Nová nahrávka německých Mosaic se jmenuje „Harvest: Songs of Autumnal Landscapes and Melancholy“ a představí především folkovou / ambientní stránku projektu. Počin vydávají Eisenwald 24. července. Ukázka „Schwarze Erde“ následuje.
Archiv štítku: Mosaic
Mosaic – Secret Ambrosian Fire
 |
|
Země: Německo Tracklist: Hrací doba: 48:49 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Němečtí Mosaic sice v prosinci vydali teprve svou první dlouhohrající desku s názvem „Secret Ambrosian Fire“, ale řekl bych, že šlo o relativně vyhlíženou událost. Nejde totiž o žádnou čerstvě začínající formaci, nýbrž o kapelu, která si v black metalu už nějaký věhlas vydobyla. Na první řadovou nahrávku Mosaic se čekalo dlouho, snad i déle, než by se zdálo vhodné, ale v undergroundových žánrech čas plyne trochu jiným způsobem než u skupin, které si svou tvorbou musí vydělávat; zapálení posluchači okrajových žánrů dokážou být trpěliví a ostatně právě na ně Mosaic zdánlivě míří.
Mosaic je osudovým projektem Martina Falkensteina známého též jako Martin van Valkenstijn či Inkantator Koura, jenž svou stopu zanechal v různých více či méně známých skupinách. Svého času bylo docela slyšet o již nefunkčních Alchemyst, kde byl Inkantator Koura rovněž hlavním tahounem, dále hraje v Ysengrin, působí v koncertních sestavách hned několika Schwadorfových projektů (Empyrium, The Vision Bleak, Sun of the Sleepless) a v neposlední řadě rovněž figuruje v aktuální inkarnaci Nachtmystium, což je dnes kapela, od níž by se měl každý soudný muzikant držet dál. Ale třeba má Falkenstein rád hazard a dobrodružství nebo jednoduše disponuje benevolentnějším náhledem na morálku…
Svoje už ale řekl i samotný projekt Mosaic. V roce 2014 vyšlo povedené EP „Old Man’s Wyntar“, které upoutalo pozornost vícera lidí a třeba mě osobně v době vydání dost bavilo. Poté se ale Mosaic z nějakého důvodu začali vyžívat v miliontých účastech na neřadových nahrávkách / splitech / kompilacích / živácích souvisejících s koncerty Samhain Celebration v Německu. K tomu přihoďte vytíženost samotného Falkensteina také pořadatelskou činností (festival Funkenflug) a nezapomeňte, že čas plyne o mnoho rychleji, než by si asi většina z nás přála… uběhlo x let a slibovaná řadovka pořád nikde. Vydat se ji podařilo až nyní.
Upřímně řečeno, vzhledem k singlu „Cloven Fires“ jsem trochu očekával, že „Secret Ambrosian Fire“ bude větší black metal, ale není tomu tak. Skutečně blackmetalové skladby jsou na desce vlastně v menšině. Budeme-li se ale bavit o těch rychlých a relativně agresivních, zůstává „Cloven Fires“ sama. Kromě ní už něco takového nabídne jen „The Devil’s Place“, ale v jejím případě se jedná o desetiminutovou kompozici, tudíž asi nepřekvapí, že ta nabízí výpravnější strukturu, vývoj a celkově bude o něčem trochu jiném. Nutno ale dodat, že se jí to daří a patří k vrcholům „Secret Ambrosian Fire“. Kromě nich už se black metal výrazněji projevuje pouze v „Brimstone Blossoms“, ale tady už to není tak čistokrevné a černý kov se zde mísí s druhou tváří Mosaic, jež na albu převažuje počtem stop i stopáží.
Touhle druhou tváří Mosaic mám na mysli lásku a sounáležitost k místnímu folklóru a tradicím. Martin van Valkenstijn se sice neuchyluje k opravdovému folku po hudební stránce, přesto tak hudba působí. Písně jako „Am Teufelsacker“, „She-Water“ nebo „Ambrosia XIX“ stojí na šamanské rytmické stránce, umírněných kytarových melodiích a procítěném vokálním přednesu. „Wetterdistel“ a „Im Kohlensud“ částečně také, ale jejich podání je subtilnější, minimalističtější a ambientnější. Recept nabourává jedině melancholická balada „Coal Black Salt“, jíž vládne akustická kytara, díky čemuž má k folku jednoznačně nejblíže.
Víc než na instrumentaci a žánrových škatulkách ale „Secret Ambrosian Fire“ stojí na přírodní atmosféře, jež skrze celé album prostupuje. A to platí nejen pro ty folklorněji laděné písně, ale i pro ty blackmetalové, díky čemuž nahrávka drží pohromadě a dává smysl.
Na druhou stranu, navzdory očividným a vysokým kvalitám i moc hezké autentické atmosféře nepovažuji „Secret Ambrosian Fire“ za nějaké skutečné veledílo. Výsledek se mi líbí a kromě specifické nálady si na něm cením i určitou osobitost, ale nejvyšší stav blaženosti se nedostavil. Přesto poměrně sympatická nahrávka, která mě bavila a která za slyšení stojí.
Redakční eintopf – prosinec 2019
|
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|
H.:
Arkona se ještě nikdy nesekla a prozatím si drží čistý štít – každá dosavadní deska je skvělá. Platí to i o posledních dvou počinech „Chaos.Ice.Fire“ a „Lunaris“, které Poláci vydali po dlouhé odmlce. Můžeme jenom doufat, že novinka „Age of Capricorn“ jejich renomé neublíží. Myslím si ale, že navzdory nudnému obalu si Arkona kvalitu tradičně pohlídá a na finále roku půjde o jednoho z favoritů na poslech.
Moc nebudu váhat ani u Mosaic a jejich předlouho slibované první řadové desky „Secret Ambrosian Fire“. Dříve vypuštěný sedmipalec „Cloven Fires“ dokázal příjemně namlsat, tak snad album velká očekávání naplní. A nezapomeňte na to, že souběžně s řadovkou vychází také nové EP „Fensterverse und Nachtgespinste“.
Za hřích určitě bude stát také „Arrows from Below“ od nizozemských Israthoum, jimž jsem doposud věnoval méně pozornosti, než by si asi zasloužili. Co jsem ale doposud slyšel, to se mi vcelku líbilo, tak snad tentokrát překonám lenost a zkusím tomu dát hlubší poslech.
Metacyclosynchrotron:
Mosaic jsem jednu dobu blíže sledoval, protože EP „Old Man’s Wyntar“ a debut spřízněných Alchemyst ve mně zanechaly silné dojmy. Jenže pak jsem se v těch různých kratších titulech začal ztrácet, načančaný folklórní okultismus kapely působil taky všelijak a navíc mi absolutně nešlo do hlavy, kdo soudný, co stojí o jakousi integritu, by se kurva dneska paktoval se ztraceným případem jménem Blake Judd. Mosaic měli teda nakročeno do cíleného zapomnění, avšak recenzovaná singlovka „Cloven Fires“ zněla dobře, a tak nechávám výše uvedené za sebou a pozorně si poslechnu, co „Secret Ambrosian Fire“ nabízí.
Za Israthoum a jejich „Channelling Death and Devil“ jsem tu kdysi v krátkosti loboval a stále si myslím, že se jedná o velice povedenou nahrávku, která stojí za pozornost. Nové album „Arrows from Below“ prý představuje vrcholné dílo kapely, čemuž se mi prozatím nechce věřit, protože ho už poslouchám. Záblesky velkoleposti tam teda jsou, ale celek mi furt nesedí. Fanoušci pravověrného Black Metalu bez náznaku pózy by měli každopádně Israthoum zkusit, i kdybych se náhodou k recenzi nedokopal.
Stejně jako Mosaic vydávají své první album také kanadští Trajeto de cabra, jejichž jméno jsem si do paměti vypálil díky demu „Antichrist dominium“ a nekompromisní show spřízněných Necroholocaust před rokem v Berlíně. No, první ukázky ve mně vzbudily spíše obavy, zdali kapela nespadla do ranku zbytečné tupoty, ale pořádného war metalu není nikdy dost, takže desku zkusím celou.
Cnuk:
Najít mezi prosincovými deskami něco, co stojí za zmínku v eintopfu, vyžadovalo trochu investigativní práce, ale zadařilo se. Ukrajinští deathmetalisté Rattenfänger představí šestého prosince novinku „Geisslerlieder“, čímž naváží na sedm let starou prvotinu „Epistolae obscurorum virorum“. Tam měl jejich odporný death/doom svoje kouzlo a dle dvou dostupných ukázek z chystané nahrávky to vypadá, že ze své zemitosti nic neztratí ani na „Geisslerlieder“.
Druhá placka se rovněž rochní v death metalu, avšak tady už se jedná o veterány, konkrétně chicagské Cianide. Koncem měsíce vydají EPčko „Unhumanized“, od kterého toho zrovna moc nečekám, ale konečně uslyšíme nový materiál, a to po dlouhých osmi letech. Samozřejmě, že další „The Dying Truth“ s legendárními riffy a šroťákem to nebude, ale v příjemnou jednohubku věřím.
Dantez:
Jak už to tak bývá, závěr roku stojí co do hudebních i filmových novinek za totální vyližrybu. Při beznadějném hledání alespoň něčeho obstojného mne trochu potěšila kompilace Burial, která sestává z materiálu předem nevydaného a vydaného na neřadových počinech. Když už nic, jde alespoň o pěknou útěchu za fakt, že od krále temného garage soundu stále nedostáváme novou plnohodnotnou desku.
O německém projektu Mosaic toho zase tolik nevím, ale EP „Cloven Fires“, které desku „Secret Ambrosian Fire“ předestírá, napovídá, že by mohlo jít o solidní black metal se snesitelnou porcí „pagan“ aury. Za opačný konec tahají Oath of Cruelty, kteří na debutu „Summary Execution at Dawn“ představí nasraný death / thrash s občasnými inklinacemi k war metalu.
Mosaic – Cloven Fires
 |
|
Země: Německo Hrací doba: 07:14 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
S německou formací Mosaic jsem se potkal už na minialbu „Old Man‘s Wyntar“, které se mi docela líbilo, ale po něm jsem další nahrávky kapely nevyhledával. Nezajímaly mě. Mosaic se od té doby prakticky podíleli jen na splitech / kompilacích „Samhain Celebration“ vydávaných ke stejnojmenné sérii koncertů v Německu. Přestože se tu často objevoval exkluzivní materiál, a to nejen od Mosaic, ale i od dalších skupin, osobně jsem to měl celé tak trochu na salámu. Mosaic mi jednoduše nenabízeli nic moc zajímavého. Slyšet o nich nicméně bylo, a to zejména skrze hlavního předáka Inkantatora Kouru, jenž pořádá již zkultovnělý festival Funkenflug a také naskočil jako kytarista k obnoveným Nachtmystium.
Mlčení Mosaic nicméně mělo svůj důvod. Celých pět let skupina šlechtila svou dlouhohrající prvotinu „Secret Ambrosian Fire“, která je nyní konečně na spadnutí. Vyjít by měla v listopadu. Její předzvěstí budiž sedmipalcové EP „Cloven Fires“…
Na úvod malý asfalt nabízí první ukázku ze „Secret Ambrosian Fire“ s názvem „Cloven Fires“, po níž je ostatně ípko pojmenované. Hádám, že byste si o mně mysleli, že jsem kokot, kdybych zde začal onanovat nad tím, jak je ta pětiletá práce na výsledku slyšet, a já bych se vám vůbec nedivil, ale je prostě evidentní, že se jedná o hodně povedenou skladbu. Jde o rychlejší atmo-s-přivřenýma-očima-pagan black metal, jenž ani v té rychlosti neztrácí náladotvornost a najde si prostor pro hned několik dobrých motivů.
Za rovné čtyři minuty asi nějakou velkou parádu udělat nejde, ale nelze přehlížet, že kvalitními nápady tu Mosaic úplně nešetřili. Kdyby bylo takhle povedené i celé výsledné album, budu spokojen. Pokud by se jednalo o jedinou nebo jednu z mála takhle krátkých písní a zbytek vyplňovaly rozmáchlejší a ještě působivější kusy, pak bych mohl být spokojen opravdu hodně.
B strana ukrývá archivní skladbu „Ambrosia“ z období let 2014/2015, do níž perkusemi přispěl Jörg Heemann, toho času bubeník Secrets of the Moon. Přidané perkuse jsou tu cítit hodně, jelikož song je velmi rytmický, a nejen díky tomu se mu daří kouzlit hodně vydařenou šamanskou atmosféru. Ten folklór je v muzice Mosaic dost cítit obecně, ale tady to platí dvojnásob. Každopádně skvělá píseň (za mě ještě lepší než „Cloven Fires“), a byť to bude znít jako klišé, je jenom dobře, že nezůstala zahrabaná v šuplíku napořád.
Jinak není moc co řešit. Jedná se o sedmiminutovou jednohubku, která má pouze nalákat na chystanou desku, ale ke cti jí slouží, že se jí to lákání daří. Titulní track se povedl a slibuje, že by se mohlo sakra povést i celé „Secret Ambrosian Fire“, a strana B je vyložená chuťovka. Desku si určitě rád pustím.
Mosaic: nové EP
Němečtí Mosaic přichystali nové dvouskladbové EP „Cloven Fires“, které vyjde 27. září na sedmipalci u Eisenwald. Minialbum je předzvěstí dlouhohrající desky „Secret Ambrosian Fire“, která by se měla objevit v listopadu.
Mosaic: album a sedmipalec
Blackmetaloví Mosaic dokončili nahrávání svého dlouhého alba „Secret Ambrosian Fire“, které by mělo vyjít na konci listopadu u Eisenwald Productions. Jako ochutnávka vyjde sedmipalec „Cloven Fires“ s titulní stejnojmennou skladbou a starší, nevydanou nahrávkou „Ambrosia“. Níže si můžete pustit krátký trailer a prokliknete-li se na YouTube, najdete tam i detailnější info o sedmipalci, předprodeji apod.
Mosaic: deska v lednu
Němečtí Mosaic pod vedením Inkantatora Koury (ex-Alchemyst) vydají 20. ledna konečně svou první řadovou desku. Ta ponese stejný název jako tři roky staré EP, tedy „Old Man’s Wyntar“. K mání bude u Eisenwald Tonschmiede jako digibook CD. Veškeré potřebné info hledejte zde.
Mosaic – Old Man’s Wyntar
 |
| Země: Německo Žánr: black metal / ambient Datum vydání: 14.4.2014 Label: Amor Fati Productions / Home Taping Cruelties Tracklist: II. Zoubar & Tunkalheyt Hodnocení: Průměrné hodnocení: 7,5/10 K recenzi poskytl:
|
Nedávno jsem si uvědomil takovou zajímavou věc – jak už má člověk naposlouchaná taková kvanta muziky a má svůj sluch “vycvičený” na vstřebávání hudebních desek, obrovskou část alb lze bez větších problémů prokouknout pomalu na první poslech. Budeme-li se bavit o metalu, pomalu polovina kapel zní na jedno brdo, klišé vedle klišé… není tedy divu, že po pár posleších už vám to nemá co dát. Naštěstí však stále existují i nahrávky, které svá tajemství až tak lacině nevydají, nicméně o co větší problém je se do nich dostat, o to trvanlivější a ve výsledku zábavnější pak jsou.
EP s názvem “Old Man’s Wyntar” od německého black metalového projektu Mosaic se pro mě osobně stalo právě jedním z takových počinů. Vlastně ani pořádně nevím proč, protože když tak nad tím uvažuju, nějak zvlášť nestravitelnou hudbu tihle Němci nehrají. Přesto mi z nějakého důvodu trvalo relativně dost poslechů, než jsem se do “Old Man’s Wyntar” dokázal opravdu plně ponořit a doopravdy si tu muziku začít užívat. Ale přesně tak, jak už bylo řečeno v předcházejícím odstavci, o to trvanlivější a zábavnější se ta nahrávka poté stala. Než však pustíme do samotné hudební náplně, začněme ještě jednou nějakým tím stručným úvodem do problematiky…
Už padlo, že Mosaic pocházejí z Německa, konkrétněji ze spolkové země Durynsko, pokud by vás to zajímalo… Prozatím se o moc známé jméno nejedná, což ovšem není nic moc překvapivého ve světle faktu, že formace má za sebou doposud pouze dva splity a právě aktuální minialbum “Old Man’s Wyntar”. V sestavě se ovšem ukrývají ne až neznámá jména… hlavní postavou Mosaic je Inkantator Koura, známý především díky Alchemyst, a kromě něj se na natáčení EP podílel ještě jistý Boreas za bicími a perkusemi. V živé sestavě ale kromě těchto dvou dále najdeme Stephana Löschera z Fjoergyn a Jörga Heemanna, jenž se nejvíce zviditelnil dlouholetým působením u Secrets of the Moon, jejichž řady však v letošním roce opustil. Samozřejmě to nejsou žádné hvězdy, ale přece jen se jedná o skupiny, jež už nějaký věhlas na undergroundové scéně bezesporu mají.
Pojďme ale už konečně na to hlavní, jímž je muzika, která se nachází na “Old Man’s Wyntar”. Nenechte se zmást označením, že jde o EP, ve skutečnosti má tahle nahrávka celých 44 minut, tudíž se vlastně jedná o plnohodnotný poslech. Přítomné skladby by se daly rozdělit zhruba do dvou kategorií – tou co do kvantity početnější jsou jakési nemetalové atmosférické záležitosti… nechce se mi říkat mezihry, protože opravdu tvoří podstatnou část stopáže a rozhodně nejde jen o nějaké zbytečnosti na natažení hrací doby.
Jmenovitě jde o skladby “Incipit: Geherre”, “Im Winter”, “Snowscape” a “Black Glimmer”. Většinou se jedná o monotónnější kusy, které se nebojí se otírat o ambient a místy dokonce náznakem i dark ambient. Když si je člověk pustí jen tak samotné, tak to v základě žádné velké trháky nejsou, ale jak už tomu u takových věcí zpravidla bývá, nejedná se o hudbu, kterou byste si měli pouštět samostatně. V rámci celku a v kontextu zbylých písní fungují naprosto skvěle, a i když se v některých z nich relativně dlouho zdánlivě neděje “nic” (což je nejpatrnější asi v “Incipit: Geherre”), mě osobně baví a v žádném případě nahrávku nezpomalují nebo něco takového – naopak, tvoří pro mě velký kus celkového dojmu. Líbí se mi hlavně “Im Winter” (ta je postavená především akustické kytaře, hodně zastřeném vokálu, kytarovém šumu kdesi v dáli a trochu folkovém feelingu) a finální “Black Glimmer”, jež je poměrně proměnlivá a některé motivy v ní jsou fakt super.
Pokud budeme “Old Man’s Wyntar” přece jenom chápat jako v zásadě black metalovou desku, pak je její páteří zbylá dvojice “Onset of Wyntar” a “White Gloom”. Obě tyto kompozice se již nesou právě v očekávaném black metalovém duchu a své početní oslabení vůči té první “kategorii” dohánějí zase délkou – první jmenovaná téměř 13 minut a druhá jmenovaná 11 a půl. I v nich se ovšem najde prostor pro krátké vsuvky s absencí black metalových riffů… a první taková vlastně přijde docela brzy, hned po minutě a půl “Onset of Wyntar”, aby následně působivě rostla zpátky do čistého black metalu. Každopádně, v obou případech jde o rozmáchlejší a strukturovanější kusy, které se snaží především “vyprávět”… a vlastně se to i dost daří. Zejména “White Gloom” jsem si hodně oblíbil, protože obsahuje množství hodně dobrých nápadů… čímž samozřejmě netvrdím, že by byla “Onset of Wyntar” nějak horší, protože i ta je povedená. I přes jmenování konkrétních písní totiž “Old Man’s Wyntar” stále funguje nejlépe jako celek.
Recenze se chýlí ke konci, takže přistoupíme k finálnímu hodnocení. Pokud jste ale nepřeskočili rovnou na poslední odstavec, tak vám po tom, co padlo výše, musí být jasné, že přinejmenším u mě bude známka rozhodně dobrá. Jak jsem již řekl v úvodu, chvíli mi to trvalo, než jsem se dokázal do “Old Man’s Wyntar” naplno zažrat, rozhodně se to ale vyplatilo, protože si mě Mosaic získali na svou stranu, takže tím pádem si určitě pohlídám chystaný dlouhohrající debut, který by se měl objevit na podzim… Na úplný závěr pak ještě jedna poznámka, již musím věnovat naprosto fantastickému obalu, na němž se nachází obraz, jehož autorem je německý malíř Caspar Johann Nepomuk Scheuren (1810-1887) – vždycky je z mého pohledu mnohem lepší použít pro black metalovou desku podobnou nádheru s opravdovou hloubkou než klasickou várku pentagramů a obrácených křížů, takže i za tohle u mě mají Mosaic velké plus.
Další názory:
EP “Old Man’s Wyntar” od německé kapely Mosaic je zajímavé dílo. Zajímavá je jeho délka, která s přehledem vydá na plnohodnotné album, zajímavý je přebal, na nějž byl použit přes 120 let starý obraz, zajímavá je sestava, ve které se potkávají členové neméně zajímavých spolků jako třeba Alchemyst nebo Fjoergyn, a zajímavá je také vlastní muzika. Black metal v podání Mosaic je hodně atmosférický a zahalený mystickým oparem a udržuje si jednotnou náladu i přes velmi variabilní projev živený zejména třemi až ambientními skladbami nebo chcete-li intermezzy. Že je zde přítomna ne úplně ledajaká kvalita, to je slyšet prakticky hned, ale vtip (a zároveň další zajímavý aspekt “Old Man’s Wyntar”) spočívá v tom, že na té muzice snad krom působivého vokálu Inkantatora Koury vlastně není nic zvlášť světoborného, ale přesto to funguje více než dobře. Při poslechu “Old Man’s Wyntar” sice asi moc nehrozí žádné opojení genialitou, ale je to natolik chytré, atmosférické a podmanivé, že si každý z těch poslechů užijete do sytosti a na další se budete těšit. “Old Man’s Wyntar” je totiž ve výsledku mimořádný počin, se kterým je radost trávit čas, a pokud mu dáte šance, rozhodně neprohloupíte.
Ježura