Země: Rusko Žánr: melodic death metal Datum vydání: 12.11.2013 Label: Fono Ltd. Tracklist: 01. Zeroed by Progress 02. Pleasure from Amusements 03. Value of Life 04. Slipstream 05. Starving 06. Hatred Rises 07. Disconnected Defense 08. One Word 09. Self-Decaption Process 10. Model2 11. Last Man Who Saw the Day Hodnocení: 7/10 Odkazy: facebook / twitter K recenzi poskytl: GlobMetal Promotions

Hlavní vlna melodic death metalu je již několik let za námi, kapely jako Soilwork, In Flames či At the Gates byly na vrcholu v polovině devadesátých let a na přelomu tisíciletí. Dokonce i řadu jejich následníků lze považovat za relativně dlouho fungující kapely. Těžiště metalu se posunulo do melancholičtějších poloh, a najít tak dobré, tvrdé, přímočaré a zároveň melodické death metalové album již není tak jednoduché jako před několika lety. Proto můžu s potěšením oznámit, že v případě Rainwill platí všechna přídavná jména zmíněná v minulé větě.

Druhé album ruské kapely Rainwill nazvané “Zer0ed by Pr0gress” začne zostra. První a zároveň titulní skladba svým rozjezdem připomene úvod doposud poslední desky “Bringer of Plagues” amerických Divine Heresy. Zpěvák Sergey Grebenkov připomíná mnohem slavnější postavičku melodického death metalu, vokalistu Amon Amarth Johana Hegga. Album tak začne zcela běžně až tuctově, a pokud by posluchač nevěnoval pozornost žádné z následujících pětatřiceti minut a nechal album plout v pozadí, nejspíše by tak vyznělo celé. Jenže ďábel se skrývá v detailech a těch zajímavých není na “Zer0ed by Pr0gress” pomálu. Pojďme si je projít alespoň zevrubně.

Hned v úvodní písni, ačkoliv je i na poměr alba dosti přímočará, narazíme na čistý vokál připomínající zpěvy často slýchané v pohanské hudbě, umně zapracovaný na místo refrénu. Čistý zpěv dostane zásadnější roli až v druhé písni “Pleasure from Amusements”. Kdo si však při vzpomínce na čistý zpěv v tvrdé hudbě vybaví klišovité refrény a vysoký hlásek, bude potěšen (či zklamán, záleží na preferencích). Čistý zpěv v podání Rainwill má právě výše zmíněný pohanský nádech a jsou z něj cítit ruské tradice. To je první významný detail, který Rainwill posouvá o stupínek výš.

Další významné plus (byť zde již nejde o nic unikátního) tvoří povedená kytarová sóla. Není jich přemrštěně moc, o to více však potěší jejich propracované provedení. Kapela se nesnaží posluchače ohromit a házet na něj jednu frajeřinku za druhou, naopak cíleně směřuje jeho pozornost k nejdůležitějším momentům jednotlivých písní. Zatímco v případě “Pleasure from Amusements” je jejím vrcholem kytarové sólo, následnou “Value of Life” významně poznamenává první výrazný vstup kláves. Ty vytváří elegantní futuristický podklad pro neustále se měnící kytarové riffy.

“Zer0ed by Pr0gress” však není jen sbírka skladeb, a tak se v průběhu celé hrací doby vyvíjí. Po řízném nástupu se do popředí dostávají industriální vlivy a některé skladby, jmenovitě například “Slipstream”, se rozhodně nesnaží zakrývat vliv Fear Factory, mimochodem již druhé kapely Dina Cazarese zmíněné v této recenzi. Těsně před polovinou alba pak přijde krátký dvouminutový oddech v podání intermezza “Starving”. I to však zní zajímavě a neokoukaně, neb jemné tóny akustické kytary staví do kontrastu s typicky metalově nazvučenou bicí sestavou. Skladbě tak paradoxně vévodí tvrdé údery kopáku, jelikož uchu lahodící kytara vždy na moment zmizí za jeho zvukem.

Na prvních čtyřech skladbách jsem tak popsal všechny klíčové prvky hudby Rainwill, které platí i pro druhou polovinu alba. Vyzdvihnu tak jmenovitě již jen několik skladeb: “Self-Deception Process” sklouzne poměrně hluboko do vln metalcoru, vzrůstající vliv kláves pak připomíná například tvorbu Blood Stain Child. Krátká instrumentálka “Model2” stavící na výrazné base a klávesách pouze vyčistí prostor pro závěrečnou “Last Man Who Saw the Day”, která, jak tomu tak bývá, zopakuje vše důležité a album důstojně zakončí.

Při pouhém vyjmenování jednotlivých rozmanitých prvků, kterých Rainwill ve své hudbě používají, se však ztrácí pointa popsaná v úplném začátku recenze: “Zer0ed by Pro0gress” je v zásadě přímočaré album, které pochopí každý, komu zbylo alespoň pár funkčních mozkových buněk. Je proto obdivuhodné, že se kapele povedlo albu vetknout nejen rozmanitou škálu nápadů, ale i drobné ambientní vsuvky (byť jde většinou jen o ruchy na pozadí) a obstojnou atmosférou výrazně podpořenou občasným mluveným slovem. Na poli melodického death metalu jde tak o hodně zajímavý počin který by posluchačské pozornosti neměl uniknout.