Země: Belgie Žánr: black metal Datum vydání: 28.10.2013 Label: Code666 Records Tracklist: 01. From the Shattered Skies 02. 自爆 (Jibaku) 03. Unspoiled Beauty 04. Bipolar 05. Dissolve into the Stars 06. Sunken Cities 07. The Vlasov Notes 08. Coda Hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Aural Music / Code666 Records

Cult of Erinyes se z belgického podzemí vynořili v roce 2009 a o rok později vydali svůj první počin v podobě EP “Golgotha”. Uběhl další rok a Cult of Erinyes vydali první dlouhohrající deskou s názvem “A Place to Call My Unknown”, s níž asi nejeden z hledačů undergroundových lahůdek mezi vámi tuto kapelu objevil. Belgičané tehdy sice nepřišli s nahrávkou nějak převratnou, fantastickou nebo dech beroucí, přesto nabídli velmi slušný materiál, který nějaký ohlas zcela jistě získal, a i přes jisté dílčí neduhy bylo znát, že Cult of Erinyes s největší pravděpodobností neřekli své poslední slovo a že by do budoucna mohli vyrůst ve velmi zajímavou formaci. To si zřejmě mysleli i na vedení labelu Code666, tudíž belgické black metalisty vzali pod svá křídla pro vydání druhého opusu. A dnes si – asi vcelku nepřekvapivě – povíme, jak ono budoucno v podobě alba “Blessed Extinction”, jež vychází 22. října, dopadlo…

Začneme trochu netradičně obálkou, která je dozajista zajímavá, ale pořád se nemohu rozhodnout, jestli se mi vlastně líbí, nebo ne. Nicméně obaly “A Place to Call My Unknown” a “Golgotha” mě oslovily o něco více a pochybnosti u nich nemám. Ať je ale přebal jaký chce, hlavní roli – byť alespoň z mého pohledu jsou tyto “doprovodné” složky typu grafika stále nedílnou součástí celku, v tomto ohledu jsem prostě staromilec – přece jen hraje hudební náplň. A můžeme předeslat, že v této kategorii je skóre přesně opačné a “Blessed Extinction” oba své předchůdce vcelku hravě překonává…

Už “A Place to Call My Unknown” bylo pokusem o vytvoření inteligentního, byť samozřejmě stále ještě extrémního black metalu. Zcela záměrně jsem zvolil slovíčko “pokus”, přestože do jisté míry šlo o pokus vydařený, protože je to právě až “Blessed Extinction”, na němž Cult of Erinyes dotáhli tuto snahu do finále, oprostili se od těch několika málo nedostatků, které jejich dřívější tvorbu trochu sužovaly (nešlo ovšem o nic vyloženě zásadního, pořád jsou i tohle kvalitní věci), a stvořili desku, jež je naprosto bez debat vyspělá a dospělá a má jasnou vizi, kterou se podařilo naplnit.

Základem samozřejmě není nic jiného než čistokrevný black metal, jenž je ovšem zahraný hodně dobře, má nápady a hlavně oplývá velmi dobrou atmosférou. Do něj pak Cult of Erinyes v rámci jednotlivých kompozic přidali několik velmi zajímavých a hlavně doopravdy výtečných ozvláštnění. Mezi takové patří třeba velice nápadité využití čistého vokálu ve skladbách jako “From the Shattered Skies” a “Sunken Cities”, téměř až prog rocková pasáž ve dvou třetinách “自爆 (Jibaku)” vrcholící v úžasném sólu nebo klidnější vsuvka v polovině “The Vlasov Notes”. Podobně pak působí rovněž nejdelší píseň “Dissolve into the Stars”, která se na rozdíl od většiny zbytku desky nese ve spíše rozvážnějším tempu a je o něco pestřejší.

To všechno je samozřejmě super, ale svým způsobem je to dvojsečná zbraň. Ačkoliv tato ozvláštnění tvoří vlastně jen minimum celkové hrací doby “Blessed Extinction”, jsou to právě tyto momenty, které si posluchač během několika prvních sezení s deskou odnese v paměti, na úvodní poslechy jsou to vyloženě záchytné body a zbylý black metalový marast malinko mezi sebou malinko splývá. Onen black metal, který stále tvoří většinu alba, začne prokoukávat až na víc poslechů, ale i tehdy se člověk neustále těší, až nadejdou ty oblíbené odlehčené momenty. Dokud tedy desku pořádně nenaposloucháte, hlavní dojem z ní tvoří věci, které jsou vlastně pouze jejím kořením. Nádherná ukázka, jak pouhé detaily mohou mnohdy výrazně pozměnit celkový ráz celé nahrávky.

To o dvojsečnosti byla do jisté míry samozřejmě nadsázka, jelikož i přes výše řečené tam podobné odbočky s nadšením vítám, líbí se mi a rozhodně tam podle mě patří, spíš to bylo myšleno v tom smyslu, že jsem si postupem času uvědomil, že to, jak jsem “Blessed Extinction” zpočátku vnímal, bylo vůči té black metalové složce možná malinko nespravedlivé. Je to z toho důvodu, že i ona sama o sobě je výborná, skvěle propracovaná a má charisma. Ačkoliv o ní nemůžete mluvit jinak než jako o čistém black metalu, v žádném případě se nejedná o nějaký obšleh toho, co v žánru řekly jeho legendy před 20 a více lety, Cult of Erinyes se snaží jít svou cestou a zčásti se jim to i daří. A to je velmi pozitivní.

Netřeba to dále prodlužovat, tudíž si to už jen v rychlosti shrneme, co chtěl vlastně básník předcházejícími řádky říct. “Blessed Extinction” je velmi povedená black metalová deska, jež se v jistých momentech nebojí někam uhnout a nabídnout netypický a překvapivý moment. Zároveň jde o album, které má myšlenku, hlavu a patu, inteligenci – nazvat to můžeme, jak je libo. Zcela jistě se ovšem jedná o záležitost, která si poslech bezesporu zaslouží. A jak už padlo výše – rozhodně ne jeden…