Productions

Tracklist:
01. Epipháneia
02. Epistemology of Death
03. Circumambulating the Stillborn
04. Mortui vivos docent
05. The Serpentine Gnosis
06. Dwelling on the Threshold to Tartarus
07. Devouring Wrathe

Hrací doba: 43:35

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Hellthrasher Productions

Na anonymní dánskou smečku Serpents Lair jsem prvně narazil v loňském roce, kdy kapele vyšel její první demosnímek s jednoduchým názvem „Demo MMXIV“, na němž se objevily celkem dvě skladby o souhrnné hrací době čtvrt hodiny. Nicméně i to bylo dost na to, aby bylo zřejmé, že v téhle sebrance rozhodně dřímá potenciál na tvorbu vysoce kvalitního okultního black metalu. A evidentně jsem nebyl jediný, kdo tuhle skutečnost zaznamenal, protože jen krátce po prvotním nezávislém vydání v digitální formě následovaly reedice dema na audiokazetě i vinylu.

Na sklonku letošního roku se Serpents Lair opětovně hlásí o slovo, aby potvrdili, že výtečná úroveň „Demo MMXIV“ nebyla pouhou náhodou. Tentokrát už se ale jedná o regulérní dlouhohrající zářez, jehož název zní „Circumambulating the Stillborn“. Opět se nejprve objevila digitální verze, což bylo v listopadu, prosinec se nese ve znamení vinylové edice a nakonec CD verze bude následovat v lednu. To je ale jen taková zajímavost na okraj, jelikož pro účely naší recenze jsou důležitější věci než vydávané formáty – pro nás je totiž stěžejní prohlášení, že Serpents Lair svůj potenciál s naprostým přehledem potvrdili a hned na pozici debutu servírují mocný opus, jenž za pozornost rozhodně stojí.

Abychom ale byli upřímní, je nutno zmínit jednu věc – Serpents Lair nevymýšlejí nic moc nového. Jejich black metal spadá do oné současné vlny okultního zla, které je zhusta potažené patinou chaosu. V tomto ohledu Dánové vlastně nijak výjimeční nejsou a kdo z vás se v tom black metalovém podzemí trochu vyzná, toho „Circumambulating the Stillborn“ svým soundem asi příliš nepřekvapí. Na druhou stranu, ti z vás, koho oslovují islandské smečky jako Svartidauði či Carpe noctem, by si Serpents Lair přesto neměli nechat ujít. Dánové totiž veškeré případné výtky toho druhu, že něco takového už tu přece v relativně podobném podání bylo, smetou ze stolu uhrančivou atmosférou, bravurními nápady a obdivuhodně ošklivou aurou, která jejich produkci obepíná.

„Circumambulating the Stillborn“ patří k těm nahrávkám, jež jsou na první poslech docela nečitelné, znějí relativně chaoticky a nepřehledně a na prvním rande vám ukáže maximálně jen tolik, abyste věděli, že je chcete pozvat na drink znovu. Oné prvotní nečitelnosti ostatně napomáhá i relativně hrubý a příjemně zašpiněný zvuk, jímž Serpents Lair disponují. Jenže jak už to tak bývá, oč méně je deska prvoplánově stravitelná v počátcích, o to delší pak bývá její životnost a přesně to je případ i „Circumambulating the Stillborn“.

Nějakých pár poslechů to trvá, než se v tom labyrintu člověk trochu zorientuje, ale pak už to jenom zraje a otevře se prostor, aby si posluchač mohl vychutnat skvěle budované kompozice, množství chytře vpletených kytarových melodií, výtečně slyšitelnou baskytaru a obecně velmi silné nápady. Albu velice prospívá i střízlivá délka, protože při relativní náročnosti toho materiálu je ta třičtvrtěhodinka akorát – takhle „Circumambulating the Stillborn“ trvá dostatečně dlouho na to, aby si to člověk užil a aby měl pozornost napnutou až do konce, ale ne přespříliš dlouho, aby se mohla dostavit nuda, jednotvárnost nebo jiná podobná svině, která dokáže poslech zkazit.

Zároveň se mi líbí, že je „Circumambulating the Stillborn“ monolitickým celkem, jenž postrádá nějaké slabší články. Je sice pravda, že žádné písně nevystupují nad ostatní, takže příznivci vlezlých hitovek si to asi moc neužijí, ale to dle mého vůbec nevadí, protože Serpents Lair dokážou držet vysokou laťku po celou dobu. Naopak, mně osobně to tímhle způsobem plně vyhovuje, zvlášť když všechno funguje na jedničku. A je úplně jedno, jestli zrovna hraje melodičtější mezihra „Dwelling on the Threshold to Tartarus“ (asi jediný „odpočinkovější“ kus), nebo se Dánové pustí do devítiminutových vrstevnatých opusů jako „Epistemology of Death“ (ten se jen tak mimochodem objevil i na demosnímku; druhý demáčový song už na albu není) či „The Serpentine Gnosis“.

Nebudeme to dále prodlužovat, jelikož už není moc co dodat k tomu, že „Circumambulating the Stillborn“ je skutečně skvělá deska, jež mě baví o dost víc než například letošní věci od (relativně příbuzných) Misþyrming či VI. Serpents Lair akorát nepředchází takový hype jako třeba u prvních jmenovaných, ale to je možná spíš dobře. Tak či onak, „Circumambulating the Stillborn“ je prostě šleha, u níž nepochybuji o tom, že se k ní budu rád vracet i s odstupem, a také si ji s chutí zařadím do sbírky. Za mě rozhodně velké doporučení k poslechu.

Serpents Lair


5 komentářů u „Serpents Lair – Circumambulating the Stillborn“

  1. S recenzí bych se až na pár věcí v posledním odstavci shodnul a zajímalo by mě, jak ses k desce nakonec vracel. Já si to dnes poslechnul minimálně po roce. :D

    1. No, vracel jsem se asi méně, než jsem při psaní recenze čekal, ale několikrát jsem si to ještě poslechl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.