 |
| Země: Rusko Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 30.12.2013 Label: Naturmacht Productions Tracklist: Hodnocení: 7/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
V nedávné recenzi na Windbruch jsem vyhrožoval tím, že před sebou máme menší sérii článků, které mají nějakou spojitost se split albem “Silentium!”, jež tu bylo recenzované před necelým rokem. A po právě zmiňovaných Windbruch tu dnes máme druhého účastníka onoho ruského splitu – formaci s názvem Depicting Abysm.
Technicky vzato není Depicting Abysm regulérní skupina, jedná se totiž pouze o vedlejší projekt dvou členů další ruské kapely Epitimia. Zatímco ve svém hlavním působišti má za sebou dvojice s úspornými “jmény” A. a K. už čtyři dlouhohrající nahrávky a dalších několik počinů, u Depicting Abysm je to jiná – toto jméno má totiž na kontě pouze podíl na zmiňovaném split “Silentium!” a následnou první dlouhohrající desu “Immersion”, jež vyšla v předposlední den loňského roku. A snad ani nemusím dodávat, že právě této nahrávce se nyní budeme věnovat.
Zatímco pod hlavičkou Epitimia tvoří A. a K. ještě s kolegyní M. black metal s řekněme otevřenější hlavou a progresivnějším přístupem, v rámci Depicting Abysm se rozhodli si vyzkoušet něco, co bychom v porovnání s Epitimia klidně mohli nazvat klasičtějším a konzervativnějším pojetím black metalu. Nejsem si úplně jistý, jestli je to naprosto přesně pojmenování, jelikož by to mohlo vzbuzovat, že se na “Immersion” dočkáte nějaké ortodoxní sypačky, což zase není pravda. Hudba Depicting Abysm se nese v duchu (většinou) pomalejšího black metalu s rozmáchlejšími kompozicemi (tři ze čtyř skladeb přesahují hranici deseti minut) a monotónnějším tempem. A samozřejmě také – jak už tomu ostatně u podobně laděných uskupení zpravidla bývá – s důrazem na atmosféru, jíž je podřízeno téměř vše a stojí na suverénně prvním místě z hlediska priorit.
Tento specifický přístup k hudbě má svá poměrně zřejmá pro a proti. Předně jde o záležitost pro úzký okruh posluchačů, protože abyste si tohle užili, musíte mít podobnou muziku jednoduše v oblibě – pokud nemáte, je jenom malá pravděpodobnost, že by vám to nepřišlo jako nuda. Což však samozřejmě není nic na škodu. Co už ovšem trochu na škodu být může, je fakt, že se jedná o sázku jenom na jednu jedinou kartu, díky čemuž není vůbec těžké to zkonit a namísto hluboké, hypnotické a atmosférické desky opravdu vytvořit rozpliznou nudu. Vzhledem k tomu, že v mém případě je splněn předpoklad o tom, že takovouhle formu black metalu musíte mít rádi, zbývá nám v našem dobrodružném putování směrem k výslednému hodnocení na konci recenze vlastně už jenom jeden stěžejní úkol – zodpovědět si otázku, zdali to v případě Depicting Abysm funguje nebo naopak nefunguje…
Jak jsem již řekl, já osobně mám pro podobné záležitosti docela slabost, takže to u mě mají trochu lehčí. Musí tedy jít o pořádný fail, abych takovou nahrávku poslal k čertu, ale tenhle scénář se v případě těchto Rusů naštěstí nekoná. Samotné jméno Depicting Abysm je sice poměrně mladé a bavíme se tu o jeho první opravdu regulérní nahrávce, ale jak už zaznělo kdesi na začátku, oba protagonisté již zkušenosti s tvorbou hudby mají, což je na “Immersion” cítit. Nejde o nic výjimečného v tom smyslu, že byste nic podobného ještě nikdy neslyšeli, nicméně se jedná o desku, jež byla evidentně vytvořena s jasným cílem a vizí, díky čemuž v tom ta atmosféra je a funguje.
Když mluvíme o té atmosféře a nějakých cílech nahrávky, možná by se slušelo dodat cosi o textovém a tematickém zaměření “Immersion”. Pojítkem mezi všemi skladbami na albu je totiž oceán. Jednotlivé kompozice popisují zkušenosti jistých lidí s vodní hladinou (někdy i v trochu abstraktnějším podání – v jednom případě jde třeba o malíře, jenž maluje rozbouřené moře). Částečně jsou texty na “Immersion” také inspirovány povídkou “A Descent into the Maelström” (česky “Pád do Maelströmu”) od legendárního spisovatele Edgara Allana Poa a dílem ruského básníka Semyona Nadsona. Nemůžu tvrdit, že by na mě v každé vteřině “Immersion” dorážely vlny uprostřed oceánu (v tomto ohledu asi zůstanou nepřekonáni především němečtí doomaři Ahab se svým fantastickým debutem “The Call of the Wretched Sea”), ale v jiných (a relativně mnoha) momentech je ten záměr Depicting Abysm a ona vodní atmosféra cítit velmi dobře.
Čistě po hudební stránce se víceméně jedná o klasiku, jaká se v rámci tohoto specifického subžánru hraje. Pomalé riffy, rozvážné tempo, táhlé kytarové melodie, předoucí baskytara, dlouhé a téměř neměnné plochy o jednom motivu, s nimiž se postupně buduje atmosféra a gradace. To všechno tam je, a i když se už dávno jedná o poměrně provařenou věc, pořád to dokáže zabavit. Rozhodně se Depicting Abysm nedá upřít, že v jistých momentech dokážou přijít s velice silným nápadem, který člověku v hlavě prostě utkví a bude si jej v mysli přehrávat pořád dokola. Jako jeden příklad za všechny lze uvést třeba nejdelší “Le mariniste”, jež se ve svém závěru zlomí z black metalu do nádherně posmutnělého melodického finále se šploucháním vln.
Z mého pohledu Depicting Abysm rozhodně natočili povedené album. Všechno, co od podobného druhu black metalu očekávám, tu je a dává mi to smysl. V žádném případě netvrdím, že jsem z tohoto ranku neslyšel už i povedenější desky, ale i přesto musím dát palec nahoru a říct, že se mi to líbí.
