Země: Německo Žánr: black metal / ambient Datum vydání: 14.4.2014 Label: Amor Fati Productions / Home Taping Cruelties Tracklist: II. Zoubar & Tunkalheyt Hodnocení: Průměrné hodnocení: 7,5/10 K recenzi poskytl:
|
Nedávno jsem si uvědomil takovou zajímavou věc – jak už má člověk naposlouchaná taková kvanta muziky a má svůj sluch “vycvičený” na vstřebávání hudebních desek, obrovskou část alb lze bez větších problémů prokouknout pomalu na první poslech. Budeme-li se bavit o metalu, pomalu polovina kapel zní na jedno brdo, klišé vedle klišé… není tedy divu, že po pár posleších už vám to nemá co dát. Naštěstí však stále existují i nahrávky, které svá tajemství až tak lacině nevydají, nicméně o co větší problém je se do nich dostat, o to trvanlivější a ve výsledku zábavnější pak jsou.
EP s názvem “Old Man’s Wyntar” od německého black metalového projektu Mosaic se pro mě osobně stalo právě jedním z takových počinů. Vlastně ani pořádně nevím proč, protože když tak nad tím uvažuju, nějak zvlášť nestravitelnou hudbu tihle Němci nehrají. Přesto mi z nějakého důvodu trvalo relativně dost poslechů, než jsem se do “Old Man’s Wyntar” dokázal opravdu plně ponořit a doopravdy si tu muziku začít užívat. Ale přesně tak, jak už bylo řečeno v předcházejícím odstavci, o to trvanlivější a zábavnější se ta nahrávka poté stala. Než však pustíme do samotné hudební náplně, začněme ještě jednou nějakým tím stručným úvodem do problematiky…
Už padlo, že Mosaic pocházejí z Německa, konkrétněji ze spolkové země Durynsko, pokud by vás to zajímalo… Prozatím se o moc známé jméno nejedná, což ovšem není nic moc překvapivého ve světle faktu, že formace má za sebou doposud pouze dva splity a právě aktuální minialbum “Old Man’s Wyntar”. V sestavě se ovšem ukrývají ne až neznámá jména… hlavní postavou Mosaic je Inkantator Koura, známý především díky Alchemyst, a kromě něj se na natáčení EP podílel ještě jistý Boreas za bicími a perkusemi. V živé sestavě ale kromě těchto dvou dále najdeme Stephana Löschera z Fjoergyn a Jörga Heemanna, jenž se nejvíce zviditelnil dlouholetým působením u Secrets of the Moon, jejichž řady však v letošním roce opustil. Samozřejmě to nejsou žádné hvězdy, ale přece jen se jedná o skupiny, jež už nějaký věhlas na undergroundové scéně bezesporu mají.
Pojďme ale už konečně na to hlavní, jímž je muzika, která se nachází na “Old Man’s Wyntar”. Nenechte se zmást označením, že jde o EP, ve skutečnosti má tahle nahrávka celých 44 minut, tudíž se vlastně jedná o plnohodnotný poslech. Přítomné skladby by se daly rozdělit zhruba do dvou kategorií – tou co do kvantity početnější jsou jakési nemetalové atmosférické záležitosti… nechce se mi říkat mezihry, protože opravdu tvoří podstatnou část stopáže a rozhodně nejde jen o nějaké zbytečnosti na natažení hrací doby.
Jmenovitě jde o skladby “Incipit: Geherre”, “Im Winter”, “Snowscape” a “Black Glimmer”. Většinou se jedná o monotónnější kusy, které se nebojí se otírat o ambient a místy dokonce náznakem i dark ambient. Když si je člověk pustí jen tak samotné, tak to v základě žádné velké trháky nejsou, ale jak už tomu u takových věcí zpravidla bývá, nejedná se o hudbu, kterou byste si měli pouštět samostatně. V rámci celku a v kontextu zbylých písní fungují naprosto skvěle, a i když se v některých z nich relativně dlouho zdánlivě neděje “nic” (což je nejpatrnější asi v “Incipit: Geherre”), mě osobně baví a v žádném případě nahrávku nezpomalují nebo něco takového – naopak, tvoří pro mě velký kus celkového dojmu. Líbí se mi hlavně “Im Winter” (ta je postavená především akustické kytaře, hodně zastřeném vokálu, kytarovém šumu kdesi v dáli a trochu folkovém feelingu) a finální “Black Glimmer”, jež je poměrně proměnlivá a některé motivy v ní jsou fakt super.
Pokud budeme “Old Man’s Wyntar” přece jenom chápat jako v zásadě black metalovou desku, pak je její páteří zbylá dvojice “Onset of Wyntar” a “White Gloom”. Obě tyto kompozice se již nesou právě v očekávaném black metalovém duchu a své početní oslabení vůči té první “kategorii” dohánějí zase délkou – první jmenovaná téměř 13 minut a druhá jmenovaná 11 a půl. I v nich se ovšem najde prostor pro krátké vsuvky s absencí black metalových riffů… a první taková vlastně přijde docela brzy, hned po minutě a půl “Onset of Wyntar”, aby následně působivě rostla zpátky do čistého black metalu. Každopádně, v obou případech jde o rozmáchlejší a strukturovanější kusy, které se snaží především “vyprávět”… a vlastně se to i dost daří. Zejména “White Gloom” jsem si hodně oblíbil, protože obsahuje množství hodně dobrých nápadů… čímž samozřejmě netvrdím, že by byla “Onset of Wyntar” nějak horší, protože i ta je povedená. I přes jmenování konkrétních písní totiž “Old Man’s Wyntar” stále funguje nejlépe jako celek.
Recenze se chýlí ke konci, takže přistoupíme k finálnímu hodnocení. Pokud jste ale nepřeskočili rovnou na poslední odstavec, tak vám po tom, co padlo výše, musí být jasné, že přinejmenším u mě bude známka rozhodně dobrá. Jak jsem již řekl v úvodu, chvíli mi to trvalo, než jsem se dokázal do “Old Man’s Wyntar” naplno zažrat, rozhodně se to ale vyplatilo, protože si mě Mosaic získali na svou stranu, takže tím pádem si určitě pohlídám chystaný dlouhohrající debut, který by se měl objevit na podzim… Na úplný závěr pak ještě jedna poznámka, již musím věnovat naprosto fantastickému obalu, na němž se nachází obraz, jehož autorem je německý malíř Caspar Johann Nepomuk Scheuren (1810-1887) – vždycky je z mého pohledu mnohem lepší použít pro black metalovou desku podobnou nádheru s opravdovou hloubkou než klasickou várku pentagramů a obrácených křížů, takže i za tohle u mě mají Mosaic velké plus.
Další názory:
EP “Old Man’s Wyntar” od německé kapely Mosaic je zajímavé dílo. Zajímavá je jeho délka, která s přehledem vydá na plnohodnotné album, zajímavý je přebal, na nějž byl použit přes 120 let starý obraz, zajímavá je sestava, ve které se potkávají členové neméně zajímavých spolků jako třeba Alchemyst nebo Fjoergyn, a zajímavá je také vlastní muzika. Black metal v podání Mosaic je hodně atmosférický a zahalený mystickým oparem a udržuje si jednotnou náladu i přes velmi variabilní projev živený zejména třemi až ambientními skladbami nebo chcete-li intermezzy. Že je zde přítomna ne úplně ledajaká kvalita, to je slyšet prakticky hned, ale vtip (a zároveň další zajímavý aspekt “Old Man’s Wyntar”) spočívá v tom, že na té muzice snad krom působivého vokálu Inkantatora Koury vlastně není nic zvlášť světoborného, ale přesto to funguje více než dobře. Při poslechu “Old Man’s Wyntar” sice asi moc nehrozí žádné opojení genialitou, ale je to natolik chytré, atmosférické a podmanivé, že si každý z těch poslechů užijete do sytosti a na další se budete těšit. “Old Man’s Wyntar” je totiž ve výsledku mimořádný počin, se kterým je radost trávit čas, a pokud mu dáte šance, rozhodně neprohloupíte.
Ježura