Archiv štítku: hardcore

Reporty

Hatebreed, Bleeding Through, Beautiful Cafillery

Komentáře: 4
Hatebreed, Bleeding Through
Datum: 11.2.2010
Místo: Praha, Abaton
Účinkující: Beautiful Cafillery, Bleeding Through, Hatebreed

Americká drtička Hatebreed se opět po roce ukázala v Praze! Tentokrát se objevila v pražském Abatonu za doprovodu amerických Bleeding Through a českých Beautiful Cafillery, kteří potvrdili na poslední chvíli svou účast místo vypadnuvších All Shall Perish…

K Abatonu jsem dorazil kolem 18:45 a už touto dobou tu byl značný dav vyčkávajících fandů všech tří kapel. Ačkoliv měl být Abaton oficiálně otevřen už v 19:00, hlavní vchod byl otevřen asi o 15 minut později. Po vpuštění jsem stihnul akorát trošku provětrat peněženku u oficiálního “merche” s Hatebreed oblečením, potkat se s fandou známým ve vodách internetu pod přezdívkou mr.rs (možná znáte z M-L fóra) a pak hurá na první předkapelu!

Čeští Beautiful Cafillery spustili svou show ve velkém stylu. Na předkapelu vcelku dobrý zvuk, šílený zpěvák hecující prozatím šetřící se publikum a skvělá atmosféra! Po prvních dvou peckách od této české partičky se už začínaly tvořit menší circle pity a lidi si tuto show užívali. Již zmiňovaný zpěvák ke konci show vběhl s mikrofonem mezi fanoušky, což už bylo totální šílenství. Beautiful Cafillery se role náhradníka za All Shall Perish zhostili na výbornou a po 6 (?) písních se loučili s Abatonem…

Celkem dlouhá příprava nástrojů a všech nezbytností pro vystoupení amerických Bleeding Through měla svůj význam. Bleeding Through totiž rozjeli opravdu totální masakr na již dobře naladěný Abaton. Jako by se to peklo, co začali Beautiful Cafillery, čím dál více stupňovalo. I když Bleeding Through moc neznám (stydím se za to), jejich vystoupení bylo energické a nastavilo opravdu vysokou laťku. Zpěvák Brandan Schieppati vyzíval všechny fanoušky k hromadným circle pitům, do kterých nám s mr.rs nezbývalo nic jiného, než se nejednou připojit. Jednou to bylo tak šílené, že jsem dokonce na chvíli ztratil botu. Mezi písněmi občas vokalista vyzpovídal některého z bláznivých fanoušků, což byla celkem legrace, když je pak následně posílal ze stage dolů. Bleeding Through tedy předvedli maximum. Mě jakožto neznalce této kapely zaujali především (v metal/corové scéně řekl bych nezvyklé) klávesami, na které předváděla svůj “UM” žena, dále bylo velmi zajímavé sledovat rychlého bubeníka této americké bandy. Abaton zaplněný spoustou fandů této kapely se rozloučil velkým a zaslouženým aplausem…

Jen co si Bleeding Through sbalili své “saky paky”, zmizela Bleeding Through vlajka a před celým nedočkavým kotlem se objevila obrovská vlajka s coverem nejaktuálnější Hatebreed desky se stejnojmenným názvem. Něco po 21. hodině bylo vše připraveno k odstartování dalšího masakru! Zhasnutá světla a první tóny aktuálního intra Hatebreed, donutilo celý Abaton rozkřičet název kapely, až z toho běhal mráz po zádech. Konec intra, pět postav se vynořilo z obrovského dýmu a začalo peklo známým soundtrackem z filmu “xXx”, “I Will Be Heard”, což bylo celkem překvapující, že Hatebreed začali zrovna tímto songem, který se většinou hraje až mezi posledními a který já osobně považuji za hymnu této kapely. Fanoušky to rozhodně řádně dostalo do varu, jeden stage dive za druhým. Frontman kapely Jamey Jasta během chvíle dokázal rozezpívat celý klub, naplněný k prasknutí. Američani neplýtvali časem a “hustili” do lidí jednu pecku za druhou, například hned ze začátku zazněl track “In Ashes They Shall Reap” z nové desky. Pražští security nestíhali shazovat fanoušky ze stage a přímo pod Jastou se každou chvíli tvořili obrovské circle pity a mosh pity.

Hatebreed si procvičili jak starší nesmrtelné songy, tak i věci z posledních desek. Zazněly třeba “This Is Now”, “Live for This”, při které nechával Jasta část refrénu zazpívat fanoušky v prvních řadách. Z novějších desek Hatebreed zahráli třeba cover “Ghost of War” od Slayer (z desky coverů “For the Lions”) nebo o něco starší řežbu “Destroy Everything” (z alba “Supremacy”), při které se neúnavně skákalo i těsně u východu. Jamey Jasta dokáže skvěle spolupracovat s fanoušky, což se potvrdilo i při druhém pokusu odehrání písně “Everyone Bleeds Now”, při které vyzval něco kolem 20 lidí (mezi kterými jsme já a mr.rs nemohli chybět) na stage k hromadnému stage-divingu, který byl zaznamenán na kameru a možná podle Jasty bude použit v dalším Hatebreed videoklipu! Když Hatebreed opustili stage, začlo asi pětiminutové vyvolávání k přídavku, kterým nakonec byl myslím “Never Let It Die”. Potom jsem si vybojoval trsátko od staronového kytaristy Wayneho Lozinaka… Hatebreed za velkého potlesku opustili Abaton…

Já osobně jsem prožil jeden z nejlepších koncertů v životě! Myslím, že čeští fanoušci udělali hodně dobrou atmosféru pro všechny vystupující. Doufejme tedy, že se tato “sebranka” tady opět co nevidět zase ukáže.

Minirecenze

Converge – Axe to Fall

1 komentář
Converge - Axe to Fall
Země: USA
Žánr: hardcore / mathcore
Datum vydání: 20.10.2009
Label: Epitaph Records

Hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

“Axe to Fall” je sedmé studiové album amerických Converge, tato skupina hraje velice zajímavou hudbu. Dohromady se spojil hardcore punk a metalcore. Ve finále je to skutečně zajimavý poslech, který není jen tak pro někoho. Občas to vypadá, jako by sešla parta lidí a začala jen mlátit do nástrojů. Pokud ale proniknete do podstaty této hudby, nebudete se moci odtrhnout. Na této kapele mě vždy nejvíce zaujme vokál hlavního zpěváka. Znám málo lidí, kteří by to zvládli stejně jako on, sice mu není rozumnět ani slovo, ale ke zbytku hudby to perfektně pasuje.

Obal alba vytvářel také zpěvák skupiny, který covery dělal i mnoha jiným kapelám. Na svědomí má např. skupiny typu As I Lay Dying, Fall Out Boy nebo Rise and Fall. Nestará se tedy pouze o vokální a lyrickou část alba.

Album začne osmiminutová smršť čtyř songů, které na sebe perfektně navazují. Čtyř songová salva začíná s “Dark Horse”, od minulých alb se celkem liší, dokonce je i párkrát rozumět část textu, pokud máte ale rádi klasické Converge, nezoufejte. Hned v další písní se vrací do starých dobrých kolejí. Jak jsem mluvil o navazování songů, “Dark Horse” totiž koncí s jakousi hudbou v pozadí, která pokračuje hned v další “Reap What You Sow”, doplněná o odpočítávání činelů. Stejná hudba je i na konci tohoto songu a pokračuje s ní další pecka “Axe to Fall”, ke které byl i natočen videoklip. Skoro jako by byl tento song nahrán celý dohromady a poté rozstříhán na čtyři kusy, ani jeden z nich totiž nemá více jak tři minuty. I přes krátkost těchto písní je v nich toho spousty a zážitek je vynikající. Poslední z “Big Four” je “Effigy”, opět ve stejném tempu, nářez, jak má být. Odpočinete si až u “Worms Will Feed”, která v sobě skrývá jednoduchý riff a je klidnější než první čtyrka. Po “Worms Will Feed” trošku upadá nasazené tempo prvních písní a celé se to zklidňuje. Oživuje se to až u desáté “Cutter”, která ačkoliv je rychlejší než její předchůdci mezi pátou a devátou písní, na začátek alba nemá. Album se zakončuje v pomalých ploužácích, “Cruel Bloom” a “Wretched World” jsou přesně ten typ písniček, které na albu nemusím mít. Někomu se zřejmě líbí, já toho ale fanda nejsem.

Converge jsou po třech letech zpět. Každé jejich album je něčím výjimečné a vždy se jim dostávalo kvalitních hodnocení, včetně tohoto alba. “Axe to Fall” mi přišlo více melodické než např. album “Fail to Me” z roku 2004. Converge se představí příští rok na českém Brutal Assaultu. Toto album mi stále více říká, abych se na ně jel podívat – kotel na jejich hudbu musí být něco dokonalého.

Minirecenze

Hatebreed – Hatebreed

Komentáře: 15
Hatebreed - Hatebreed
Země: USA
Žánr: hardcore
Datum vydání: 29.9.2009
Label: E1 Music

Hodnocení: 6/10

Zbytek redakce hodnotí:
Corey(8) – 6/10
Seda – 7,5/10

Průměrné hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

K novince Hatebreed jsem přistupoval s mírným despektem. Před vydáním totiž kapela rozhlašovala, že si tam každý najde to svoje, a když tohle někdo řekne, já osobně to chápu jako snahu o oslovení většího počtu lidí, nebo-li cestu kompromisu, což je něco, co nemám zrovna v oblibě. Jasně, občas se ukáže, že se jedná pouze u můj předsudek a deska je kvalitní, jenže u “Hatebreed” se mé obavy vyplnily.

Abychom si rozuměli hned od začátku, rozhodně netvrdím, že je “Hatebreed” shit, to vůbec, přesto mám ale z alba mírně rozpačitý pocit. Kapela si sama na sebe upletla bič v podobě snahy o oslovení širšího spektra vyznavačů tvrdé muziky, a to mi radost zrovna nedělá. Neříkám, že progres nesmí být, ale jestli Hatebreed budou chtít i příště pokračovat tímhle stylem, asi je už na jejich cestě nebudu moct následovat.

Album ale začíná pěkně. První song “Become the Fuse” je přesně tou nakládačkou, jakou mám od Hatebreed rád. Kdo slyšel předchozí fošny, ví, o čem mluvím. Zato hned v druhé “Not My Master” se objevuje ono “něco navíc” (nazvěme to třeba snahou o multižánrovost), co mně osobně nesedí. V předehře refrénu se objevuje kytarová vyhrávka, která mi do stylu kapely prostě vůbec nepasuje. V tomhle případě mě to ale ještě neirituje nějak moc. Pořád nezahazuji flintu do žita a čekám, co se na mě z reprobeden vyvalí dál.

Několik dalších písní se mi vesměs líbí, některé víc (povedená videoklipovka “In Ashes They Shall Reap”), některé už méně (“Hands of a Dying Man”). Že mé obavy nakonec byly oprávněné, se naplno projevuje až v songu “No Halos for the Heartless”, kterou totálně kurví jakýsi popěvek, jenž na mě prostě působí jako přestřel. Tohle teda ne. Další “bomba” je “Every Lasting Scar”, kde se Jamey Jasta snaží jakoby o neřev, což mi naprosto trhá uši. A právě takovéhle “prkotinky” jsou tím, co mi na albu vadí.

Čím víc se “Hatebreed” blíží ke svému konci, tím horší pocit z ní. Když album poslouchám teď, končím někde kolem pátého songu a jsem spokojený. Oproti předchozímu “Supremacy” se tak jedná o citelný propad, čemuž napovídají i o dost nižší prodeje. Snad to pro Hatebreed bude signálem pro návrat k tomu, co jim jde nejlépe. Nepochybuji sice, že by nové písničky zanechaly kotle pod podiem chladnými, to mně osobně ale nestačí…