Serpents - Scongiuri

Serpents – Scongiuri

Serpents - Scongiuri

Země: Itálie / USA
Žánr: experimental electronica
Datum vydání: 13.10.2019
Label: BloodRock Records

Hrací doba: 23:37

Odkazy:

K recenzi poskytl:
Narcotica Promotion

Není to dávno, co jsme si zde povídali o desce „Covenant“ od formace Karyn Crisis‘ Gospel of the Witches, a v tomhle článku jsem také ztratil nějaké to slovo o hudební historii samotné Karyn Crisis. Teď ji v recenzích máme nazpět s jiným projektem – Serpents. Jedná se o docela novou záležitost a hlavně docela zajímavou. Mohu hned na začátek prozradit, že pro mě osobně je debutové EP „Scongiuri“ lákavější než „Covenant“, byť i v jeho případě se jedná o docela povedenou desku.

V Serpents se Karyn Crisis obešla bez svého manžela Davida Tiso. Namísto něj ji do dua doplňuje italský muzikant Luciano Lamanna, což je podle všeho docela zkušený borec, který se muzice a zvukařině věnuje už od konce devadesátých let. V Serpents má na starosti hudební stránku, která sestává primárně z experimentálněji laděné elektroniky, a Karyn Crisis samozřejmě zpívá. Ačkoliv zrovna v tomhle případě se víc než o standardní zpívání jedná o složitější hlasové kreace po vzoru avantgardních královen jako Diamanda Galás nebo Jarboe.

Myslím, že už jste asi zhruba pochopili, oč na „Scongiuri“ půjde, tudíž rovnou můžu říct, že to celé ladí fakt dobře. Elektronika je sice experimentálnějšího rázu, ale nejde o nic přepáleného, výraz Serpents je spíš subtilnější a klaustrofobičtější. Podobně i Karyn se nežene do nějakého hrubého vřískání a víc šeptá nebo šamansky zaříkává, přesto má v sobě muzika velký náboj, který prostě nelze přeslechnout. Navzdory řečenému tedy nečekejte jen nějaké minimalistické šolíchání.

To nejlepší si Serpents připravili hned na začátek. „Heart of Darkness“ je skvělá hypnotická skladba (všimněte si jemného, až podprahového beatu, který se celou písní line) a Karyn Crisis v ní předvádí možná nejlepší a nejvariabilnější výkon na celém EP. Neznamená to ale, že by v dalších stopách nebylo co poslouchat. „Ombelicale“ a „Rattle the Waters“ jsou také super, obzvlášť když se třeba ve druhé jmenované objeví i letmé náznaky tribalu. Až poslední „Janua Inferi“ se mi zdá trochu slabší a jedna vokální linka se mi tam hodně zajedla, přesto i tenhle song má několik dobrých momentů a povedených nápadů.

I když Serpents to nejvíc strhující, co mají na skladě, vybalí hned na začátku a finále už je mírně vlažnější, pořád se jedná o zajímavý počin, jenž se může pochlubit zvláštní aurou. Trochu doufám, že nepůjde jen o jednorázovou záležitost a že nezůstane jen u tohohle jediného EP, poněvadž potenciál v tom rozhodně je.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.