Obliteration - Cenotaph Obsucre

Obliteration – Cenotaph Obscure

Obliteration - Cenotaph Obsucre

Země: Norsko
Žánr: death metal
Datum vydání: 23.11.2018
Label: Indie Recordings

Tracklist:
01. Cenotaph Obscure
02. Tumulus of Ancient Bones
03. Orb
04. Eldritch Summoning
05. Detestation Rite
06. Onto Damnation
07. Charnel Plains

Hrací doba: 39:42

Odkazy:
facebook / bandcamp / bandcamp2

Norsko není zrovna proslulé death metalem, ale samozřejmě, že i v této zemi se jím několik smeček zabývá. Obliteration s klidem zařadím mezi tamní nejzářnější představitele smrtícího žánru. Z hlediska časového se dají dobře zařadit k tehdejší vlně obrození švédského deathmetalu, zhruba okolo roku 2005, tedy po bok kapel jako Bastard Priest, Death Breath, Maim, Morbus Chron, Tribulation nebo Vanhelgd. Z této party nejvíce hudebně souzní s Morbus Chron, a to zejména díky o něco složitějšímu pojetí kompozice a s tím souvisejícím přidáním vlastní hodnoty. Na rozdíl od většiny ostatních, se nespokojili pouze s převzetím vzorců od švédských legend, ale hledali i vlastní cestičky, jak daný žánr ještě vylepšit svým přispěním. Něco podobného se později podařilo i Tribulation, kteří ostatně dodnes budí zdaleka největší zájem ze všech výše jmenovaných. Z ostatních koutů světa pak nelze neslyšet zejména vliv zámořských Autopsy, jenž je pro styl Obliteration zcela zásadní.

S Obliteration se mohl každý dávno dobře seznámit, jelikož nejnovější řadovka „Cenotaph Obsucre“ je již jejich čtvrtým zářezem. S vydáním nové tvorby si ale dali trochu načas. Těžko jsem tomu věřil, ale od desky „Black Death Horizon“ uběhlo už pět let, takže jestli je někdo podobně jako já nějakou dobu neslyšel, musel si před poslechem novinky trochu oživit paměť. Nutno uznat, že i po těch letech jsou všechny tři dosavadní placky opravdu povedené a ani zub času Obliteration neubral nic na kráse. Dokonce se jim v mých uších dařilo nastavenou laťku s každým dalším albem neustále navyšovat, což rozhodně pozici „Cenotaph Obsucre“ nijak neulehčovalo.

K opravdovému proniknutí do „Cenotaph Obscure“ je třeba více poslechů, než by možná mohl leckdo od klasického death metalu očekávat. Ani mě zprvu neoslovovalo tak moc, jako je tomu nyní, avšak stejnou zkušenost jsem měl i s jejich předchozími pracemi, takže jsem si dal tu trpělivost. Úzce to souvisí se zaměřením Obliteration, kteří do svého pojetí death metalu přimíchávají nejrůznější postupy z jiných žánrů, čímž je výsledek vlastně jedinečný. Nezapřou své norské kořeny, jelikož black metal je na „Cenotaph Obscure“ cítit dost, zejména pak v riffech. Rytmika zas občas sklouzává k thrash metalu či chcete-li k old-school osmdesátkám. Pomalejší tempa jim jsou také vlastní, stejně tak jako příměs psychedelie otisknuté zejména v náladách prosakujících z temné hudby i celkovém zvuku nahrávky. Zkrátka přestože se jedná o death metal bez přívlastků jako avantgardní, progresivní nebo technický, má svoji osobitost a rozhodně nezní všedně.

Skladatelsky se Obliteration od předchozích děl výrazně neposunuli, recept je stále podobný. Větší posun je však znát právě v utvořené atmosféře a způsobu, jakým celé album vyznívá. Několik podivných momentů bylo už na předchozím „Black Death Horizon“, ale zde je tento aspekt doveden do ještě hlubší roviny, a to „Cenotaph Obscure“ jenom prospívá. Několik míst je vyloženě geniálních, ale mluvit takto o celé desce nejde. Přesto je pro mě „Cenotaph Obscure“ dosud nejlepším počinem kapely. Vzestupný trend tak pokračuje a vysoká očekávání se podařilo naplnit.

Obliteration

Nejvíce mě baví střed alba, jmenovitě intro „Orb“, na které volně navazuje nejdelší kus nahrávky, „Eldritch Summoning“. Tuhle dvojici bych tak zvolil jako vhodný vzorek pro případnou zkoušku. Vraždit ale dokážou i ostatní skladby, je to prostě o těch momentech, kdy se v každé z nich nachází minimálně jeden skutečně navýsost povedený, který zvedá posluchače z křesla – třeba agresivní neprostupnost úvodní titulky, riffy v „Tumulus of Ancient Bones“ a „Detestation Rite“, doomové až celticfrostovské party v „Onto Damnation“ nebo omamnost posledního kusu „Charnel Plains“. Myslím, že „Cenotaph Obscure“ je tím albem, které dokáže propojit světy příznivců jak moderního, tak staroškolského death metalu. Každý si tu najde svoje. Zvládá pořádně nakopat do zadku, stejně jako zamotat hlavu nesourodými harmoniemi.

„Cenotaph Obscure“ je bezpochyby výborným deathmetalovým dílem překonávajícím všechny dosavadní nahrávky Obliteration a mně nezbývá než ho doporučit všemi deseti. Zároveň jenom potvrzuje silný ročník 2018, kdy o death metal rozhodně nebyla nouze. Jestli je vám tento žánr milý, „Cenotaph Obscure“ by nemělo uniknout vaší pozornosti. Hodně silná deska.


1 komentář u „Obliteration – Cenotaph Obscure“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.