Archiv štítku: Ramchat

Žižkův vraždící palcát XLV. – info

• První letošní pokračování Žižkova vraždícího palcátu již v pořadí 45. se uskuteční v sobotu 1. dubna 2017
• Klub otevřen od 17:30 hod.
• Začátek v 18:00 hod.
• Vstup: 199,- Kč do 17:30 hod. potom 249,- Kč
• Na místě již tradičně zajištěn velký výběr CD, MC, LP, triček a dalšího UG materiálu!
• Otevřeno až do rána(zájmu) odjezdu ranních vlaků!

Potvrzené kapely:

Ramchat (SK)
Ze slovenských hájů k nám přijedou pagan black metaloví Ramchat. Kapelu založil Pavel „Hirax“ Baričák (ex-Lunatic Gods, hrál zde od roku 1994 a stačil s nimi vydat 6 studiových alb). V roce 2013 odešel z Lunatic Gods a tehdy Slovanští bohové ožili. Ramchat se zaobírá slovanskou historií, našimi slovanskými předky, kteří byli moudří, měli v úctě matku zemi, byli mírumilovní, a když šlo o přežití, tak i bojovní! Přijďte poslechnout jejich hudební moudrost k nám na festival, kde představí své poslední CD „Atrana“, které budete moci u nás zakoupit (http://bandzone.cz/ramchat)

F.O.B.
F.O.B., každý si určitě pod tímto jménem vybaví energickou a brutální kapelu, která vždy dokáže rozvášnit fanoušky, že se konají kotle po většinu koncertu, takže je netřeba nějak extra přestavovat. Jsou na scéně už více jak 20 let, mají za sebou 6 studiových alb, 2 dema a jedno EP. V brzké době vydají nový videoklip ke skladbě „The Adult Toys“ z posledního alba „…and foes have become our masters“. Těšte se na extrémní masakr, který zajisté předvedou! (http://bandzone.cz/fob)

Žižkův vraždící palcát XLV

Mallephyr
Brutalita a melancholie, to jsou dvě slova, která představují Rokycanští Mallephyr. Vznikli v roce 2014 po rozpadu Gates of Illusions, hned v prosinci toho roku vydali nové EP, které můžete poslechnout na bandzone.cz. Během chvíle začali koncertovat a už byli nepřehlédnutelní, zahráli na tuzemských festivalech jako CDF, Brutal Assault a fanoušci pokaždé odcházeli spokojení. Představí u nás debutové album „Assailing the Holy“, které vyšlo 11. listopadu. Za zmínku určitě stojí, že v kapele hrají zkušení členové známých českých black metalových kapel jako jsou Stíny plamenů, Panychida, tak určitě zajděte! (http://bandzone.cz/mallephyr)

Murder Inc.
Máte rádi thrash metal? Tak to určitě přijďte poslechnout Murder Inc., kteří se hlásí ke klasikám nesmrtelného thrash metalu! Po několika nucených personálních změnách se sestava ustálila na line-upu: Petr – kytara, zpěv, Benjamin – basa, Lukáš – kytara, Fanda – bicí. Koncertují od května 2013 a během té doby stačili v Čechách a na Slovensku odehrát více jak 140 koncertů. Během této doby si stačili splnit sen a hráli na jedné stagi společně s něměckými S.D.I. V roce 2016 vydali nabušenou desku „Povolení Zabíjet“, kterou přijedou představit. Na konec za zmínku určitě stojí, že jejich bubeníkovi je pouhých 17 let!
(http://bandzone.cz/murderinc)

Scars of the Insane
Pokud vám název této kapely nic neřekne, nezoufejte! Oficiální vznik této kapely se datuje k lednu 2015, na kořenech severomoravské kapely INSANE (Pája, Venca, Marek), která byla na scéně od roku 1990. Nedávno jim vyšlo nové album „Searching for the Dead Sun“, pod hlavičkou undergroundového časopisu Pařát jako příloha v 72. čísle. Album zní, jak vždy chtěli, aby jejich kapela zněla. Tvrdě, melodicky, old schoolově a zároveň progresivně. (http://bandzone.cz/insane)

Panychida
Už více jak deset let brouzdá našimi končinami melodický mix black, death a heavy metalu Panychida. Během této doby stačili mít krátké turné po Mexiku, turné s kapelami jako INFEST, INFERNO, ARKONA, ARMADA a natočit 4 skvělá alba, to poslední z května loňského roku představí u nás. Album nese název „Haereticalia – The Night Battles“, pokud jste zatím neslyšeli, tak určitě poslechněte! Dle recenzí se trochu liší od předchozí tvorby tím, že tam nejsou folkové prvky, ale symfonické pasáže. A abychom nezapomněli, kluci z kapely se na Vás moc těší a určitě předvedou skvělou show, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat! (http://bandzone.cz/panychida)

Brewed and Canned (Aut)
Brutální masakr z Vídně, tak bychom mohli nazvat Brewed and Canned. Jejich největší inspirativní vliv můžeme najít v oldschoolových death metalových kapelách jako Death, Bolt Thrower nebo Cannibal Corpse. V průběhu let stihli vydat několik dem, ovšem v v roce 2014 vydali plnohodnotné album pod názvem „Execute the Innocent”, které sklízelo velmi dobrou kritiku, kapela byla dokonce unavená z recenzí jako: „No, musíte vědět, že tuto hudbu obvykle neposlouchám, ale velmi se mi líbí Vaše album a živá vystoupení.” Dle dostupných informací plánují vydat v brzké budoucnosti nové album, a několik nových songů už je na setlistu pro živáky! Brutální death se blíží! (http://www.brewedandcanned.com)

[tisková zpráva]


Ramchat, BigBoss a Pačess se spojí na Winter Tour 2017

Winter Tour 2017 ve znamení slovenské pohanské bomby RAMCHAT, kteří přijedou se svoji novou deskou. Velký mág BIGBOSS představí novinkový singl Solitude z dlouho očekávaného novinkového CD. Trapista a pivní povaleč PAČESS po velmi úspěšných festivalových vystoupení přivádí svoji družinu na klubová jevistě v exklusivnách koncertech, aby představil svoji desku Trapista . A jako speciální hosté se představí plzenští pohané Panychida, severomoravští neznabozi Antigod, Virtual Void či staří harcovníci Sabathory.

Eventy:
Praha
https://www.facebook.com/events/1272165966186718/

Pardubice
https://www.facebook.com/events/345528625814273/

Brno
https://www.facebook.com/events/1222129991177559

Ostrava
https://www.facebook.com/events/222462731522081/

[tisková zpráva]

Ramchat, BigBoss a Pačess


RAMCHAT zverejnil svoju prvú pieseň produkovanú Rolandom Grapowom

Martinskí pagan death / black metalisti RAMCHAT zverejnili svoju prvú pieseň z chystaného albumu, ktorý plánujú vydať na jar 2016. Song sa volá „Tŕne hrobov“ a textom sa autor textu Hirax dosť trefne dotkol čerstvých udalostí z Paríža. „Až ma zmrazilo, keď som sa na druhý deň dozvedel, čo sa stalo piatok trinásteho. Celý týždeň som strihal chystaný klip k novej piesni Tŕne hrobov, kde som použil zábery z koncentračných táborov druhej svetovej vojny. Napadlo ma do klipu vložiť vety: \\\”Človek, pamätaj! Nech ti to cez bolesť nemusí pripomínať DIABOL!\\\” Zamýšľal som sa totiž, koľko toho ešte zlého musí človek vykonať jeden druhému, aby všetka bolesť ustala. A nakoniec po páde ruského lietadla, prišla zasa Paríž…“ vyjadril sa k textu líder RAMCHAT.

K samotnému songu sa Hirax vyjadril, že sa ešte nejedná o konečný zvuk. „Keďže Roland Grapow odišiel s Masterplan na nemecké turné, na konečný master si budú musieť fanúšikovia počkať ešte zhruba mesiac. Song „Tŕne hrobov“ berte ako „surovú“ lastovičku. Ale kto nás počúva, rýchlo zistí, že sme zmenili znenie kapely. Áno, chceli sme, aby nový album znel čo najviac metalovo.“

Klip k videu nájdete tu: https://youtu.be/TvmnZ4Up1R8

Ďalšiu pieseň RAMCHAT chystá zverejniť v decembri.

RAMCHAT:
www.facebook.com/ramchatband
www.bandzone.cz/ramchat
Merchandise: www.hiraxshop.sk

[tisková zpráva]


Ramchat – Karpaty

Ramchat - Karpaty
Země: Slovensko
Žánr: pagan black metal
Datum vydání: 10.11.2014
Label: HladoHlas

Tracklist:
01. Večné Jarilo, živ nás!
02. Žalm
03. V ríši vlkov
04. Karpaty

Odkazy:
facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Ramchat

První pohled (H.):

Sice předpokládám, že všichni (anebo přinejmenším většina z vás) víte, odkud a jak se Ramchat vzali a kdo za nimi stojí, přesto si na začátek dejme menší opáčko. Hlavní postavou této formace je kytarista Pavel Baričák, jinak znám též jako Hirax, což samozřejmě není nikdo jiný než někdejší lídr slovenské avantgardně metalové formace Lunatic Gods, jejíž tvorbu jsem měl vždy v obrovské oblibě. Nicméně v roce 2013, nedlouho po vydání desky „Vlnobytie“, se Hirax – z pohledu zvenčí hodně nečekaně – rozhodl své dítko opustit a pokračovat v jiné skupině a v odlišném žánrovém i textovém pojetí. A právě to jsou Ramchat.

Rozdíly mezi oběma kapelami jsou na první pohled zřejmé – zatímco na posledních deskách Lunatic Gods to byla excelentní avantgardní jízda natřískaná množstvím nápadů a skvělých momentů, Ramchat je přímočařejší a zdánlivě jednodušší pagan black metal, jehož lyrická stránka se točí okolo slovanství a pohanství. Mně osobně se zdá, že kapela místy tuhle filozofii tlačí až příliš na sílu, viz třeba takřka nonstop agitace na Facebooku Ramchat, ale to nic nemění na tom, že debutové EP „Bes“, které vyšlo v roce 2013, bylo hudebně dost povedené a bavilo mě. Nebyl tedy důvod se domnívat, že to tak nemělo být i na druhém EP s názvem „Karpaty“

„Karpaty“ samozřejmě pokračují ve stejném hudebním duchu jako „Bes“ a zdánlivě jsou na stejné laťce i co se kvality týče, přesto si nemohu pomoct a novinka z dílny Ramchat mě neoslovuje takovým způsobem, jako tomu bylo v případě prvního ípka. Jak už tomu tak bývá, formálně je samozřejmě všechno v pořádku a především kytarová stránka je opětovně kvalitní. Albu nechybí hned několik povedených momentů a motivů, a to v úplně každé ze čtyř přítomných skladeb. Zejména když se objeví kytarové melodie a vyhrávky, je to takřka ve všech případech velmi dobré. Přesto si nemůžu pomoct a jako celek mi to tentokrát přijde takové suché.

Jediná písnička, která mě na nahrávce skutečně dokázala chytnout, je závěrečná titulní věc „Karpaty“, v níž se objevuje několik výtečných pasáží a také v ní konečně cítím něco, co by se dalo nazvat nějakou atmosférou, konečně to v člověku vzbudí nějakou náladu a vyvolá nějaké pocity. Ostatním třem songům vlastně nemám technicky vzato moc co vytýkat, ani nemůžu tvrdit, že by se mi nějak vyloženě nelíbily nebo že mám problém je poslouchat, akorát mi to nic moc nepředává.

Na druhou stranu považuji za dobrý tah to, že byly oproti „Besu“ značně omezeny mluvené pasáže, které byly zábavné maximálně tak na první, druhý poslech, ale na ty další už spíš obtěžovaly. Na „Karpatech“ se něco takového nachází pouze ve třetím tracku „V ríši vlkov“ a opětovně to má stejný efekt – kdyby to tam nebylo, osobně bych byl radši. Především díky těm proslovům je totiž právě tenhle song z minialba asi nejméně záživný.

„Karpaty“ nejsou špatným počinem, ani to není nahrávka, jež by snad Hiraxovi (potažmo Ramchat) dělala ostudu, přesto se pro mě osobně jedná o menší zklamání a nemyslím si, že k tomuhle EP budu v budoucnu vracet. Navzdory většímu počtu poměrně otravných proslovů u mě bez většího zaváhání vyhrává „Bes“ (o Hiraxových deskách s Lunatic Gods ani nemluvě), ačkoliv vlastně ani nedokážu přesně říct proč. Je to spíš jen pocitová záležitost, přesto je jednoznačná.


Druhý pohled (Kaša):

Když Hirax před lety opouštěl řady Lunatic Gods, bylo celkem brzy jasné, že v rámci svého nového působiště Ramchat se zaměří na mnohem přímočařejší a agresivnější metalovou tvorbu bez avantgardních prvků, než jak tomu bylo právě v řadách Lunatic Gods. To však neznamená, že by tvořil méně působivou hudbu, čehož byl krátkohrající debut „Bes“ celkem obstojným důkazem a i s odstupem času si jej pouštím relativně často a rád (minimálně v porovnání se „Slnovraty“ Lunatic Gods). A jsem rád, že cestu bezbožného pagan black/death metalu následují Ramchat i na dalším EP „Karpaty“, které ve všech důležitých ohledech navazuje právě na „Bes“. Čtyři písně, tuna hrubozrnných riffů a našlapaných temp nenechávají nikoho na pochybách, že Hirax stále umí, a přestože mi chybí na „Karpatech“ vyloženě zabijácký vál ve stylu pecky „Mor ho!“ z debutu, tak nemám problém užívat si tento v téměř celé jeho délce.

Ačkoli jsem si během prvních poslechů říkal, že mezi skladbami není žádný propastný rozdíl, tak nyní s odstupem několika poslechů řadím o něco výš úvodní „Večné Jarilo, živ nás!“ a druhý „Žalm“, které své dvě kolegyně lehce zastiňují. Zejména druhá jmenovaná je jako postavená pro živá vystoupení a její krkolomné změny temp mě nenechávají chladným. Skvělá pecka, jež oproti následující slabší roztahané „V ríši vlkov“ nakopává prdel až někam do nebeských výšin. Jasně, nemá cenu zastírat, že pocitově je mi předchozí „Bes“ o něco blíže, ale díky papírové vyrovnanosti bych se zdráhal označit „Karpaty“ jako zklamání. Na to je mi hudba tohoto slovenského neznaboha a jeho party Ramchat hodně po chuti.


Třetí pohled (Zajus):

„Karpaty“ ukazují, že si Ramchat už na druhém EP dokázali vybudovat unikátní identitu. Jestliže „Bes“ byl Hiraxovou ukázkou, že dokáže obstát i bez Lunatic Gods, na „Karpatech“ již nikoho přesvědčovat nemusí. Na čtveřici skladeb mě hned na první poslech zaujal zvuk, o mnoho lepší, než jaký měl zahuhlaný „Bes“. Naopak vokálně mi přijdou (právě v kontrastu ke svému předchůdci) „Karpaty“ trošku slabší, neboť mi příliš nesedl hrubý growling a výše posazený řev je tentokrát spíše výjimkou. Stejně tak texty přecházím jen s mírným podivením. Ne snad, že by byly plné onoho „Slované sobě“ bullshitu, jak jsem se původně bál, jsou spíš jen pohansky pohádkové jako posledně (ostatně i to bude patřit k identitě Ramchat, což není ve výsledku vůbec na škodu).

O co tu jde v první řadě, je však hudba a právě zde Ramchat ukazují svou sílu. Tvrdé a přitom zábavné jsou všechny skladby bez výjimky, o něco přeci jen vyčnívá silný závěr „V ríši vlkov“ a celá titulní „Karpaty“. Rytmika jede na plné obrátky prakticky sto procent hrací doby, přitom výsledné vyznění není nijak uspěchané a místo zběsilého házení palicí tak Ramchat vyzývají jen k poklidnému pokyvování. O to víc se „Karpaty“ zařežou do paměti a vyzývají k dalšímu poslechu. Psát hudbu Hirax prostě umí.


Ramchat – Bes

Ramchat - Bes
Země: Slovensko
Žánr: pagan black metal
Datum vydání: 2013
Label: Hladohlas

Tracklist:
01. Mor ho!
02. Mogdaneč
03. Údolie šialenstva
04. Bes
05. Posledný pohan

Hodnocení:
H. – 7,5/10
Zajus – 7,5/10
Atreides – 6,5/10

Průměrné hodnocení: 7,2/10

Odkazy:
facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Ramchat

Asi jsem nebyl sám, koho hodně překvapilo, když začátkem loňského roku opustil řady slovenských veteránů Lunatic Gods kytarista Pavel Baričák alias Hirax, který kapelu hluboko v 90. letech zakládal a byl hlavním autorem muziky. Jen na posledních dvou deskách “Vlnobytie” (2012) a “Ante Portas” (2007) složil drtivou většinu hudby a napsal veškeré texty. Ačkoliv těsně potom, co se tato zpráva dostala na veřejnost, jsem si říkal, jak asi budou znít Lunatic Gods bez Hiraxe v budoucnu, netrvalo dlouho a objevila se druhá otázka – jak bude znít Hirax bez Lunatic Gods?

Zatímco Lunatic Gods na oficiální vydání prvního počinu nové éry, minialba s názvem “Slnovraty”, teprve čekají, ačkoliv už je online k dispozici k poslechu, Hirax již debut své nové kapely stihl vydat v prosinci. Ta kapela dostala jméno Ramchat a onen debut, jímž je shodou okolností rovněž minialbum, dostal název “Bes”. Jak to tedy dopadlo?

Hned na začátek se samozřejmě přímo nabízí se zeptat, jak a jestli se vůbec se hudební produkce Ramchat liší od toho, co Hirax páchal pod hlavičkou Lunatic Gods. Záměrně neříkám jen od Lunatic Gods, protože “Bes” a “Slnovraty” porovnávat nebudu – jednoduše už jen z toho důvodu, že “Slnovraty” nemám doposud najeté, jelikož odmítám poslouchat alba z přehrávače na Bandzone a v záchvatu staromódnosti si počkám až na originální nosič. Když se ale vrátíme k porovnání “Bes” a desek Lunatic Gods posledních let, je odpověď hodně jednoduchá a jasná – Ramchat v žádném případě není Lunatic Gods 2.

Oproti “Ante Portas” a “Vlnobytie”, které obě zdobila velká otevřenost, kladný vztah k různorodosti a avantgardnosti, je materiál, jaký se nachází na “Bes”, mnohem přímočařejší a agresivnější. Nenazval bych to přímo nějakým oldschoolem, který by se měl vracet o dvacet roků nazpět, nicméně čistě z hudebního hlediska se Ramchat na své prvotině představují jako čistě pagan black metalová skupina… pagan i v textech, protože právě pohanství a nelibost ke křesťanství je z lyrické stránky cítit opravdu silně.

Méně avantgardní přístup však nemusí nutně znamenat méně zajímavou hudbu, což je naštěstí i právě tento případ, neboť “Bes” je i přes velmi krátkou hrací dobu hodně kvalitním materiálem. EP obsahuje tři regulérní skladby “Mor ho!”, “Údolie šialenstva” a “Posledný Pohan” a všechny tři všechny jsou opravdu výborné. Ve skutečnosti nejde o nějakou vyloženě originální záležitosti, ale ty songy prostě fungují, jsou zábavné, relativně pestré, mají hlavu a patu, jsou uvěřitelné a mají dobrý odpich. Ačkoliv třeba takový bubeník Mišo “Golbiško” Goldberger sype také zodpovědně, materiál pro mě táhnou především kytary v podání Hiraxe a Viťo Kotríka a také zpěvák Tomáš “Lečo” Jakubec, jehož death metalový chropot i black metalový skřehot se mi opravdu líbí – a mimo jiné si také cením toho, že je mu naprosto parádně rozumět každé slovo. Asi nejotevřenějším kusem z těchto tří je ten závěrečný, tedy “Posledný Pohan”, v němž se ozve také čistý zpěv (předpokládám, že jde o dílo hosta) nebo housle, ale když tak o tom přemýšlím, neoznačil bych tuto píseň za vrchol alba, i když by to k tomu díky oné větší rozmanitosti mohlo svádět. Důvodem je to, že si u mě všechny tři písně stojí na úplně stejné pozici.

O malinko horší je to s mluvenými intry (nebo chcete-li mezihrami), které jsou také tři (pokud by vám nevycházely počty, první z nich je součástí “Mor ho!”). Ne, že by mě při poslechu vyloženě obtěžovaly nebo bych je musel přeskakovat, to ne, ale opravdu zajímavé pro mě byly možná tak během prvních dvou, tří poslechů, při pozdějších posleších nahrávku trošku brzdí. Samozřejmě to není žádný průser, který by dojem z EP jakkoliv snižoval, ale osobně by mi asi tyto mluvené pasáže pro dokreslení příběhu stačily jen jako text v bookletu.

Nicméně i přes tuto malinkou mušku, která ve výsledku zas tolik nevadí, na mě “Bes” zanechalo výborný dojem. Jak vidno, Hirax prostě dobrou muziku napsat umí, díky čemuž Ramchat oproti jeho předchozímu působišti i přes změnu stylu laťku nesnižuje. Finální resumé je tedy jednoduché – “Bes” je hodně povedená nahrávka a není sebemenší důvod se netěšit na další pokračování (snad už v podobě dlouhohrající desky)…


Další názory:

Slovenští Lunatic Gods vydali předloni hodně silné album “Vlnobytie”, kterým navázali na velice plodnou kariéru. Shodou okolností bylo “Vlnobytie” mým prvním setkáním s kapelou, a o to víc mě tak mrzela zpráva o odchodu jejich nejvýraznějšího člena, kytaristy Hiraxe. EP “Bes” pro mě tak bylo možná očekávanějším počinem než další tvorba samotných Lunatic Gods a moje očekávání byla do puntíku vyplněna. “Bes” představuje tvrdší a přímočařejší stránku Hiraxovy tvorby. Stojí převážně na klasických metalových instrumentech, a přesto v sobě nese přesně ten charakter, který jsem na posledních albech Lunatic Gods obdivoval. Ze tří plnohodnotných skladeb mě nejvíce zaujala rozmanitá píseň “Posledný Pohan” se skvělým dvojhlasným refrénem. Co naopak musím mírně zkritizovat, je přehršel mluvených inter – pokud by se ve stejném množství nacházely na dlouhohrajícím albu, bylo by vše v naprostém pořádku, ovšem mezi třemi skladbami tvoří značnou část hrací doby, kvůli čemuž EP ztrácí souvislý tok a posluchač koncentraci. I tak je ale “Bes” hodně silným prvním počinem, jsem velice zvědav na dlouhohrající album.
Zajus

Tvorbu slovenských Lunatic Gods, předchozího působiště Hiraxe, neznám (a to ani v případě vyzdvihovaného “Vlnobytie”), takže v podstatě nemám ani první EPko “Bes” s čím srovnávat v rámci tvorby, v níž má Hirax prsty. Začnu tím lepším, a to hudební stránkou. Solidně zahraný black metal disponuje dostatkem agresivity, správně odsýpá a chrlí jeden povedený riff za druhým, občas přidá melodickou nebo folkovou vložku. Sic jde o žánrový standard, jde o zatraceně dobrý standard, který se rozhodně řadí do toho lepšího, co v žánru vzniklo. Zejména “Údolie šialenstva” je parádní řežba, která se neštítí vám vyhnat maz z uší. V tomto ohledu Hiraxovi náleží všechna čest, stejně jako drsnému projevu Tomáše Jakubce, jenž do hudby prostě sedne. Skvělý growl, dobré frázování, zejména silný refrén v “Posledném Pohanovi” za doprovodu Janky Thomkové je skvostný, až člověka pomalu mrazí v zádech. Tím se pomalu dostávám k prvnímu problému, který mi trhá uši – nesmírně klišovité texty. Prostý střet nepochopených pohanů a zlých křesťanů snad ani klišovitější být nemůže, a ač je mi pohanství v mnoha ohledech velmi blízké, přes tohle se prostě nepřenést nedokážu, v mých očích (uších) to zkrátka sráží desku dobře bod, bod a půl níže. A tím se dostávám k problému číslo dvě: obšírné vyprávění, které tříští desku na tři skladby, mezi nimiž působí proslovy téměř jako vystřižené z dokumentárního filmu – je sice odvedeno opravdu na úrovni, ale jinak je docela mimo a úspěšně likviduje atmosféru budouvanou ve skladbách. A to je ještě horší než první výtka, protože když Ramchat hrají, hrají vážně dobře a to se nějaká klišovitost textů dá sem tam odpustit. Ale když nehrají a jen se žvaní, stojí to za pendrek, a proto nezbývá, než ještě o trochu ubrat na hodnocení, které by jinak mohlo být výrazně vyšší.
Atreides