Kosmokrator - Through Ruin… Behold

Kosmokrator – Through Ruin… Behold

Kosmokrator - Through Ruin Behold

Země: Belgie
Žánr: death / black metal
Datum vydání: 31.10.2019
Label: Ván Records

Tracklist:
01. The Push Towards Daath
02. Ruins
03. Irreversible Pathways
04. I Am the Utterance of My Name
05. Kosmokratoras I – In His Name Shineth the Sun
06. Nathir
07. Gestorben muss sein

Hrací doba: 46:59

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx

Belgičané Kosmokrator toho doposud moc nevydali a aktuálně mají venku dlouhohrající debut „Through Ruin… Behold“, přesto si myslím, že jejich jméno nebude neznámé spoustě posluchačů extrémního metalu. Ať už díky tomu, že Kosmokrator již od prvního demosnímku „To the Svmmit“ vydávají pod značkou prominentní firmy Ván Records, anebo čistě kvůli tomu, že jejich produkce má vysokou kvalitu.

To Belgičané prokázali již na zmiňovaném „To the Svmmit“, byť tehdy šlo o poněkud hrubější a syrovější formu, než jakou se začali prezentovat později. Ten posun kapela poprvé představila na půlhodinovém minialbu „First Step Towards Supremacy“ a i v tomhle případě se jednalo o skvělou nahrávku. Nicméně i navzdory tomu, že další tři roky Kosmokrator nic nového nevydali (ticho prolomila až limitovaná kazeta „Live at Hamburg Untertage“ z jara letošního roku), na řadovou prvotinu jsem se docela těšil. „To the Svmmit“„First Step Towards Supremacy“ byly super, tudíž nebyl důvod se domnívat, že by „Through Ruin… Behold“ mělo zásadně zklamat…

Hned na první pohled mě překvapil – v tom negativním slova smyslu – obal desky. Dřívější artworky byly poměrně dobré (hlavně tedy „First Step Towards Supremacy“), ale tohle mi příliš nesedlo, ačkoliv to namaloval Timo Ketola, jehož práce se mi jinak obecně líbí, a navíc mi to k muzice Kosmokrator úplně nesedí (spíš stylem a barevně než nutně samotným motivem).

Hudebně je na tom „Through Ruin… Behold“ naštěstí o něco lépe, nicméně i tady se nachází nějaký ten háček. Ve srovnání s „First Step Towards Supremacy“ se Kosmokrator na novince posunuli jen kosmeticky, což mi samo o sobě nevadí, ale trochu hůř už snáším skutečnost, že deska nenabízí tolik zásadních či působivých momentů jako její předchůdce, respektive je jejich koncentrace nižší. Jinými slovy řečeno, skladatelsky to není tak vytříbené.

V hlavě mi určitě utkvěla „Kosmokratoras I – In His Name Shineth the Sun“, v jejímž středu se nachází pravděpodobně vrcholná pasáž „Through Ruin… Behold“. Povedl se rovněž otvírák „The Push Towards Daath“, kde nejvíc upoutá sugestivní závěr, zaujme také poslední „Gestorben muss sein“ se zajímavým atmosférickým finále skoro jak od jiné skupiny (pokud mě paměť nešálí, je to poprvé, co Kosmokrator využívají ženského zpěvu). Nakonec bych zmínil ještě „Ruins“, která sice nenabídne nějakou skutečně kulervoucí pasáž, ale celkově obsahuje dost zapamatovatelných motivů a pár dobrých melodií.

Na druhé straně pak stojí skladby jako „Irreversible Pathways“ nebo „Nathir“, které nejsou vysloveně špatné, ale jaksi jim chybí nějaký přesah nebo něco navíc, kvůli čemu by nepůsobily spíš jen do počtu. Na žádném z dřívějších počinů jsem pocit vaty neměl. Kosmokrator si i tyhle songy odehrají s přehledem a ploché jak žehlící prkno to není, ale chybí tomu nějaká fakt šťavnatá pasáž.

„Through Ruin… Behold“ určitě není průšvih a pořád se jedná o album, které se může pochlubit poměrně vysokou úrovni, přednes Kosmokrator obecně je intenzivní a atmosférický, takže čistě jen z tohohle titulu se desce daří zapůsobit nadprůměrným dojmem i navzdory těm několika slabším částem. Říkat tomu zklamání by asi bylo příliš příkré s ohledem na to, že „Through Ruin… Behold“ je sama o sobě stále dobrá nahrávka. Na druhou stranu ale nemohu zastírat, že „To the Svmmit“„First Step Towards Supremacy“ si cením výše. Za poslech to nicméně pořád stojí a ostudu ve sbírce to taky neudělá. Rovněž věřím, že kdo se s Kosmokrator na „Through Ruin… Behold“ setká poprvé, může být i nadšen.


2 komentáře u „Kosmokrator – Through Ruin… Behold“

  1. Nebál bych se být i přísnější, tohle je po First steps (který jsem koupil naslepo a byl vyloženě nadšenej) hodně slaboučký. Obal je hnusnej, je to příšerně dlouhý a jak píšeš, mdlý. Kromě závěru první skladby mě to vůbec nezaujalo a doposlech posledních dvou treků mě vysloveně otravoval.

    Jako ale zase chápu, řemeslo je to furt slušný.

  2. Mě tahle deska kupodivu baví, ten zvuk a i ty nápady nejsou zlý, a těch necelých 50 min. oproti jiným deskám kupodivu udrží mou pozornost a docela mi to utíká, a když jsem to objevil tak jsem to sosal celkem pravidelně. Za mě dobré:).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.