Archiv štítku: Gnod

Psychonauti GNOD oslaví v Praze 10 let existence. Se dvěma bubeníky a novou deskou!

GNOD (UK) + support
2.5. 2017 – Klub FAMU, Praha

Psychonauti GNOD opět v Praze a tentokrát jako kompletní kapela se dvěma bubeníky v zádech! Britské halucinogenní komando slaví 10 let dekadentní existence a kousek narozeninovýho dortu zbude i na Klub FAMU!

Unikátní kult, která si nebere hudebních servítek – to jsou GNOD! Odkazují se na britskou industriální scénu (Throbbing Gristle, Coil) a vytváří experimentální plochy založené na krautrockových kytarách a syrové elektronice.

Gnod

Aktuálně vychází nové album s přísným názvem “Just Say No To The Psycho Right-Wing Capitalist Fascist Industrial Death Machine”. “Vypadá to, že se řítíme do nejistých časů, chtěli jsme to zaznamenat,” vysvětluje člen GNOD kultu Chris Haslam.

Předprodej běží na smsticket.cz. Více info na webu pořadatelské agentury www.riverpromotions.eu.

https://gnod.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/riverpromotions/

[tisková zpráva]


Gnod, Lightning Glove, Lišaj

Gnod, Lightning Glove, Lišaj

Datum: 9.11.2016
Místo: Praha, Klub FAMU
Účinkující: Gnod, Lightning Glove, Lišaj

Různorodí hrající různorodým, různorodě a hlavně jinak – alternativně, v duchu jména tradičního klubového svátku. Alternativa festival oslavil čtyřiadvacetiny, poprvé však společně se mnou v roli návštěvníka. Zbývá už jen jeden skutek – popsat, jak sladce bylo. Jak pocity nemastné neslané neměly nárok. Platilo to aspoň devátého až jedenáctého listopadu, ve dnech, kdy jsem se alternativě naplno oddal a její malé počáteční písmeno vyměnil za majestát velkého, po čtyřiadvacáté vztyčeného.

První jasně hmatatelná anonce festivalového života přišla s pátým listopadem, kdy tzv. Malá alternativa předznamenala dění dalších dnů; vystoupili Kannout, Johnny the Horse, Blachut, Nachttante a LUSK. Vadu na kráse to mělo jedinou – chyběl jsem já. Stejně tomu bylo i při vystoupeních konaných listopadu osmého, tedy ve dne, kdy (již „velká“) Alternativa představila několik rozličných performancí. V prvé řadě tu byla stále hudba, avšak divákovy smysly mohla těšit i poezie či divadlo. K následujícímu večeru snad už víc než letem světem, na Gnod a spol. jsem dorazil, mé chutě na sladké nevyjímaje.

Společnost britským (jak jinak než) alternativcům dělal jednočlenný projekt Lišaj, vícehlaví Lightning Glove a samozřejmě Klub FAMU, fajnové prostory s charismatem a nepotřebou končit tehdy, kdy papírem stanovený spánek rezidentů nakáže. Do sklepních prostor přicházím v době, kdy český Lišaj odpaluje první tóny. Zatímco doposud v mé hlavě rezonovalo jen jeho dokonale zvolené jméno – čeština není sprostá –, nyní přibyla i živá hudba. V porovnání se zbytkem vystupujících působil Lišaj skromně, ovšem skromně bez pejorativ. Klub prozněla ucelená směsice stojící na ambientu, terénních nahrávkách a jasně čitelných melancholických beatech. Mlhu prostoupil také hip-hop a hlasy uvězněné v elektronickém muži. Dodávám už pouze jedno: na rozjezd výborné.

I v případě Lightning Glove se objevily hlasy, jen mnohem častěji a navíc živě odzpívané – vokalistou ukrytým v první řadě, vokalistou otočeným ke kolegům, kteří obsluhovali hlasitou elektronickou mašinu. Ta se oddávala mnohem divočejšímu náhledu na elektroniku. Mlhavou melancholii vystřídaly agresivita a taneční rytmy. Říkejme tomu jakkoliv, třeba post-všechno elektronické, industriální a synthwavové, důležitější je, že nechybělo nasazení, údernost ani punková přímočarost, vše navíc doplněné o vizuální projekci. Maximální spokojenost přesto nebyla na místě. Možná za to můžou hlušší místa, možná přílišná roztěkanost. Mnohem spíš ale zařazení doprostřed večera, pěst na oko. Zatímco Lišaj a Gnod zahráli na rozvážnou notu, Lightning Glove si to přivalili jako buldozer, nadělali díry v zemi a odjeli. Se všemi svými klady i zápory.

Až doteď se vystupující nad publikum nevyvyšovali. Obrazně řečeno? Ale kdepak, jděte, ani Gnod se nestavěli do role všemocných, jen přibyly výškové centimetry a hudební dění se přesunulo na opravdové pódium. Doposud se hrálo pod ním, před plátnem, které zahalovalo fidlátka Britů, aby byly co možná nejrychleji k použití. Výborný nápad i realizace.

A Gnod? Přijeli ve třech, bez kytar. Abych byl upřímný, absenci kytar a bytostné upřednostnění pultů jsem nečekal, zvlášť po „Mirror“, svým založením de facto rockovém albu. Ale proč ne, nastěhoval jsem se do první řady a jal se poslechu i pokuku. Hlasitostně Gnod nezabíjeli, blíž k tomu měli množstvím předvedených nápadů. Akcent na detail, v tom Britové vládli. Atmosféra se sice neblížila nejvyšším metám, ale rozhodně bylo o co stát. Gnod toho dne nejlépe budovali a nejlépe vedli. Skrz temnou elektroniku, neminimalistickou, avšak ani ne zbrklou. Obměňovali a nechali vyniknout celek. Finální ticho pak zavládlo v nejpravější chvíli. Déle by bylo příliš, kratčeji ochuzení. Takhle se odcházelo ve slušné náladě, sladce, bez zásadních chuťových poskvrnek.