Archiv štítku: The Strangers

The Strangers: Prey at Night (2018)

The Strangers: Prey at Night (2018)

Země: USA
Rok vydání: 2018
Žánr: horor

Originální název: The Strangers: Prey at Night
Český název: Oni 2: Noční kořist

Režie: Johannes Roberts
Hrají: Marc Velasco, Noé Blancafort

Hrací doba: 85 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Jednička „The Strangers“ (u nás známá jako „Oni“, ale tady budu radši používat původní název, poněvadž by se mi to blbě skloňovalo) se mi příliš nelíbila. A to ještě říkám docela diplomaticky. Vím, že jsou lidé, kteří tenhle film docela cení, ale já mezi ně nepatřím ani náhodou, protože jsem se u toho nudil až do pekla. Atmosféra na nule, předvídatelnost, neuvěřitelně dementní chování obětí, dokonce ani ti záporáci nepředvedli nic moc víc než schopnost teleportace a krádež mobilu.

Než se mě někdo stačí zeptat, proč jsem tedy lezl do kina na pokračování filmu, který se mi kurevsky nelíbil, rovnou vám ušetřím práci a odpovím: Nevím. Asi jen tak z nudy. Protože jsem v té době už delší dobu v kině nebyl a měl jsem náladu. Šel jsem tam s tím, že to bude shit. A rovnou odpovím i na druhou otázku, která se po první odpovědi logicky nabízí: Ano, i takhle někteří z nás utrácejí svoje prachy.

Navzdory všem předpokladům, nulovým očekávání a navzdory všem poučkám o horších dvojkách mohu naprosto upřímně říct, že „The Strangers: Prey at Night“ se mi líbilo o dost víc než jeho předchůdce. Důvod je docela nasnadě – dvojka je úplně jiná, snad ve všech ohledech. Úplně předně je to v přístupu. Jednička se snažila vzbudit dojem, že je hlubší a chytřejší, než ve skutečnosti byla, ale když si někdo hraje na něco, čím není, vypadá to vždycky hloupě. U „The Strangers“ to platí naprosto přesně. Naproti tomu dvojka se nijak nestydí za to, že je obyčejným, klišé napěchovaným hororem se všemi klady a zápory, které se s tím nesou. Paradoxně je tím mnohem sympatičtější.

Změnil se i hororový subžánr, což já subjektivně beru s povděkem, jelikož home invasion mezi mé nejoblíbenější nepatří. Mluvit v případě „The Strangers: Prey at Night“ o home invasion už moc smysl nedává, jakkoliv tu některé dílčí prvky jsou. Dvojka je spíš slasherem, ačkoliv jsou v něm hned tři zabijáci, což je pro vyvražďovačku trochu atypické, poněvadž v nich záporáci upřednostňují sólo práci. S hodně přivřenýma očima bychom mohli hovořit i o jistých elementech hixploitation, ale to už samozřejmě berte s hodně velkou rezervou.

Dvojka má plus i za to, že oproti prvnímu dílu značně zvedla objem násilí a krve, takže už nepůsobí tak cudně a neškodně. Bodycount je také vyšší. Zabijáci se tentokrát nezdráhají, aby se pustili do díla, a svou trochou do krvavé mlýnice tentokrát přispějí i původní oběti, když se v některých momentech obrátí karta. Inu, kuchání lidí je docela rizikové hobby. Vše se navíc odehrává na větší ploše, takže je film dynamičtější, akčnější a netáhne se jak smrad z pšouku.

The Strangers: Prey at Night (2018)

Samozřejmě netvrdím, že je „The Strangers: Prey at Night“ nějaké veledílo či žánrová perla, to ani omylem. Pouze říkám, že oproti totálně jalové jedničce jde o příjemné překvapení, jehož sledování mě nesralo. A to i navzdory skutečnosti, že i zde sem tam zahapruje logika, některé postavy se rozhodně nechovají tak, jak by se člověk s kouskem mozku v hlavě a kouskem pudu sebezáchovy v těle zachoval.

Ale to je samozřejmě klasika, postavy v hororech se nikdy nechovaly dvakrát inteligentně. To mě spíš otravovala opět trochu natahovaná úvodní pasáž, v níž se má divák seznámit s postavami a trochu se s nimi sžít, aby mu jich posléze bylo líto (stejně není). Tentokrát je na menu čtyřčlenná rodinka, která se vydává na víkend do kempu, jejž vlastní nějaký strýček. Už je po sezóně, takže kemp vymetený – až na tři omaskované výtečníky. Sranda může začít, ale až po mnoha minutách řešení rodinné telenovely, která v hororu stejně nikoho nezajímá. Ale chápu, nějak se ta stopáž natáhnout musela, protože i takhle má „The Strangers: Prey at Night“ pouhých 85 minut. Ve výčtu záporů nemohu opomenout ani zbytečně šokující finále, kdy se z jednoho vrahouna vyklube typický nesmrtelný terminátor. Závěrečný dovětek v nemocnici už byl také navíc, stejně jako nálepka podle skutečných událostí a vyzrazení některých stěžejních věcí v traileru (který jsem naštěstí zhlédl až po filmu, ha).

The Strangers: Prey at Night (2018)

Přese všechny výhrady však ve mně „The Strangers: Prey at Night“ zanechalo spíše kladný dojem. Především díky nulovým očekáváním, výraznému zlepšení oproti jedničce, zajímavě využitému soundtracku a místy slušné atmosféře. Nakonec je to vlastně podobně hloupé jako většina těch slasherů z osmdesátek, které dnes uctíváme, tak proč na tohle zbytečně kydat špínu, když to vlastně bylo relativně fajn? Rozhodně radši tohle než další sterilní duchařinu, jichž je v kinech poslední dobou jak nasráno.


The Strangers (2008)

The Strangers (2008)

Země: USA
Rok vydání: 2008
Žánr: horor / thriller

Originální název: The Strangers
Český název: Oni

Režie: Bryan Bertino
Hrají: Liv Tyler, Scott Speedman, Kip Weeks, Laura Margolis, Gemma Ward

Hrací doba: 86 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Horor má sice hromadu subžánrů, ale drtivá většina z nich (ne-li úplně všechny) se potýká s klišé a jasně nalinkovanými hranicemi, v nichž se jednotlivé filmy pohybují. Jinými slovy řečeno, slashery většinou mívají stejný průběh, hixploitation horory taktéž, to samé duchařiny, rape & revenge, zombie bijáky… a všechny další, co vás jen napadnou. Ani takzvané home invasion v tomto ohledu nejsou výjimkou a prakticky všechny se odehrávají v očekávatelných a také očekávaných mantinelech.

Na druhou stranu, horor je žánr, kde s jistou mírou klišé člověk počítá a je ochoten ji i tolerovat, pokud se to nezvrhne do vyslovené debility, nad níž už není možné přivírat oči. Snímek „The Strangers“ z roku 2008 už podle mě tu míru únosnosti překročil, a tudíž spadá do kategorie nepovedených. Jak jsem si ale všiml, tenhle film je přijímán dost polarizovaně a mnozí si jej naopak dost cení. Tak se na to pojďme podívat.

Příběh je na poměry home invasion žánru dost standardní, karty jsou rozdány jednoznačně. Dva nic netušící lidi v domě, tři útočníci venku. Ale ne tak úplně, protože dost často chodí i po domě, kradou mobily, aby se nikdo nemohl dovolat pomoci, a tak různě. No, a to je vlastně všechno, nic jiného se tam neděje. Komorní pojetí, dobře, to beru, ale to se dá přijmout jen v případě, že to nevypadá… inu, přesně tak, jak to vypadá v „The Strangers“

První věc, která mě na „The Strangers“ trochu rozčiluje – jaká je vlastně motivace tří útočníků a čeho chtějí dosáhnout? Zdá se, že jejich jediným cílem je si prostě někoho zavraždit, ale příležitostí k tomu mají asi tak milion a žádnou z nich nevyužijí. Že by si tedy chtěli se svými oběťmi hrát a dát jim pořádnou sodu? Oukej, asi jo no… Každopádně se tu neobjeví absolutně nic o tom, co jsou zač a co vlastně chtějí. Takhle výsledek vyznívá trochu samoúčelně, ale dejme tomu, tohle bych ještě dokázal přežít.

Mnohem horší mi přijde, že se filmu nedaří vykřesat jakoukoliv hutnější atmosféru nebo napětí. Prostě se tam parta vocasů nahání po baráku a přilehlém lesíku a nijak mě to nebralo. Úvodní čtvrthodinka, než se něco začne dít, je naprosto příšerná a ze sladkobolných vztahových slintů mě pomalu rozbolely zuby. Ani potom se ale snímek nijak nerozjede a ke konečnému zúčtování jsem se spíš pronudil a donutil, abych zjistil, co z toho vyleze. Nevylezlo z toho ani hovno.

Oběti se chovají nelogicky, tupě a naprosto levě. Útočníci mají dohromady jednu sekeru, borec má brokovnici, ale stejně dostane na ánus. Jediné, co s tou brokovnicí dokáže, je odstřelení svého vlastního kámoše. Což lze jen tak mimochodem odhadnout několik minut dopředu – podobně jako většinu ostatních zásadních událostí. Naopak útočníci jsou takřka nadpřirození a jejich schopnost se pro vystrašení ukázat a pak se najednou propadnout do země (aniž by byl v okolí jakýkoliv úkryt), když se postava na vteřinu ohlédne jinam, je za chvíli regulérně otravná, obzvlášť když se tenhle model objevuje asi tak stokrát.

The Strangers (2008)

Po nějaké hodině zoufale nudné hry na kočku a myš útočníci konečně lapí své oběti (ačkoliv to mohli předtím udělat už nevím kolikrát, ale to by bylo za pět minut vymalováno…), sundají si masky, párkrát bodnou kudlou (a přitom jednu z obětí ani nezvládnou zabít, ty vole) a odjedou do hajzlu. Prostě jsem z toho měl dojem neúnosně a zbytečně natahované záležitosti, jejíž reálný obsah by vydal na několik málo minut. Výsledek je rozplizlý a táhne se jak smrad z ponožek.

Logiku to nemá, atmosféru taky ne, prostě nic. Ale hlavně že tam někdo na začátek připlácnul hlášku o tom, že je film natočen podle skutečné události (a na konci titulků se jen tak mimochodem nachází další hláška, že veškeré podobnosti s existujícími osobami nebo událostmi jsou čistě náhodné, haha). Jediným překvapením zůstává účast Liv Tyler v hlavní roli, což zrovna není herečka, kterou byste tipnuli na horory. Jinak jde ale o tuctovou podívanou. Nemastné, neslané, nudné. Ten humbuk kolem tohohle bijáku jsem nepochopil.

The Strangers (2008)