Archiv štítku: cascadian

Forest of Grey – Crypsis

Forest of Grey - Crypsis

Země: USA
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 15.5.2018
Label: Casus Belli Musica / Beverina Productions

Tracklist:
01. I
02. II

Hrací doba: 30:16

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Casus Belli Musica

Forest of Grey je čtyřčlenná formace z amerického Seattlu. Za zmínku ze sestavy stojí snad jedině bubeník Sam Pickel, jehož můžete znát také z Hissing. Já osobně jsem každopádně o existenci kapely až doposud neměl tušení, a aniž bych chtěl našeho čtenáře jakkoliv podceňovat, věřím tomu, že v tomto ohledu ani zdaleka nebudu jediný. Forest of Grey totiž za sebou nemají příliš nahrávek, ačkoliv vznik je datován až k roku 2003. Všemocné Metalové archivy uvádějí, že skupina za celou tu dobu vydala pouze jeden demosnímek a jednu kompilaci, jinak nic…

…až do letošního roku, kdy se na svět dostal dlouhohrající debut „Crypsis“, údajně rovnou po desetileté práci. Právě na něj si nyní posvítíme. Počin původně vyšel hned zkraje roku, v lednu, a to pouze digitálně na Bandcampu Forest of Grey. Fyzického vydání se dočkal v květnu, kdy se objevilo digipack CD zhotovené společnými silami lotyšských Beverina Productions a ruských Casus Belli Musica. CD má také jiný obal, což upřímně moc nechápu, protože tento je takový nijaký a zaměnitelný se spoustou jiných obálek, které se v daném žánru objevují. Původní artwork byl sice jednodušší, ale mně osobně přišel o dost zajímavější.

Nicméně ani ten by samotnou kvalitu muziky nějak zásadně nepovýšil a nezakryl by skutečnost, že „Crypsis“ není žádná velká pecka. Styl Forest of Grey bychom podle mě mohli v klidu nazvat atmospheric black metalem; vydavatelé tomu říkají cascadian black metal, ale to je myslím vcelku fuk. Forest of Grey ctí, že stoprocentně neznějí jako jakákoliv jiná další průměrná formace tohoto subžánru, který má obecně tendence nebýt zrovna dvakrát originální. Napříč albem se kupříkladu najdou i jisté téměř „progové“ pasáže. Avšak ani to výsledek nepovyšuje na nějaký velký zážitek.

Atmosféra na „Crypsis“ rozhodně nemaká na sto procent a právě v tomhle dle mého skromného názoru tkví největší kámen úrazu. Album se vlastně poslouchá docela fajn, ale nic většího v člověku nedokáže zanechat, nedostaví se žádný trans, neumí to vtáhnout, pohltit a vypustit až na samotném konci, jak to zvládnou opravdové majstrštyky black metalu stavícího na postupné gradaci a budování atmosféry. Na „Crypsis“ je znát určitá myšlenka a je evidentní, že muzikanti ve Forest of Grey nejsou žádní šulíni, kteří nemají tucha, co a jak by vlastně chtěli hrát. K opravdovému posluchačskému uspokojení však desce stále dost schází.

Poslech „Crypsis“ mě nicméně nijak neobtěžoval. Album je nakonec poměrně v pohodě i díky tomu, že není příliš dlouhé, což se v tomhle žánru zas až tolik nemusí. Přijde mi, že spousta atmo-blackových kapel má pocit, že jakmile jejich deska netrvá alespoň šedesát minut, nemůže to prostě fungovat. Může. Forest of Grey si sice také libují v delších kompozicích – obě části „Crypsis“ mají cca čtvrt hodiny – ale jsou jen dvě, což dohromady vydá přesně na půlhodinky. Tak aspoň že tak, protože kdyby byla hrací doba dvojnásobná, byly by mé dojmy o poznání méně smířlivé.

I přes určité dílčí klady se ale nemohu zbavit pocitu, že „Crypsis“ je prostě jedno další album z mnoha. Poslechnul jsem, neprudilo mě to, ale za chvíli se to z hlavy vypaří jak pára nad hrncem. Rozhodně nejde o nic, do čeho bych vás nutil. Když o Forest of Grey nebudete vědět, rozhodně nepřijdete o nic zásadního, alespoň v současné době tedy ne. Nicméně mám pochybnosti o tom, že se tento stav v budoucnu změní.


Earth and Pillars – Earth I

Earth and Pillars - Earth I
Země: Itálie
Žánr: atmospheric / cascadian black metal
Datum vydání: 25.11.2014
Label: Avantgarde Music

Tracklist:
01. Earth
02. Rivers
03. Lakes
04. Tides

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Against PR

Počátky bývají těžké a málokdy se stává, že je raná tvorba hudebních kapel skutečně dobrá. Většina skupin nějak začne na koleně v nevalných podmínkách, skrze demosnímky, ípka nebo splitka pomalu postupuje kupředu až k prvnímu dlouhohrajícímu albu. Když se daří, v albech pokračuje a pomalu si buduje svou pozici; když se nedaří, oním prvním albem (a mnohdy ani tím ne) to končí. Během celého tohoto procesu však skupina neutváří jen to, jakou má pozici na scéně, ale tvaruje i sama sebe zdokonalováním své hudby. Což samozřejmě nutně neplatí jen pro muziku, ale i pro jiná odvětví, když už jsme u toho.

Takový je obecný model – postupné zdokonalovaní a obrušování své vlastní tvorby (to, že se to někdy může zvrhnout na opačnou stranu, tedy ve stagnaci, už je jiná věc, kterou nyní ponechme stranou). Ne vždy však tento obecný model platí a jistě jsou i formace, jež nabízí kvalitní a především promyšlenou hudbu již na počátku své cesty. Jinými slovy řečeno, jsou to ty výjimky potvrzující pravidlo a jsou vysoce zajímavé již na svém počinu.

Italové Earth and Pillars patří právě do této sorty. Abychom si rozuměli, nutně netvrdím, že to, co toto trio předvádí na své debutové desce “Earth I”, je rovnou něco geniálního a originálního, protože to by bylo skutečně troufalé a rozhodně přehnané prohlášení. Nebojím se však tvrdit, že je to zcela jistě zajímavé. A ačkoliv přílišnou originalitou Earth and Pillars neoplývají (k tomu se ještě dostaneme podrobněji), rozhodně v jejich hudbě vidím smysl i nějakou myšlenku.

Základem hudby Earth and Pillars je atmosférický black metal. Italové si hned na prvním počinu ukousli odvážné sousto v podobě více jak 50minutové stopáže na ploše pouhých čtyř skladeb, z nichž jedna, jmenovitě “Earth”, ještě trvá jen šest minut a zastává roli intra. Naštěstí se ovšem kapele podařilo toto sousto důstojně sežvýkat i spolknout, takže i když takovou “Rivers” vyhnali nad 17minutovou hrací dobu, posluchač se rozhodně nenudí. Earth and Pillars s jistotou a s rozvahou tlačí své kompozice v dlouhých repetitivních pasážích a postupně budují hlubokou atmosféru, jejímž útrobám rozhodně není těžké podlehnout.

Mohlo by se zdát, že vzhledem k délce písní a i oné částečné monotónnosti bude produkce Earth and Pillars spíše pomalejšího rázu, avšak skutečnost je někde jinde. Přestože Italové mají hodně daleko do nějaké tradiční sypačky, v drtivé většině stopáže “Earth I” se pohybují v rychlejším až rychlém tempu. Hudba má ovšem tu vlastnost, že i přes svou rychlost nepůsobí vůbec agresivně, naopak je spíše meditativního rázu — což ostatně plně koresponduje se zařazením Earth and Pillars do atmosférické odnože black metalu. Na první poslech se “Earth I” tváří poměrně dost monotónně, možná až neprostupně (což nijak neznamená, že by to snad zpočátku mělo být nudné), ale když si nahrávka trochu sedne, velmi záhy se ukáže, že Italové do svých kompozic dokázali propašovat i množství výtečných, místy až skutečně působivých momentů.

Až posud by se mohlo zdát, že je “Earth I” excelentní deskou, což svým způsobem vlastně je, ale rozhodně není bez chyby a právě nyní se k tomu háčku dostáváme. Jak už asi tušíte, je jím přesně to, co jsem již naznačil výše, když jsem řekl, že přílišnou originalitou Earth and Pillars neoplývají. Stačí jejich atmosférický black metal pojmenovat jen trochu jiným přívlastkem a okamžitě budete vědět, oč běží. To, co skupina produkuje, totiž naprosto přesně spadá do šuplíčku takzvaného cascadian black metalu. A ano, je to přesně tak, co vás teď nejspíš napadlo – i nad hudbou Earth and Pillars (podobně jako snad nad všemi skupinami podobného zaměření) se vznáší mocný opar samotných zakladatelů tohoto specifického druhu black metalu. Samozřejmě nemluvím o nikom jiném než o Wolves in the Throne Room.

Přestože je mi “Earth I” vlastně velmi sympatické, bylo by nefér nepřiznat barvu – vliv Wolves in the Throne Room je z hudby Earth and Pillars cítit skutečně hodně. Na druhou stranu, ačkoliv na vrcholná díla samotných “Vlků v trůním sále” Italové nemají, rozhodně dle mého názoru patří k těm nejkvalitnějším následovatelům hudební cesty bratří Weaverů.

V případě, že máte Wolves in the Throne Room rádi, rozhodně s poslechem Earth and Pillars neváhejte, jelikož v případě “Earth I” dostanete silnou a hutnou atmosféru, jež vás chytne za srdeční sval – tedy za předpokladu, že se na veškeré další formace tohoto druhu nedíváte skrz prsty a neodmítáte je již apriorně. Pokud Wolves in the Throne Room neznáte a máte rádi alespoň atmosférický black metal (jestli to vůbec jde), pak s poslechem rovněž neváhejte. I přes zjevnou inspiraci u známějšího jména totiž Earth and Pillars stvořili výtečné album, jež v tomto ranku patří do první ligy, a obzvláště pokud vezmeme v potaz, že jde o debutovou práci, je palec nahoru bezesporu na místě.


Wolves in the Throne Room – Black Cascade

Wolves in the Throne Room - Black Cascade
Země: USA
Žánr: cascadian black metal
Datum vydání: 31.3.2009
Label: Southern Lord Recordings

Hodnocení: 8,5/10

Odkazy:
web / facebook

Ve své podstatě je názorově naprostá většina black metalové scény oproti “normálu” značně nenormální. Najdou se ale i skupiny, které jsou i v rámci extrému silně netradiční. V black metalové komunitě najdeme povětšinou satanisty nebo lidi vystupující proti všem možným náboženstvím, ale dá se narazit i na nacistickou kapelu. Wolves in the Throne Room ale oproti všem pravicově smýšlejícím míří hodně “doleva”. Co je ale paradoxní, i když by se mohlo zdát, že jsou Wolves in the Throne Room myšlenkami přesně na opačné straně, se svými názory o souladu s přírodou a síle individualit by si se zbytkem black metalové scény mohli podat ruku.

Hlavním tématem recenze je ale hudba, ne myšlenkové pochody jednotlivých skupin. Nové album Wolves in the Throne Room se k nám do přehrávačů přikradlo potichu, bez žádné větší reklamy, a to i když by si ji zasloužilo. Jestli se totiž dá s jistotou o téhle kapele něco prohlásit, pak je to, že hrají skvěle.

Co se tedy skrývá pod obrazotvorným názvem “Black Cascade” a jeho působivým obalem? Dalo by se to nazvat jako střednětempý náladotvorný black metal s krkavčím vokálem a přírodní atmosférou. Zní to šíleně, ale lépe se to popsat nedá. Jako kdyby celé album složili a nahráli v těch nejhlubších lesích (což celkem dost dobře možné vzhledem k tomu, že celá skupina žije i se svými rodinami hluboko v lese daleko od civilizace).

Na první poslech se Wolves in the Throne Room oproti minulým albům “odprostili” od dlouhých a hypnotických (a úžasných) nemetalových pasáží. Ale jen na první poslech, protože je skupina zakomponovala do celku, takže se teď nestřídají tyto uhrančivé kousky s black metalovou bouří, ale vzájemně se tyto dvě tváře Wolves in the Throne Room prolínají, což je vlastně plus i zápor zároveň. “Black Cascade” tak zní mnohem kompaktněji a sevřeněji, než kdykoliv předtím. Na druhou stranu to chce opravdu hodně času na jejich docenění, tudíž si jich “víkendoví posluchači” ani nevšimnou a můžou tak Wolves in the Throne Room považovat za zcela obyčejnou black metalovou sebranku (když tak o tom přemýšlím, vlastně to není zápor, ale jen jejich problém, když někdo nedokáže věnovat hudbě, která za to stojí, čas).

Rozhodně se nedá určit nejlepší song na “Black Cascade”. Celou deskou od prvních vteřin až do úplného konce prostupuje jednolitá (ale ne nudná!) nálada, kterou je k docenění “Black Cascade” nutné vstřebávat v kuse. Každá ze čtyř sáhodlouhých písní má své úžasné momenty, ale jedna bez druhé by nemohly být. Jenom poslechem celého alba můžete vstřebat myšlenky tohoto alba.

Možná jste se toho moc z téhle recenze nedozvěděli, ale ona se jen těžko popisuje tak nepopsatelná hudba, ke které si prostě musí najít cestu každý sám. Já osobně ale vřele doporučuji “Black Cascade” vyzkoušet.