Země: international Žánr: experimental black / doom metal Datum vydání: 8.4.2019 Label: Aesthetic Death Tracklist: 01. Ia’Iaxa 02. Hornbearer 03. Nails 04. Chains 05. They 06. Voidsworn Hrací doba: 40:11 Odkazy: facebook / bandcamp / instagram K recenzi poskytl: Aesthetic Death / Grands Sounds PR

Voz De Nenhum lze z portugalštiny volně přeložit jako „hlas nikoho“ a sešli se zde hudebníci z kapel jako Necrosadist, Dictator, Tome of the Unreplenished, Frozen Winds anebo Lvcifyre. Z jednotlivých persón nejvíc upoutá přítomnost bicmistra Menthora, ale takový Alex Dictator rovněž zanechal na metalovém undergroundu zřetelnou stopu. Vnitřní fungování kapely mi je samozřejmě utajeno, ale tipuji, že právě tito hudebníci jsou zde hlavními tvůrci. Mimo jiné zde působí i klávesista/klávesistka a Dictator se o vokály dělí s dalšími dvěma chlapy.

U vydavatelství Aesthetic Death, kteří se ve svých počátcích vyprofilovali s mistrovskými díly Esoteric, lze najít i jiné nenápadné perly obskurního, surrealistického (doom) metalu; namátkou bych zmínil třeba Wreck of the Hesperus nebo Murkrat. Když jsem za tónů prvních ukázek četl nástin duchovního zaměření Voz De Nenhum, říkal jsem si, zda se v jejich režii neschyluje k vydání dalšího silného, neřkuli zásadního díla. Nu, nestalo se, protože velikost tu lze cítit vždy jen v náznacích a toužebné vyvrcholení nepřijde nikdy.

Obvykle mám rád, když jednotlivé skladby nabízejí každá něco jiného, což zde platí do důsledku; obsesivní škatulkář by se mohl vyřádit do aleluja. Ráz alba ovšem sjednocuje atmosféra: gnosticky melancholická, s mírnou pompou, hodně se mi tu nabízí filosofický pojem „angst“. Kompozice oplývají i slušným psychedelickým nádechem, který ale doopravdy funguje v tradičnějších (tedy metalových) skladbách. Zvukové koláže mučených kytarových strun a synťákové plochy mi tu přijdou na jedno brdo, nahrané emoce v čistých zpěvech taky zrovna nežeru. Těmto aspektům je dán největší prostor ve středu alba. Ale klady přeci jen převažují nad zápory a skladby jedna, dvě a šest doporučuji bez námitek, i ten střed má své poutavé pasáže.

Celkově na mě album působí, jako by Dictator vysypal pomyslné šuple, vybral několik oblíbených nápadů z různých časových období a hudebních sfér, rozpracoval je dle svého nejlepšího úsudku a vtiskl jim jednotící koncept. Uspěl podle mě jen napůl. „Sublimation“ se vícekrát natahuje po nadčasové fúzi duchovního zážitku a kvalitní, progresivní hudby, a proto má nahrávka svůj význam, ale stále platí výše uvedené. Zenitu dosaženo není a tohle uvědomění nahrávce škodí snad víc než pomyslné nedostatky.

„Sublimation“ se vyplatí zkusit z vícero důvodů, třeba pokud vás zajímá, jak se Menthor a Dictator pokouší tvořit něco svébytného, mimo jejich běžný extrémně-metalový kontext. Silnou melodii či riff se vyplatí slyšet vždy, je-li jim dána důstojná forma, což zde rozhodně platí, a deska jich pár nabízí. Všeho všudy představují Voz De Nenhum zajímavý experiment, ale případné nadšení z něj vyprchá, a to spíše dříve než později. Každopádně doufám, že se nejedná pouze o jednorázový projekt.