Imperial Triumphant - Shrine to the Trident Throne

Imperial Triumphant – Shrine to the Trident Throne

Imperial Triumphant - Shrine to the Trident Throne
Země: USA
Žánr: avantgarde black metal
Datum vydání: 23.6.2014
Label: Code666 Records

Tracklist:
01. Hierophant
02. Manifesto
03. Crushing the Idol
04. Credo in Nihil
05. Devs est machina
06. Scaphism
07. S.P.Q.R.
08. Bellvm

Hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Aural Music / Code666 Records

Se jménem Imperial Triumphant jsem se prvně setkal v loňském roce, když tito Američané vydali krátké EP s názvem “Goliath”. Na něm nabídli nějakých 13 minut poměrně avantgardního a chaotického black metalu, jemuž se nedala upřít jistá zajímavost i kvalita, nicméně mi trochu vadilo, že mi těch 13 minut přišlo spíš jako 30.

Před “Goliath” skupina vydala ještě nějaká další EPčka a dema, ale to jsou teď pro nás poměrně nepodstatné věci – o něco důležitější je totiž dlouhohrající debut “Abominamentvm”, jenž vyšel v září 2012 vlastním nákladem. Tím se pomalu, ale jistě dostáváme až do současnosti k počinu, který dnes budeme recenzovat. Nejprve si ovšem musíme říct, co je nosič s názvem “Shrine to the Trident Throne” vlastně zač, což – jak se hned ukáže – bude trochu zamotané.

Podle oficiálních promo materiálů je “Shrine to the Trident Throne” kompilací raných nezávislých nahrávek Imperial Triumphant. Pod tím bych si já osobně představil, že nejspíš půjde o ta dema a minialba z období před regulérním dlouhohrajícím debutem, nicméně o kousek dále je v těch samých promo materiálech zmínka, že těmi ranými nezávislými počiny je myšlena první řadovka “Abominamentvm” a ono loňské EP “Goliath”… až na to, že obě skladby z “Goliath”, tedy “Sodom” a “Gomorrah”, se zde jaksi nenacházejí. Tím pádem kolekce “Shrine to the Trident Throne” obsahuje úplně ty stejné písničky v úplně stejném pořadí, jak to vyšlo již před dvěma lety na “Abominamentvm”.

Bylo by docela logické očekávat alespoň nějakou změnu ve zvuku, ale upřímně řečeno, nepoznal jsem sebemenší rozdíl, a když jsem si za sebou pustil song z “Abominamentvm” a hned poté jeho protějšek z novinky, znělo to naprosto totožně. Tím pádem se mi zdá, jako kdyby v případě “Shrine to the Trident Throne” šlo jen pouhou reedici, kterou někdo prodává podruhé jen s jiným názvem a obalem. A to se mi zdá trošičku… no, blbé.

Ale nevadí, výše řečené je možná jen můj osobní pocit, takže toho radši nechme a pojďme se podívat na to, oč tu běží především, čímž samozřejmě nemyslím nic jiného než muziku. Co lze od Imperial Triumphant očekávat, to jsem už vlastně letmo naznačil hned na začátku v souvislosti s EP “Goliath” – a dle očekávání ani na dalších počinech nejde o něco absolutně odlišného. To v překladu znamená, že i v případě “Shrine to the Trident Throne” lze očekávat black metal lehce avantgardnějšího ražení s letmými záblesky chaotických riffů, jimiž prosluli kupříkladu francouzští filozofové Deathspell Omega.

U “Goliath” mi však tento pocit chaotičnosti připadal ještě silnější, což možná bude dáno tím, že se na tomto minialbu podle všeho objevil o něco málo mladší materiál. “Shrine to the Trident Throne” (potažmo “Abominamentvm”) sice taktéž není vyloženě muzika pro ořezávátka, o tom žádná, ale zdá se mi, že jsou tyto písničky ve většině případů o chlup stravitelnější než dvojice “Sodom” a “Gomorrah”. Jenže jakkoliv mám tenhle chaotický druh black metalu velice rád, právě ta mírně přístupnější podoba mi u Imperial Triumphant sedí o kousek více. Tak či onak, kapela již pilně pracuje na své druhé desce “Abyssal Gods”, jež by měla vyjít někdy začátkem roku 2015, tak schválně, jakým směrem se zde Američané vydají…

Nicméně zpátky “Shrine to the Trident Throne”. Úvodní “Hierophant” působí možná spíš jako intro, rozjíždí se velice pozvolna, ale nakonec se díky pěkně vytažené baskytaře a následným “francouzským” melodiím začne něco dít. “Hierophant” příjemně narůstá, aby se pak song zlomil do agresivního začátku následující “Manifesto”, což je společně s pátou “Devs est machina” asi nejzběsilejší položka ze všech osmi přítomných. Druhá jmenovaná je ovšem na rozdíl od “Manifesto” chytlavější, byť tento přívlastek může u tohoto druhu black metalu na první pohled vypadat jako něco nepatřičného.

O “Crushing the Idol” a “S.P.Q.R.” se sice v žádném případě nedá tvrdit, že by nedržely jednotný zvuk desky, ale nejsou to takové rychlé šlehy jako “Manifesto” a “Devs est machina”. “Crushing the Idol” sice rovněž obsahuje některé rychlejší momenty, ale obecně se nese spíš ve středním tempu a opět nabízí pár až nečekaně chytlavých riffů; oproti tomu “S.P.Q.R.” zase uhodí na trochu hutnější (nebo víc heavy, chcete-li) notu.

Tohle je víceméně to hlavní, co na “Shrine to the Trident Throne” najdete, protože “Credo in Nihil” a “Scaphism” jsou kratší instrumentální intermezza, která obě sestávají pouze z jakéhosi šumu a velice minimalistického klavírního ťukání. Nicméně, ani jim se nedá jistá zábavnost upřít. Závěr počinu pak obstarává epičtější “Bellvm”… sice jde opět o regulérní song, ale podobně jako “Hierophant” s nadsázkou působilo jako intro, “Bellvm” plní roli outra v délce klasické skladby. Každopádně, i tenhle kus postupně narůstá, aby pak celou nahrávku uzavřel v kvílivém závěru.

Je vcelku zřejmé, že muzika Imperial Triumphant nepostrádá kvalitu, zajímavost a v neposlední řadě ani potenciál. Přesto mi zde ještě něco nesedí a na špičky tohoto subžánru ještě Američané zdaleka nemají. Nic to ovšem nemění na faktu, že jsem si Imperial Triumphant zaškatulkoval do sorty docela zajímavých skupin a že si určitě poslechnu i jejich budoucí počiny – ostatně, o druhém albu “Abyssal Gods” již padla řeč, takže předpokládám, že si tu o něm za nějaký půlrok něco málo povíme.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.