Archiv štítku: Bloody Lair

Novinky u Bloody Lair

Domácí blackmetalová formace Bloody Lair má aktuálně napilno. Nejblíže je vydání splitka „…nas raízes do metal negro“, na němž se parta okolo Lorda Obsta bude podílet s brazilskými kapelami PërgamoVulto Abissal. Počin by měl být k mání příští měsíc a jeho přebal najdete tady. Vedle toho je v přípravě ještě jeden split, a to s americkými Hereticon.

V neposlední řadě pak Bloody Lair pracují na svém čtvrtém řadovém albu. To by se mělo jmenovat „Warhate“ a podle všeho by mělo vyjít ještě letos.


Bloody Lair

Bloody Lair - Behind the Gates of Terror
Země: Česká republika
Žánr: black metal

Otázky: H.
Odpovědi: Lord Obst
Počet otázek: 18

Odkazy:
facebook / bandzone

Zdravím Bloody Lair! Na začátek rozhovoru bych se rád trochu pohrabal ve vaší historii. Kdesi jsem se dočetl, že kapela ve své úplně původní inkarnaci začala ještě bez tebe a hrála heavy metal, což je trochu jiná káva oproti tomu, co jste jako Bloody Lair začali hrát později. Jsou tyhle informace správné? Mohl bys nám to trochu přiblížit, jak vypadaly takové ty úplné začátky Bloody Lair, jak ses ke skupině dostal ty atp.?

Hello Maniacs!!!!!!!

Na začátek se představím. Jmenuji se Lukáš /Lord Obst/ kytarista a jsem zakladajícím a nejstarším členem Bloody Lair.

Samozřejmě máš správnou informaci. Chodili jsme spolu všichni na stejnou střední školu leteckých mechaniků v Aero Vodochody. Bohužel hudebně jsme začali spolupracovat až po maturitě. Vůbec jsme nevěděli jeden o druhém, že se ten a ten zajíma o hudbu atd. Došlo-li by k ke společnému hraní ještě na škole mohlo to být všechno v mnohém lepší… Ale takový je život. Prvotní impuls k založení kapely přišel v r. 2005, kdy jsem potkal bývalého spolužáka Aleše v mém prvním zaměstnání v ČSA. Aleš se stal naším druhým kytaristou. Musím říct, že byl dobrým kytaristou ve smyslu všemožných coverů slavných těles jako Metallica, Children of Bodom, Iron Maiden…Vymyslet něco svého či doplnit tvorbu už pro něj byl problém… Spolu se mnou nastoupil náš první basák, kterému jsme dle vizáže říkali Ještěr… chudák už ani nevím jeho jméno… Kozlík?… Tak ten neuměl hrát vůbec  na basu. No a bicích se chopil Michal – později známý jako Lord Ghrom. Koupil si základní sestavu  s jedním činelem a začal se učit hrát na bicí ve svých 21 letech a při tělesné výšce přes dva metry. Lord Ghrom ušel ze všech mých spoluhráčů  nejdelší cestu ve smyslu zkvalitnění hráčských schopností… Ještě dnes mám v živé paměti, jak jsme mu s Alešem jeli někam na Milevsko pro tu jeho zkurvenou bicí sadu mojí Škodou 105L, u které se mi neustále zasekával startér… No KULT… Mlátit kladivem do startéru uprostřed temných lesů… Kdo vypnul motor, zemřel… Všechno bylo tenkrát na hovno.

No a zkrátka tihle tři bratři v triku se pokoušeli o kapelu, ve smylu pobrnkávání coverů atd. Kapela se měla jmenovat snad Manflower??? Já v té době ucítil možnost je všechny angažovat k mému prospěchu. Trpěl jsem chorobnou touhou mít vlastní metalovou kapelu. Bohužel lidi jsem k tomu nemohl najít. Bydlel jsem v Kladně, později ve Slaném, a až na výjimky v těchto městech vládla spíše punk scéna. Od 17 let jsem si doma hrál na basu a pak na el. kytaru a přehrával si s věží  mé oblíbené fláky tak dlouho, až jsem to hrál skoro bez chyby s CD. Mezitím jsem si také vymýšlel vlastní skladby, které jsem později použil v ranné tvorbě Bloody Lair. Všechno jsem si nahrával na kazeťák. V té době se mi do ruky dostala alba Maniac Butcher – „Lučan-antikrist“, „Invaze“, „Epitaph“ a to mě hrozně vzalo. Pak jsem se dostal náhodně na koncert Agmen a Krvavá práce – snad konec roku 2004 a byl jsem naprosto zdrcen. Okamžitě jsem s tím běžel  za klukama a začal tvrdě prosazovat svojí linii. Začali jsme zkoušet nejdříve v Kladně v garáži. Listopad 2005 – jaro 2006. V té době jsem v kapele pro oživení i zpíval. Bylo to docela zábavné…

Pak mě ale chlapci začali nějak srát, že hráli na hovno a já se dozvěděl, že souběžně koketují s dalším zpěvákem Edou… To byl pozdější Necronuss. Na více jak půlrok jsem se s nimi přestal stýkat. Navíc  jsem v té době potkal  kluky, se kterými jsem později založil thrash-death Apophis. Tahle kapela měla veliký potenciál. Hrál jsem v ní 2006-2009. V Apophis jsem se sice metalově realizoval, ale stále mi chyběla ta srdcovka black metal. A tak jsem se nějak dal do kupy s Necronussem, který v té době točil pivo a mlátil lidi v Kladenské metalové hospodě Metro (R.I.P) a oslovili jsme moje ex-spoluhráče, kterým to beze mne stejně nešlo. Takže od září 2006 se začalo tvrdě zkoušet v Praze ve zkušebnách na Žižkově… Já chtěl podpořit českou BM scénu a Necronuss tomu všemu  dával korunu… Miloval Mayhem… Tyto ranné začátky vyústily v první koncert 17.3.2007 v Kladně v klubu Metro po boku kapel Agmen a Unclean. Byl to tehdy neskutečný masakr…

No a pak už to jelo… Na oplátku nás Unclean pozvali na akci Nečistý trůn do Děčína, kde jsme hráli po boku Infernal Imperatora, Zlo, Unclean a Obscurum… Pamatuji s, že tehdy hořela bible, plály svíce, popel z nebožtíků létal vzduchem  a tekla krev z drůbeže… Byl z toho problém… V průběhu času opustili naše řady Aleš a Ještěr, už je to sralo a založili si vlastní kapelu. V letech 2007-2009 jsme pak hráli v tříčlenné sestavě Lord Obst / Lord Ghrom / Necronuss. Vzpomínám na to jako na ta nejlepší léta…

Bloody Lair

Docela mě překvapilo, když jsem zjistil, že se prý na nějakou krátkou dobu v  začátcích u Bloody Lair objevila i píšťala – je to pravda? Jak jste na tenhle nápad, že by šel zapojit právě tenhle nástroj, přišli? A proč jste pak od toho upustili?

Ano,to byl nápad Necronusse… Asi inspirován Kejklířem  Žitem z toho chtěl dělat muzikál Krysař… Občas to tam někde sedlo… Ten flétnista byl jednou na zkoušce… Mě to nijak nenadchnulo…Údajně s námi měl odehrát náš první koncert… Což jsem nepostřehnul… Prý stál vedle mě… Pak už jsem ho nikdy neviděl…

Po internetu koluje koncertní demosnímek s příznačným názvem „Live!“ a na některých stránkách (např. Metal Archives nebo Spirit of Metal) je dokonce veden jako součást oficiální diskografie. Já jsem ale vždycky myslel, že to je bootleg… že to kdosi natočil na koncertě a pak hodil online a že vy jako kapela s pořízením a vydáním toho záznamu nemáte nic společného. Jak to tedy je? Je tahle nahrávka oficiální, anebo neoficiální?

Demosnímek „Live!“ skutečně pořídil náš skalní fanda v té době – Jericho. Samozřejmě je to neoficiální nahrávka. Koukal jsem, že to má i obal. Moc rád bych to vlastnil. Je to rarita. No a jestli se to dostalo až takhle daleko je to jedině dobře.

Vaše první deska „Vzestup zla“ vyšla v roce 2009 v dost omezeném nákladu sta kusů. Zatímco druhé album „Total Mayhem“ se ještě v nějakých distrech sehnat dá, debut už nikde ke koupi není. Neuvažujete o jeho reedici? Případně alespoň v digitální formě?

Určitě o re-edici uvažujeme. Teď máme vlivem nové desky veliký ohlas v zemích Jižní Ameriky, Malajsie a Austrálie, kam se prodala a s labely vyměnila většina našich nových CD. V jednání je re-edice „Total Mayhem“ na MC/CD.Zkusím se jich zeptat i zda by měli zájem o naší prvotinu.

Jestli se nemýlím, tak z období „Vzestupu zla“ existují i nějaké songy, které na debutu ani později nebyly zaznamenány, je to tak? Neplánujete, že byste je někdy zpětně zase vytáhli na světlo? Kolik takových šuplíkových písniček (nejen z éry „Vzestupu zla“, ale případně i z dalších let) máte?

Nemýlíš se. Jsi všímavý. Jsou to songy „Batalion smrti“, „Černý les“ a z těch nových skladba „Bloody Lair“. Rozmýšlím, zda skladby dát na EP nebo je zakomponovat na novou desku. Druhá věc je, že by nebylo od věci něco z toho hrát na živo.

Bloody Lair - Behind the Gates of Terror

Já osobně jsem míval Bloody Lair zafixované se sestavou Lord Obst, Lord Ghrom a Necronuss… nejspíš z toho důvodu, že právě takhle jste hráli, když jsem na vás poprvé narazil, a právě v tomhle složení jsem vás viděl nejvíckrát živě. Nicméně, aktuálně už z téhle trojice v Bloody Lair hraješ jenom ty. Proč vlastně Ghrom a Necronuss kapelu opustili?

Lord Ghrom byl v kapele 2005-2013. Od začátku to byl veliký tahoun a nadšenec. Zařizoval stránky a profily kapely, komunikaci se zahraničím, organizoval koncerty a vedl veškerou kapelní agendu. Problém byla ovšem technika jeho hry. I přes nespornou snahu zlepšovat se už pomalu přestával plnit nároky, které jsem na něj kladl. A jak kdosi poznamenal – kapela je tak dobrá, jak dobrý je bubeník. Byl vším unavený. Tento styl hraní už mu moc nevyhovoval. Preferoval  jiný styl hudby. Po čase už ani neposlouchal metal a neměl zájem o scénu. Asi znechucení, vyhoření… Nevím… Každopádně jsem ho měl rád a jsem mu vděčný, že to se mnou vydržel tak dlouho. Bohužel byl to bubeník bez invence a bez techniky. A tak mi jednoho dne – v březnu 2013 – ve studiu, když měl nahrávat bicí na novou desku řekl, že na to nemá a ať si najdu někoho jiného… no a byl konec. Nevzpomínám na tu dobu rád. Poslední koncert s námi odehrál v lednu 2013 na soutěži metalových kapel v Matrixu v Praze. V prvním kole jsme tehdy byli druzí… Zcela logicky nás tenkrát rozsekal heavy metal Nobody Knows

Necronuss působil v kapele v letech 2006-2010. Jako zpěvák miloval a žil black metal se vším všudy. Do kapely dal tu pravou esenci. Uměl udělat show. Byla to nesporně veliká osobnost a přínos – jakkoliv byl pro někoho kontroverzní… Pro skutek nešel daleko… Miloval alkohol. Co se týká zpěvu a profesionality bylo to sporné. Jindy špičkový zpěvák – jindy naprosto k nepoužití. Nepamatoval si texty, nástupy. Koncert občas katastrofa. Studio katastrofa. Jindy to byly naprosto nezemské infernální akce. A z těch lepších akcí a chvil se těžilo. Jako kamaráda jsem ho měl velice rád. Bohužel příšla doba, kdy kapele začal spíše škodit svým chováním. Ať už jestli někoho mlátil, vyhrožoval, psal nevhodné věci na internetu atd. Necronuss měl i dost problémů v soukromí… Já souběžně v letech 2009-2013 hrál na kytaru v Hellocaustor, Darkness of Hell a s malou epizodou v Maniac Butcher. To byl taky další důvod našich vzájemných konfliktů… Nakonec jsme horko těžko nahráli „Total Mayhem“ a vydali to v Portugalsku u War prod. Necronuss svůj poslední koncert v Bloody Lair odzpíval v listopadu 2009. V roce 2010 po vydání u War prod. jsem dal Necronussovi jeho podíl CD a rozloučili jsme se. Na jeden rok jsme byli bez zpěváka. Ke konci roku 2010 přichází Heretic.

Zdá se mi, že co se rozpadlo tohle původní jádro, tak sestava Bloody Lair docela rotuje… víceméně jediná stálice jsi ty, plus poslední roky ještě Heretic na vokálu. Jak vypadá současná soupiska kapely? Máte aktuálně takové složení, aby s tím šlo koncertovat? Koukal jsem, že jste před pár dny na Facebooku hlásili přijetí nového bubeníka…

Pro úplnou  představu bývalých spoluhráčů:
2008 Doom basa live
2008-2013 Danny kytara, basa live, Zkušebna u Rokycan
2010 Vlad Blasphemer basa live, plus nahrál basu na „Total Mayhem“, základ bicích nových skladeb a zkušebna v Žatci
Vlad Necromaniac bicí + Onslaughter bass live 2013
2014 Lord Enthermontth kytara live

Co se týká současné sestavy,tak jsem dal do kupy tyto lidi:

Významná posila je Karol druhá kytara, Azmodan 5-strunná basa a největší přínos je příchod bubeníka Skulla, ten má za sebou Krabathor 1996-2003 – o lepší sestavě se mi ani nesnilo.

Současná sestava:
Heretic (ex Darkness of Hell) – Zpěv
Lord Obst (ex Apophis, Hellocaustor, Darkness of Hell) – Kytara
Karol – Kytara
Azmodan – (ex Eledhell, ex Pergamen) – Basa
Skull (ex Krabathor, ex Martyr, ex Bad Face) – Bicí

Kapela je ve výcviku a ve fázi tvorby nového materiálu. Plán je, aby v lednu 2016 byla kapela připravená na live akce. Přišlo pozvání na turné do Itálie a Brazílie.

Bloody Lair - Behind the Gates of Terror

Mezi vaší letošní deskou „Behind the Gates of Terror“ a předchozím „Total Mayhem“ uběhlo pět roků. Proč to trvalo tak dlouho, než třetí album vyšlo? Hádám, že se na tom asi nějak podílela právě ta proměnlivá sestava, je to tak? Kdy přesně začal materiál vznikat? V bookletu se píše, že nahrávání a mastering probíhaly v období mezi říjnem 2013 a červnem 2014, takže to vlastně trvalo tři čtvrtě roku, než vyšla kazeta, a víc jak rok, než se objevila CD verze – proč tahle prodleva?

Pět let uteklo jako voda. První rána byl odchod Necronusse. Ztratil se rok. Nehrálo se živě, nebyla nová tvorba. Rok zdržení v životě kapely je hodně. Když se to zase rozjelo, tak odešel bubeník i kytarista. Předtím bylo málo času na zkoušení. Všichni se potýkáme jako každý s problémy života. Práce, rodina. Já navíc hrál v Hellocaustor, kdy jsme hodně koncertovali. Bloody Lair byla upozaděna. Dále mám složité povolání a dvouletého synka. A času na hraní je a bylo málo. A když není sestava, odchází i motivace. Naštěstí jsem nechtěl Bloody Lair nechat zemřít a pustil jsem se do studia. Stálo mě to hodně úsilí. Co se týká tvé otázky na časový rozsah pořízení poslední nahrávky, tak v říjnu 2013 se začalo nahrávat. V únoru 2014 byla hotová hudba. Od března do června jsem se dohadoval ohledně finálního zvuku  a masteringu. Dlouho se řešil vydavatel a jak udělat finální grafiku. První se ozval Black Bunkker z Německa a udělali profi kazety s obalem, který navrhnul Heretic. CD se udělalo samonákladem a s obalem, který jsem navrhnul já. Grafiku obstaral Lord MorbivodTrollech.

Vzhledem k tomu, že „Behind the Gates of Terror“ tedy vlastně bylo dokončeno již v červnu 2014, asi má smysl se už zeptat – jak to vypadá s dalším, čtvrtým albem? Bude další deska trvat zase pět, anebo bude tentokrát ten rozestup kratší?

Na „Behind…“ jsou opravdu staré věci z let 2011-2012, které jsem chtěl zachovat. Samozřejmě mám nové nápady. Mou prioritou je nyní postavit kapelu a sestavit playlist na live akce pro podporu posledních tří desek. Další věc je nová tvorba. Chtěl bych jít do studia na konci roku 2016. O vydání nové desky jsme jednali nedávno s někým v Argentině a Brazílii.

Bloody Lair

Mimochodem, nemáte v plánu také nějaké neřadové počiny (ať už třeba EP, splitko, živé album nebo cokoliv dalšího)? Anebo se hodláte soustředit jen na dlouhohrající desky?

Já bych rád stihnul všechno. Bohužel čas je teď naším největším nepřítelem. Chtěl bych živé album, ale to zase musí být čas a solidní zvukař.

Proč vlastně mají MC a CD edice „Behind the Gates of Terror“ odlišné obaly?

MC obal dělal Heretic na konci roku 2014. V červenci vyšlo samonákladem CD na kterém jsem chtěl mít jinou grafiku. Stejná grafika jako na CD bude i na vinylové edici.

Na „Behind the Gates of Terror“ mě takřka okamžitě zaujala jedna věc, a sice že booklet a zpracování CDčka jsou na mnohem vyšší úrovni než u prvních dvou alb. Booklety „Vzestupu zla“ i „Total Mayhem“ jsou hodně úsporné; u „Total Mayhem“ dokonce nejsou přítomny ani žádné informace o nahrávání nebo cokoliv jiného. Byl to tenkrát záměr to udělat minimalisticky, anebo šlo spíš o náklady? Mimochodem, jsou někde k dispozici texty prvních dvou alb, když nejsou ani v bookletech?

Minimalistické obaly prvních dvou alb byl skutečně záměr. Já tam toho chtěl více. Necronuss nechtěl nic. Lord Ghrom dělal grafiku. U posledního alba mi bylo jasné – a nemýlil jsem se – že to půjde zejména do zahraničí a bude prorážet tu hlavní vlnu povědomí o Bloody Lair ve světě. Takže prozíravě jsem tam dal všechno, co jsem mohl. Překlad mi udělal kolega Australan – tak aby to mělo v angličtině smysl. Byl to velice důležitý krok. Texty jsem schopný na vyžádání dodat. Nikde jinde se snad sehnat nedají.

Musím se přiznat, že mě na „Total Mayhem“ a „Behind the Gates of Terror“ trochu „dráždí“ jedna věc. Texty jsou v češtině, což mi přijde jako dobrá volba, ale proč jsou názvy alb i všech písniček anglicky? Že jsou třeba v bookletu poslední fošny překlady textů do angličtiny, to chápu a proti tomu nic, ale proč se ty songy jmenují anglicky, když mají české texty?

Z jednoho prostého důvodu. Už v době, kdy nám vydali „Total Mayhem“  u War prods v Portugalsku a Darkness of Hell – „Under the Flag of Hate“ v Mexiku u AL prods, mě bylo jasné, že bude o naší hudbu zájem více v zahraničí, než v Čechách. A protože jsme češi, odmítáme zpívat anglicky. Ale těm zahraničním fanouškům tímto alespoň dám trochu představu o čem se zpívá. Tak alespoň název skladby je v angličtině.

Než dospějeme ke konci, měl bych ještě pár dotazů, které jsou tak trochu mimo koncept předcházejících otázek. První věc – co pro vás (tebe?) znamená film „Spalovač mrtvol“? Úryvky z něj jste použili již několikrát – proč to? Hodláte ještě někdy použít nějakou další pasáž ze snímku? Dojde někdy i citace jiných filmů? Co takhle natočit nějakou skladbu či snad dokonce rovnou celou desku inspirovanou „Spalovačem mrtvol“?

„Spalovač mrtvol“ jsem do nedávna nebyl schopný dokoukat do konce. Teď jsem na něm závislý… V první řadě mám z tohoto filmu opravdu kulturní zážitek. Je tam celá plejáda výborných herců, byť jen v krátkých šotech a malých roličkách. Obdivuji Rudolfa Hrušínského celkově jako herce a člověka. V tomto filmu je naprosto úžasný. Taktéž režiserká práce Juraje Herze je bezkonkurenční. Film je dosti sugestivně ztvárněn. V neposlední řadě dějové zasazení do protektorátní doby atd. je velice zajímavé. O temných dojmech a ponurosti tohoto díla ani nemluvě. No a když to vezmeme z veselejší stránky, dialogy a zejména monology jsou naprosto kultovní záležitostí. Pan Kopfrkingl je prostě náš otec… Samozřejmě dají se z tohoto filmu využít další úryvky, ale ty už jdou do humoru, nebo i extrému a s tím se musí opatrně pracovat… a já potřebuji něco mezi tím… Samozřejmě jako zdroj dalšího materiálu chi využít i film „Kladivo na čarodějnice“… protože tam je toho taky dost k pobavení a zároveň z toho mrazí a přesně cítíte tu strašnou dobu… A Kemr, Lohniský a spol… KULT

Bloody Lair prezentují takovou tu agresivnější a čistokrevnou formu black metalu. Jak se ale díváte ostatní druhy žánru, které se té původní formě stylu hodně vzdálily? Ať už je to třeba klávesový black metal anebo různé experimentální, progresivní či avantgardní odnože – co si o tom myslíte? Líbí se vám i takový black metal, anebo vás to neoslovuje, ale respektujete, že to existuje? Anebo snad vyznáváte takové to legendární heslo Maniac Butcher, „No keyboards, no female vocals, only pure black metal“, a takovéhle věci za pořádný black metal ani nepovažujete?

No tak Maniac Butcher to řekli jasně a já mám stejný názor. Je to světová kapela. Nebýt Maniac Butcher není Bloody Lair. Samozřejmě všechno má svůj vývoj. Já osobně teď v poslední době  už moc black metal neposlouchám. Teď mám období a jedu poslední desku Gorgoroth a Marduk, byl jsem i na koncertech a pro mě osobně je to perfektní, co ty chlapi dokážou… Jestliže se vzdálily některé kapely stylu tak už to není black metal. Člověk znalý věci ví, že black metal je jenom jeden. Já osobně tyto kapely nevyhledávám. Na druhou stranu ať si každý dělá co chce, a jestli to má své fans, tak pro ně je to jenom dobře. Je pár vyjímek. Kdysi jsem obdivoval pražáky Rites of Undeath, byl to black-death s klávesy a to se mi moc líbilo. Pak se po nich slehla zem… Já moderním progresivním metalistou asi nebudu nikdy… Čím jsem starší tak nacházím klid v heavy metalu a i v tom českém… Je mi jasné, že Bloody Lair není asi úplně čistý raw black metal, je tam hodně death/thrash prvků. Není tam nic převratného, ale je to přímočará věc s jasným názorem a když se bude pracovat na hudební kvalitě, myslím, že potenciál do budoucna to má. Jsem přesvědčen, že z tohoto směru neuhneme dokud budeme fungovat.

Bloody Lair

Ty i Heretic jste spolu dříve hrávali také ve smečce Darkness of Hell. Ta v roce 2012 vydala desku „Under the Flag of Hate“ a pak se po ní slehla zem. Proč byla činnost ukončena? Myslíš, že někdy dojde ke vzkříšení Darkness of Hell, anebo je tenhle projekt dočista mrtvý?

Darkness of Hell nebyla moje kapela. Tam jsem přišel jako poslední na žádost Vlada Blasphemera, který jim od roku 2009 bubnoval a viděl v tom veliký potenciál v té době. Kapelu si založili asi 16-17 letý kamarádi, kteří byli po mém soudu dost schopní Jasper – kytara / Heretic – zpěv. Ta hudba měla něco do sebe. Já tam začal hrát na basu. Hrozně mě to bavilo. Jestli to bylo tím, že to byla kapela ze Žatce, nebo že v ní hráli démoni, Darkness of Hell mělo lesk. Byl to oldschool jak prase a perfektní. Odehráli jsme jen asi 5 koncertů. V roce 2010 se nahrála deska „Under the Flag of Hate“. A na můj popud to okamžitě vydali v Mexiku u American Line Productions v r. 2011. A to ještě čekali půl roku, než jim pošleme grafiku. Věc nevídaná… No ale to už se to celý začalo v roce 2012 hroutit z důvodu nezájmu vůdčí postavy – kytaristy Jaspera. Prostě na to začal srát. Blasphemer měl taky svoje nálady, Heretic prohlásil taky pár kravin a já je pak všechny zkoušel dávat dohromady, protože o tu kapelu byl zájem a veliké ohlasy na CD. Oni už spolu prostě nekomunikovali. Nakonec to šlo celý do hajzlu. Naštestí vyšla alespoň deska. Já tu kapelu nemám vůbec právo nějak křísit či něco podobného. To je vůle zakladatelů. Tý kapely mi bude do smrti líto.

Poslední otázka bude trochu jedovatá… v minulosti bylo jméno Bloody Lair mnohde dáváno do souvislosti s NSBM. Jestli si dobře vzpomínám, tak vám byl kdysi právě z tohohle důvodu zrušen původní profil na Bandzone, taky jste byli zmiňováni v jednom článku na webu Antifa, a dokonce i na Last.fm vám tam visí tag „nsbm“. Ať nechodíme kolem horké kaše… mají nebo měli Bloody Lair někdy něco společného s NS – ano, nebo ne (a proč)?

Od 13 let poslouchám Landu a Orlík. Sehnal jsem si oba vinyly a nedávno v Bontonu obě original CD. Mám i MC a živáky. Myslím, že v jejich tvorbě měli, mají a budou mít pravdu. Mám kompletní diskografii.

Na mnoha koncertech jsme hráli se Sekhmet, kteří nám moc pomáhali v začátcích, s Moravskou zimou, Ecce Mors – ty hráli normální metalové koncerty, pak jsme hráli se Silva NigraInferno, Sator Marte. Ze zahraničí Kroda, Sunwheel, Kataxu, Absurd, Nargaroth atd atd. A všechny tyto kapely mají své medailonky na Antifa.cz. Tedy NSBM.

V začátcích tvorby jsme samozřejmě pod dojmem z Marduk /kteří v tom jedou mimojiné pořád a perfektně/ měli motiv tvorby válku na východní frontě. Tankovou válku atd. Tanky v erbu a v logu. Všude němečtí vojáci – symbol smrti – war metal…

Na koncerty chodili skinheads a Necronuss je zdravil…

NSBM? Já si nevzpomínám, že by někde v textech bylo něco ve smyslu nacionalismu, národa, vlasti, německého národního socialismu, českého fašismu, antisemitismu či rasismu. Nejsem si vědom žádného „ismu“ vyjma satanizmu v textech a ty si píše Heretic.

Bloody Lair

Asi všichni víme, jaký jsme národ a jaká jsme sebezničující lidská rasa celkově. O národních sebevraždách vyspělých euroatlantických  národů snad nemá smysl diskutovat. A já určitě nemám v úmyslu se těmito tématy zabývat.

Takže, já ani nevím co Antifa vlastně je a kam směřuje. Každopádně na jakýsi vyfabulovaný článek, či udání do klubu, kde se má hrát, či smazání profilu na Bandzone atd jaksi lidé reagují. Od listopadu 89 uběhlo 25 let, ale jak vidno tak udavačství a všechen ten hnus nevymizel.

Abychom to zakončili trochu veselejším tématem, tak nám na závěr řekni nějaký vtip :) Díky za rozhovor a ať se daří!

PŘÍŠTÍ ROK HRAJEME NA WACKEN OPEN AIR 2016.


Bloody Lair – Behind the Gates of Terror

Bloody Lair - Behind the Gates of Terror
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: léto 2015
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Opus odium
02. Era of Wrath
03. Satan’s Legions
04. Voice of Blood
05. Infernal Blasphemy
06. Chains of Pain
07. Behind the Gates of Terror
08. Malleus maleficarum
09. Journey into Damnation
10. Outro

Hrací doba: 41:40

Odkazy:
facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Bloody Lair

Bloody Lair brázdí českým black metalovým podzemím už nějaký ten pátek. Občas jsou vidět trochu víc (vzpomínám si, že jeden čas bylo jejich logo na plakátu pomalu každé druhé black metalové akce), občas třeba na pár měsíců zmizí z očí (dost často třeba kvůli rotující sestavě, jejíž jedinou stálicí od úplných začátků je kytarista Lord Obst), nicméně obecně vzato stále fungují a tu a tam své fungování stvrdí i vydáním řadové placky…

Až do letošního roku měli Bloody Lair ony řadové počiny na kontě dva. Debut „Vzestup zla“ spatřil světlo světa v roce 2009 ve velmi omezeném nákladu (tuším, že nějakých sto kousků, jestli si dobře vzpomínám) a o rok později na něj navázala druhá fošna s názvem „Total Mayhem“. Poté se Bloody Lair co do studiové tvorby odmlčeli na celých pět let, aby ono mlčení konečně prolomili v letošním roce s třetím dlouhohrajícím počinem „Behind the Gates of Terror“. Ten vyšel nejprve na jaře na kazetě u německého labelu Black Bunker Productions v limitaci 100 kopií, kterou před nedávnem doplnila taktéž CD verze (500 kopií) ve vlastním nákladu skupiny. Tak pojďme na věc…

Stylově samozřejmě Bloody Lair neuhnuli vůbec nijak (nepočítáme-li o malinko čitelnější zvuk), což bylo ostatně vcelku naivní očekávat vzhledem k tomu, jakou formou black metalu se zrovna tahle skupina prezentuje. Bloody Lair vždy vyznávali pravověrný black metal bez jakýchkoliv stylových odboček, bez jakýchkoliv ozvláštňujících či netradičních prvků a bohužel i bez jakékoliv když už ne originality, tak aspoň nějaké osobitosti. Na nedostatečnou míru pravověrnosti se v případě Bloody Lair žehrat skutečně nedá, protože tahle formace je věrna ortodoxnímu pojetí žánru tak moc, že o moc víc už to nejde, ale i s tímhle přístupem se ten black metal stále dá hrát neotřele nebo přinejmenším zajímavě. Tohle však naneštěstí případ Bloody Lair není a právě to je jednou z největších – nebo lépe řečeno ta úplně největší – bolístek jejich hudby.

Jistě, já samozřejmě chápu, že není cílem Bloody Lair jakkoliv posouvat hranice svého stylu, to beru. Ale jak jsem řekl, i žánrově konzervativní a usedlou muziku lze pojmout zajímavě… když nic jiného, tak v black metalu klidně můžete znít jako kopírka libovolné stylové veličiny a bude mi to šuplík, když to bude mít onen pověstný feeling a atmosféru. Nicméně zrovna u Bloody Lair něco takového necítím ani náznakem – pravověrné to dozajista je, ale to je asi tak všechno. Jinak jde o sice poslouchatelnou, avšak zaměnitelnou hoblovačku, která nepředvádí nic, co byste už v minulosti neslyšeli stokrát. Obyčejnou hudební stránkou počínaje, nechtěně úsměvnými klišé texty konče. Novinka „Behind the Gates of Terror“ na tom všem samozřejmě nemění zhola nic.

Na debutovém „Vzestupu zla“ Bloody Lair dokázali album ozvláštnit alespoň jednou hymnou „Yperit“ ve středním tempu, již dodnes považuji za to nejlepší, co kdy kapela napsala (ani na tom novinka nic nemění); na druhé „Total Mayhem“ zase podobnou roli zastávala „Damnation“ a v menší míře i „At the Door of Totally Destruction“ a „Eternal Hate“, jež obě obsahovaly – na poměry skupiny – trochu výraznější melodiku. Na „Behind the Gates of Terror“ ovšem chybí i tohle, díky čemuž je novinka ještě monotónnější a méně záživná.

Úvodní „Opus odium“ začne citací z geniálního filmu „Spalovač mrtvol“: „Nic není v životě jisté – jenom smrt!“ (což ostatně není první využití tohoto snímku – viz „At the Door of Totally Destruction“ z minulého alba). Poté už započne výše nastíněný model black metalu, jenž pokračuje bez jakýchkoliv výkyvů až k finálnímu outru s dalším úryvkem ze „Spalovače mrtvol“. Jediné, co mohu na „Behind the Gates of Terror“ opravdu pochválit, jsou kytarová sóla, která jsou většinou povedená (přinejmenším tedy na poměry desky) a nabízejí ty nejzábavnější momenty – taková „Infernal Blasphemy“ nebo „Chains of Pain“ budiž důkazem.

Bloody Lair - Behind the Gates of Terror

Neříkám, že se Bloody Lair nedají poslouchat. „Behind the Gates of Terror“ je sice zcela obyčejný průměr bez vlastního ksichtu, ale stále se dá bez větších obtíží strávit. Co si budeme povídat, v tomhle pojetí black metalu na našem území existují i mnohonásobně horší kapely (z fleku mě okamžitě napadnou třeba Degoryen, kteří jsou komplet jeden nepovedený vtip), ale to samozřejmě není argument, který by šel přičíst k dobru, je to jen takové konstatování. „Behind the Gates of Terror“ se poslouchat sice dá, ale nevidím jeden jediný důvod, proč by to měl kdokoliv dělat. Je to placka, jež uspokojí leda tak ten druh metalistů, kteří na koncertech řvou „hobluj, píčo!“ a k orgasmu jim stačí jen to, že tam je elektrická kytara. Pokud k takovým nepatříte, pak s touhle deskou nemá cenu ztrácet čas… zvlášť když je to asi nejslabší položka v obecně nijak zvlášť silné diskografii Bloody Lair.


Bloody Lair – Vzestup zla

Bloody Lair - Vzestup zla
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 4.4.2015
Label: selfrelease

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / bandzone

Bloody Lair je undergroundová black metalová smečka z Prahy, která letos v dubnu vydala svoje první album “Vzestup zla”. Jak již název i s obalem napovídají, v tomto případě se nedá očekávat nic jiného než porci zuřivého black metalové oldschoolového zla…

Desku otvírá titulní song “Vzestup zla”. Opravdu pěkné, zhruba minutové, intro se zvrhne ve více než solidní black metalovou hoblovačku. Následný přechod do středního tempa a zase zpátky k sypačce mému sluchu sedí. Něco podobného se děje i v následujících dvou peckách “Rasa ohně” a “Nastává válka”, takže zase prolínání středně rychlých valivých kousků s dvojkopákovými nájezdy. Ano, ano, takhle to mám rád. Zvláště pak v druhé jmenované (nebo vlastně spíš třetí jmenované) si Bloody Lair okolo jedné a tři čtvrtě minuty vystřihnou naprosto devastující pasáž, ze které jsem na mrtvici. Přestože se nejedná o žádnou festovní originalitu, kapela nemá špatné nápady a rozhodně se to neposlouchá špatně.

Ani následující pecky nejsou nijak špatné, odehrávají se ale podle relativně podobného vzorce, což svádí k jisté kolovrátkovitosti, ale vzhledem ke stopáži alba (rovná půlhodinka) to zase tolik nevadí. Za zmínku stojí třeba ještě taková “Prokletí krve”, jejíž začátek zní… ehm, skoro stejně jako začátek songu “Sacrifice unto Sebek” od Nile. Nechtěl bych Bloody Lair nařknout z plagiátorství, to vůbec ne, ale podobnost je tak velká, že by se muselo jednat o kurevsky velkou náhodu, jestli víte, jak to myslím (smích).

Největší zlo přichází až téměř u samotného konce – předposlední skladba “Yperit”, která z alba vyčnívá stejně, jako by vyčníval kaktus na oholené řiti. Přirovnání možné blbé, ale je to tak. Jako jediná se totiž pohybuje v celé své délce ve střední rychlosti a táhne se stejně jako mrak smrtelného yperitu. Tahle pecka mi trhá koule, to vám teda povím. Jenom víc takových songů, jednoznačný vrchol desky!

Trochu větší potíž je se zvukem. “Vzestup zla” je totiž docela garáž. Ale co taky čekat, když se za a) jedná o debut a za b) se jedná o totální underground. Ne, že by se to nedalo poslouchat, to netvrdím (také by bylo umění nenazvučit dva nástroje a zpěv do poslouchatelné podoby, že ano), ale v dnešní době ultra vyleštěných produkcí to může leckoho odradit.

Bloody Lair

Co vám budu dále povídat… Je to spíš pro fandy žánru než pro “normálního” posluchače, pokud byste ale dostali chuť na nějakou solidní black metalovou prasečinu od ne tolik profláklého jména, Bloody Lair by nemuseli být špatnou volbou. Kdyby náhodou někoho zajímal můj názor, mně se to celkem líbí, takže nezbývá nic jiného, než očekávat druhou fošnu, která by podle slov samotné skupiny měla být o hodně agresivnější a brutálnější. Každopádně se na debut jedná o slušnou práci.


Annihilation 666, Sekhmet, Bloody Lair

Annihilation 666
Datum: 25.10.2008
Místo: Děčín, Black Shadows
Účinkující: Annihilation 666, Bloody Lair, Hellocaustor, Obscurum, Sator Marte, Sekhmet

K metalu odjakživa patřili UG akce a co bychom to byli za metalovou stránku, kdybychom vás neoblažili článkem o nějaké z nich? Ale nebojte, nebudem to do vás hustit nějak častěji. Na Mass Catharsis of Man Vol. I se ale objevila i zahraniční účast, takže to stojí za zmínku. Původně byli potvrzeny dva zahraniční hosté – němečtí Annihilation 666 a Seeds of Sorrow z Rakouska. Seeds of Sorrow ale odpadli dlouho před začátkem. Na jejich místo byli potvrzeni Watch My Dying z Maďarska. Po příjezdu a po zhlédnutí programu jsem ale zjistil, že ani Watch My Dying nebudou. Náhradou však byli hned dvě domácí kapely – Sator Marte a Hellocaustor.

První na řadu přišli Obscurum. Pohodový death metal a zároveň jejich první koncert s novým kytaristou. Většina návštěvníků obsadila během vystoupení Obscurum místní bar (přece jen šlo o blackovou akci). Pro těch několik málo přítomných to však byl dobrý důvod si protáhnout krční svaly před tím hlavním.

A jedna z hlavních věcí přišla hned vzápětí – pořádající Sekhmet. Před pódiem bylo rázem narváno. Pak naběhli čtyři týpci v corpse paintu s brutálními stahováky a začali valit pravý UG black. A tak to má být. Žádné sraní – sedm songů, dva covery a bylo vymalováno. Brutální jízda.

Rychle jsem si od Sekhmet koupil CDčko a spěchal jsem zpátky do kotle na Sator Marte. Poslední dobou je o nich na undergroundové scéně hodně slyšet, ale osobně jsem s nimi ještě neměl tu čest. Jejich zařazení do programu mi proto udělalo radost. Hudba to byla kvalitní, rychlá blacková nakládačka. Jen statický kytarista a basák to trochu kazili. Zato zpěvák Nav svými hláškami zabíjel a všechny okolo nutil ke konzumaci alkoholu. Sator Marte ale měli trochu smůlu, že hráli po Sekhmet. Kdyby si skupiny prohodily pořadí, vynikli by Sator Marte víc.

Pak přišla moje hlavní hvězda večera – Bloody Lair. Poprvé jsem je viděl na začátku roku a totálně mě odvařili, že jsem se z toho nemohl ještě týden vyspat. V Děčíně to možná ještě ostřejší. Polití krví předvedli totální maso. Do sestavy přibrali čtvrtého člena na druhou kytaru, což jejich hudbě hodně pomohlo. Hudebně nejlepší skupina večera (výkonem a nasazením to u mě vyhráli Sekhmet). Stejně mi ale pořád neleze do hlavy, jak se u nás mohla z ničeho nic objevit kapela, tvořící takhle kvalitní hudbu.

Sekhmet

Bloody Lair následovala zahraniční návštěva Annihilation 666 z Německa. Na jejich hudbě byly nejvíce zajímavé ty pomalé “polo-akustické” vyhrávky. Jejich rozšíření bych v hudebním projevu Annihilation 666 rozhodně uvítal, protože samotná black metalová složka nebyla až zas výjimečná (tím ale nechci říct, že by se to nedalo poslouchat). Rozhodně se na děčínském koncertě ukázali v dobrém světle (spíše tmě, vzhledem k jejich stylu).

Poslední kapelou byli Hellocaustor, v jejichž sestavě působí jeden ze členů legendárních Maniac Butcher! Rovněž zde působí i bubeník Ragnar ze Sekhmet, a jestli jsem správně pochopil Lorda Seta (kytarista Sekhmet), když jsem se s ním bavil (on totiž nebyl zrovna nejstřízlivější), měl by v Hellcaustor hrát i on. Tak jako tak něco málo si s nimi v Děčíně zahrál, i když s nezapojenou kytarou (smích). Na Hellocaustor byl pak druhý největší kotel dne. Možná to ale bylo tím, že většina přítomných měla “trochu” upito. Ani samotná kapela ale nijak nezaostávala, zvláště basák Králik se motal opravdu kvalitně. Zahráli ale dobře, na žádost publika přidávali jeden song za druhým, některé dokonce pro nedostatek materiálu hráli podruhé. Konec akce se tak protáhl až do půl jedné ráno.