Obscuring Veil - Fleshvoid to Naught

Obscuring Veil – Fleshvoid to Naught

Obscuring Veil - Fleshvoid to Naught

Země: international
Žánr: avantgarde black metal
Datum vydání: 29.3.2019
Label: I, Voidhanger Records

Tracklist:
01. Abstraction
02. Do You Want to See the Knife I Used?
03. Obfuscation
04. Spirit Me Away, O Murdered Star

Hrací doba: 29:24

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
I, Voidhanger Records

U projektu jako Obscuring Veil se snad recenze ani nedá začít jinak než výčtem sestavy. Osobně nemám příliš v lásce výraz superskupina, protože se často užívá i v neadekvátních případech, ale zrovna na Obscuring Veil mi tenhle výraz poměrně sedí, protože se tady sešla mimořádně zajímavá skladba hudebníků, za nimiž stojí skvělé kapely a nahrávky. Tahle kombinace mně osobně super rozhodně přijde, protože daný výkvět extrémního metalu obsahuje následující:

Kytary a vokály obstarává Reuben Jordan alias Matron Thorn, který má asi tak tisíc projektů, ale těmi asi nejznámějšími jsou Benighted in Sodom a Ævangelist (druzí jmenovaní myslím prorazili víc) a slušný ohlas měla i formace Death Fetishist. Baskytarou a klavírem přispěl H.V LyngdalWormlust, Ljáin nebo Guðveiki. Ani tady snad není třeba důkladněji rozebírat, poněvadž Wormlust je jedna z nejzajímavějších formací tolik velebeného islandského black metalu.

Kláves a synťáků se ujal další notorický další notorický střídač projektů Maurice de Jong a.k.a. Mories, z jehož portfolia můžeme zmínit De magia veterum, Cloak of Altering, Pyriphlegethon a samozřejmě – Gnaw Their Tongues. Bicí natřískal Jarle Byberg neboli Uruz, jehož nejznámějším působištěm jsou Urgehal, ale zahrál si i v dalších norských kapelách jako Sarkom, Den saakaldte, Endezzma nebo ve švédských Shining. Taky slušná práce. Asi nejméně známou osobou v sestavě je německá zpěvačka Kabukimono, o níž jsem alespoň já osobně doposud neslyšel. Má svůj vlastní sólový projekt, a co jsem tak zkoušel něco poslouchat, znělo mi to hodně dobře a rozhodně tomu někdy hodlám dát soustředěnější poslech. Takže už jen díky objevu další zajímavé hudby mi jsou Obscuring Veil sympatičtí.

Debutová deska „Fleshvoid to Naught“ je docela krátká, netrvá ani půl hodiny, a je rozdělena do čtyř skladeb, z nichž dvě jsou dlouhé (shodně bezmála dvanáct minut) a dvě slouží spíš jako intro („Abstraction“) respektive mezihra („Obfuscation“). Zatímco první jmenovaná skutečně jen láká na věci příští, „Obfuscation“ zajímavost určitě nechybí. Obscuring Veil se zde vydávají do (nemetalových) experimentálních vod, ale k vyznění „Fleshvoid to Naught“ to pasuje jak svou náladou, tak svou divností.

V těch delších písních „Do You Want to See the Knife I Used?“ a „Spirit Me Away, O Murdered Star“ totiž Obscuring Veil praktikují avantgardní black metal, jemuž nechybí nějaké ty disharmonie a lámané kytarové linky. Avšak tvrdit, že „Fleshvoid to Naught“ je další standardní variací na chao-black, by bylo příkré. Stejně tak by bylo unáhlené prohlašovat, že Obscuring Veil znějí úplně stejně jako další projekty Matrona Thorna, byť nesporná podobnost v kytarové stránce tam určitě je, což ovšem asi dává smysl.

Obscuring Veil

Ani v jednom případě to ale takhle jednoduché není, protože „Fleshvoid to Naught“, protože pod avantgardně blackmetalovou slupkou tam létají další věci. Asi nejvíce mě zaujal příspěvek Kabukimono, jejíž zpěv v mnohých pasážích dělá opravdu hodně, ačkoliv je to vždy „jen“ hlas bez textu. Největší divnost se každopádně děje v „Obfuscation“, což může vypadat trochu jako zklamání, ale nakonec jsem zjistil, že mi nijak zásadně nevadí (spíš naopak), že se v těch blackmetalových částech netlačí za každou cenu na pilu v tom smyslu, kolik avantgardnosti tam musí být.

„Fleshvoid to Naught“ sice na první poslech vyznívá chaoticky, ale je to spíš kvůli vrstveným kytarovým linkám, než že by tam bylo až tolik disharmonií. Při troše píle si ale všechno rychle sedne a ukáže se, že jde svým způsobem o docela čitelné album. Což mě trochu překvapilo vzhledem k tomu, jak neprostupně to znělo napoprvé, ale nevadí mi to. Ve finále jsou totiž obě „důležité“ skladby zkomponovány poutavě, přičemž minimálně „Obfuscation“ s nimi zdárně drží krok. Líbí se mi to dost, víc než jsem čekal. Pokud s tím ale někdo nebude chtít ztrácet čas, protože mu to na první poslech přijde jako další zaměnitelný výmrdek Matrona Thorna, taky to pochopím.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.