„Říše za zrcadlem“, nové sólové album Řezníka, vychází už zítra, 28. dubna. Jako další ochutnávku nyní rapper servíruje videoklip k tracku „Pan Au“ – sledujte na YouTube.
EDIT: Další nový song „We’re Gonna Fuck You Up“, v němž hostují Madchild a Radek Škarohlíd (Hentai Corporation), najdete rovněž na YouTube.
Řezník má aktuálně před vydáním své další sólové desky a nyní vypustil do světa veškeré její detaily. Novinka ponese název „Říše za zrcadlem“, její obal najdete tady, tracklist následuje níže. Venku už je také první videoklip k tracku „Šerednej zmrd“ – sledujte na YouTube. A v neposlední řadě – křest alba proběhne 7. května v pražském klubu Storm.
01. Říše za zrcadlem 02. Zplozenej Ppeklem 03. We’re Gonna Fuck You Up [feat. Madchild; prod. Snowgoons] 04. Šerednej zmrd 05. Už nechci žít na týhle planetě 06. Nesnášim všechno pt. 2 07. Trendy zmrdi [feat. Undead Orchersta] 08. Všechny zabít 09. Pan Au 10. Žádnej cíl 11. S!CKSHYT 12. Nejsem dobrej společník 13. Tisíc mil [feat. DeSade] 14. Nirvana 15. Už ani nevim…
Český rapper Řezník pustil do světa další videoklip, a to k novému songu s názvem „Pořád jenom hate 2“. Sledujte na YouTube.
 |
| Země: Česká republika Žánr: horrorcore / rap Otázky: H., Ježura Odkazy:
|
Řezník je prvním rapperem, kterému se v historii našeho blogu podařilo dosáhnout na plnohodnotnou recenzi (vlastně rovnou dvojrecenzi!), takže aby zde recenze na dvojalbum “Bateman / Muzeum mentálních kuriozit” nezůstala na velkém formátu sama samotinká, rozhodli jsme se dopřát jí společnost v podobě rozhovoru – pochopitelně opět s Řezníkem. Ten s tím neměl žádný problém, na naše vlezlé dotazy odpověděl, a jak to celé dopadlo, to si můžete přečíst níže…
Čau, Řezníku! Začneme trochu netradičněji… před nedávnem jsi na Facebook dával fotku svého zraněného palce, kvůli kterému jsi musel rušit jeden koncert? Co se ti vlastně stalo a jak se ti to povedlo? A jak se má noha teď?
Začal sem tloustnout a rozhodnul sem se s tim něco dělat – bohužel při jednom tréninku sem došlápnul vší vahou na palec a ten se rozlousknul jako burák! Moje tělo je tak nucený expandovat do enormních rozměrů!
Aktuálně máš venku nové dvojalbum “Bateman / Muzeum mentálních kuriozit”… zaznamenal jsi nějak odlišné přijetí oproti předešlým počinům? Logicky by člověk řekl, že po Slavíkovi by se o to mělo zajímat mnohem víc lidí, ale na druhou stranu, médiím, která tu kauzu tak rozmazávala, je většinou nějaká hudba u prdele a spíš je zajímají jenom skandály… vidíš tam ty sám nějaký rozdíl co do počtu ohlasů?
Ten zamrdanej Slavík to určitě nějakym způsobem zase nakopnul dál – vidim to jak podle počtu prodanejch cds, tak i podle koncertů. Vyšla jedna usmolená pseudorecenze od Vedrala v Mladý Frontě, jinak nic extra zájem. Jo a o klipu “Bateman” psali na prásk.nova… takže asi tak.
Těsně po vydání desky se objevil první problém se songem “Linka bezpečí”. Jak tahle žaloba nakonec dopadla? Hned jsi vyhlásil, že se track přejmenovává na “Linku důvěry”… stačilo to, nebo to bude mít ještě nějakou dohru?
Myslim, že to stačilo, už se neozvali.
Koncem loňského roku na tebe podala trestní oznámení také advokátka Klára Samková, přičemž asi každému musí být jasné, že tam šlo především o to, aby se zviditelnila, když zrovna tvoje jméno bylo po kauze Slavík skoro všude… jak dopadlo tohle? Je pravda, že jsi jí to “vrátil” podáním trestního oznámení za pomluvu?
Policajti to smetli ze stolu. Bohužel tak i to moje oznámení na ní. Spolčila se s Tomio Okamurou, kterej jí koupal ve svý moči (pořád se totiž pochcává) a nakonec se jí provalil nějakej skandál, takže ta svině nakonec dostala, co zasloužila.
Mimochodem, počítáš ještě, kolikrát jsi měl nějaké problémy s policií? Vím, že kromě dvou výše zmiňovaných případů tam byly ještě nějaké problémy s tričky s Fritzlem a Breivikem, pak taky kvůli písničce “Konečný řešení”, kde to skončilo až u soudu. Je to všechno, nebo bylo ještě něco?
Víceméně jsi to vyjmenoval. Myslim, že něco určitě ještě přijde – je tu mezi náma až píliš moc vyměklejch močí a bonzáků.
Vypadá to, že spoustě lidem docela ležíš v žaludku… koho hodláš nasrat příště, máš na někoho spadeno (smích)? Kdyby sis měl tipnout, odkud myslíš, že na tebe přiletí další žaloba?
Snažim se bojovat proti kreténům obecně. Takže jestli seš kretén, máš to spočítaný!
Zdá se mi, že celý ten mediální humbuk docela naboural tvou anonymitu. Vadí ti to, nebo je ti to fuk? A nepomohlo to naopak zpropagovat tvoje ostatní aktivity? Poznávají tě lidi na ulici, nebo to ještě tak daleko nedošlo?
Mám klid! Je to v pohodě, jednou to přijít muselo. Řezník bez masky neexistuje, takže jakýkoliv snahy od “odmaskování” jsou marný.
Přijde mi, že se toho v textech nebojíš a dáváš tam hodně vulgarismů i prasáren… což nic proti tomu, prostě to není muzika pro slečinky. Na co se chci ale zeptat – máš někde nějakou hranici, za kterou bys už nešel? Je třeba nějaké téma, o němž si myslíš, že už je i pro tebe přes čáru a prostě bys to do textu nepoužil?
Myslim, že už sem zpracoval většinu z toho největšího zla, takže asi ne. Bez hranic.
Jak vlastně ty sám ty svoje texty a svojí muziku obecně vnímáš? Bereš to jako umění, které nějak odráží, co se okolo děje? Nebo je to jenom hra, taková trochu úchylnější sranda jako třeba texty v grindu? Nebo se tím vším snažíš vyjádřit nějaké svoje názory a svůj pohled?
Hele je to všechno dohromady, přesně tak jak jsi to vyjmenoval. Ve svý podstatě je to jedna velká hra a je na posluchačích jestli dokážou rozklíčovat co a jak je.
Jak tvoje texty vlastně vznikají, v jakém rozpoložení je píšeš? Jsi ten typ, který na skládání potřebuje klid a nikoho okolo, nebo je ti to jedno, a když tě chytne nějaký nápad, tak to napíšeš třeba i v autobuse?
Semtam mě něco napadne v terénu a pak zapisuju do mobilu, ale nejlíp sem mi tvoří v klidu domova, když můžu pořádně vohulit repráky a nasávat feeling beatů. Ty nejlepší věci většinou vznikaj dost rychle.
Těch tracků už máš za sebou fakt hodně, ať už sólově nebo v rámci Sodomy Gomory… předpokládám, že stát si budeš asi za vším, jsou ale nějaké texty, na něž jsi fakt speciálně pyšný a myslíš, že se ti fakt extrémně povedly?
Sem pyšnej na zahraniční featuringy a ze solo tracků asi “Soudní Proces”, protože je to total real shit, “Ta Holka v Mym Sklepě”, protože je to ve spojení s klipem krystalická ukázka horrorcoru. Mám hodně rád “Drž Hubu!”, “Vzestup Zla”, nevim, baví mě to víceméně všechno, není nic, za co bych se styděl nebo tak něco. Snažim se do toho vždycky dát maximum.
Podobně už máš na kontě i hodně hostovaček… ať už ostatních interpretů u tebe, nebo tvoje u ostatních. Otázka je podobná jako v předcházejícím případě… je nějaký feat, kterého si speciálně ceníš, že se uskutečnil? A naopak… je někdo, s kým bys chtěl dát spolupráci? Kdyby sis mohl vybrat kohokoliv, kdo by to byl?
Nejvíc sem rád za feat s King Gordym, Bizarrem a Mastamindem. A s kym bych chtěl spolupracovat? Tech N9ne, Hopsin, Madchild, Brotha Lynch Hung, atd.
Na albech ti hostuje hodně rapperů, ale třeba na “Éra déra” od Sodomy Gomory se objevili i další hosté jako třeba Záviš nebo Radek Škarohlíd z Hentai Corporation, což bylo podle mě parádní osvěžení. Jak se tyhle hostovačky upekly? Jsou v plánu i nějaké další podobné spolupráce?
Rád spolupracuju s kultovníma umělcema z jinejch žánrů a těší mě, že je timhle způsobem můžu přiblížit zase trochu jinýmu publiku. Záviš je zkurvená legenda – praotec mrd a Hentai Corporation sou naopak zase nová, svěží krev. V Čechách je strašně málo zajímavejch lidí a mě je ctí s nima pracovat. Ještě bych rád něco vymyslel s Vanessou.
Pokud vím, tvoje jméno se pravidelně objevuje ve velkých zahraničních žánrových médiích. Jak si u nich tvoje tvorba stojí? Tušíš, jak svět nahlíží na českou horrorcore scénu obecně? A máš v zahraničí hodně fanoušků?
Česká horrorcore scéna si ve světě stojí dost dobře, je to docela unikát. Píšou nám fans z USA, Mexika, Ruska, atd. a dokonce i objednávaj merch a cds. Oni třeba ty zahraniční rappeři neuměj točit moc dobrý klipy – v tom to táhnem hodně nahoru.
Na novince v “Zastřel dealera”, jak už název tracku napovídá, střílíš po dealerech drog… celý ten text mi připadá, že je proti fetu, a ve tvém repertoáru není zdaleka jediný. Na druhou stranu v řadě songů rapuješ o tom, že jsou drogy super, jak ses zfetoval a podobně. Jaký máš tedy ty sám vztah k drogám? Mně osobně se zdá, že negativní, ale zkus to vyjasnit jednou pro vždycky…
Každá droga (ať už je to chlast, nebo tráva, lsd, mdma, atd.) má svý místo a důvod užití. Nic se nemá přehánět, nevidim zase takovej problém v tom si jednou za čas trochu otevřít brány vnímání, ale kurevsky mě sere perník, ten nikomu z mejch kámošů nepřinesl nic dobrýho, takže asi tak. Sere mě, když to prostě někdo už nezvládne a rezignuje na běžnej život. Proti rekreačnímu feťáctví nic nemam.
S “Érou déra” jsi trochu změnil vizáž a místo svojí klasické masky používáš paint. Co tě k tomu vedlo? Živě ale dál vystupuješ normálně v masce, nebo se mýlím? Plánuješ, že bys někdy udělal koncert i v paintu? Mimochodem, jak to vůbec vzniklo, ten nápad, že budeš nosit masku skeletona?
Živě v masce, ten paint je dost náročnej na přípravy. Chtěl sem trochu změnu a navíc do videoklipu se to hodí víc – daj se vyjádřit různý psycha atd. Momentálně mam ve výrobě uplně novou masku, která by měla zkombinovat právě tu možnost třeba aspoň hejbat držkou a přitom nebejt náročná na přípravu. Vyrábí mi jí MC Cumblood z Butchers Harem, tak uvidíme!
Když jsme u těch koncertů… Stalo se ti někdy, že by na některém z nich došlo ke skutečnému násilí? Song “Fanoušek dement” toho dost naznačuje, ale těžko říct, jestli je to myšlené jenom obecně, nebo jestli text hovoří o něčem konkrétním…
“Fanoušek dement” je tak napůl real, napůl smyšlenky jak by se kreténi mohli chovat. Násilí je na koncertech minimálně – určitě o dost míň než na nějaký průměrný vesnický diskotéce. Sem tam zahlídnu nějakou melu, ale je to fakt výjimečně. Spíš převládá kolektivní radost z muziky.
Vzhledem k tomu, že jsme stránka hlavně o metalu, tak bylo asi jasné, že tahle otázka přijde… Mezi posluchači metalu máš hodně fandů, tuším, že jsem tě loni zahlédl mezi návštěvníky Brutal Assaultu, se Sodomou Gomorou jste spolupracovali s HC kapelou Streetmachine, ve spoustě tvých songů jsou normálně kytarové riffy… vypadá to, že máš k metalové muzice kladný vztah, je to tak? Jestli ano, jaké máš třeba oblíbené kapely?
Jo, rozhodně, fotr je starej bigbíťák, takže mně dal solidní školu a já to teď na starý kolena znovu objevuju, takže sjíždím Zeppelíny, Sabbathy, chystám se teď na Roba Zombieho a z českejch třeba Hentai Corporation. Je toho hodně, ale určitě na to nejsem ňákej odborník
Dřív jsi taky vyráběl počítačové hry, hlavně tedy sérii “Život není krásný”… pokud vím, bylo v plánu 14 dílů, ale prozatím jich je venku sedm, přičemž už je to nějaký pátek, co vyšel ten poslední. Počítáš ještě s tím, že sérii někdy dokončíš? Kdy by se teoreticky mohla objevit osmá část? Pokud vím, tak už snad byla v přípravě, ne?
Už na to bohužel nemám čas.
Doufám, že teď nebudu za vola, když se na to zeptám, ale nehrál jsem úplně všechny díly ŽNK… každopádně, je nějaká souvislost mezi hrami a muzikou, kterou děláš? Jestli ne, plánuješ někdy třeba oba světy propojit (ať už dějově, nebo například hudba jako soundtrack ve hře či naopak hra jako bonus k desce)?
Určitě to spojuje černej humor, kterej je obsaženej všude. Ke hrám občas běžel nějakej Řezník beat.
Staráš se nějak o svůj hlas, nebo to prozatím nijak neřešíš a prostě to dáváš jen tak, jak to jde? Když se podíváš na začátky, myslíš, vidíš tam nějaký progres ve svém hlasu? Zkoušel jsi třeba někdy nějaké vokální lekce nebo přemýšlel jsi alespoň o něčem takovém?
Nestarám, nezkoušel, ale asi bych měl. Přemejšlim o tom.
Čím se vlastně živíš v civilu? Není žádné tajemství, že máš vysokoškolské vzdělání… pracuješ někde ve svém oboru? Nebo snad už všechny účty utáhneš z muziky a dalších svých aktivit?
Ano, dá se to tak říct. Dělám spoustu různorodejch aktivit, který mě ve výsledku sou schopný zaplatit účty. Zaměstnanej nikde napevno nejsem.
Teď jedna taková blbinka… všimnul jsem, že všude možně (např. v ZNK shopu) jsou v názvech songů všechna slova s velkým počátečním písmenem, i když jsou ta jména v češtině, kde se to tak na rozdíl od angličtiny nepíše. Proč to tak je? Nemůžu si pomoct, ale mně to docela trhá oči (smích)…
Haha, to seš asi první, kdo mě na to upozornil. Píšu to tak nějak automaticky, v názvech songů to prostě vypadá líp. V angličtině se to taky asi psát nemá, němčina má to třeba má. Prcat to.
“Bateman / Muzeum mentálních kuriozit” je venku dva měsíce… co máš aktuálně v plánu dál (ať co se hudby týče, nebo i v dalších aktivitách)?
Už pomalu dostávám zase chuť něco tvořit. Určitě chci ještě zmastit jeden klip a momentálně nahrávám featuringy pro zahraniční hosty, který mě oslovili… konkrétně SykoSick, Heaven a Alzymerz z Dyad Souls.
Díky za rozhovor a za tvůj čas! Na konec pro tebe máme zapeklitou finální otázku – je lepší Chocobamba nebo Martyho frky pub (smích)?
Martyho frky pub jednoznačně ))
|
| Země: Česká republika Žánr: horrorcore / rap Datum vydání: březen 2014 Label: ZNK Tracklist: Muzeum mentálních kuriozit: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 7,5/10
|
Řezník už patří nějaký ten pátek k poměrně známým postavičkám českého undergroundového rapu… tedy, pardon, horrorcoru, ale upřímně jsem nikdy nijak zvlášť nepochopil, jaký je v tom vyjma textů rozdíl, přijde mi to odlišné asi tak jako grindcore od goregrindu. Ale to je vedlejší, přednější je fakt, že Řezník, někdy též známý jako M.Engele, zásobuje posluchače již pěkných pár let deskami, ať už sólovými, nebo s kolegou DeSadem v rámci kapely Sodoma Gomora, s níž ostatně v loňském roce vypustili parádní placku “Éra déra”.
Aktuálně Řezník vydal novou sólovku, dokonce rovnou dvojalbum “Bateman / Muzeum mentálních kuriozit”, nicméně v tomto případě je už situace poměrně jiná a nejedná se o desku, kterou zachytí jen “pár” fandů jako v případě předcházejících počinů. Museli byste poslední půlrok strávit někde v jeskyni, abyste neslyšeli o kauze v Českém slavíku. Tehdy si totiž šel Řezník poháněný hlasováním svých příznivců vcelku suverénně pro vítězství v kategorii Hvězda internetu, když byl zničehonic a beze slova ze soutěže pořadatelem vyřazen – jak se později ukázalo, důvodem bylo to, že se organizátorům příliš nelíbily jeho diplomaticky řečeno nestandardní texty a prezentace.
Postupně se za Řezníka postavili mnohem známější a komerčnější interpreti jako například Tomáš Klus, Xindl X, Matěj Ruppert z Monkey Business nebo dokonce i Michal David… přičemž musím říct, že u některých mě to pobavilo, když třeba o prvním jmenovaném Sodoma Gomora na “Éře déra” v tracku “Udílení cen” prohlásila, že je to “čurák, ty vole”, a posledního jmenovaného zase Řezník ve starší skladbě “Soudní proces” označil za “autora popového trusu”, kterého “by měli zabít za kurvení vkusu”… a ostatně se o něj otře i na novince v songu “Buranství Is a State of Mind”. Ona je pravda, že už předtím se Řezník postaral o pár menších pozdvižení, jako třeba když byl před soudem za text písničky “Konečný řešení” nebo musel policii vysvětlovat prodej triček s podobiznou Anderse Breivika, nicméně právě kauze Slavík se dostalo takové medializace, že byl Řezník úplně všude a dozvěděli se o něm i ti, kdo do té doby ani nevěděli, že nějaký horrorcore vůbec existuje.
Vydání “Bateman / Muzeum mentálních kuriozit” tedy asi vcelku logicky bude sledovanějším, ale ke cti Řezníka slouží fakt, že mediální tlak nejenže ustál, ale dokonce z něj evidentně měl ještě srandu a na novém počinu se vůbec ničeho nezalekl a pořád si jede svoje, nebere si servítky a kulometnou kadencí pořád střílí tuny vulgarismů a splatter textů. V některých případech jde tak daleko, až si člověk řekne, jestli už to vážně nepřehánění, což se zde týká především “Řikala si vo to” nebo možná i některých pasáží “Sprski film”, ale na druhou stranu, co si budeme povídat, jeho tvorbu nelze brát nějak smrtelně vážně…
Není to zas tak dávno, co jsem v jiné recenzi psal, že existují skupiny, u nichž je nutné přistoupit na jistou hru, jinak není moc šance, abyste to zvládli poslouchat – a Řezník je přesně tenhle případ. Samozřejmě je docela naivní si myslet, že by v reálu znásilňoval nebo vraždil, je to jednoduše stylizace, jejímž výsledkem jsou v některých případech texty, jimiž by nepohrdly ani ultrašílené goregrindové kapely. Jasně, není to pro každého, ale na druhou stranu vážně pochybuju, že je u Řezníka záměrem, aby se to líbilo každému a všem.
Pojďme už ovšem konečně na samotnou muziku. Na dvojalbu se urodilo celkem 22 kusů, z čehož dva jsou intro a outro na prvním disku, čili vlastně 20 regulérních, což je docela velký počet, který dohromady vydá na téměř 80 minut – a to je opravdu dost. Není tedy divu, že se mezi tím vším najde i pár trochu slabších věcí, ale naštěstí jich je docela málo. Z první poloviny “Bateman” mě moc nebaví “Příliš mnoho Wack MCs”… nebo lépe řečeno, v zásadě je ten song dobrý, ale docela ho táhne dolů hodně nic moc refrén, samotné sloky jsou na standardní Řezníkově úrovni. Příliš mě neoslovila ani “Zastřel dealera”, ale poslouchat se bez problému dá, a naopak úplně vůbec nic mi neříká “Koma”, v níž se mi líbí jenom pár kousků s matným ženským zpěvem v pozadí. Zpočátku jsem měl trochu problém i s dvojicí “Burning Dreams” a “Creature of the Night”, které jsou na poměry dvojalba trochu netradiční a v nichž se v obou vyskytují zahraniční hosté, ale nakonec jsem jim přišel na chuť a třeba ženský vokál ve druhé jmenované je fakticky skvělý.
Druhý disk “Muzeum mentálních kuriozit” je z mého pohledu o trochu lepší než “Bateman” – netvrdím, že by tu byly výrazně lepší pecky, ale jde spíš o to, že ten poměr baví/nebaví je v případě “Muzea mentálních kuriozit” příznivější. Zde se mi totiž opravdu nelíbí jen závěrečné “Penetrační touhy” především kvůli hodně nezáživnému beatu. Trochu rozpačitý jsem i z “Linky bezpečí” (která ovšem byla kvůli žalobě zpětně přejmenována na “Linku důvěry”), kde jsou Řezníkovy sloky oukej, ale otravují mě tam vsuvky dětí volajících na linku, ačkoliv chápu, že je to v rámci příběhu songu. V tom méně pozitivním odstavci bych ještě zmínil titulní píseň “Muzeum mentálních kuriozit”, která sice není slabá, ale ani ne vyloženě silná, nicméně osobně ji beru spíš jako trochu delší intro druhého cédečka, takže žádná tragédie.
Ten zbytek je ovšem minimálně parádní. Opět začneme prvním diskem. Skoro titulnímu fláku “Patrick Bateman” škodí snad jen to, že album otvírá, ačkoliv to není žádná typická “vypalovačka” na úvod, ale jinak třeba pasáž, kde Řezník rapuje o tom, jak nesnáší “tlustý, hloupý a hnusný, smradlavý zmrdy, píči nevkusný, houmlese, buzny, feťáky, lůzry, zloděje, diskanty, ochránce lůzy”, je fakt dobrá. Kdo ovšem čekal na tu vypalovačku, dočká se hned vzápětí s peckou “Pořád jenom hate”, která má koule jak prase a textově v ní Řezník šije právě do výše zmiňované kauzy Slavík.
Výborná je “Psychickej problém” s výtečným beatem a na rozdíl od “Příliš mnoho Wack MCs” jí nijak neškodí refrén v trochu jiném stylu, možná právě naopak. Stejně tak mě baví i na první pohled trochu nenápadný track “Nejsmutnější člověk ze všech”, který se krčí na samotném konci “Batemana”, ale instrumentálně patří k tomu nejzajímavějšímu, co nový Řezník nabízí. Největším hitem první poloviny dvojalba je ovšem jednoznačně “Slečna M.”, která má ukázkový tah na bránu.
Co se týče druhého disku, tam je s výjimkou zmiňovaných tří kusů “Muzeum mentálních kuriozit”, “Linka bezpečí” a “Penetrační touhy” všechno takřka bez výhrad a víceméně člověk nesáhne vedle s žádným válem. A to ať už se bude jednat o ty kytarovější věci, mezi něž patří “Mesiáš” nebo “Je to tvoje vina” (obzvláště ta druhá je fakt hodně našlapaná a patří mezi nejlepší nářezy celé kolekce), již jmenované splattery “Sprski film” a “Řikala si vo to”, které mají oba co do instrumentálu a flow hodně dobrý odpich, nebo třeba dost zajímavého a skvělého “Insomniaka”, jenž na “Muzeu mentálních kuriozit” hraje podobnou roli jako “Nejsmutnější člověk ze všech” na “Batemanovi”. Stejně tak se neztratí ani zbývající dvě položky “Miluju náboženství” a “Buranství Is a State of Mind”, z nichž zejména ta první je skvělá a patří pro mě k vrcholům celého dvojdisku.
Jak tedy vypadá konečně bilance celého doublealba? Máme tu rovných 20 regulérních písniček, z čehož vyloženě slabé jen dvě (“Koma”, “Penetrační touhy”), pár dalších je v klidu, ale něco jim chybí, nebo jsou naopak dobré, ale něco je kazí (“Příliš mnoho Wack MCs”, “Zastřel dealera”, “Linka důvěry”, “Muzeum mentálních kuriozit”) a zbylých 14 jsou kvalitní pecky, které bez sebemenších potíží potvrzují Řezníkovu pověst a udržují kvalitativní laťku jeho dosavadní tvorby, díky čemuž můžeme bez problému prohlásit, že komu se to líbilo dříve, toho ani novinka nijak nezklame. Jak již jednou padlo, rozhodně to není záležitost pro každého, avšak jak tomu přijdete na chuť, je to vážně zábavná muzika…
Další názory:
Díky dvojalbu “Bateman” a “Muzeum mentálních kuriozit” by Řezník neměl mít problém obstát ani před širším publikem, než je zástup ZNK maniaků. Produkce je bez nadsázky světová a posun třeba od desky “Vzestup zla”, která v tomto ohledu rozhodně nebyla špatná, je naprosto nezanedbatelný. Vyloženě excelentní je drtivá většina beatů, ať už se jedná o kytarové násery (“Pořád jenom hate”) nebo poklidné náladovky (“Koma”), a klidně bych si s chutí poslechnul i čistě instrumentální verze alb. Početná suita hostí se činí velice zodpovědně a snad až na mně osobně trochu nesympatický Byzův příspěvek v pecce “Sprski film” se jedná o vysoce kvalitní featy a je jedno, jestli je dotyčný z New Yorku, Petrohradu nebo Prahy. A tím vším pochopitelně provází samotný Řezník. Jeho flow je parádní, celkový projev pak variabilní, přesvědčivý a technicky i textově vyzrálý. Co mě ale na tom všem zaujalo asi nejvíce, to je celkem znatelný odklon od trochu prvoplánového šokování splatter úchylárnami a mnohem větší důraz na hlubší texty. “Bateman” a částečně i “Muzeum mentálních kuriozit” je tak zcela regulérní a seriózní obžalobou zkaženého světa a děsivě věrnou freskou psychických hrůz, ze které místy docela mrazí. Dojde ale i na odlehčení a typicky třeskutý humor, takže vše v nejlepším pořádku. Top skladby? Kromě tří již jmenovaných rozhodně “Slečna M.”, “Je to tvoje vina” a “Linka bezpečí”, což je sbírka opravdu excelentních tracků. Jako celek mě přes výborné momenty úplně nebaví “Penetrační touhy” a možná ještě “Zastřel dealera” a “Insomniak”, ale zbytek je rozhodně více než dobrý materiál, takže ode mě silných 7,5 a doporučení všem, kteří jsou schopni nenechat se odradit explicitním výrazivem a žánrovým zařazením.
Ježura
Brutalitou hýřící Řezník vydal dvojalbum a abych řekl pravdu, pustil jsem si jej původně jen proto, abych zjistil, jestli opravdu jde o takové zlo, jak se kolem říká. A ano, vážně je. V žádném případě však ne ve špatném slova smyslu. Ačkoliv si z rapového žánru (i když tohle je prý horrorcore, ale krom textů a sem tam tvrdšího riffu rozdíl nevidím) pečlivě vybírám, Řezník se okamžitě vyšvihl na vrchol mé pyramidy oblíbenosti. Texty mají správný říz a vůbec nevadí, že explicitně vyjadřují témata, která společnost obecně považuje za nemyslitelná a odporná (Řezník má za ně na krku i několik žalob). Sám mám za to, že většina textů je obsahově hluboká a tak trochu reflektuje zkaženost dnešní doby, byť svým způsobem. Taková “Miluju náboženství” je výborná parodie. Nechybí samozřejmě ani názorové texty – například “Pořád jenom hejt” (která, mezi námi, je vyloženě návyková). Hodně se mi líbí syrová “Linka bezpečí”, drsná “Zastřel dealera” nebo melancholicky laděná “Nejsmutnější člověk ze všech”. Beaty sedí k většině tracků jako prdel na hrnec a také produkce je na nečekaně vysoké úrovni. Bohužel zatím nemohu “Batemana” a “Muzeum” porovnat se zbytkem diskografie, ale usilovně pracuji na náslechu a věřím, že příští hodnocení budu moci zasadit do kontextu všech Řezníkových desek.
nK_!
