Země: Rakousko Žánr: black metal Datum vydání: 15.5.2015 Label: Cursed Records Tracklist: 01. Mystery Orbs 02. Delusions of Immortality 03. Displaced Axis 04. Posthuman 05. Doomdevil 06. Nothing Exists 07. Oblivion of Being 08. Code: End 09. Illumination 10. Moral Pessimist 11. Abandoned Mines Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

Nebudu si hrát na nějakého žánrového všeználka a rovnou přiznám, že na rakouské black metalové Groteskh jsem narazil až prostřednictvím novinky „Code: End“. Jedná se však teprve o druhou desku, tudíž by to nemělo být shledáváno jako nějaká významná ostuda. Počátek existence této kapely se datuje do roku 2010 a debut „Unconsciousness“ vyšel o tři roky později, přičemž se dočkal relativně kladného, nikoliv ovšem nějak nadšeného přijetí. Bez znalosti debutu přede mnou tedy leží deska zdobena solidním artworkem s nikterak objevnou, přesto však velice příjemnou hudební složkou.

V rámci black metalu Groteskh vskutku nejsou žádnými inovátory, avšak na druhou stranu s šedým průměrem tak úplně také nesplývají. Z hudebního hlediska bych je mohl představit jako jakési střednětempé Mayhem s lehkými záchvěvy atmosféry a mírné progrese. Co se týče nápadů, deska je dost homogenní a držící se klasických, ale velice dobře poskládaných a zahraných nápadů. Zvuk je precizní a vyrovnaný, místy možná až zbytečně čitelný. Pokud hledáte nějaké výraznější změny nálad, větší dynamiku v rámci skladeb, nějaké překvapivé využití neobvyklých nástrojů popřípadě vytažení jednoho z nástrojů pro zdůraznění určitého momentu, asi vás deska zrovna nenadchne. Jde však o příjemné osvěžení klasického blackového modelu se srozumitelným zvukem a občasnými vyhrávkami.

Struktury jednotlivých písní jsou při soustředěnějším poslechu celkem rozklíčovatelné, čemuž dost pomáhá zvuk, ovšem dobře provedené, vrstvené. Navíc nejsou nějak rychle zapamatovatelné, takže vydrží na víc poslechů, za předpokladu, že vás zaujmou. To, že jsou si dílčí nápady navzájem dost podobné, je slyšet hned, jakmile se vystřídají „Mystery Orbs“ a „Delusions of Immortality“, jež pokračuje v podobném postupu, ačkoliv pak variuje trochu jinak a v závěru předvede celkem atmosférický motiv, v němž vygraduje refrén zpestřený o recitace. Povedeným kouskem je v kontextu desky například celkem svižná „Posthuman“, která sice nějak přehnaně nevyčnívá, ale disponuje dobrým postupem a vyvíjí se. Když se pak na konci vrátí k původnímu celkem chytlavému riffu, na jeho podkladu zazní pěkné sólo. Další „Doomdevil“ začíná v zajímavém zadumaném duchu, aby se transformovala v nejpřímočařejší chytlavou záležitost evokující novější Satyricon a na konci zase k tomu přidala špetku té atmosféry. Začátek následující „Nothing Exist“ však vzbudí pocit ƒ„tohle už jsem na desce slyšel“. Na druhou stranu song celkem pěkně odsýpá. Ze skladeb za zmínku stojí ještě především „Illumination“, jež celkem slušně kombinuje to nejlepší z desky, je dobře napsaná a hezky graduje.

Obecně platí, že zatímco začátek se více pokoušel si pohrát se strukturami a atmosférou, dále deska využívá větší přímočarosti a transparentnosti. A vůbec to nevadí, neboť to pěkně šlape a naživo to musí fungovat skvěle. Jen by občas nebylo od věci zkusit trochu rozšířit nápadovou studnu, z níž se čerpá. Deska působí tradičně až běda a v průběhu má člověk nejednou pocit dříve slyšeného. Možná na tom má také zásluhu dost rytmika, jež u mě budí pocit, že se drží dost jednoho mustru, což je škoda.

Jedná se tedy o příjemnou žánrovku, která nějak přehnaně nenadchne, má ovšem šanci potěšit. Některé části desky jsou perfektní, jiné fajn, ale také dost těch obyčejných a klasických, nikterak se nevymykajícím stylovým standardům. Přesto se však jedná o solidní žánrovou nahrávku, jež kapele ostudu rozhodně nedělá.