 |
|
Země: Francie Hrací doba: 24:05 K recenzi poskytl:
|
Jméno by k tomu mohlo svádět, ale Kai Reznik není žádný velký hudební řezník a už vůbec nemá nic společného s Řezníkem. Alespoň tedy ve své aktuální podobě, již prezentuje na loňském EP „Scary Sleep Paralysis“, nehraje žádná zvěrstva. Což ale neznamená, že by šlo o špatnou záležitost, protože opak je pravdou a jistou zajímavost v minialbu rozhodně slyším – a vlastně je natolik očividná, že nebyl žádný problém ji odhalit.
Kai Reznik není na hudební scéně žádným nováčkem. Ve skutečnosti je aktivní již od konce 80. let a od té doby prošel hned několika kapelami. Na konci 90. let se ovšem osamostatnil a začal tvořit pod vlastním jménem. Nemám tušení, kolik dal dohromady oficiálních nahrávek, protože se mi to nepodařilo dohledat (na Bandcampu jich tedy moc není), ale prý vytvořil třeba hudbu k nějakým krátkým snímkům a podobné věci.
Na „Scary Sleep Paralysis“ se dal Kai Reznik dohromady se zpěvačkou Sashou Andrès z pařížské noiserockové kapely Heliogabale. Tato se ale nepodílí na všech skladbách, jež se na „Scary Sleep Paralysis“ nacházejí, ve skutečnosti je ke slyšení jen v „Post“ a „Nails & Crosses“. Zbylé tři – „Zero Kill (Oll Korrect)“, „The Recognizer“ a „Monster5“ – jsou tedy čistě ve znamení Reznikovy elektronické produkce s výraznými syntezátory. Místy se zachází až někam k ambientu nebo třeba k synthpopu, zatímco „Monster5“ se s trochou fantazie blíží i někam k hájemství synthwave. Hlavní je však to, že atmosféra je velice příjemná, nahrávka se poslouchá tuze lehce a vlastně je dost zábavná. Sice by se dalo polemizovat, zdali její nálada skutečně odpovídá spánkové paralýze, na niž název EP odkazuje, ale i s tím se dá nakonec žít. Nakonec si v tom posluchač může najít, co sám uzná za vhodné (zvláště když je to povětšinou instrumentální), že ano. Třeba já osobně jsem si v tom něco najít dokázal a baví mě to, a to nejen v oněch instrumentálních kusech, ale i v oněch písních s éterickým vokálem Sashy Andrès.
Středobodem nahrávky se na první pohled zdá být „Nails & Crosses“, ale pozor, tady asi člověk narazí. Ve skutečnosti ten song nemá přes dvacet minut, jak ukazuje přehrávač, nýbrž necelých pět jako všechny ostatní. Poté následuje předlouhé ticho, na jehož konci se nachází skrytý bonus „Monsters“, což je ve skutečnosti alternativní verze „Monster5“. To je za mě asi jediný přešlap „Scary Sleep Paralysis“, protože poslouchat deset minut úplné ticho mi prostě nepřipadá moc rajcovní, zvlášť když je odměnou jen lehce pozměněná písnička, již jsem poslouchal před chvílí. Zbytečnost, poslech se vyplatí utnout s normálním koncem „Nails & Crosses“.
Čistě hudebně mě ovšem „Scary Sleep Paralysis“ baví a třeba při ranní cestě do práce se nahrávka stala velmi příjemným společníkem. V brzce ranní melancholii, kdy člověk oknem autobusu sleduje do mlhavé tmy ponořenou ubíhající krajinu, to má něco do sebe. Ale nejen tehdy, osvědčil se i domácí poslech. Líbí se mi a rád si od Kaie Reznika pustím i něco v budoucnu.