 |
| Země: Česká republika Žánr: crossover metal Datum vydání: 9.12.2011 Label: selfrelease Tracklist: Hodnocení: 4,5/10 K recenzi poskytl:
|
Občas se sejde jistá nepředpokládatelná konstelace planet, jež zapříčiní, že se člověk dostane k nějaké recenzi jako zrakově postižený ke smyčcovému nástroji (rozuměj jak slepý k houslím, či jak se to vlastně říká), ale to se prostě stává. Takhle jsem se vlastně náhodou dostal k recenzování nového EPčka “4560” přeloučské kapely Mortuary. Při nějakém tom zběžném projetí jejich webu jsem zjistil, že prý za sebou mají chlapi celých 20 roků činnosti (pravda, byla tam i nějaká menší přestávka), přesto jsem však o nich jaktěživ neslyšel. A to jsem si naivně myslel, že přitom, jak dlouho a jak intenzivně scénu sleduji, bych už měl mít jakž takž ponětí v podstatě o všech smečkách, které to hoblují takhle dlouho. Zjevně jsem se spletl. Nemám tedy srovnání s předchozí tvorbou a “4560” bylo pro mne jakýmsi odpaněním v poslechu Mortuary, avšak mohu hned dopředu předeslat, že mne ta pětice skladeb příliš nepřesvědčila…
Na profilu na webu Bandzone si Mortuary do žánrové kolonky vetknuli “crossover-metal”, což je vpravdě škatulka, která nezasvěcenci řekne akorát tak velké kulové, neb se pod její záštitou dá páchat v podstatě téměř cokoliv. Jak jsem se 20 minut po prvotním stisku nechvalně proslulého tlačítka PLAY přesvědčil, v případě Mortuary to znamená nějaké to thrash metalové koření a drive skočného hardcoru v poměru tak půl na půl, problém však tkví v tom, že minimálně na “4560” tato kombinace působí lehce nedotaženě. Ale to jsem zpočátku ještě nevěděl a EP pouštěl nic netušíc.
První vteřiny “4560” působí velice slibně, dokonce přímo skvěle. Úvodní “Get Real” se rozjíždí vpravdě mocným riffem s lehounkým klávesovým podkresem, což je vážně super a líbí se mi to. Už jsem si pomalu chtěl začít klepat nohou do rytmu, dokud se po celých 40 vteřinách neozval zpěv, nebo spíše lépe řečeno zpěvořev, který s prominutím snažení zbytku kapely táhne hodně dolů. Jednak opravdu tahá za uši velice špatná angličtina – dokonce tak moc, že takhle vytahaná ušiska jsem neměl ani v první třídě obecné školy, kde mne za ně tahala paní soudružka učitelka, když jsem zlobil (a to mi věřte, že zrovna já jsem zlobil vydatně a se vší vervou). Ale ne, teď vážně, já s tímhle většinou problém nemám a na rozdíl od některých kolegů v redakci mám tu hranici “hnusné české angličtiny” posazenou dosti nízko, dokonce jsem i v záchvatech jistého dejme tomu patriotismu ochoten přivřít oči a dělat, že to nevidím, neslyším, ale co je moc, to je moc. Kromě toho ani samotná barva hlasu a intonace se mi prostě a jednoduše nelíbí a ani po mnoha opakovaných posleších jsem si na to nemohl zvyknout ani za mák, vždy mne to tam irituje. Nechci samozřejmě nijak snižovat případné kvality vládce mikrofonu Pšendy, ale bohužel se nedá svítit, nelíbí se mi.
Celý tento vokálně nepovedený provar je o to markantnější, že když se člověk zaposlouchá do čistě instrumentální stránky skladeb Mortuary, rozhodně se nedá tvrdit, že by pánové neměli solidní nápady. Ovšem vzhledem k tomu, že je vokál vytažen nade všechno ostatní, většina je pod ním pohřbena. Říkám to zcela na rovinu – pokud bych “4560” nemusel zodpovědně naposlouchati pro recenzivní účely, tak bych si těchto solidních nápadů ani nestačil všimnout, jelikož bych díky výše zmíněnému znechucení celý počin zahodil mnohem dříve, než bych se k těm slušným momentům stihl prokousat. Celkem často se v pozadí ozvou vkusně použité industriálně laděné ruchy, což působí jako skvělé oživení. Kromě již zmiňovaného úvodu “Get Real” lze podobné úryvky zaslechnout alespoň v nějaké menší míře snad v každém songu. Rovněž také kytarová sóla nejsou vůbec špatná – v tomto ohledu vede asi druhá “Corny”. Někdy se objeví i chytlavější refrén, což jsou asi jediné případy, kdy se dá zkousnout i vokál (“Corny”, “Make Something”). Tak trochu úplně mimo je pak závěrečná srandička “Liška”, což je předělávka kultovního válu “Běží liška k táboru, nese pytel zázvoru”. Něco podobného tu s prominutím rozebírat nebudu.
Být “4560” počinem začínající skupiny, napsal bych, že se nejedná o nic extra, ale že je v tom rozhodně cítit nějaký potenciál do budoucna. Avšak psát tohle kapele, která má za sebou 20 roků, to mi přijde trochu mimo mísu, čímž se dostáváme do vcelku zapeklité situace ohledně závěrečného hodnocení. Dejme tomu, že bych to ukončil prohlášením, že soudě dle několika oněch solidních nápadů mají Mortuary rozhodně navíc, než na “4560” předvádějí, stejně tak ale není možné opomenout fakt, že jsou na nahrávce i věci, které poslechu vážně vadí.