Země: Velká Británie Žánr: atmospheric black / post-metal Datum vydání: 21.1.2013 Label: Code666 Records Tracklist: 01. Consequence 02. Hands of Dust 03. Spectre 04. Reflections 05. Wolf Sun 06. The Black Sound 07. Walking the Crowpath 08. Epilogue [bonus] Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Aural Music / Code666 Records

Atmosféričtí black metalisté Fen z Velké Británie sice nefungují nikterak dlouho, přesto si na undergroundové scéně již stihli vydobýt relativně slušné renomé svými dvěma prvními deskami “The Malediction Fields” (2009) a “Epoch” (2011). Osobně jsem na kapelu slyšel ze všech stran pouze chválu, díky čemuž jsem se už delší dobu chystal podívat se jejich tvorbě na zoubek, želbohu však musím říct, že se tak až doposud trestuhodně nestalo, díky čemuž je aktuální “Dustwalker”, jež oficiálně vyjde v druhé půli ledna, mým prvním setkáním s Fen. Na druhou stranu ovšem musím říct, že dopadlo velice dobře…

Onen výše zmíněný styl, tedy atmosférický black metal, není jen pouhopouhou umělou škatulkou, právě naopak je pro Fen opravdu určující. Můžete tedy očekávat velmi neortodoxní podobu základního žánru, který v případě těchto Britů nestaví na klasických stylových intencích, v jakých black metal chápou nezasvěcení. Muzika Fen je rozmanitá, nápaditá a podmanivá, po celou hrací dobu “Dustwalker” se skupina snaží o co nejpůsobivější atmosféru, přičemž pozitivní je dozajista ten fakt, že nezřídka je ona snaha vážně úspěšná. Místy se Fen vydávají až do různých post-hájemství, a to jak v oblasti samotného (post-)black metalu, tak i dalších stylů – nezaslechnout na “Dustwalker” například vlivy post-rocku, je docela umění, protože zde v některých pasážích promlouvá opravdu znatelně.

Ačkoliv se prvních pár vteřin úvodní “Consequence” tváří jako klasický black metal, netrvá dlouho a Fen pomalu začnou odkrývat svou výše popsanou progresivní tvář. Ne, že by se Britové úplně báli do svých nástrojů opřít, ono samozřejmě dojde i na nějaké rychlejší momenty, nicméně jich je v rámci více jak hodinové desky spíše minimum. Nutno také dodat, že rozhodně nejde tvrdit, jaká skladba je nebo není rychlejší či pomalejší, Fen vsadili na kompozice delšího rázu, které se přelévají z nálady do nálady a ve svém průběhu se někdy i dost citelně mění. Stereotyp a nuda tedy nemají na “Dustwalker” téměř žádný prostor, což je jedině dobře. Po většinu hracího času však hrají prim éterické melodie, mnohdy až meditativní nálada, nezřídka i čistý vokál a samozřejmě ona všudypřítomná atmosféra.

Pokud bych měl muziku Fen k někomu přirovnat, rozhodně mě z fleku napadají hned dvě jména, která obecně platí za veličiny progresivního (nejen) black metalu – norští vizionáři Enslaved a zámořští náladotvůrci Agalloch. Fen v průběhu “Dustwalker” nabízejí mnoho pasáží, které jako by vypadly přímo z alba jedné nebo druhé kapely, zároveň se však nedá ani v nejmenším tvrdit, že by se tím pádem Fen dostávali do pozice pouze jakési kopírky známějších formací. Je nutné připustit, a já to také připustím, že muzika těchto Britů má do naleštěného a nikdy dříve neslyšeného originálu trochu daleko, stále je však deska “Dustwalker” dostatečně svá, aby mohla být označena za bezesporu zajímavou. Z druhého úhlu pohledu je to však také znamení pro ty, jimž se tvorby Enslaved a Agalloch zamlouvají, že v podobě Fen tu mají další formaci, na niž se vyplatí svou pozornost zaměřit. Hodně bych se divil, kdyby byli zklamáni.

“Dustwalker” možná nebude trhákem roku, přesto se ihned na jeho začátek jedná o velmi záživnou nahrávku, která rozhodně má svou hloubku a bezesporu má co říct – jak již bylo řečeno, obzvláště příznivcům dvou výše zmiňovaných skupin a dalších jim podobných. Myslím, že byste si mohli užít dost kvalitních poslechů. Nedá se sice tvrdit, že by Fen byli úplně jednoduchou záležitostí, ale tak to už je asi z přirovnání k Enslaved a Agalloch docela zřejmé… stejně tak jako fakt, že se tato nepřístupnost může časem rozvinout do dříve netušených rozměrů…