XIII stoleti poster 2014

XIII. století, Inkubus Sukkubus

XIII. století
Datum: 13.9.2014
Místo: Praha, Palác Akropolis
Účinkující: XIII. století, Inkubus Sukkubus

Akreditaci poskytl:
Sanctuary

Podzimní koncerty XIII. století v hlavním městě jsou tradicí již slušných pár let. Minulý rok se z kulturáku v Kbelích přesunuly do žižkovské Akropole, kde se koncert konal i letos. A jak je dobrou tradicí, opět se po jejich boku ukázalo zvučné zahraniční jméno, které, co si budeme povídat, je mnohdy zajímavějším tahákem, protože na rozdíl od domácí formace jej v našich končinách není možné zahlédnout každý rok. Letos pořadatelé dotáhli britskou legendu Inkubus Sukkubus, známé hlavně díky silnému pagan nádechu, který do svého goth rocku přidávají. Navíc šlo o první vystoupení v naší kotlině vůbec, což jejich přítomnosti dodalo nádech exkluzivity.

Do klubu jsem dorazil přesně v moment, kdy začali Inkubus Sukkubus hrát. Organizace jako vždy perfektní. Po krátkém odbavení míjím merch koutek a konečně se dostávám do sálu. Dřív jsem na téhle kapele trochu ujížděl, hlavně na jejich starších deskách jako “Wytches” nebo “Beltaine”, nicméně dobrých pět let jsem o tohle jméno prakticky nezavadil a nevěděl jsem, co přesně čekat. Nicméně ono to nakonec bylo prakticky jedno, protože už od počátku došlo na nejhorší možnou variantu, kterou bych mohl dostat. Zvuk. Mohl jsem sálem korzovat dle libosti, protože bylo naprosto jedno, kde jsem stál. Bída to byla všude. Z vokálů, kytary, basy, bicího automatu a samplovaných kláves jsem celou dobu slyšel jen Candiin zpěv a přepálené bicí. Občas tu a tam vykoukly klávesy, basa nebo kytara, ničemu to ale nepomohlo. Písně se slévaly a popravdě jsem nebyl s to rozeznat, jestli zrovna nehraje nějaká, kterou bych mohl znát. Celá show navíc byla podpořena projekcí v podobě 3D animací s hromadou víl, elfů, čarodějek a nahých ženských, za jejíž kvalitu bych se styděl i před deseti lety, natož teď. Chápu to, že to nejspíš patří k image kapely a snad i navození určité “retro” nálady, ale výsledný dojem to rozhodně nepodpořilo. Kapela, stejně jako většina obecenstva, vypadala, že si to vážně užívá, ostatně Britové (nebo alespoň Candia) se moc nešetřili a reakce lidí byla parádní, pro mě ale zkrátka zůstala daleko za očekáváním. Nebýt zvuku, asi by bylo všechno jinak, ale takhle na mě Inkubus Sukkubus působili jako dost nepovedená karikatura toho, co z nám z alb. Po The Sisters of Mercy další zklamání ze strany goth rockové legendy, na jejíž vystoupení jsem se vážně těšil.

Po nějaké tři čtvrtě hodině se Inkubus Sukkubus rozloučili a začalo ladit XIII. století. Upřímně řečeno jsem po loňské zkušenosti očekával spíše nemastný, neslaný zážitek (který byl sice způsoben hlavně zvukem, ale to nic nemění na tom, že jsem si jej nechtěl zopakovat) a tajně doufal, že horší než předešlá kapela to být nemůže. I proto jsem strategicky zaujmul místo naproti klávesačce Kateřině, aby v případě přetrvávajícího mizerného zvuku bylo alespoň na co koukat. Na katastrofické scénáře ale nedošlo a naopak, XIII. století se předvedlo v nejlepší formě za poslední tři, čtyři roky. Zvuk navzdory všem očekáváním perfektní (snad až na přebasovanou “Vendettu”), setlist rovněž výborný. Jako obvykle nedoznal výrazných změn, jen namísto “Iglau” zahráli “Absinth”. Nejvýraznější změnou je tak personální výměna za baskytarou – Paldu vystřídal Jindřich “Henry” Dostál, což se projevilo hlavně absencí podpůrného zpěvu třeba v “Justině”, kterého je trochu škoda. “Třináctky” naservírovaly publiku jako vždy průřez diskografií a mám dojem, že oproti minulému vystoupení vložila kapela do skladeb více elánu. Oněch několik změn bylo sic malým, ale příjemným zpestřením, především proto, že namísto novějších věcí jako “Iglau” nebo “Fénix”, které mě nikdy moc nebraly, dostal prostor hlavně starší materiál. Opět mě potěšila především “Nevěsta temnot”.

XIII. století hrálo odhadem hodinu, nicméně po bouřlivém aplausu se vrátilo ještě s přídavkem v podobě “Fatherland” a “Růže a kříž”. A protože do policejní desáté zbývalo ještě pár minut, publikum si vyřvalo navrch ještě “Katakomby” jako poslední tečku za celým večerem. Jsem rád, že zvuk byl alespoň na “Třináctky” konečně solidní a naše šesté setkání dopadlo, jak nejlépe mohlo. O to víc mě ale mrzí zazdění Inkubus Sukkubus. Nevím, jestli byla chyba na straně kapely nebo zvukaře, nicméně Akropole v tomhle případě prostě nezklamala. Jestli se na XIII. století vypravím do Akropole i příští rok, to bude opět záležet nejspíš na tom, jaké jméno přivezou, stejně jako loni bych ale byl mnohem raději, kdyby se celá akce přesunula do vhodnějších prostor.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.