 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 28:10 Odkazy:
|
Mammoth Grinder jsou další z několika dobrých kapel pocházejících ze státu Texas. Jejím zakladatelem je kytarista a zpěvák Chris Ulsh, který ale minulý rok přesedlal k baskytaře a mimochodem hraje také na buben u kolegů Power Trip, takže zde vlastně mluvíme o multiinstrumentalistovi. Právě kvůli aktivitám Power Trip v roce 2014 Mammoth Grinder přerušili svojí činnost a vrátili se až nyní, respektive minulý rok, kdy začali pracovat na albu nesoucí jméno posledního vydaného dema před pauzou – „Cosmic Crypt“.
Obměnou prošla celá sestava, kterou nyní tvoří ta, jež byla tou poslední koncertní. Ulshe doplnili kamarádi z Iron Reagan, bubeník Ryan Parrish a kytarista Mark Bronzino, což je vzhledem k žánrovým zájmům kapel celkem pochopitelné spojení. Bohužel, snad jako by se i zde projevila nedávná impotence Iron Reagan složit něco slušného, i když věřím, že o většinu materiálu „Cosmic Crypt“ se postaral především Ulsh.
Mammoth Grinder si před přestávkou stihli poměrně jasně vydobýt pevnou pozici na punk/metalovém poli, a to díky třema řadovkám. Z počátečního sludgového marastu se postupně začaly stále více uvolňovat hardcorové zvuky, k nimž byly dodány tuny divošského death metalu. Na letošním „Cosmic Crypt“ už death metal převzal hlavní slovo, avšak zezadu ho stále tlačí neurvalé d-beatové tempo. Takhle na papíře to pro mě zní hodně lákavě, realita ale není tak růžová.
Onen zmiňovaný žánrový koktejl dokáže být setsakra nakažlivou záležitostí, ale musí se to prostě umět namíchat. Na „Cosmic Crypt“ se vlastně už ani tak nemíchá, jelikož se jedná primárně o deathmetalovou nahrávku, ale hardcore tu můžete stále slyšet, především pak u bicích. Co se týče kytar, zpěvu i produkce, zní to, jako kdyby punková kapela klasického discore ražení zatoužila hrát death. Oproti např. minulé řadovce „Underworlds“ ubylo vlivu švédských legend, změnil se zvuk a trochu i hudební směřování, ale stále to pokračuje v té primitivní představě o metalu smrti.
Na celém „Cosmic Crypt“ se málokdy najde moment, že by se muzika nějak změnila či alespoň zpomalila. Stejně jako dřív, i zde se kapela drží pod třemi minutami na jednu skladbu, a když už se nahodí nějaké tempo, pohodlně se v něm dojede až do konce. Zatímco na minulých počinech se vždy našla pecka či moment, který jste si v paměti nesli a nesete až dodnes, na novince jsem nic takového nenašel. Tak jak rychle deska uteče, tak rychle se také vytratí z hlavy. Přitom ty písně nejsou vůbec blbé, jen se až moc jednoduše slijí do sebe.
Ze všech těch poslechů jsem si nejvíce užil ty, kdy jsem se primárně nesoustředil na hudbu, ale dělal u toho něco jiného. Když tomu nevěnujete plné pozornosti, zdá se vám, že to vlastně docela dobře šlape, a přestože se zde neděje nic převratného, jako kulisa je to v pohodě. To ale nelze brát jako vyložený klad, spíš jako záplatu na bolístku, protože starší tvorba Mammoth Grinder samozřejmě jako kulisa fungovala také, ale měla právě i to navíc. Naopak, „Cosmic Crypt“ je jen pouhou kulisou a při poslechu se netěšíte na žádné oblíbené pasáže, natož celé skladby. Jasně, je tu pár solidních partů, ale těch je i všude jinde plno.
Hlavním plusem je pro mě obálka, o kterou se postaral opět velezkušený Joe Petagno, dále dobře špinavá a nekompromisní produkce, ale také hluboký zpěv Ulshe. A především pak bubnování, to jistě potěší každého fanouška d-beatu. Kytary, tedy riffy, ale jako by tu vůbec nebyly. Skladatelsky, jak už jsem napsal, se jedná téměř pořád o to samé, takže mi věřte, že ani nemá smysl se nějak detailně rozepisovat o jednotlivých písních. Snad jen mohu napsat, že jsou to všechno klasické sypačky s občasnými přechody, intry a outry. Dobře, tak jednu dám – třetí „Blazing Burst“ mě baví asi ze všech nejvíc, ale jestli si chcete udělat obrázek o „Cosmic Crypt“, můžete si směle pustit kteroukoliv jinou.
Je asi jasné, že z „Cosmic Crypt“ nejsem nijak na větvi. Z počátku mě album nadchlo svou hrubostí a d-beatovým základem, ale velice rychle omrzelo. Vlastně mě to s každým poslechem bavilo méně a méně. Monotónnost se zde bohužel nepovedla přetavit v nějaký nekončící ušní průplach a tak novinka Mammoth Grinder působí poněkud stroze a bez nápadů. Abych ale skončil pozitivně, upřímně si myslím, že naživo to bude více než slušnej masomlejnek.
