Země: Finsko Žánr: black / thrash metal / punk Datum vydání: 6.2.2015 Label: Inverse Records Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Inverse Records

O finských perverzně-blasfemických řeznících Wömit Angel si tu nebudeme povídat poprvé – jednou jsme je tu totiž již recenzovali, a to ku příležitosti vydání jejich loňského fošny “Holy Goatse”. Ačkoliv album vyšlo v září, Finové nijak nelení a ani ne o půl roku později nám servírují další počin, jímž je kraťoučké ípko s názvem “Maggotmouth”. To je také zároveň poslední počinem Wömit Angel, na němž se podílel dosavadní bubeník Vile Anarchy, jenž těsně před vydáním této nahrávky kapelu opustil.

“Maggotmouth” nabízí dva nové tracky, jejichž hrací doba nečiní ani pět minut. Hudebně asi nelze oproti “Holy Goatse” čekat nějaké velké změny, takže opětovně se jedná o pekelně rychlou black/thrashovou hoblovačku s punkovým nádechem, nicméně oceňuji, že tentokrát se Finové příliš nepokoušejí o řvavá kytarová sóla, která byla na minulém albu naprosto příšerná. Prvním flákem je titulní věc, což je dost jednoduchá vypalovačka, jejíž délka jedné minuty a 49 vteřin je tak akorát, protože to, co v ní Wömit Angel nabízejí, by na delší čas nemělo. Druhý nový kus “Children of Moon” je ovšem zajímavější, jelikož v něm kapela nabídne dokonce i nějakou melodii a v tu ránu to najednou funguje o poznání lépe. Upřímně, asi nejlepší song, jaký jsem od Wömit Angel doposud slyšel… jasně, pořád to není žádná extáze, ale nemám problém říct, že “Children of Moon” se mi konečně poměrně líbí.

Poslední písničkou na EP je “King-SM”, což je znovunahraná verze songu “King Self-Mütilation” z prvního dema “Gnitimov fo Gninnigeb Eht” z roku 2011 (kdyby se vám to jméno nějak nezdálo, je to “The Beginning of Vomiting” napsané pozpátku… někdo obrací kříže, někdo slova). Aktuální varianta je o trochu méně syrová (ale i tak pořád docela dost), ale jinak mi smysl přetočení uniká, protože zas tak extrémně se ta skladba neproměnila a už i na tom demosnímku byla (zvukově) poslouchatelná.

“Maggotmouth” se dá poslouchat, ale je to asi jen pro opravdové fandy kapely, jsou-li vůbec tací, jinak o nic moc nepřijdete, když to neuslyšíte.