 |
| Země: Francie Žánr: thrash metal Datum vydání: 20.3.2015 Label: selfrelease Tracklist: K recenzi poskytl:
|
Během těch několika let, co mezi čtenáře našeho webového plátku šířím své názory, jsem psal již tolik recenzí na alba mladých thrashových kapel, jejichž největší invence spočívá v tom, že náhodně proházely 30 let staré riffy z písní velikánů scény a výsledné songy přejmenovaly, že je čím dál těžší psát nějaké zajímavé úvody. Právě proto jsem se rozhodl, že odpich recenze debutového alba Francouzů Warfaith nebudu nijak lámat přes koleno, protože aniž bych chtěl tuhle pětici obviňovat z prachsprosté svatokrádeže, tak jejich hudba je natolik obyčejná, že si vlastně ani nic jiného nezaslouží.
Warfaith nelze, stejně jako zástupům jim podobných, odpírat obrovskou porci energie, protože to je asi tak jediné, čím můžou znalého posluchače, jenž už slyšel klenoty thrash metalové scény, alespoň částečně překvapit. „Wise Man Is Death“ tak boduje rozhodně živelností, kterou podporuje občasné zařazení hardcorově skočných pasáží a sborových křiků v refrénech, ovšem jako celek je tahle deska strašně jednotvárná a vlastně jsem v sobě za celou dobu nenašel jediný impuls k tomu, abych si ji pouštěl z vlastní vůle. Na rovinu říkám, že kdybych o album zavadil náhodou, tak si ho poslechnu jednou, možná ani to ne. Tak obyčejné totiž je.
K Warfaith samotným se sluší říct snad jen to, že navzdory faktu, že je „Wise Man Is Dead“ jejich studiovým debutem, jímž navazují na krátkohrající počin „Blood and War“, tak zní slušně vyhraně a při poslechu jsem neměl pocit, že by jim to nešlapalo. Naopak, hraje jim to dobře a nástrojové osazenstvo ví, co dělá, ale je to prd platné, když do vás půl hodiny pumpujou obyčejnou hoblovačku, kterou ani pekelně agresivní vokál zpěváka Maxe nijak nezachrání. Album zní dobově úplně přesně jako z 80. let a nebýt toho, že vím skutečný rok vzniku, tak i díky živelně neučesanému zvuku bych „Wise Man Is Death“ v mnoha skladbách označil za 30 let starý produkt.
Kdybych měl hovořit o jednotlivých skladbách, tak si vystačím s přízvisky jako vypalovačka, rychlá a neurvalá, protože mezi desítkou písní z „Wise Man Is Dead“, mezi něž nepočítám úvodní „Intro“, jsou jen kosmetické rozdíly v tempu a samotné struktuře, takže ačkoli sám sebe považuji za velkého fanouška této hudby a mnohdy se stane, že mě podobné provedení thrash metalu bez špetky novátorství hodně baví, tak u Warfaith to nějak nefunguje a do poslechu, který by měl být díky hudební škatulce a hrací době pohodlnou záležitostí, jsem se musel spíš nutit, což je zcela určitě špatně.
Ovšem abych nebyl za zmetka, kterému Warfaith nestojí ani za tu námahu, tak s klidným srdcem můžu určit tři nejlepší skladby desky, jež se mi zalíbily. Rozhodně v tomto krátkém výčtu nesmí chybět titulka „Wise Man Is Death“. Ta se mi líbí hodně a spolu s následující „Jesus Sucks“, jež evokuje starší Exodus, ji považuji za nejsilnější část nahrávky. Avizovanou trojici písní uzavírá hymnická „Warslave“, která se opravdu snaží vnést do hudby Warfaith trochu vlastního ksichtu. Plynulý přechod od melodičtějších pasáží s mluveným slovem (ty melodie berte s rezervou, protože kytary jsou stále pěkně bruskovité) k rychlým momentům s kytarovými vichry v zádech je vážně skvělý, ovšem těch několik světlých momentů nedokáže vyvážit mističku horších kousků, mezi něž patří kupříkladu nešlapající „Purgatory“ a „Addiction“.
Není zrovna fér lámat nad Warfaith hůl, protože přeci jen se jedná o debut a nějaké světlé momenty, mezi nimiž vyčnívá „Warslave“, má a třeba se příště dočkám překvapení, ovšem soudě dle poslechu novinky nemůže být finální verdikt pozitivní. Má tedy vůbec smysl „Wise Man Is Dead“ poslouchat? Mně osobně tahle placka nedala vlastně vůbec nic a fanouškům žánru, kteří už mají něco za sebou, nemá co nabídnout, takže ne. Co se mladších posluchačů týče, tak věřím, že můžou Warfaith zabodovat úderností, ovšem to není nic neobvyklého a v tomto případě bych tak dotyčného odkázal třeba na Municipal Waste nebo Warbringer, kteří ve stejné váhové kategorii platí právem za zvučnější jména. Skrz naskrz průměr, to je to, oč tu běží…
