Archiv štítku: Aversio humanitatis

Aversio humanitatis – Longing for the Untold

Aversio humanitatis - Longing for the Untold

Země: Španělsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 12.7.2017
Label: BlackSeed Productions / Sentient Ruin Laboratories
Původní vydání: 1.3.2017, BlackSeed Productions

Tracklist:
Side A:
01. Longing for the Untold
02. Prison of Shattered Glass
03. The Evershifting Path
04. Advent of the Inescapable

Side B:
05. Spears of Unlight
06. Psalm of the Wandering
07. Shrine of Involution

Hrací doba: 37:52

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Sentient Ruin Laboratories

Aversio humanitatis ze Španělska patří k těm skupinám, jejichž objev člověka možná nenadchne, ale potěšit určitě může. Jde totiž o muziku, která se zprvu tváří docela nenápadně, jenže po několika posleších se zajímavě vybarví a ukáže, že to nezní tak obyčejně, jak se zpočátku mohlo zdát.

Skupinu si nyní představíme prostřednictvím letošního minialba „Longing for the Untold“, které přináší čtyři nové skladby. Tohle alespoň platí pro CD verzi z března, o niž se postarali BlackSeed Productions. V červenci ovšem následovaly vinyly v černé a bílé barvě (americká edice u Sentient Ruin Laboratories, evropská opět u BlackSeed Productions) a audiokazety (Sentient Ruin Laboratories), jejichž náplň nakynula o tři písně a nějakých 16 minut. Jedná se o materiál, jejž Aversio humanitatis poskytli na splitko „Three Ways of Consciousness“ (2013), které sdíleli s nepříliš známým krajanským projektem Nihil (ve skutečnosti jde o bokovku jednoho ze členů Aversio humanitatis) a s venezuelskými Selbst, jejichž jméno jste již předpokládám zachytili díky minialbu „An Ominous Landscape“ (2015) nebo letošnímu bezejmennému debutu.

Aversio humanitatis mají kromě jmenovaného splitka na triku ještě jeden sedmipalcový split (s Primigenium, 2015) a také jednu řadovku „Abandonment Ritual“ z roku 2011, která ovšem prošuměla bez většího povšimnutí. Sám jsem ji neslyšel, tudíž nemohu soudit, jak na tom tehdy Španělé byli a jestli (a případně o kolik) se jejich úroveň zvedla. Rozhodně však mohu soudit „Longing for the Untold“, které mi přijde jako povedená nahrávka.

Samozřejmě, někdo by mohl argumentovat, že Aversio humanitatis hrají tak, jak „se black metal dneska hraje“. Španělé ovšem soudobou podobu žánru představují bez jakýchkoliv laciných póz, bez honby za dokonalou image, bez keců o tom, že moje hovna smrdí nejokultněji. Aversio humanitatis se evidentně soustředí primárně na muziku, což se jednoznačně ukazuje jako správný přístup. Vždycky je sympatické, když mluví hudba, nikoliv prázdné tlachy na sociálních sítích. Ty jsou pro pozéry.

Dobrá tedy, a co že je to na Aversio humanitatis vlastně tak dobré? Může to znít až banálně, ale Španělé bodují především vysokou skladatelskou úrovní. Umějí přijít s pasážemi, jaké bych se nebál označit za působivé – jedním příkladem za všechny může být třeba střední část „The Evershifting Path“. A i v těch, které nepatří k vrcholům „Longing for the Untold“, si skupina bez zaváhání drží dobrou úroveň. Jistěže se tu nebavíme o desce roku, ani o objevu roku, ale prakticky lze Aversio humanitatis vytýkat jen máloco a naopak k pochvale je toho dost.

Vše řečené se týká prvních čtyř skladeb, tedy těch čerstvých. Co se týče bonusové trojice, která se původně objevila na již zmiňovaném splitku, ty jsou o malinko slabší. Stále jsou poměrně dobré a i zde není problém najít nějaké zajímavé momenty, nicméně je zjevné, že novější tvorba Aversio humanitatis má větší charisma a působí vyspěleji. Řekl bych to asi tak, že starší kusy patří přesně do té sorty, která naznačuje potenciál do budoucna, ale něco tomu ještě schází. „Longing for the Untold“ ovšem ukazuje, že v tomto případě se onen potenciál podařilo zužitkovat.