The Body poster 2014

The Body, ██████, Lovci lebek

The Body, ██████, Lovci lebek
Datum: 13.4.2014
Místo: Praha, Chapeau Rouge
Účinkující: The Body, ██████, Lovci lebek

Málokdy se stane, že se na koncertu sejdou tři kapely, které jsou si svou hudbou tak odlišné i blízké zároveň. Jednoho večera se to ale v Chapeau Rouge povedlo. Na programu byli Lovci lebek, kteří hrají (nebo spíš nehrají) nefalšovaný bordel, hluk, noise. Říkejte tomu, jak chcete, pokud netýráte svoje uši s takovou láskou jako třeba já, líbit se vám to nejspíš nebude. Další ██████ se za své krátké fungování stihli na domácí UG/DIY scéně proslavit velmi svébytným pojetím post black metalu. Večer pak měli uzavřít The Body a jejich bahnitý, mazlavý sludge. Rozdílů mezi kapelami je až až. Co pes, to jiná ves, chtělo by se říct. Jenže to by všichni psi nemohli mít stejnýho fotra. A co že to teda měly společného? To vám zkusím objasnit v následujících řádcích.

Open doors byly v “Šapóčku” od osmi. Lovci lebek měli začít stavět svoje hlukové stěny někdy kolem tři čtvrtě na devět, a ač jsem se chtěl dostavit dřív, abych stihl pokecat s přáteli, tak tak jsem stihl začátek jejich setu. A trojice lovců svírající v rukou hluky a šípy namířené do publika to vzala za ten správný konec už od začátku. A to nejen hudebně, ale i vystupováním na pódiu – kdo se bál, že Lovci, uvedení coby čistokrevná noisovka, budou jen o mačkání tlačítek a kroucení s knoflíky, byl vedle. Ten vcelku pochopitelně taky nechyběl, ale tohle byl večer zasvěcený živějšímu brajglu, mimo jiné hraného na nenástroje. Nemám příhodnější název pro nazvučenou dřevorubeckou pilu nebo ocelový drát. Právě pila napojená na obskurní kytarový efekt otevřela celý set spolu s hlukovou sekcí. Plnokrevný bordel začal se zapojením bicí soupravy získávat mnohem více tribal nádech, který byl výměnou pily za kytaru okořeněn blackovými riffy. Většina setu tak byla na noise dost rytmická a občas mi připomněla legendárního Merzbowa. Ač mohli nadělat Lovci ještě o něco větší bordel, rozuměj, mohli být ještě o trochu víc nahlas, mojí lebku ulovili spolehlivě.

Očekávání mohla trochu povzbudit i slova jednoho ze známých, který mi pod záminkou, že to celé bude kurevsky nahlas, prodal za židovskou dvacku dost mizerné špunty. Ne, Lovci lebek opravdu zdaleka nebyli tak nahlas, abych špunty potřeboval byť jen jednou – a nejinak na tom byli i ██████. Pětičlenná skvadra se na malé pódium sklepení Chapeau Rouge nebyla s to vměstnat, řvoun a obsluhovatel nejrůznějších efektů a dalších udělátek Michal tak byl vykázán i se stolkem nacpaným elektronikou do publika. Na prkna se tak tak vešli tři kytaristé. ██████ hrají bez basy, respektive jedna z kytar je vzhledem k tomuhle faktu notně podlazená a celkově to dává jejich hudbě docela rozdílný nádech. “Nicky” byli mnohem přímočařejší než na albu. Mnohem nařvanější, emocionálnější. Sreamo a black metal, sem tam post-hardcore, vybrnkávané pasáže kontra zabijácké riffy. Nechyběla nutná trocha elektroniky. Méně hypnotické než Lovci lebek, pořád ale dost špinavé agresivní vůči uším obecenstva. Padly tuším dvě skladby z dema a nějaká ochutnávka připravovaného materiálu, těžko jsem mohl být nespokojen. Jediné, co mě trochu naštvalo, bylo půlhodinové zpoždění, které se vylouplo mezi Lovci a ██████.

Přípravy na vyvrcholení večera se protáhly o další dobrou čtvrt hodinu, a když začínali hrát The Body, pomalu jsem začal mít obavy, jestli ještě chytnu poslední slušnou tramvaj, nebo zda budu odkázán na nějaký trve noční spoj plný divnolidí. Na druhou stranu, přípravy navíc stály za to. Jak Chip King hrábnul do strun, začal očistec. Přesně to, co na poctivém sludge miluju v jeho živém podání – zaryje se vám pod kůži a rozvibruje každou kost v těle. Propojení destrukce těla a naprosté duševní katarze, vražedné bicí a burácející kytara. Agrese úplně všude. Nejen manifestující, ale i latentní skrytá všude možně pod povrchem. Ať člověk hledá jak chce, nenajde nic jiného. A síla, která drtí ušní bubínky a člověka chtě nechtě sráží do kolen. Chip King to chorým jekotem jen korunuje. Jediné, co mě trochu mrzí, je, že chyběly charakteristické samply chorálů, které jsem si zamiloval u studiové tvorby. Co už. Jen srovnatelní Jucifer (rovněž duo kytara-bicí) byli díky tomuhle nedostatku loni na podzim zážitkem ještě o něco silnějším a ne rovnocenným. I přesto to ale bylo vynikající, ačkoliv set trval zhruba pětatřicet minut. Za Lee Bufforda, který se z mně neznámého důvodu nedostavil, totiž zaskakoval náhradní bicman a set byl tak trochu provizorium. Nicméně stále velmi kvalitní provizorium a věřím, že s Buffordem by to byla skutečná zabijárna.

Ač obě předkapely byly rovněž skvělé, The Body je prostě zadupali sludge/dronovým bordelem do země. Před odchodem, který byl díky kratšímu setu nakonec víceméně podle původního plánu, jsem ještě stačil koupit triko ██████ – ač si říkám, že jsem možná měl hrábnout spíš po triku The Body, jejichž merch se v našich končinách zase jen tak neukáže. Nevadí, protože věřím, že určitě bude nějaké příště. Nerad bych je totiž viděl naposledy. Takhle povedený večer na téma hluk v různých formách už tu dost dlouho nebyl.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.