Archiv štítku: Kaviar Kavalier

Necrocock – Houbařské album

Necrocock - Houbařské album

Země: Česká republika
Žánr: atmospheric rock
Datum vydání: říjen 2016
Label: Gummistudio Y

Tracklist:
01. Smotlacha
02. Pavučinec plyšový
03. Phallus impudicus
04. Houbový Tomáš
05. Do lesíčka
06. Nemocná
07. Klobouk
08. Otravy opojné
09. Hadovka smrdutá
10. Vrhavka
11. Boletus satanas
12. Slinotok
13. Noční houbaření
14. V houbových vodách
15. Vánoce v Hlavově ústavu

Hrací doba: 53:18

Odkazy:
web / bandzone

K recenzi poskytl:
Necrocock

Uběhl jen rok a půl od „Hudby z psychiatrických pavilonů“ a už je tu Necrocock zase – a opět pod svým (skoro) vlastním jménem, což znamená, že po dlouhé době byla přerušena šňůra, kdy se pravidelně střídala alba pod značkou Kaviar Kavalier s alby onálepkovanými pouze jako Necrocock. Ale to je pouze detail, protože je jasné, kdo je v obou projektech skladatelským králem, tudíž k sobě mají stejně blízko.

Hlavní je ovšem jiná věc. Když si člověk letošní „Houbařské album“ poslechne, jen těžko si lze pomyslet cokoliv jiného, než že Necrocock s tím svým zcela specifickým a nezaměnitelným podáním rockové hudby nepřestane bavit snad nikdy. Třeba kolega František Štorm, jenž už z Master’s Hammer udělal spíš svůj sólový projekt, začíná díky nadprodukci trochu ztrácet formu, protože poslední dvě desky „Vagus vetus“ a „Formulæ“ nepůsobily úplně nejpřesvědčivěji a bezchybně. Naopak Necrocock zatím s invencí a skladatelskou potencí (tenhle výraz se k tomu chlívákovi proslulému sexturismem do exotických destinací více než hodí) nemá sebemenší problém a stále dokáže tvořit silné písně. A silné nahrávky. A především silnou atmosféru, která je… už jsem říkal nezaměnitelná?

„Houbařské album“ prodlužuje sérii nahrávek, z nichž každá nese nějaké nosné téma. O jaké téma jde tentokrát, je snad dostatečně jasné z výmluvného názvu. A v tomto ohledu novinka zdánlivě souvisí víc s „Lesní hudbou“ než s „Hudbou z psychiatrických pavilonů“. Proč? Však houby se přece hledají v lese, to dá rozum, ne? Hudebně je však Necrocock +/- stále na svém standardu, od něhož se odchyluje jen v rámci malé tolerance. Ale to vůbec nijak nevadí, poněvadž je to stále paráda.

Zajímavé ovšem je, že onen Necrocockův snový rock se sametovým zpěvem funguje stejně krásně pro atmosféru lesa, pro prostředí sanatorií i pro soundtrack ke sběru hub a mykologickému pojednání. Jakkoliv ta alba znějí formálně dosti podobně, vždy je tam kýžená atmosféra, díky níž se každá jedna další deska odlišuje od svých předchůdců. „Houbařské album“ v tomto ohledu naštěstí není výjimkou, dokonce bych i řekl, že tak činí ještě přesvědčivěji než loňská „Hudba z psychiatrických pavilonů“.

Je pravda, že ne každá píseň je na „Houbařském albu“ zcela bez chyby a dokonalá. Kupříkladu se mi už hodně zajedl úvodní kousek „Smotlacha“, který svým způsobem působí dojmem dlouhého intra. Stejně tak jsou někdy zvonivé kytarové melodie až moc teplé, což říkám zejména s ohledem na první půli „Houbového Tomáše“, k němuž vznikl i videoklip. Z hlediska celku jsou to ovšem jen detaily, které se dají bez větších problémů přeskočit (první song) případně přetrpět.

Většina alba je totiž tradičně výborná a některý konkrétní skladby jsou doslova kouzelné. Hned „Pavučinec plyšový“ má atmosféru jako hrom, „Phallus impudicus“ zaujme relativně tvrdším nádechem, hodně mě baví „Hadovka smrdutá“ s nakažlivými melodiemi, parádní „Vrhavka“ i zadumanější „Boletus satanas“. Mým největším favoritem je ovšem uhrančivá „Nemocná“, jejímuž pomalému tempu a krásným melodiím v kombinaci s Necrocockovým zaříkáváním se nedá odolat.

Asi to nejde ukončit jinak než prohlášením, že Necrocock opět zabodoval. Je pořád stejný, a přitom zase v trošku odlišném odstínu, ale stále sakra zábavný. Příznivcům Tomáše Kohouta není třeba doporučovat, protože ti již jistě mají „Houbařské album“ najeté skrz naskrz a sami již zjistili, jaké písničky jsou nádherné praváky a jaké (jestli nějaké) jsou prašivky. Místo toho tedy na závěr radši přidejme apel pro ty z vás, kdo jste Necrocockovu tvorbu doposud ignorovali – bylo by záhodno to konečně změnit.


Kaviar Kavalier – Musik aus Ordinationen

Kaviar Kavalier - Musik aus Ordinationen
Země: Česká republika
Žánr: atmospheric rock
Datum vydání: 4.2.2013
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Kult der Asphyxia
02. Das ist Necrocock
03. Limpopo
04. Gastroenterolo
05. Tomáš Kohout
06. Tuk Tuk
07. Girls Watch Porn
08. 0:50
09. I Wanna Rock
10. Ermitáž
11. Coco Taxi
12. Helium
Pattaya Obsession Bonus:
13. Good Bye Pattaya
14. Asia Beauty

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web

K recenzi poskytl:
Necrocock

Tomáš Kohout, známý spíše pod gangsterskou přezdívkou Necrocock, bezesporu patří mezi nejvíce svérázné postavy domácí metalové scény… i když, jestli stále ještě metalové, to by mohlo být poněkud diskutabilní. Samozřejmě, jde o člověka, jenž tvoří jednu část klasické sestavy mocných Master’s Hammer, kteří jsou dle mého skromného názoru jednou z nejdůležitějších extrémně metalových skupin v celé historii české tvrdé hudby (fakt, že se zároveň jedná o jednu z mých největších srdcovek, s tímto tvrzením má co do činění jen minimálně, možná vůbec), mimo Master’s Hammer se však Necrocock téměř vždy prezentoval poměrně odlišnou muzikou…

Pokud nepočítáme stařičký demáč “Praktiky pohřebních ústavů”, který vznikl ještě v éře aktivních Master’s Hammer a který byl posléze o mnoho let později exhumován i na CD, plula Necrocockova tvorba, ať už sólová nebo pod hlavičkou kapely Kaviar Kavalier, spíše v alternativnějších rockových vodách, dost často i s využitím lehké elektroniky, jindy zase v čistě relaxačním duchu, někdy až hraničící s hodně úchylným popem, ve všech případech však dostatečně “mimo”, aby bylo hodně zavádějící ji označovat jako metalovou, byť počínání Necrococka sleduje asi nejvíce lidí právě z této scény, zřejmě díky oné spojitosti s Master’s Hammer. Osobně si ale myslím, že Necrocock již dávno dokázal, že rozhodně není muzikantem, který by jakkoliv potřeboval těžit ze své minulosti, spíše právě naopak. V podstatě vše, co po rozpadu Master’s Hammer v půli 90. let vypustil, je záležitost natolik svébytná, že by si rozhodně zasloužila (a také že zaslouží) pozornost sama o sobě.

Necrocock má tu výhodu, že je jednoduše originál, který navíc ani nemá napodobitele. Neznám snad nikoho jiného, kdo by s takovou bravurou v hudbě mísil bohémství, zábavnou perverzi, nadhled a téma všech myslitelných sexuálních praktik. K tomu už stačí přidat jen nezaměnitelný rukopis, kdy vždy po pár vteřinách každé skladby jasně poznáte, s kým máte tu čest, a i tomu, kdo doposud s tvorbou tohoto pána nepřišel do styku, bude zřejmé, že tenhle chlápek má prostě styl. Ačkoliv se tu ale doposud mluví jen o Necrocockovi, konkrétně Kaviar Kavalier samozřejmě netvoří jen on sám, ale i jeho dlouholetý spolupachatel Marcel, který se v případě aktuálního “Musik aus Ordinationen” postaral pouze o mix a mastering, a nově také baskytarista Sambar a bubeník Pitterling… a k tomu ještě pěkná řádka hostů. Přesto si však dovolím tvrdit, že hlavní slovo má přece jenom Necrocock

Co se týče samotného “Musik aus Ordinationen”, deska nepřináší žádnou velkou stylovou změnu, takže kdo zná předchozí počiny Kaviar Kavalier, určitě bude vědět, co očekávat. Pro mě osobně by snad ale nějaká opravdu velká odbočka snad ani nebyla žádoucí (důvod je vlastně nepřímo řečen výše), takže v tomto ohledu jsem spokojen. I po stránce kvality je Kaviar Kavalier firma, na kterou se dá úplně v pohodě spolehnout – překvapení se sice nekoná, vysoká kvalita však ano, dokonce mě novinka baví o poznání více než předcházející “Bukkake Express”, které rozhodně nebylo špatné. Vlastně bych si za současného stavu věcí, jak moc se mi deska líbí, dovolil “Musik aus Ordinationen” zařadit v diskografii Kaviar Kavalier hned na druhou pozici za výtečné a elektronikou nasáknuté “Studio Y”, které je pro mě stále nedostižné (“Die moderne Gummiklinik” je kult!).

“Musik aus Ordinationen” boduje především skvělými nápady a barvitostí. V první řadě je album kavalírovsky pohodové, velmi příjemně plynoucí, ale čím více to člověk poslouchá, tím větší počet různých rafinovaně zastrkaných melodií objevuje, až se po čase nahrávka stane pekelně návykovou… člověku už pomalu leze krkem, ale stejně si to další den pustí znovu a zase si to parádně užije. Z konkrétních písniček bych rozhodně vyzdvihnul hitovou “Das ist Necrocock” s výtečným refrénem, který je tak nakažlivý, až si ho člověk prozpěvuje celý den (samozřejmě v duchu, kdybych třeba v autobuse začal pět “Das ist Necrocock mit legenderen Cock”, asi by na mě většina lidí koukala trochu divně), úchylnou “Limpopo” s velmi povedenou kytarou, klidnější “Tomáš Kohout”, kde zase trumfuje zpěv… on vlastně celkově střed desky je opravdu velice silný, protože když tak o tom přemýšlím, ve výčtu mých osobních favoritů rozhodně nesmí chybět ani “Tuk Tuk” a “Girls Watch Porn”, která je z mého pohledu možná absolutním vrcholem “Musik aus Ordinationen”, přestože je to jen těsně, protože naopak za slabou věc bych neoznačil ani jednu ze čtrnácti položek. Jako poslední bych ještě zmínil překvapivě hybnou a dost chytlavou “I Wanna Rock”, která je, jak již samotný název napovídá, vlastně docela rocková, i když samozřejmě v typickém pojetí Kaviar Kavalier.

Kaviar Kavalier

Závěrečné slovo nemůže být jednodušší – Kaviar Kavalier zkrátka nezklamali, tedy alespoň toho, kdo si tuhle muziku oblíbil již v minulosti. Jak se na to bude tvářit někdo, kdo předchozí tvorbu nezná, to odhadnout nedokážu, protože jde přece jenom o záležitost poměrně specifickou. Pokud mám však mluvit čistě sám za sebe, musím “Musik aus Ordinationen” nasázet opravdu kopec bodů, protože je to prostě super hudba – a to rozhodně neříkám jen z toho důvodu, že pro všechno, co má nějakou spojitost s Master’s Hammer, mám vyslovenou slabost…