![]() |
Země: Brazílie Žánr: thrash / groove metal Datum vydání: 23.1.2009 Label: Steamhammer Hodnocení: 8/10 Odkazy:
|
Jedenácté album Sepultury a první album bez kteréhokoliv z bratrů Cavalerových. Kdyby někdo náhodou zaspal, tak Max odešel už před dlouhou dobou a bubeník Igor odešel teprve nedávno a nahradil ho Jean Dollabella. Já jsem vždycky patřil k lidem, kterým nevadila Sepultura bez Maxe, a tak jsem se na “A-Lex” docela těšil.
Album je koncepční (což se zdá být poslední dobou moderní) a Sepultura si vzala na paškál knihu a později film “Mechanický pomeranč”. Právě podle předlohy je album rozděleno na čtyři části, první tři podle filmu a poslední podle knihy, protože ta část ve filmu chyběla. Ale dost informací okolo toho, co za desku před vámi leží, sám nevím o čem v příběhu jde, vrhneme se na hudební stránku alba.
“A-Lex” je pořádný sepulturovský thrash, tentokrát i s instrumentálními prvky, speciálně ve tracku “Ludwig Van”, o kterém si ještě něco řekneme. Kapele se po letech opět skvěle povedlo přidat do hudby tzv. “tribal feeling”, například ve skladbě “Filthy Rot”. Kapela na novince hodně mění tempa a nálady – “Sadistic Values” se zpočátku zdá jako mírná skladba, Derrick Green klidně a čistě zpívá, ale postupně se jeho hlas promění na brutální, změní se tempo a ze songu se stane pořádný thrashový náklep.
Kapela také více experimentuje a pořádně je to znát v již zmiňované “Ludwig Van”, která bere Beethovenovu symfonii a přidává do ní metalové prvky. Zní to šíleně, ale vzniká poměrně zajímavá věc, která může zaujmout. Prostor dostávají také modernější groove prvky (“Metamorphosis”, “What I Do!”).
Po intru “A-Lex I” na vás zařve Green v songu “Moloko Mesto”, která parádně otevírá celé album a na ni navazuje již zmíněná “Filthy Rot”. Klidnější “We’ve Lost You” vám dá chvíli na odpočinek, aby se zase mohlo vše rozjet při “What I Do!”. “The Treatment”, která se napojuje po instrumentální mezihře “A-Lex II”, předvádí agresi thrashe, a po “Metamorphosis” přichází podle mého názoru asi nejlepší kousek z alba – “Sadistic Values”. Album pokračuje v podobných kolejích, sem tam rychlá a agresivní skladba, kterou vystřídá mírnější, sem tam nějaká mezihra a ke konci experimentální “Ludwig Van“. Jednotlivé songy v albu skvěle navazují a navzájem se doplňují a vytváří tak velmi dobrý celek, který ani chvíli nenudí.
Rozhodně neodsuzujte novinku jen kvůli nepřítomnosti Cavalera bros. a zkuste jí dát trochu času. I přes všechny plusy dám 8/10, na albu jsou skvělé riffy, ale jednou, dvakrát se může stát, že jde hudba druhým uchem ven (i když je ucpané sluchátkem).
nejlepší deska s Derrickem.. :)
Ano, souhlasím.. Sice Cavalera rulezz, ale tohle se dá ;-)
Cože? :D Nezáživná deska. Derrick neskáče hlasem. Takový stereotip u všeho. Já tak 50% za jméno Sepultura. Více už mne zaujalo Dante
co to je – skákat hlasem? :)
asi ze jednou zpiva vysoko, jednou nizko, jednou blije a jednou ciste?:) Jinak netusim, deska je dobra. :)
Seda to skoro vystihnul, jelikož Derrick není žádný operní zpěvák, tak ani nečekám zpívání :) Ale zdá se mi, že to odblil všechno stejně. Jelikož tady je koment píšu opakuju za sebe. Tudíž jestli si někdo myslí, že tak je velkej nápad a skvělý riffy kytar, tak pohoda, ale mě z tý desky bolej uši a nikdy jí snad neposlechnu do konce. Čekal jsem mnohem mnohem víííc.
no já se vyjádřil v recenzi, něco takovýho jsme vůbec nečekal a dost mě to chytlo a myslim že se Derrick předved :)