Země: Island Žánr: black metal Datum vydání: 5.10.2018 Label: Code666 Records Tracklist: 01. Söngurinn sem ómar milli stjarnanna 02. Upplausn 03. Og hofið fylltist af reyk 04. Hér hvílir bölvun 05. Úr beinum og brjóski 06. Sá sem slítur vængi flugunnar hefur náð hugljómun Hrací doba: 52:02 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Code666 Records / Dewar PR

Debut Carpe noctem pojmenovaný „In terra profugus“ náležel k počáteční vlně nahrávek, které strhly pozornost blackmetalového světa směrem k zemi ohně a ledu, avšak nemohu se zbavit pocitu, že patří k těm nejméně známým, i přestože deska za debuty Svartidauði, Sinmara nebo Misþyrming výrazně nezaostává. Své možná dělá i to, že pod názvem Carpe noctem by si leckdo spíše představil tuctový gothic metal nebo zmalované šašky v kožených brněních. Ale kapela také není příliš koncertně činná, což minimálně Misþyrming a Svartidauði přidalo na známosti, a také skutečnost, že Code666, vydavatel obou dlouhých desek, nepatří mezi trend-settery a oblíbený label blackmetalového instagram-davu, i přestože vydali nejednu hudební perlu.

Takže ani s novou desku „Vitrun“, která vyšla v říjnu loňského roku, nestrhli Carpe noctem žádné haló. Problémem může dále být, že kapela je ve srovnání se svými kolegy docela umírněná, není zde výbušná, strhující energie, kterou mám spojenou s Misþyrming, apokalyptická negativita Svartidauði, halucinogenní teror Wormlust, ani podbízivá krása takových Zhrine. „Vitrun“ až na jednu výjimku také nesází „šokantní“ motivy, ze kterých okamžitě padá čelist, jež jsou tak typické pro debuty výše zmíněných kapel (včetně „In terra profugus“). Pravda je, že „Vitrun“ nenabízí až tak zdrcující motivy, ze kterých za správné konstelace stále mrazí, ale síla je veskrz rovnoměrně rozprostřená po celé ploše desky. A co je hlavní, ono kouzlo je trvanlivé.

Možná proto na mě deska zprvu působila příliš obyčejně, ale snaha ji trochu naposlouchat se nakonec vyplatila bohatě a nebylo vlastně ani nutné se příliš snažit. Kompozice ani instrumentál nejsou překombinované, Carpe noctem nechávají své motivy dýchat a pozvolna se vyvíjet, i když tu nechybí místy intenzivní gradace. Fanoušci debutu jistě ocení, že se Carpe noctem párkrát vrátí k takzvaným „zpomalovačkám“, ale nejvíce na mě postupně zapůsobily sofistikované atmo-plochy, jejichž nejpůsobivějším příkladem jest mrazivá mezihra „Úr beinum og brjóski“. Disharmonické melodie, které by si islandské kapely mohly takřka patentovat (ne, opravdu si nemyslím, že by pouze vykrádaly korunní tituly Deathspell Omega), jsou zde obsaženy v hojné míře a každá skladba nabízí něco, k čemu se vyplatí vracet. A to je něco, co například na nových deskách Svartidauði a Sinmara (které již naposlouchávám) nacházím jen málo.

Mrzí mě, že se neustále snižuji k srovnání k ostatním islandským kapelám, ale „Vitrun“ mi v hojné míře dává to, co mě k nim vůbec přitáhlo. Desku mám k dispozici takřka od srpna a kolikrát jsem její průzkum odložil ve prospěch jiných novinek, které spíše dříve nežli později omrzely. Ale nakonec jsou to Carpe noctem, kteří test času se ctí obstáli.

Prvotní pocity nemusí být ohromující, ale dojem pozvolna rostl a drží, takže ta jistá umírněnost, kterou jsem mylně považoval za nedostatek se nakonec stala předností. Necítím tu snahu za každou cenu překonat aspekty prvotiny, ale prostě jen chuť hrát kvalitní black metal se silnou atmosférou domovské krajiny a nebezpečně krásného chladu. Za mě jedna z těch lepších desek loňského roku, kterou bych já osobně rozhodně hodnotil výše než třeba „Revelations of the Red Sword“.