Norům Isvind vyšla čerstvě MC reedice jejich debutu „Dark Waters Stir“ (původně z roku 1996). Kazeta je k mání u Snake Oil Kassettforlag a je limitována na 50 ručně číslovaných kusů.
Archiv štítku: Isvind
Isvind – Gud
 |
| Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 26.6.2015 Label: Folter Records Tracklist: K recenzi poskytl:
|
Přestože v tomto případě nejde o příliš proslulou smečku, nejedná se o žádné zelenáče. Isvind svou dráhu totiž započali již hluboko v 90. letech v Norsku, tedy v čase a v místě, které jsou pro black metalový žánr považovány za zásadní. Kapela však žádnou velkou díru do světa neudělala a po vydání jednoho EP („Muspellz sònir“ – 1995) a jedné desky („Dark Waters Stir“ – 1996) se nad ní zavřela voda.
Obnova činnosti nastala až v novém tisíciletí, nicméně to, co Isvind nestihli říct v první éře svojí činnosti, bohatě dohánějí právě nyní. Od roku 2011, kdy vyšlo návratové „Intet lever“, totiž smečka dodržuje pravidelný dvouletý interval – nejprve navázala v roce 2013 s počinem „Daumyra“ a nyní sérii prodlužuje s novinkou, jejíž název zní „Gud“ (norsky „Bůh“).
Já osobně jsem se s tvorbou Isvind prvně setkal prostřednictvím „Daumyra“. Na tomhle počinu Norové nepředváděli nic zázračného a už vůbec nic originálního, vlastně právě naopak – vydali se cestou mrazivého syrového black metalu, model Norsko 90. let jak vyšité. Nicméně i přesto, že Isvind hráli na neobjevnou strunu, mě „Daumyra“ v době svého vydání poměrně bavilo. S odstupem času jsem už sice té nahrávce čas nevěnoval, ale v paměti mi utkvěla jako slušně provedená žánrovka, jež příznivce stylu nezklame.
Když se tedy aktuálně objevila novinka „Gud“, neměl jsem vlastně důvod se jí nepodívat na zoubek. Netvrdím, že jsem se mohl přetrhnout, abych už „Gud“ konečně slyšel, protože zas až taková šleha minulá fošna přece jen nebyla, ale vzato kolem a kolem jsem měl docela chuť si to pustit, což také není úplně málo a což rozhodně nemohu tvrdit o všech skupinách, jejichž muzika se mi do přehrávače dostane. Nepříliš povedený přebal mě od poslechu nijak zvlášť neodradil, protože zrovna obálky nikdy nebyly silnou stránkou téhle formace, a když na to přijde, Isvind si už za obaly vybrali i větší primitivnosti…
Po stylové stránce se samozřejmě nic nezměnilo. Ostatně, očekávat, že zrovna kapela typu Isvind po takové době a tolika letech páchání syrového black metalu osvítí v roce 2015 duch progrese a ona se pustí na pole avantgardy, to by bylo tuze naivní – a samozřejmě se nic takového nestalo. Na „Gud“ tím pádem posluchač opětovně nenajde nic jiného než pravověrný severský black metal. Zvukově je sice deska relativně (tohle bylo důležité slovo) čistá, takže bych si zase nedovolil tvrdit, že by se „Gud“ neztratilo v devadesátkách, nicméně po hudební a skladatelské stránce je docela jasné, z jakého období (ledový) vítr vane. Čistokrevný black metal tu stále vládne pevnou rukou a invence nebo progrese jsou pro Isvind stále neznámá slova. Netvrdím, že to musí být vyloženě špatně, protože i ve staromilském kabátě lze natočit kulervoucí věci, jen říkám, že to tak je.
S touhle hudební formou, již by skoro šlo nazvat i zpátečnictvím, tedy žádný problém nemám. Avšak i přesto mě „Gud“ na rozdíl od svého předchůdce nijak zvlášť nezaujalo – navzdory tomu, že že Isvind pokračují v zaběhnutém duchu, jenž mě posledně poměrně bavil, a že je zdánlivě vše na svém místě. Dokonce bych si dovolil říct i to, že v rámci žánrových mezí je „Gud“ relativně pestré – nechybí změny tempa, tu a tam se objeví melodie nebo klávesy, hned v první „Flommen“ nastoupí i osvěžující prvek v podobě dámského vokálu… a i některé vyloženě povedené momenty se taktéž najdou jako kupříkladu ve čtvrté „Dåren“.
Podívám-li se však na „Gud“ jako celek, jedná se o poslech pouze pohodový, nikoliv však vyloženě zábavný. Necítím v tom žádnou pořádnou atmosféru, nenašel jsem tam žádné vnitřní pnutí, jež by člověka k té desce přitahovalo. Isvind sice na své novince příjemně hoblují a nejsou špatní, zoufale však postrádají nějaké charisma, s nímž by dokázali zaujmout. A to z „Gud“ bohužel dělá jen průměrný počin, jenž za svým předchůdcem „Daumyra“ zaostává.
Novinky 31-5-15
>>> Italská formace Cadaveria hlásí příchod nového baskytaristy – stal se jím Gianluca Fontana z Necrodeath (kde hraje společně s bubeníkem Flegiasem), který bude v kapele vystupovat pod jménem Peter Dayton.
>>> Polský black metalový projekt Cultes des ghoules vydal nové EP s názvem „The Rise of Lucifer“. To je k mání od 25. května u Terratur Possessions jako 10” vinyl v limitaci 1000 kusů. Nachází se na něm titulní song a předělávka od Necromantia.
>>> Francouzi Fleshdoll zanedlouho pustí do světa novou placku. Novinka se jmenuje „Blood Red District“ a vyjde 21. června pod hlavičkou Great Dane Records. Písničku „The Cave“ poslouchejte na YouTube, obal je tady, tracklist zde:
01. 2084 02. I.A.M. (In articulo mortis) 03. World of Terror 04. Soundtrack to Extinction 05. Blood Red District 06. Blind Winter Light 07. Dogs on Drugs 08. Battle Royale 09. The Cave 10. Maelström
>>> Black metalová smečka Isvind z Norska chystá svou čtvrtou desku. Ta ponese název „Gud“ a k dostání bude od 26. června u labelu Folter Records. Obal se nachází tady, tracklist následuje níže. Song „Ordet“ se k poslechu nachází na YouTube.
01. Flommen 02. Ordet 03. Himmelen 04. Dåren 05. Tronen 06. Boken 07. Giften 08. Hyrden 09. Spiret
>>> Američané Jungle Rot si na letošek nachystali svou osmou fošnu. „Order Shall Prevail“ vyjde 30. června pod značkou Victory Records. Ukázku v podobě songu „Paralyzed Prey“ najdete na YouTube, obal se nachází zde, seznam písniček níže:
01. Doomsday 02. Paralyzed Prey 03. Blood Revenge 04. Fight Where You Stand 05. Order Shall Prevail 06. The Dread Pestilence 07. I Cast the First Stone 08. E.F.K. 09. Trench Tactics 10. Nuclear Superiority
>>> Norskou kapelu Susperia opouští její dosavadní zpěvák Athera. Norové také chystají své první album po šesti letech.
>>> Virgin Steele pustili do světa nové lyric video k songu „Lucifer’s Hammer“ – najdete na YouTube. píseň pochází z chystané nahrávky „Nocturnes of Hellfire & Damnation“, jež vyjde 17. června.
>>> Finský projekt Wyrd se po několika letech mlčení opětovně probouzí k životu. Lídr Narqath (známý též z Azaghal) ohlásil, že nová deska se již natáčí. Formace taktéž letos odehraje první koncert po sedmi letech. Doposud poslední album „Kalivägi“ vyšlo v roce 2009 u českých Naga Productions.
Isvind – Daumyra
 |
| Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 15.8.2013 Label: Folter Records Tracklist: Hodnocení: 7/10 K recenzi poskytl:
|
Na světě jsou dvě věci, které jsou zcela jistě nevyčerpatelné – lidská blbost a zásoby norského black metalu. To první snad nemá cenu rozebírat, to druhé nás ovšem zajímá o něco víc. V Norsku žije přibližně 4,5 milionu obyvatel a black metalových projektů je tam asi stejně tak. Člověk jich zná spousty, ale pak stejně odněkud vyleze další nová smečka, která páchá hudební zlo již od 90. let. Přesně to je případ i Isvind, jejichž vznik se datuje na konec roku 1993 pod jménem Ice Wind, které ovšem příliš dlouho nevydrželo, neboť trio z Osla pod tímto názvem natočilo pouze jeden demáč “The Call of the Ice Wind”, pak svou sestavu zredukovalo na duo a přejmenovalo se na Isvind. Následovalo pár dalších demosnímků, jedno ípko “Muspellz Sónir” (1995) a nakonec velká deska “Dark Waters Stirs” (1996). Poté přišel rozpad na docela dost let, ale po čase se v roce 2011 vynořilo comebackové album “Intet Lever” a nyní dvojice Goblin a Arak Draconiiz přichází s třetím dlouhohrajícím počinem “Daumyra”…
Recenzovat album jako “Daumyra” je ve své podstatě strašně jednoduché a strašně těžké zároveň. Proč? Protože se jedná o nahrávku, jejíž celý obsah lze vlastně docela jednoduše shrnout do jedné jediné věty. To je – vcelku logicky – ona jednoduchá část. Ta těžší spočívá v tom, že až člověk řekne tu esenciální a zásadní větu, nebude mít po zbytek recenze moc co psát. Nicméně zaznít to musí, tak jdeme na to – “Daumyra” je typický severský black metal střihu 90. let v té nejkrystaličtější podobě a se vším, co k tomu patří. A tím je řečeno naprosto vše.
Ano, je to tak. Na “Daumyra” nenajdete nic jiného než staromilský black metal, který se nese v duchu let dávno minulých, jako by ta deska zapomněla, že okolo už proběhlo téměř 20 let. Věřím, že si všichni dokážete představit, jak to asi zní, protože něco podobného už asi každý z nás někdy v nějaké podobě slyšel. Mohlo by se tedy zdát, že se jedná o nepříliš originální záležitost pouze pro staromilce, což je vlastně i pravda, nicméně na druhou stranu… jsou případy, kdy bych v tom neviděl úplný problém, přičemž Isvind mezi takové právě patří. Možná to bude tím, že do jisté míry jsem také staromilec, starou black metalovou školu mám rád a svým způsobem jsou mi podobné nahrávky, které jdou vyloženě přímo proti proudu času, hodně sympatické a mají pro mě kouzlo. Z tohoto důvodu na mě zafungovalo i “Daumyra” – z čehož také nepřímo vyplývá, že takováhle alba mají smysl i dnes, protože svého posluchače si to najde.
Co se týče hudební stránky, nepřímo již bylo řečeno vlastně všechno. Norský pravověrný black metal byl vždycky hodně specifický, a přestože se jej mnozí snažili a stále snaží napodobit, místní skupiny vždy měly charakteristický zvuk a atmosféru, čímž disponují i Isvind a také se toho drží jako klíště. V hlavní roli se představuje syrový sound a mrazivé riffy; velká část “Daumyra” se nese spíše ve středním tempu, ačkoliv nějaké pořádně vichřice se samozřejmě také objeví, například hned v úvodní “Kast Loss”, kde palba nastoupí po téměř dvouminutovém intru, nebo “Specculum”. Někdy se Isvind vytasí s typickou severskou melodikou (“Burn the Kings”), jindy se zase pustí spíš do trochu (v uvozovkách) epičtější skladby jako třeba v případě “Myra”. Tím pádem je vlastně “Daumyra” i přes svou zdánlivou ortodoxnost dostatečně různorodé album, aby po celou svou délku dokázalo bavit.
Občas si člověk při poslechu vzpomene na nějakou jinou smečku, například ze začátku “Blodstorm” jako by na mě dýchnul dávný projekt Storm, jedna pasáž “The Dark Traverse” by se zase neztratila mezi pozdější tvorbou Taake, nicméně celkově se dá tvrdit, že “Daumyra” má dostatečně vlastní ksicht na to, aby to znělo původně, byť – jak již několikrát zaznělo – se Isvind drží svého kopyta a drhnou black metal podle receptu, který již byl dávno vynalezen. Na druhou stranu, u kapely, jež právě v té době už existovala a hrála, se to dá pochopit. Jediného vybočení z nastavených mantinelů (nebudeme-li počítat již zmiňované intro “Kast Lost”, jež se skládá z šumění větru a deště) jsem si všiml až v úplně závěrečné “Klabautermann”, kdy se na chvilku ozve čistý vokál.
Myslím, že je dost zřejmé, komu je nahrávka určena. Pro posluchače, kteří jsou v black metalových hvozdech spíše turisté, to rozhodně nebude žádné terno, bez problémů si i nadále vystačíte se Satyricon nebo Immortal. Kdo se ovšem řadí mezi příznivce čistokrevného black metalu pěkně postaru, toho dle mého skromného názoru nemůže “Daumyra” zklamat, jelikož nabízí přesně to, co se fanouškům podobné muziky líbí, a navíc to nabízí v kvalitě více než dobré.