 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 43:11 Odkazy:
|
Cesty YouTube jsou nevyzpytatelné. Zejména v momentech, kdy se prsty chytnou do proudu jedné z těch spirál, které táhnou skrze nejrůznější výjevy, od porodů do vody přes fetišistické kostýmové techtle až po obskurní a někdy vydařené hudební počiny.
Přesně takto jsem zakopl o Boy Harsher. Bezstarostně proklikávám nejrůznější tracky ze sfér EBM, post-punku a synthwavu. Po chvíli na mě z doporučení čumí obskurní rudý cover s kolosální cifrou zhlédnutí.
Šlo o singl „Pain“, který se momentálně pyšní číslem čítajícím něco nad 5 milionů posluchačů. Naštěstí pro interpreta je věc poměrně vhodným reprezentantem jeho typického zvuku. Valí se na nás chytlavý minimalistický synťák opředený o mělké hlukové prvky, strojové bicí a éterický vokál. Celé to dohromady zavání elektrickou gotikou, Lynchovským noirem a v neposlední řadě neonovým cyberpunkem.
Boy Harsher opravdu zní jako začouzená diskotéka brzké dystopie. Pulsující beaty, smyslné syntezátory a evokativní zpěv Jae Matthews vytváří atmosféru futuristických uliček z „Blade Runnera“. Zní to jako tragická romance dvou zbloudilých replikantů. Zní to jako Sagvan Tofi s pilotkami a hřebenem v zadní kapse džínů stojící pod blikajícím nápisem zaflusaného klubu.
Ale vážněji. Boy Harsher s neobyčejnou lehkostí vracejí feeling osmdesátkových goticko-tanečních kultů. Představte si nabasovanější a přímočařejší hity Visage, jednoduché, avšak bezostyšně líbivé rytmické linky New Order nebo třeba hitové melodie Dead or Alive. To vše v aktualizovaném zvukovém kabátě nové synthwaveové vlny, které vévodí interpreti jako Perturbator, Carpenter Brut nebo Dance with the Dead.
„Careful“ je logickým následujícím krokem v diskografii dua. Produkce je od předešlého dlouhohrajícího počinu „Yr Body Is Nothing“ vyzrálejší. To samé platí i pro songwriting. Deska působí uceleněji. Jednotlivé tracky jsou kvalitativně vyváženy více než kdy předtím a i na minimalistickém základě nabízejí rozmanitou škálu zvuků, temp a nálad. „Face the Fire“ hned po intru představí plíživější a subtilnější přístup k syntetické hře, zatímco následující „Fate“ tasí hudební melodrama se svižnějším tahem na branku.
Ke středu alba se blížíme do typičtějších hudebních rovin projektu. „LA“ se nechává vést nízkou synťákovou linkou a rychlým strojovým tempem. To se nemění ani na následující „Come Closer“, na které se tradiční rovnice dua ještě o kousek více osekává, ale i přesto žene album kupředu.
Vše pokračuje v poměrně podobném duchu až k ambientní mezihře „Crush“, u které si někdo nejspíše od monotónních bicích oddychne. Většina ale spíše bude chtít ihned přejít do diskotékové hypnózy, a tak raději ihned přepnou další věc „Lost“, která navrací smyslnou a vláčnější náladu začátku desky.
„Careful“ je bezpochyby nejvyzrálejším počinem Boy Harsher. Ukazuje posluchači, jak široká škála chytlavých tracků se dá tvořit pomocí hrstky základních, ale plně funkčních stavebních prvků. Deska může nudit maximálně v okamžicích, kdy spadá do sonických ploch bez bicích. Jde totiž o momenty, které nejsou základní devízou kapely, a i přesto že nejsou řemeslně zvládnuté zrovna mizerně, jde jednoduše o věci, jaké od interpreta neočekáváme, a proto je vlastně ani nechceme. Ambientnímu ražení naštěstí deska věnuje jen zanedbatelný fragment hracího času. Z drtivé části tak jde o skvělou, electrogoth jízdu, kterou by si žádný příznivec zakouřeného, neonem protkaného diska neměl nechat ujít.
