Archiv štítku: CYP

Tome of the Unreplenished – Cosmoprism: The Theurgy – Act I

Tome of the Unreplenished - Cosmoprism: The Theurgy - Act I

Země: Velká Británie / Kypr
Žánr: noise / power electronics / black metal / experimental
Datum vydání: 3.2.2016
Label: I, Voidhanger Records

Tracklist:
01. Exileosis
02. Dead Body of God
03. Sapient
04. Black Hole Resident
05. Hypostasis

Hrací doba: 30:50

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
I, Voidhanger Records

Vantablack je nejčernější známá látka. Barva tak černá, že když na ni dopadne světla, je pohlceno – vantablack je totiž schopno absorbovat až 99,965 % viditelného spektra. Kruh na obálce „Cosmoprism: The Theurgy – Act I“ vypadá takto temně. A hudba, již pod sebou ukrývá, je temná stejně tak.

Tome of the Unreplenished fungují několik jednotek let. Za tu dobu stihli vydat bezejmenné EP (2013), desku „Innerstanding“ (2015) a čerstvě další minialbum, jímž je právě „Cosmoprism: The Theurgy – Act I“, které dle názvu slibuje, že bude první částí většího konceptu. Nedokážu novinku srovnat s jejími předchůdci, protože jsem je neslyšel. Mohu však ihned říct, že na základě „Cosmoprism: The Theurgy – Act I“ si je moc rád zpětně dostuduji, protože pokud půjde o jen poloviční peklo jako novinka, pořád to bude setsakra velký hnus.

Člověk versus kosmos, kosmos versus člověk. Tome of the Unreplenished na „Cosmoprism: The Theurgy – Act I“ pracují s konceptem, že při bádání o vesmíru a jeho vztahu k člověku se nevyhnutelně musí narazit entitu mnohem většího rozsahu než lidstvo samo. Ať už má jít o něco, co mnozí nazývají bohem, mimozemské civilizace nebo vlastní tíhu nekonečna. Právě okolo takových myšlenek se „Cosmoprism: The Theurgy – Act I“, a jak lze asi odhadnout, pokus o akustické vyjádření nevyjádřitelného nebude probíhat skrze konvenční hudební zbraně, refrény nebo jednoznačné písňové struktury.

„Cosmoprism: The Theurgy – Act I“ není ani tak nahrávkou s jasně danými konturami a rozlišitelnými skladbami, jako spíš sonický experiment snažící se zkoumat, kam až může sahat hloubka zvuko-hlukové jámy. Žánrově nevyhraněná směska noisu, power electronics a náznaků black metalu se s posluchačem nemaže a láduje do něj extrémně nehostinné audio plochy. Minialbum je sice rozdělené do pěti samostatných stop, ale ve finále jde o zcela marginální detail, poněvadž v jádru je „Cosmoprism: The Theurgy – Act I“ je především o zvukovém ataku, depresivní stísněnosti a neprostupné temnotě.

Cosi jako píseň je zde zcela nepodstatné, a to i navzdory skutečnosti, že třeba „Exileosis“ či „Hypostasis“ se ve svých začátcích dotýkají rituálního ambientu nebo třeba že „Black Hole Resident“ dokonce obsahuje jednu melodii (!). Nakonec se totiž stejně vše musí podřídit hlukovému marastu, před nímž není úniku.

Tome of the Unreplenished – Cosmoprism: The Theurgy – Act I

Pouze bych si s Tome of the Unreplenished dovolil nesouhlasit v tom, že se vydávají na dosud neprobádané území. Podobně odporně znějící zvukové performance už v minulosti šlo slyšet i jinde. Ale ani to nic nezmění na skutečnosti, že se „Cosmoprism: The Theurgy – Act I“ v rámci rozsahu člověkem slyšitelných frekvencí nachází na hodnotách, jejichž poslech je většině lidí nepříjemný.

Samozřejmě, jako vždy se nabízí obligátní otázka – je tohle ještě hudba? Přijde na úhel pohledu. Rozhodně však dle mého lze „Cosmoprism: The Theurgy – Act I“ považovat za umění, protože předkládaná černočerná půlhodina splňuje veškeré atributy a nároky, jaké by měly být při posuzování uměleckosti uplatňovány. Hluk v podání Tome of the Unreplenished je ve své zvrácenosti v lecčems působivý a nedá posluchači spát. Nutí jej setrvat tam, kde by logika velela odvrátit se. A takové uhranutí je mnohem víc, než co vám může nabídnout konvenční produkce.

Hudební dobrodruzi by si „Cosmoprism: The Theurgy – Act I“ rozhodně neměli nechat ujít.

Tome of the Unreplenished – Cosmoprism: The Theurgy – Act I


Temple of Evil – The 7th Awakening

Temple of Evil - The 7th Awakening

Země: Kypr
Žánr: black metal
Datum vydání: 7.1.2016
Label: Deathhammer Records

Hrací doba: 43:22

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

Nic si nenalhávejme – i v undergroundové muzice frčí trendy. A světem black metalu aktuálně otřásá především trend okultna. Není to zas až tak dávno, co se podobně laděné spolky začaly rojit jako houby po dešti, a jak vidno, tento proud ne a ne ustat. Svou troškou do esoterického mlýna se rozhodli přispět i zástupci Kypru. Stačí jen pohled na fotky, na nichž jsou Temple of Evil zakuklení v kápích a obklopeni svícny, aby bylo docela jasné, jakým směrem jejich tvorba směřuje. Po letmém přelétnutí textů debutové desky „The 7th Awakening“ mi sice připadá, že v nezanedbatelné míře v tom je i obligátní satanismus a antikřesťanství, ale minimálně co do image je inspirace módní vlnou jednoznačná.

Což by mi v zásadě nevadilo, protože mě tohle docela baví. Ale samozřejmě jen v případě, kdy je to podepřeno kvalitní hudební stránkou. A v tomhle ohledu za mě Temple of Evil trochu selhávají. Nemohu si totiž pomoct, ale kyperská čtveřice na „The 7th Awakening“ nepředvádí nic jiného než průměr s ambicí. A jak známo – ambice nerovná se kvalita.

„The 7th Awakening“ je prostě taková nepříliš výrazná nuda, která nemá sílu na to, aby člověka nějakým výraznějším způsobem zaujala. Zoufale tomu schází nějaká hlubší atmosféra nebo aspoň ten tah na bránu, když už nic jiného. Temple of Evil na svém debutu budí dojem obyčejné tuctovky, jež se sice snaží o cosi víc, ale ta snaha se míjí účinkem. Výjimečně se stane, že některou ze skladeb pročísne zajímavější pasáž či solidní nápad – jmenovat mohu třeba jeden motiv v „The Book of Shadows“ nebo majestátní vokály v titulní „The 7th Awakening“. To vše jsou ale jen kratičké záchvěvy v moři ničeho. Stěžejním pocitem z nahrávky tak zůstává – nepříjemná pachuť.

Popravdě řečeno, byl jsem na „The 7th Awakening“ docela zvědavý. Nevím proč, ale prostě jsem se těšil a doufal jsem v to, že by Temple of Evil mohli nabídnout kvalitní materiál. Black metal v jejich podání je ovšem bezzubý čajíček, který nemá šanci se vyhrabat nad průměrnou hranici. Formální úroveň tam je, o tom se nikdo nepře, i ten nápad, jak již padlo, se sem tam objeví, ale obecně vzato je to vlastně o ničem. Tohle jsou totiž věci, s nimiž by měla dobrá hudba teprve začínat, formální úroveň a tyhle věci už lze dávno brát jako automatickou věc, za niž se přece nechválí. Temple of Evil k tomu nezbytnému minimálnímu základu nedokázali přidat nic navíc. A tím pádem se nejedná o nic lepšího než slabší průměr, jenž moc za pozornost nestojí…