Zdravíme všechny fanoušky UG metalu a po menší odmlce se hlásíme s novinkami z tábora Enter The Eternal Fire Festivalu!
ETEF open air je undergroundový dýchánek s návštěvností cca 300-400 lidí, na kterém vystupují kapely převážně old school metalového ražení. Třetí ročník se uskuteční se 21.-22. ČERVENCE, v areálu městského koupaliště ve VOLYNI. Postupně odkrýváme trumfy, zatím jsme oznámili tyto interprety:
MÖRKHIMMEL (ČR) je zjevení na extrémní scéně, které je opravdu obtížné někam zaškatulkovat. Hlavní skladatel a mozek kapely David Kříž spolu s jeho věrným souputníkem bubeníkem Havranem ve své minulosti zanechali zásadní vrypy v české emo HC scéně ve formě nahrávek vysoce ceněných kapel THEMA ELEVEN a MOTHER. V aktuální tvorbě Morkhimmel nezapřou svoji lásku ke švédskému death metalu ale ani k špinavému punku, tu a tam se dokonce hudba zahoupá v mega hutném stoner groovu. To vše korunuje Slávkův hrdelní řev na pomezí death a black metalu. Jeden by možná podotkl, že tento popis zní jako nesourodá směsice, ale v momentě kdy je vše podpořeno špinavým ultrahutným soundem a přesvědčivým pódiovým podáním, máte před sebou osobitou a svébytnou kapelu, která si vytvořila svůj vlastní ksicht a ten dále umně opečovává a rozvíjí. Ke shlédnutí zde: http://etef.cz/morkhimmel/
Je libo vysoce kvalitní black metal se symfonickými prvky? Nu dobrá. Zalovili jsme ve vodách UG scény v BENELUXu a objevili jsme pozoruhodné belgické uskupení SAILLE. Kapela funguje teprve od roku 2008, ale line-up je postaven z muzikantů s velmi bohatými předchozími zkušenostmi. Tomu odpovídá vysoko nasazená instrumentální laťka (zejména bubeník a skladatel symfonických aranží jsou magoři :-). Kapela má na kontě 4 alba, z nichž poslední “Gnosis” je venku teprve pár týdnů. Na aktuálním počinu se kapela posunula od rozmáchlé symfoničnosti spíše k temnotě, disharmonii, intenzitě ve vysokých otáčkách. Tohle bude zlo! Ke shlédnutí zde: http://etef.cz/saille/
To je z našeho tábora prozatím vše, budeme vás i nadále zásobovat novinkami o našem fesťáku v pravidelném 14denním intervalu. V tuto chvíli můžeme prozradit, že máme v rukávu ještě 12 interpretů ze 7 různých zemí.
Belgičané Saille ohlásili vydání čtvrtého alba „Gnosis“ – k mání bude od 10. března u Code666 Records. Obal zde, tracklist následuje:
01. Benei ha’Elohim 02. Pandaemonium Gathers 03. Blôt 04. Genesis 11:1-9 05. Before the Crawling Chaos 06. Prometheus 07. Thou, My Maker 08. Magnum Opus 09. 1904 Era Vulgaris
Jsme zpět s novinkami z tábora Enter the Eternal Fire festivalu.
Druhý ročník volyňského metalového open airu proběhne ve dnech 22 – 23. července 2016, na stejném místě jako ten první (areál městského koupaliště). I vstupné zůstává stejné jako loni, a sice 499 Kč na místě za celý víkend. V předprodeji chystáme zajímavé nabídky, kdy první limitovaná edice bude ke koupi za 370 Kč za vstupenku na celý víkend. To nás pravděpodobně činí jedním z nejlevnějších metalových open airů s výraznou zahraniční účastí ve střední Evropě. I přes omezený rozpočet (výše vstupného x několik málo set lidí si dokáže spočítat každý) se nám, dle našeho mínění, přesto podařilo sestavit nabušený line-up, ostatně posuďte sami:
Je nám velikou ctí a potěšením oznámit sobotního headlinera letošního ročníku. Bude jím finská black metalová legenda IMPALED NAZARENE. Kapela, která funguje nepřetržitě od roku 1990, má na kontě 14 řadových alb, drhne nekompromisní olschool black metal, tu načichlý punkem, tu klasickým metalem 80-tých let. Kapelu pohání kupředu charismatický frontman Mika Luttinen, kterého snad ani netřeba představovat. Jedná se o exklusivní show v našem regionu v roce 2016, nenechte si jejich pekelné řádění ujít.
Jako páteční headliner se představí němečtí blackmetalisté DER WEG EINER FREIHEIT. Tato kapela funguje teprve od roku 2008 a má na kontě 3 alba. U nás možná nepatří mezi neznámější, ale věříme, že se to brzy možná změní. Jejich nesporného talentu si ostatně všiml renomovaný label Seasons of Mist, u kterého vyšlo stále aktuální album “Stellar”. DWEF produkují opravdu intenzivní verzi black metalu: když rychle, tak opravdu kurevsky rychle…. když emotivně tak s husí kůží po celém těle. Tempa za která by se nemuseli stydět ani Dark Funeral, melodie z kterých mrazí. Tato kapela dle našeho skromného mínění má na to vyškrábat se do první ligy black metalu, o této jejich snaze ostatně svědčí i jarní evropské turné, které DWEF pojedou v pozici headlinera (ČR se toto turné vyhne a vy si budete muset počkat až na vystoupení na ETEF).
Ale nejenom blackmetalem živ je metalista. My chceme ETEF co nejvíc pestrý, pozvali jsme zahraniční hosty i jiných žánrů. Ať už zmíníme veterány DISTRUZIONE z Itálie, kteří to drhnou už od roku 1990. Na kontě mají sice jen 4 řadová alba, ale źejména poslední eponymní “Distruzione” stojí za zmínku, kapela na něm drtí špinavým švédským zvukem opatřený death metal, který je ovšem semtam i nečekaně melodický, za některé momenty by se nemusel stydět ani Vivaldi…. inu Itálie se nezapře. Growl zpívaný v italském jazyce už je jen třešnička na dortu :-))
Zato kolegové z Itálie GAME OVER sází na jinou notu, zde se jedná o technickými kytarami prošpikovaný thrash, vynikající hráčské výkony jsou samozřejmostí, nasazení na podiu je ultimátní. Kdyby jejich poslední desku Burst into the quiet vydal třeba Kreator, myslím, že by sklízela superlativa všude po světě. Takhle se jedná prostě o jednu z mnoha výborných thrashovek, které nabízí underground.
Na ETEFu letos vytoupí i zástupci maďarské scény a sice deathgrindisti GUTTED a techničtí deathmetalisté ANGERSEED. Obě kapely hrajou v Čechách poměrně často, ale k nám na jih ještě nezavítali. Je na čase to napravit, kvalita obou spolků si o to vyloženě říká.
Další neméně zajímavou bandou jsou téměř naši krajané WELICORUSS, původem ze Sibiře ale v současné době žíjící v Čechách. Jejich symfonický pagan black metal bude určitě zajímavou devizou, band postavený kolem Alexeye rozhodně má co nabídnout.
Tuto pestrou mozaiku zahraničních hostů doplní elita československého undergroundu, věříme že jména jako jsouTORTHARRY, DEPRESY, HEAVING EARTH, SELF-HATRED, MORTIFILIA….. a mimo jiné samozřejmě i AVENGER :-), netřeba představovat. Celkem na festivalu vystoupí cca 20 spolků, v pátek začíná program v 18:00, v sobotu o druhé odpolední.
Doufáme, že se s vámi potkáme v útulném areálu koupaliště v hojném počtu. Stejně jako loni bude kromě hudby připraveno i mnoho pochutin tekutého i pevného stavu (široká nabídka levného kvalitního piva i ostatního pitiva, jídla pro masožravce i kytičkáře), vynikající zvuk o který se opět postará osvědčená firmička Drábsound a široká nabídka metalového marketu.
Předprodej bude odstartována v nejbližších dnech, první nejlevnější edice budou striktně limitovány, sledujte proto naše informační kanály:
Belgičané Saille zveřejnili nový videoklip k písničce „Aklo“ – sledovat jej můžete na YouTube. Skladba pochází z posledního alba „Eldritch“, jež vyšlo v listopadu 2014.
Belgičané Saille mě se svojí minulou nahrávkou “Ritu”, která vyšla v lednu loňského roku, docela bavili. Je pravda, že s odstupem času si myslím, že byla známka 8 hodně přestřelená, a stejně tak je pravda, že po napsání recenze jsem si už album snad ani jednou nepustil, avšak i přesto mám tu desku v paměti zapsanou jako docela povedenou záležitost někde na pomezí symfonického a melodického black metalu. Tím pádem nebyl důvod se nějak vyhýbat dalšímu albu, které bylo pojmenováno “Eldritch” a které přichází pouhý rok a půl po svém předchůdci.
Jistě se nabízí otázka, co se během toho roku a půl změnilo – jestli vůbec něco. Inu, v kapele došlo k výměnám na postech baskytaristy a bubeníka a zelenou skálu tentokrát na obálce vystřídal šedivý hybrid mezi hradem a zámkem… Aha, vy jste se asi ptali na muziku, co? Co se té týče, tak ta se vlastně nezměnila i změnila zároveň. Že vám to nějak nedává smysl? Nevadí, čtěte dále – hnedle si to totiž vysvětlíme.
Ona nezměna na “Eldritch” se týká samotného stylu a hudebního výraziva. Pokud mi paměť ještě slouží, “Ritu” znělo přibližně podobě jako novinka, takže by se dalo se vcelku slušnou jistotou prohlásit, že “Eldritch” pokračuje tam, kde skončil jeho předchůdce. To není obecně vzato ani dobře, ani špatně – je to jen suché konstatování faktu. Je fakt, že jsem spíše zastáncem progresu, ale když na to přijde, nemám s tím problém – přece jenom, co si budeme povídat, po roce a půl asi nelze čekat nějaký extrémní pokrok a ne každá kapela je Igorrr, aby střídala styly častěji než ponožky.
Hádám, že vás už nejspíš napadlo – kde je potom tedy ta změna? Ta změna je… no, ta se bohužel projevila v kvalitě materiálu, jaký Saille na “Eldritch” nabízejí. Již jsem řekl, že si “Ritu” pamatuji jako docela povedené album, jež dokázalo na chvíli se ctí slušně zabavit. Od “Eldritch” jsem sice neočekával nějaké opusální veledílo, které by snad dokázalo vyzvat na souboj mé letošní favority jako Darkspace, Lux Occulta nebo Triptykon, doufal jsem ovšem v opětovně solidní nahrávku – což se ovšem ne úplně povedlo.
Netvrdím, že je “Eldritch” debilita, protože tak špatné to určitě není. Buďme féroví – házet novinku Belgičanů do podprůměru by bylo docela přehnané, jelikož nějaká úroveň – přinejmenším ta řemeslná – tam určitě je. Pár povedenějších momentů se taktéž najde. Problém však tkví v tom, že těchto výraznějších momentů je na nahrávce poměrně málo a i to málo je brutálně rozmělněno 56 minutami hrací doby. Drtivou většinu stopáže tvoří nepříliš záživné kytarové hoblování, které sice není skrz naskrz na draka, ale – a z nemalé části i díky plochému zvuku – působí značně amorfním dojmem, díky čemuž tahle většina stopáže dosti splývá.
Kamenem úrazu, který jde ruku v ruce s tím, co bylo právě zmíněno, je i to, že se Saille nebojí relativně delších skladeb. Já mám dlouhé písně skutečně rád (i když tohle ještě není žádný extrém, to je pravda), ale jsou případy, kdy je 6+ minut poměrně přehnaných. A naneštěstí je jedním z těchto případů i “Eldritch”. Když si vezmu třeba takovou “The Great God Pan”, jež se bez větších obtíží přehoupla přes sedm a půl minuty, tak jediné, co si z ní pamatuji, je pěkná melodie v úplném závěru… což jaksi znamená cca 20 sekund ze 457 sekund. A to dle mého skromného názoru není zrovna příznivý poměr. Pokud by se třeba jednalo o ojedinělý případ, šlo by přimhouřit oko, jenže když každá písnička na desce vypadá tak, že obsahuje pár povedených vteřinek v několika dalších minutách nevýraznosti, tak je to prostě špatně.
Výsledek nám tedy Saille servírují v takové podobě, jakou bych se nebál označit za zklamání. “Eldritch” se určitě dá poslechnout a sračka to zase není, že by to ale člověka nějak zvlášť zaujalo, to se bohužel tvrdit nedá – ledaže by se jednalo o metalového mlíčňáka, který včera opustil Nightwish a Sabaton a dnes by rád slyšel něco trochu tvrdšího. Jenže takoví se spíš dostanou ke Cradle of Filth (abychom se od Belgičanů stylově příliš nevzdalovali) a o nějaké Saille ani nezavadí. Zkušenější a/nebo náročnější zase nebudou mít problém si najít množství zajímavějších nahrávek, což z “Eldritch” vlastně dělá poměrně zbytečný počin, pro nějž je nudná, šedivá a průměrná pětka ideálním hodnocením. Snad se s příští deskou zadaří lépe…
Hello to Belgium. Your new album “Ritu” is out just a few days, but new reviews keep appearing for a longer time. From those which I have seen it seems like there are only excellent ratings. How do you in the band like the feedback you have received so far? Are you satisfied with how metal journalists and listeners rate the album?
Reinier: Of course we are, since all of them are very positive indeed, it makes us proud and it’s an implication our hard work paid off. It is great when you create something, other people enjoy it as well and react in a positive manner.
The very first thing that drew my attention was quite interesting artwork of “Ritu” which was made by Michał Karcz. As far as I know he also created the cover for your debut album “Irreversible Decay” two years ago. Why did you decide to ask him again?
Reinier: We thought he did a really good job for the first album and contacted him again. “Ritu” is a different album, but we liked the idea of having simular artwork for both albums. It worked out great the first time and ‘never change a winning team’ is the idea behind it.
Did you have an idea about the concept of the artwork and the result is based on this idea, or you let it all up to Michał and the result is completely his idea? I’m asking because the artwork is a little bit unusual in my opinion (which is good of course)… very greenish I would say (laughs). Anyway, is the cover somehow connected with the actual lyrics? I have to confess that I didn’t find any straight connection between the cover and the lyrics…
Reinier: We picked the artwork and gave hints for improvement to fit the concept. It is related to the lyrics, but most of all it is related to the atmosphere of the entire album. Greenish… yeah, the debut was brownish. Are we discussing colours now? ;-)
Another thing concerning the artwork – there is a symbol carved both in the rock which appears on the cover and on the front of ritual box edition. We have to confess that we couldn’t find the meaning of this symbol, so we have to ask – what does this symbol stand for?
Reinier:Saille is the Irish name of the fourth letter of the Ogham alphabet, meaning “willow”. This is what you see in the logo, it’s the letter “Saille” we use. All letters in this Ogham alphabet were depicted as a type tree, and were not written, but carved in trees and stones.
I mentioned lyrics in one of the previous questions and I’d like to continue with more detailed talking about them, if you don’t mind of course. Let’s start with the first song called “Blood Libel”. If I quote Wikipedia, it says “blood libel” is “a false accusation or claim that religious minorities, usually Jews, murder children to use their blood in certain aspects of their religious rituals and holidays”. It seems to me that this interpretation fits the actual lyrics of the song pretty well, am I right? I see the song as a story of someone whose child got lost and then was found dead, and he believes it is the fault of local religious minority so he decides to vengeance his son. From what I found I think that the song is based on a true event of so called Norwich blood libel (as it is also mentioned in the lyrics) which happened in 1144, is that right?. Why did you decide to make a song about this topic?
Reinier: Well, you have to do some research when you write lyrics and every now and then we find interesting stories to tell. That’s what happened when we were looking for subjects. Dennie gathered a lot of those stories for the album. It is, like you said, a true story.
Still speaking about blood libel – these accusations were one of the main reasons of persecuting Jews in medieval Europe. I think that Europe is facing similar situation nowadays – in terms of cross-cultural misunderstandings. Especially Western Europe, where also your country lies, experiences a high level of imigration especially from Africa and Arabic countries. What is your opinion on such an issue? Are you a fan of multicultural society in Europe? From my point of view, this idea sounds basically nice, but almost seems like an utopia practically because people from absolutely different cultural backgrounds will always struggle with each other because of their customs… What do you think?
Reinier: Saille doesn’t do politics, we are no political band. It’s just a story from almost 1,000 years ago and we had no intention whatsoever to link this to anything going on in the present. In our point of view everyone is equal and we respect everyone.
Well, back to the music, but still one last question connected to “Blood Libel”. I noticed you chose this song for a videoclip which hasn’t been released yet as of time of writing these questions, so I would like to ask something about it. Mainly – when the video will be published? Why did you chose “Blood Libel” as a song for the videoclip? Does the video reflect the actual lyrics? What can we look forward to? The photos from the shooting that you published in December on band’s Facebook profile look quite interesting…
Jonathan: “Blood Libel” was chosen because it had the most theatrical properties in the lyrics, it was perfect to use this story in a videoclip. We have footage filmed on different locations, both inside and outside, with lots of peeps. The video certainly reflects the lyrics, we used some extra actors to play the story that is told in the lyric. The images of the story will be mixed with images of the band playing the song. I think it will be very nice, we also used the altar platform church also as a stage which looks very cool, we all look forward to it as well.
“Subcutaneous Terror” track is – of course among other things – intreresting by german language used for some parts of the lyrics. Was the german used just for the sake of interestingness or is there some particular reason for it’s use? Speaking about the actual meaning of the text, I understand the lyrics – simply said – as a depiction of a possession by “an infernal force”. Is this interpretation right?
Dennie: The back-story of “Subcutaneous Terror” is that of Anneliese Michel, a German girl that was supposedly possessed by several demons back in the seventies. Transcriptions were made of the things these demons said through her and I felt obliged to use them in their original language, since translating them into English would ruin the atmosphere. I got the idea of using this story after searching for the facts behind the “The Exorcism of Emily Rose”-movie. Even though I believe the probability of demonic possession to be near nihil, I still get the creeps when I think of what happened to her.
Some tracks draw their themes from several mythologies. For example “Sati” – which is by the way probably my favourite song on the record – refers to Hindu goddess Sati (or Dakshayani). I dare to say that the meaning of the lyrics is quite clear (if one knows the basic facts about the goddess), but I would like to ask what led you to do a song about this. I’m asking because the subject of “Sati” was a little bit surprising for me, especially when compared to the other lyrics on the album…
Dennie: In India it’s an old tradition that can be traced back to the Gods, where Sati (aka Dakshayani) immolated herself because her father disrespected her husband Shiva, hoping she would be reborn to a father that would have the respect she wished for. This evolved into the custom you mentioned. It has been subjected to bans for countless times, but hasn’t fully disappeared yet. Dries [Gaerdelen, keyboards] had a song with a musical theme that fitted perfectly with the topic, so it came very naturally. It’s like “Blood Libel”, another interesting story to tell, it fits in the entire concept of the album and in each track we depict another ritual offering in a different culture, whether it’s in England, India or another part of the world.
On the other hand, “Runaljod” and “Ritual Descent” refers to nordic and mayan mythology respectively. It seems like the topics of the lyrics are very diverse. Is there any key how were you deciding what to write about? Aren’t you afraid that so different subjects could lead to, let’say, inconsistency of the album?
Dennie: First of all, it would be a shame to write lyrics about rituals worldwide and ignore one of our own greatest stories, especially since Norse-Germanic mythology is one of my main interests. “Runaljod” is the retelling of a specific part of Hávamál, the poem where Odin suffers great self-inflicted torment to gain the wisdom of the runes. The topic has been used by hundreds of bands, but great stories are meant to be told. It also has some references to other verses, like Völuspá and I incorporated several so-called Kennings, a type of literary trope used in Old Norse poetry.
There is of course also another one big subject in the lyrics beside mythologies – Lovecraft’s mythos. Don’t get me wrong – we also love Lovecraft’s books – but it almost seems like there are not much metal bands which don’t have lyrics abouth Cthulhu and stuff. Why did you decided that the world needs more songs about the Great Old Ones (laughs)?
Dennie: The lyrics of “Ritu” deal about certain rituals, mostly rites that are connected to or lead to a certain death. We cover several cultures, from Mayan and Indian sacrificial rites to local folklore and a German exorcism ritual gone bad. And while I do tend to act rather autistic about the correctness of lyrics I also use fiction, we only have 2 songs that are based upon the writings of H.P. Lovecraft.
Reinier: We wanted to do something really original like lyrics about Satan, blood, slaughtery and why not, love, but hey….
I would like to ask the last question about a song – “A Titan’s Sacrifice”. This track is purely instrumental so we – obviously – can’t read the lyrics and therefore don’t know anything. Could you please tell us who is the titan and what is his sacrifice?
Reinier: We were in need of a moment of rest, to take a breath in the midst of the album. Naturally, it had to be as dark as the rest of the tracks, but it surely is different. I don’t know who the Titan is, but the thing needed a title and there it was.
Well, let’s sum it up… on “Ritu”, you draw inspiration not only from history, christian motives and real mythologies (nordic, mayan, hindu) but also from H.P. Lovecraft’s fictional universe. Are the tracks just a more or less random bunch of particular inspirations or is there some thread that bounds them together in some way? In other words, would you say that “Ritu” is a some kind of a conceptual album from your point of view?
Reinier: Yes it is conceptual, the red line throughout the entire album is ‘different ways of dying during rituals of different cultures from all over the world’. Each song has its own atmosphere, there has been a lot of thinking going on before we started recording.
I already mentioned ritual box edition in the beginning. It’s quite interesting that this edition was sold out in only 13 minutes as your label says. Did you expect that it could be so quick? The box seems to be a very luxurious thing… how did you decide about its content? It is also said that the box is a handmade work – who made it?
Dennie: This edition includes the digipack of “Ritu” and the first CD “Irreversible Decay” (both wrapped in parchment and wax sealed), an evoking scroll, 3 tarot cards and 3 parchments with Lovecraftian artwork. We had to disappoint quite some fans, since it was sold out in no time.
Jonathan: We certainly didn’t expect that it would sell out so fast, it’s the first time we did such special edition so we didn’t know what the result would be. It was a shock to see it disappear in just a few minutes. The decision what would be in it was based on the Ctulhu lyrics, it contains drawings and rites concerning the subject. It’s all handwork indeed, the box itself is also handcrafted, the drawings, rites, sticks. I don’t know who made it, it was arranged by the label.
The box is limited to 15 copies. Why such a so small number? Does it mean that only 15 copies exist or that 15 copies went for sale? If the first option was the right one, it would mean that even the band members don’t have these boxes, wouldn’t it? Do you know which countries these rarities ended up in?
Jonathan: It means only 15 copies exist, it was a lot of work to make them because like already said, everything is handcrafted and done 15 times. Let me make clear it was not our decision, my guess is no one expected it to be sold this fast. It’s a valuable and rare box, so if someone still wants this unique item, he will only be able to get it 2nd hand. We don’t know where they end up, sorry.
Well, we’re getting closer to the end so let’s change subject a little bit… I guess there will be some touring to support “Ritu” – is there any posibility to see Saille also in the Czech Republic? As far as I can remember, you haven’t played in our country yet, is that right?
Jonathan: We do as much gigs we can now. We had a mini-tour with Negura Bunget and did quite a lot of gig in Belgium and The Netherlands. We are heading for the UK and Germany later this year, so we’re getting closer. We didn’t play in your country yet since we haven’t been asked so far, we will certainly take the offer if we get it.
And the final one… Few months ago we made an interview with one Czech band whose music is completely Lovecraft-oriented, we asked their representative one nice question and I would like to ask you the same one – if you had to choose one Lovecraft’s story you would like to be in, which one would you pick up? And we don’t take “none” as an answer (laughs). Anyway, thank you very much for your time and your answers, we hope to see you performing in the name of Cthulhu in our country soon!
Dennie: Personally I would pick the entire Dream Cycle, but if it had to be just one story I’d go for “The Dream-Quest of Unknown Kadath”. Even though the protagonist, Randolph Carter, faces great dangers in this story, he also witnesses beautiful things that can only be perceived in dreams and states of mind so unreachable that it would be worth every moment of terror and every situation of peril. That and the fact that he survives and doesn’t go insane.
Saille z Belgie vydali své druhé album “Ritu” před třemi týdny. Tato nahrávka byla důvodem k položení několika otázek kapele a samozřejmě také hlavním tématem rozhovoru. O odpovědi se postarali kytaristé Reinier Schenk a Jonathan Vanderwal a zpěvák Dennie Grondelaers.
Zdravím do Belgie! Vaše nové album “Ritu” je venku teprve pár dnů, ale nové recenze už se objevují nějaký ten čas. Z těch, které jsem zaznamenal, to vypadá, že dostáváte jen výborná hodnocení. Jak se vám v kapele líbí ohlasy, které jste až doposud dostali? Jste spokojeni s tím, jak metaloví novináři a posluchači desku hodnotí?
Reinier: Samozřejmě, že jsme, protože všechny jsou vskutku velmi pozitivní, jsme na to pyšní, je vidět, že se naše tvrdá práce vyplatila. Je skvělé, když něco stvoříte, ostatní lidi to těší a reagují na to v pozitivním duchu.
Úplně první věc, jež upoutala mou pozornost, je docela zajímavý artwork “Ritu”, který byl vytvořen Michałem Karczem. Pokud vím, tak stvořil i obal pro vaše debutové album “Irreversible Decay” před dvěma lety. Proč jste se rozhodli jej oslovit znovu?
Reinier: Domnívali jsme se, že pro první album odvedl opravdu dobrou práci a kontaktovali jsme jej znovu. “Ritu” je odlišná deska, ale líbil se nám nápad mít podobný artwork pro obě alba. Poprvé to dopadlo skvěle, takže je zatím heslo “nikdy neměň vítězný tým”.
Měli jste představu o konceptu obálky a výsledek je založen právě na této představě, nebo jste to nechali celé jen na něm a výsledek je kompletně jeho nápadem? Ptám se, protože se mi ten artwork zdá poněkud netradiční (což je samozřejmě dobře)… takový hodně zelený, řekl bych (smích). Mimochodem, má přebal nějakou návaznost na samotné texty? Musím se přiznat, že jsem nenašel žádnou přímou souvislost mezi obalem a texty…
Reinier: Vybrali jsme si artwork a dali pár nápadů, jak je vylepšit, aby se hodil ke konceptu. Souvisí to s texty a především s atmosférou celé desky. Zelený… ano, a debut byl hnědý. Takže nyní se bavíme o barvách? ;-)
Další věc týkající se artworku – objevuje se zde symbol vyrytý na skále, která zdobí přebal, a na vrchu rituálního boxu. Musíme se přiznat, že se nám nepodařilo najít význam tohoto symbolu, tudíž se musíme zeptat – co tento symbol znamená?
Reinier:Saille je irský název čtvrtého písmena ogamské abecedy, znamená “vrba”. To je to, co vidíš v logu, je to písmeno “Saille”, které používáme. Všechna písmena v této ogamské abecedě jsou vyobrazena jako druh stromu, ale nejsou psána, jsou ryta do stromů a skal.
V jedné z předchozích otázek jsem zmínil texty a rád bych pokračoval podrobnějších povídáním o nich, jestli to tedy samozřejmě nevadí. Začněme s první skladbou s názvem “Blood Libel”. Pokud budu citovat Wikipedii, “blood libel” [“krvavá pomluva”] je “křivé nařčení nebo tvrzení, že náboženské minority, povětšinou židé, vraždí děti, aby mohli použít jejich krev v jistých částech svých náboženských rituálů a svátků”. Připadá mi, že tato interpretace na vlastní text docela sedí, nemám pravdu? Song chápu jako příběh někoho, jehož dítě se ztratilo a bylo nalezeno mrtvé, přičemž on věří, že je to vina místní náboženské menšiny, a tak se rozhodně svého syna pomstít. Podle toho, co jsem vypátral, si myslím, že je píseň založena na skutečné události, takzvané Norwich blood libel (jak je také zmíněno v textu), která se stala v roce 1144, je to tak? Proč jste se rozhodli udělat skladbu o takovém tématu?
Reinier: Inu, předtím než napíšeš texty, musíš trochu studovat, přičemž pokaždé narazíme na zajímavé příběhy k vyprávění. To se stalo, když jsme hledali náměty. Dennie pro desku nasbíral spoustu příběhů. Tohle je, jak říkáš, pravdivá historka.
Stále ohledně krvavé pomluvy – tato nařčení byla jedním z hlavních důvodů perzekuce židů ve středověké Evropě. Myslím, že dnes Evropa čelí obdobné situaci – na úrovni mezikulturních nedorozumění. Zejména západní Evropa, kde leží také vaše země, zažívá vysokou hladinu imigrace, hlavně z Afriky a arabských zemí. Jaký je tvůj názor na toto téma? Jsi fanoušek multikulturní Evropy? Z mého úhlu pohledu zní tato idea v jádru pěkně, ale prakticky vypadá spíše jako utopie, protože lidé z absolutně odlišných kulturních prostředí se mezi sebou nikdy nedohodnou ohledně svých zvyků… Co si myslíš ty?
Reinier: Saille nedělají do politiky, nejsme politická kapela. Je to jen příběh starý více jak 1000 let, rozhodně jsme neměli v úmyslu to spojovat s něčím, co se děje v současnosti. Z našeho úhlu pohledu jsou si všichni rovni a každého respektujeme.
Inu, zpátky k hudbě, ale ještě jednu poslední otázku spojenou s “Blood Libel”. Všiml jsem si, že jste tuto skladbu vybrali do videoklipu, který však v době psaní těchto otázek nebyl ještě vypuštěn, takže bych se na něj rád zeptal. Hlavně – kdy bude video zveřejněno? Proč jste si vybrali právě “Blood Libel” jako song pro videoklip? Odráží video vlastní text? Na co se můžeme těšit? Fotky z natáčení, které jste zveřejnili v prosinci na Facebook profilu kapely, vypadají docela zajímavě…
Jonathan: “Blood Libel” byla vybrána, protože má v textu nejteatrálnější prvky, tento příběh byl perfektní pro potřeby videoklipu. Máme natočený materiál z různých lokací, uvnitř i venku, se spoustou záběrů. Video samozřejmě odráží text, použili jsme několik extra herců, aby hráli příběh vyprávěný v textu. Záběry z příběhu se budou prolínat se záběry na kapelu hrající song. Myslím, že to bude velmi pěkné, použili jsme oltářní stupínek jako pódium, což vypadá skvěle, také se na to všichni těšíme.
Skladba “Subcutaneous Terror” je – kromě dalších věcí, samozřejmě – zajímavá využitím německého jazyka v některých částech textu. Byla němčina použita z důvodu pouhé zajímavosti, nebo to má nějaký specifický důvod? Ohledně samotného významu textu, chápu jej – zjednodušeně řečeno – jako vyobrazení posedlosti “pekelnou silou”. Je tato interpretace správná?
Dennie: Pozadí “Subcutaneous Terror” se týká Anneliese Michel, německé dívky, která byla údajně v sedmdesátých letech posednuta různými démony. Byly zhotoveny přepisy toho, co tito démoni skrze ni říkali a já jsem cítil povinnost je použít v jejich původním jazyce, neboť jejich překlad do angličtiny by zničil všechnu atmosféru. Nápad na použití tohoto příběhu jsem dostal, když jsem hledal fakta z pozadí filmu “The Exorcism of Emily Rose” [u nás jako “V moci ďábla”, 2005 – pozn. redakce]. Ačkoliv věřím, že pravděpodobnost posednutí démonem je takřka nulová, vždy mi naskočí husí kůže, když pomyslím na to, co se jí stalo.
Některé skladby čerpají z různých mytologií. Například “Sati” – která je jen tak mimochodem asi mou nejoblíbenější písní na nahrávce – odkazuje na hindskou bohyni Sati (nebo také Dakshayani). Dovolím si tvrdit, že význam textu je docela zřejmý (pokud člověk zná základní fakta o této bohyni), ale chtěl bych se zeptat, co vás vedlo k tvorbě takové skladby. Ptám se, protože mě téma “Sati” trochu překvapilo, zvláště v porovnání s ostatními texty na desce…
Dennie: V Indii se jedná o starou tradici, která se táhne až k Bohům, kdy Sati (aka Dakshayani) sama sebe obětovala, protože její otec urazil jejího manžela Shivu, doufala, že se znovu zrodí jinému otci, jenž by měl respekt, který si ona přála. To se vyvinulo do zvyku, který jsi zmiňoval. Bylo to zakazováno nespočetněkrát, ale doposud plně nevymizelo. Dries [Gaerdelen, klávesy] měl skladbu s hudebním motivem, jenž se k tématu perfektně hodil, tudíž to přišlo velmi přirozeně. Je to jako s “Blood Libel”, další zajímavý příběh na vyprávění, pasuje to k celému konceptu alba, v každé skladbě líčíme jinou rituální oběť v různých kulturách, ať už je to Anglie, Indie nebo jiný kout země.
Na druhou stranu “Runaljod” a “Ritual Descent” odkazují na nordickou, respektive mayskou mytologii. Vypadá to, že témata textů jsou velice rozmanitá. Je zde nějaký klíč, jak jste se rozhodovali, o čem psát? Nebojíte se, že by takto rozdílná témata mohla vést k řekněme nekonzistenci alba?
Dennie: Především, byla by ostuda psát texty o rituálech po celém světě a ignorovat jeden z našich vlastních nejlepších příběhů, zvláště když nordicko-germánská mytologie patří k mým největším zájmům. “Runaljod” vypráví určitou část Hávamálu, básně, kde Odin začíná obrovská muka, jež si sám přivodil, aby dosáhl znalosti run. Toto téma už zpracovaly stovky kapel, ale velké příběhy jsou určeny k tomu, aby byly vyprávěny. Zároveň jsou zde odkazy na další verše jako Völuspá, také jsem použil několik takzvaných kenningů, což je druh literárního tropu, který se používá ve staré norské poezii.
Kromě mytologií je zde také je zde samozřejmě ještě další velké téma – Lovecraftovy mýty. Nechápejte mě špatně – my také milujeme Lovecraftovy knihy – ale občas to vypadá, že každá druhá metalová kapela má dnes texty o Cthulhu. Proč jste se vy rozhodli, že svět potřebuje další skladby o Pradávných (smích)?
Dennie: Texty “Ritu” se týkají jistých rituálů, většinou obřadů, které jsou spojeny nebo vedou k něčí smrti. Pokryli jsme různé kultury, od mayských a indických obětních rituálů až po lokální folklór a nepovedený německý exorcismus. A i když na hodnověrnosti textů lpím až nezdravě, občas se uchýlím k fikci; máme jen dvě skladby založené na práci H.P. Lovecrafta.
Reinier: Chtěli jsme udělat něco opravdu originálního jako texty o Satanovi, krvi, zabíjení a, proč ne, lásce, ale hej…
Rád bych se zeptal naposled na song – “A Titan’s Sacrifice”. Tato píseň je čistě instrumentální, tudíž si – logicky – nemůžeme přečíst text, a tudíž nic nevíme. Mohl bys nám prosím říct, kdo je onen titán a jaká je jeho oběť?
Reinier: Potřebovali jsme chvíli klidu, nadechnout se uprostřed desky. Přirozeně to muselo být temné stejně jako zbytek písní, ale zcela jistě odlišné. Nevím, kdo je onen Titán, ale potřebovalo to název, tak tu je.
Inu, pojďme si to shrnout… na “Ritu” si berete inspiraci nejen z historie, křesťanských motivů a skutečného mytologie (severské, mayské, hindské), ale rovněž z fiktivního světa H.P. Lovecrafta. Jsou skladby víceméně jen seskupením jednotlivých inspirací, nebo je zde nějaká souvislost, které je nějakým způsobem spojuje dohromady? Jinými slovy, řekli byste, že je “Ritu” z vašeho úhlu pohledu jakýmsi koncepčním albem?
Reinier: Ano, je to koncepční, červenou nitkou skrze celé album jsou různé způsoby smrti během rituálů různých kultur po celém světě. Každá skladba má svou vlastní atmosféru, hodně jsme o tom přemýšleli, než jsme se pustili do nahrávání.
Už jsem na začátku zmínil edici v rituálním boxu. Je docela zajímavé, že tato edice byla vyprodána během pouhých 13 minut, jak tvrdí váš label. Očekávali jste, že by to mohlo být tak rychlé? Krabice vypadá velice luxusně… jak jste rozhodovali o jejím obsahu? Dále bylo řečeno, že je box ruční práce – kdo jej vyráběl?
Dennie: Tato edice obsahuje digipack “Ritu” a naše první CD “Irreversible Decay” (obě zabalené v pergamenu a zapečetěné voskem), vyvolávací svitek, tři tarotové karty a tři pergameny s lovecraftovskými kresbami. Museli jsme některé fanoušky zklamat, neboť to bylo okamžitě vyprodáno.
Jonathan: Určitě jsme nečekali, že by se to prodalo tak rychle, je to poprvé, co jsme udělali podobnou speciální edici, takže jsme netušili, jaký bude výsledek. Byl to šok, když jsme viděli, že to zmizelo během pár minut. Rozhodnutí, co bude uvnitř, bylo založeno na textech o Cthulhu, obsahuje kresby a liturgie vztahující se k tématu. Vše je samozřejmě ruční práce, samotná krabice je také ručně vyrobena, kresby, liturgie, dřívka. Nevím, kdo to vyrobil, zařizovala to firma.
Box je limitován na pouhých 15 kopií. Proč tak malé číslo? Znamená to, že existuje jen 15 kopií, nebo že jich 15 šlo do prodeje? Pokud je první možnost ta správná, znamenalo by to, že dokonce ani členové kapely tyto krabice nemají, nebo ne? Víte, ve kterých zemích tyto rarity skončily?
Jonathan: Znamená to, že existuje jen 15 kopií, byla to spousta práce, protože, jak již bylo řečeno, vše je vyrobeno ručně a patnáctkrát. Aby bylo jasné, nebylo to naše rozhodnutí, tipuju, že nikdo nečekal, že se to vyprodá tak rychle. Je to cenný a raritní box, takže jestli něco tuto unikátní věcičku pořád chce, může ji dostat jen z druhé ruky. Kde skončily, nevíme, promiň.
Pomalu se dostáváme ke konci, takže trochu změníme téma… hádám, že na propagaci “Ritu” budete koncertovat – je zde nějaká šance vidět Saille i v České republice? Kam až mi paměť sahá, v naší zemi jste ještě nehráli, je to tak?
Jonathan: Hrajeme teď tolik koncertů, kolik jen můžeme. Hráli jsme miniturné s Negurou Bunget a odehráli mnoho koncertů v Belgii a Nizozemsku. Během tohoto roku zamíříme do Velké Británie a Německa, takže se blížíme. Ve vaší zemi jsme ještě nehráli, protože nás doposud nikdo neoslovil, jistě bychom nabídku přijali, pokud bychom ji dostali.
A nyní poslední… Před pár měsíci jsme dělali rozhovor s jednou českou skupinou, jejíž hudba je kompletně zaměřena na Lovecrafta, jejímu zástupci jsme položili jednu pěknou otázku a rád bych se vás zeptal na tu samou – pokud byste museli vybrat jeden Lovecraftův příběh, v němž byste se měli ocitnout, který by to byl? A “žádný” nebereme jako odpověď (smích). Každopádně, děkujeme mockrát za váš čas a za vaše odpovědi a doufáme, že vás brzy uvidíme vystupovat ve jménu Cthulhu i v naší zemi!
Dennie: Osobně bych si vybral celý snový cyklus, ale kdyby to měl být jeden příběh, zvolil bych “The Dream-Quest of Unknown Kaddath” [“Snové putování k neznámému Kadathu”]. Přestože protagonista, Randolph Carter, čelí v tomto příběhu velkému nebezpečí, je také svědkem krásných věci, které mohou být viděny jen ve snech a duševních stavech natolik nedosažitelných, že by za ně stál každý moment teroru a každá situace v ohrožení. Tohle a také fakt, že přežije a nezblázní se.
Země: Belgie Žánr: melodic black metal Datum vydání: 18.1.2013 Label: Code666 Records
Tracklist:
01. Blood Libel
02. Subcutaneous Terror
03. Fhtagn
04. Upon the Idol of Crona
05. Sati
06. A Titan’s Sacrifice
07. Haunter of the Dark
08. Runaljod
09. Ritual Descent
Belgičané Saille mi byli až donedávna v podstatě neznámí, registrovat jsem je začal, až když se postupně začaly objevovat informace o jejich aktuální druhé desce “Ritu”, která oficiálně vyjde 18. ledna. Vzhledem k tomu, že mě jejich muzika relativně zaujala a přišlo mi, že by mohlo jít o dobrou záležitost, nepohrdl jsem ani poslechem, který mi dal v konečném důsledku – klidně to můžeme prozradit už nyní – za pravdu.
Saille produkují dosti nápaditý black metal melodičtějšího rázu, v němž určitě není nouze o nápady. Rozhodně tedy nemusíte očekávat nějakou minimalistickou záležitost, na druhou stranu se však ani nedá tvrdit, že by “Ritu” mělo být nějakou bombastickou nahrávkou. Saille se spíš drží někde tak na půl cesty mezi oběma těmito body, vcelku sympaticky se nepouštějí do nějakých nabubřelých a kýčovitých kudrlinek, jak to spousta skupin, která má na štítu melodický nebo chcete-li symfonický black metal, má nezřídka ve zvyku, a drží se relativně při zemi. Mnohdy se sice trochu epičtější momenty najdou, nicméně ve všech případech to působí jako příjemné zpestření desky a má to hlavu a patu. Obecně má muzika Saille spíše hymnický charakter (zářným příkladem by mohla být třeba výtečná “Fhtagn”), ale kapela se rozhodně nebojí ani od podlahy zahoblovat. Hodně se mi líbí, že melodie se sice prolínají deskou v podstatě celé její délce, ale v žádném případě se nejedná o nějaké otravné a spíše na efekt hrané šmidlání, nýbrž o opravdu dobré melodie.
Přestože první dvě písně “Blood Libel” a “Subcutaneous Terror” působí jako celek malinko agresivněji, ani v jejich případě rozhodně nejde o nějaké bezhlavé sypání a objevuje se v nich nejeden zajímavý nápad. První zmiňovaná se po hymnickém začátku zvrhne právě do rychlejší pasáže, ale klávesy, které jsou zastrčené hodně v pozadí, stále budí dojem jakési majestátnosti. Po klidnějším intermezzu v polovině se pak “Blood Libel” láme do zajímavější a proměnlivější druhé půle, jež nabízí dost povedených riffů. Ostatně to je jedním z hlavních plusů celého “Ritu” – zatímco u mnoha melodicky black metalových kapel hrají kytary velké nic a slouží jen jako podklad klávesám a zpěvu, v případě Saille tomu tak rozhodně není. “Subcutaneous Terror” se pak blýskne povedenými hororovými vsuvkami a rovněž několika výbornými kytarovými melodiemi, které nijak extrémně nevystupují nad povrch, díky čemuž si jich člověk kolikrát všimne až po větším počtu poslechů, ale sám za sebe něco takového rozhodně nemohu považovat za negativum, spíš naopak má to ten efekt, který mám osobně dost rád – ono okřídlené “stále je co objevovat”.
Mezi nejzajímavější kusy “Ritu” jistě patří již zmiňovaná okultní “Fhtagn”, která je jednou z těch písní, jež nezapřou inspiraci Lovecraftovými mýty, v textu lítá jeden Cthulhu za druhým, nicméně i hudebně se jedná o výbornou věc. Skladba poprvé prezentuje Saille čistě ve valivém středním tempu, vrcholícím především mohutném skandování “Ia! Ia!”. “Upon the Idol of Crona” je opět rychlejší věc, avšak opět platí, že díky povedeným melodiím se člověk rozhodně nudit nebude. Zejména majestátní druhá půle, která graduje do sice krátkého, ale skvělého sóla, je vážně dobrá. Přijde mi, že je to takový znak většiny skladeb, že v průběhu své stopáže postupně narůstají a gradují, zároveň se mi ale zdá, že tak působí i celé “Ritu”. Čím více se totiž blíží ke svému konci, tím větší sílu nabírá. Přesně v polovině se nachází mysteriózní “Sati”, kterou bych se možná nebál označit za absolutní vrchol alba, obzvláště díky hodně netradičním, ale vážně úžasným melodiím až s orientálním nádechem. Opravdovým předělem, který “Ritu” rozděluje na dvě části, je však až instrumentální intermezzo “A Titan’s Sacrifice”, připravující půdu pro další výtečný song “Haunter of the Dark”, jenž sice považuji za další vrchol “Ritu”, nicméně vzhledem k faktu, že si jej můžete poslechnout v přiloženém videu, se nebudu dále rozepisovat. Aby se článek přece jenom nezvrhnul v suchopárný popis každé písničky, zmíním už jen to, že v případě posledních dvou kusů “Runaljod” a “Ritual Descent” se poprvé objeví čistý vokál a že druhá jmenovaná dává přímo ukázkový příklad, jak má vypadat pořádná gradace.
“Ritu” je celkově velmi povedeným počinem, který obsahuje obrovské množství zajímavých pasáží, nápadů a detailů, o něž se stará jak samotné základní obsazení, tak i celá plejáda doprovodných nástrojů jako housle, cello či dokonce theremin. Ke cti Saille však slouží, že je všechny zvládnou využívat inteligentně a s rozvahou. Dost se mi také líbí, že i přes nepopiratelnou melodičnost materiálu stále hraje prim především metal a to všechno okolo je jen koření, které tu desku činí pestrou a zábavnou. Celkově se bezesporu jedná o kvalitní nahrávku
