Stamina - Perseverance

Stamina – Perseverance

Stamina - Perseverance
Země: Itálie
Žánr: melodic metal / hard rock
Datum vydání: 24.2.2014
Label: My Kingdom Music

Tracklist:
01. Higher
02. Breaking Another String
03. I’m Alive
04. Just Before the Dawn
05. Perseverance
06. Naked Eye
07. Unbreakable
08. Wake Up the Gods
09. Winner for a Day

Hodnocení: 3,5/10

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
My Kingdom Music

Dlouho jsem přemýšlel, jak tuhle recenzi začít. Opravdu mě nenapadala vhodná slova, jak tuhle neznámou skvadru uvést, ale především jak popsat jejich muziku. V tom mi tahle banda z italského Salerna pořádně zavařila. Podle dostupných informací brázdí metalové vody někdy od roku 2002 a od té doby stihla vydat dvě řadovky a pár demáčů. Letos vydala třetí desku, se kterou jsem měl tu čest. Ačkoliv musím přiznat, že bych ji mnohem raději neměl. O kapele toho o moc víc vědět nepotřebujete, takže nezbývá než rozebrat, co že to mé uši nechtěly střetnout za škvár.

Stamina o sobě hrdě prohlašuje něco ve stylu, že se pyšní tuze promyšlenou, progresivní muzikou, která staví na klasickém hard rocku a melodickém metalu a ke všemu je naprosto úžasně chytlavá. Nevím, jak se s progresí kapela popasovala na předchozích albech, “Perseverance” je ale asi tak progresivní jako vývoj fyzického zdraví průměrného důchodce po šedesátce. Co bych dal za to, kdyby se tahle parta Taliánů alespoň trochu přiblížila svým finským jmenovcům Stam1na, kteří už nějakou dobu drhnou progresivní škatuli nejen papírově, ale i reálně. Italská Stamina viděla progresivní metal leda z rychlíku (a to ještě kdoví jestli) a kromě toho nepokrytě vykrádá kde co. A když už zrovna nevykrádá, hraje naprosto nezáživnou břečku. Možná to takhle z kraje vypadá jako silná slova, ale abych vás přesvědčil, zkusím vzít album popořadě, pěkně píseň po písni. Nebo alespoň po těch písních, co vůbec stojí za řeč.

Úvodní “Higher” je klasický heavy metalový/hard rockový song. Slušně odsýpá, nenudí, v refrénu mě občas přiměl podupat si nohou do rytmu. Sic bych ubral kláves, v zásadě nemám, co bych mu vytknul. Jenže už s druhou “Breaking Another String” se to začíná vézt z kopce, který po první písni není kdovíjak vysoký, takže se připravte, že budeme končit kdesi v jámě lvové. Tenhle symfonický patos není ničím jiným než vykrádačkou švédských Dragonland. Ke všemu opravdu špatnou vykrádačkou, která se snaží tvářit jako nesmírně originální a autorská skladba, takže po druhé třetině na vás vyblije naprosto nelogické basové sólo, které zvrhne zbytek skladby v nudný hevík. O závěru, ve kterém se všechny motivy smíchají v jeden neposlouchatelný paskvil, je snad škoda mluvit. Následující “I’m Alive” je pro změnu nevzhlednou karikaturou prvních alb Helloween.

Šestiminutová “Just Before the Dawn” je utahaný a naprosto nezáživný cajdák, který připomíná špatnou pohádku o tažném štrůdlu. Otravnější baladu jsem dlouho neslyšel – a to jde ještě o jednu z těch lepších skladeb, které na albu najdete. Za zmínku pak stojí až poslední “Winner for a Day”, jež přináší ženský vokál a další symfo-metalovou nadílku, která v některých momentech silně smrdí Within Temptation. Čtyři skladby mezi těmito dvěma kusy, včetně titulní “Perseverance”, jsou pak nesourodým celkem variací na hard rock, která jako by brala pokaždé z jiného časového období. Ačkoliv nejsou nic extra, samy o sobě se ty songy dají zkousnout. Takhle pěkně pohromadě však nevytváří nic jiného než nesourodý patvar. Celé to vůbec připomíná spíš dort pejska a kočičky, do něhož se dostaly všechny zbytky od večeře, než album. Takovou roztříštěnost si kapela může dovolit na krátkém EPku, na kterém vypouští do světa doposud nevydaný materiál, který se jinam nevešel, nebo naznačuje svůj současný sound, ale rozhodně ne na plnohodnotné řadovce. V tomto ohledu kluci ze Stamina notně ustřelili.

Když pominu, že skladby mnohdy nemají nápad a jde jen o prázdná klišé, jejich mnohem větším problémem je fakt, že postrádají jakýkoliv náboj. Když říkám jakýkoliv, tak tím myslím, že nemají opravdu vůbec žádný. Jediná skladba, která má alespoň trochu něco do sebe, je ta úplně první – a po ní vás čeká už jen osm kusů výstavní nudy. V celkovém kontextu potom opravdu nechápu, kde Stamina bere to tvrzení, že o sobě mluví jako o prog metalové kapele. Jakékoliv náznaky progresivního metalu jsem napočítal všeho všudy čtyři. Ve všech případech šlo pouze o výraznější basu, jež se sem tam vyloupla na povrch, a již výše zmíněné basové sólo, které navrch do celé skladby ani omylem nezapadá. Jestli se v něčem kapela trefila ve svém popisu, je to hard rock a melodický metal, který ale postrádá jakékoliv chytlavé melodie. Nicméně pokud tohle má být progresivní metal, pak ho snad zahraju i já na svojí španělu, protože kytary prostě nic jiného než ten obyčejný hard rock a metal nehrají – a ani struktura skladeb není progresivní.

Z předchozích odstavců je hádám jasné, jaký asi může být verdikt. Stamina si za tohle roztříštěné a nenápady nacpané “cosi” (a záměrně tu neříkám album) příliš vysokou známku nezaslouží. Chápu, že každému nebylo shůry dáno, aby vyfiknul desku nacpanou hromadou dobrých nápadů, ale když pouští do světa něco, co vykrádá kde co, navrch člověka otravuje a ještě si říká “progresivní” metal, nemám jinou možnost. Po více než deseti letech na scéně a dvou řadovkách bych totiž očekával album podstatně lepšího ranku, takže pro “Perseverance” mám dnes jen tři a půl bodu.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.