Země: USA Žánr: grindcore / powerviolence Datum vydání: 5.5.2017 Label: Profound Lore Records Tracklist: 01. Deluminate 02. Branches of Yew 03. Bound Sphinx 04. The Cosmic Vein 05. Digital Prison 06. Crawling Back to God 07. Fractured Quartz 08. Gnawed Flesh 09. Ashen Mesh 10. Trumpeting Ecstasy 11. At the Cauldron’s Bottom Hrací doba: 23:19 Odkazy: web / facebook / bandcamp

Hudební skupiny s vyvíjející se kariérou musí čelit nejrůznějším překážkám. Tou nejzásadnější je asi moment, kdy kapela potřebuje potvrdit své místo na scéně. Místo, jež si díky své předchozí tvorbě tvrdě vydobyla, upozornila na sebe, přilákala spoustu zvědavců, nových fanoušků a ti teď neočekávají nic menšího než další porci kvality. Nemluvě o tom, když se na ono vysněné místo dostane díky spolupráci s jinou kapelou. To už jsou potom oči a uši nastraženy opravdu pečlivě. A přesně to je případ Full of Hell.

Tito Američané se dostali na současnou pozici díky dvěma albovým spolupracím – roku 2014 s japonským mistrem hluku Merzbowem a o dva roky později s americkými kolegy The Body. Oboje nesmírně zajímavé práce. Především první kolaborace sklidila velký ohlas a zařadila Full of Hell mezi velká jména. Ještě předtím stihli vydat dvě řadovky, avšak oproti dvěma zmíněním plackám se jedná o poměrně standardní powerviolence (ovšem vůbec ne špatný). Noisové hrátky jim vtiskly vlastní tvář a dodaly na půvabu. „Trumpeting Ecstasy“ je tak třetím čistě klasickým počinem Full of Hell. Tentokrát s jasným úkolem ukázat, že sami to umíme taky.

Full of Hell na to nejdou nijak od lesa – jednoduše vzali všechno, co je k vytvoření pořádného bordelu dostatečně extrémní, naládovali to do nástrojů a přetavili na desku. Fakt tu jedou na dřeň, šestadvacet minut totálního chaosu. Je tu grindcore, je tu powerviolence, black, death, doom, sludge, a ano, i ten noise, původně naordinovaný Merzbowem, si sem našel cestu. Sice zdaleka ne v takové míře jako na dřívějších nahrávkách, ale skladbami se různě potuluje chuchvalec plný všelijakých efektů a pazvuků. Produkce má lehce industriální podtón, zpěv se pohybuje od těch nejhlubších hrdelních projevů až ke skřekům nejrůznější rychlosti šířících ztrátu, zmar a zoufalství, stejně tak hudba dokáže během chvíle zpomalit k pohřebním stupni, aby se zase splašila do zběsilosti.

Přestože základní aspekty grindu jsou splněny, „Trumpeting Ecstasy“ nemůžu považovat za to album, jež bylo očekáváno a o kterém se toho tolik napovídalo. Bohužel, Full of Hell se zde setkávají s nešvarem grindcoru, a sice že hranice mezi masakrem, který baví anebo nudí, je proklatě tenká. „Trumpeting Ecstasy“ je tak na půli cesty. Jsou zde momenty, co určitě šlapou, ať už je to „Bound Sphinx“, „Crawling Back to God“ nebo „Ashen Mesh“. Mají svojí variabilitu, dobré nápady, tah na bránu. No, a pak je tu také spousta klišé. Originalitu nabranou na předchozích deskách, aby tu člověk pohledal. „Trumpeting Ecstasy“ nijak nevybočuje z klasické produkce grindu posledních let, tedy alespoň ne v takové míře, jak bych očekával. A nepomohl ani Kurt Ballou z Converge, starající se o basu a nahrávání celé novinky. I on byl jedním z důvodů, proč jsem téhle desce tak věřil.

Menší experimenty v podobě ženského hlasu v kontrastu s řevem na noisovém pozadí v titulní písni či závěrečná šestiminutovka „At the Cauldron’s Bottom“ mě moc nevytrhnou, naopak daleko bližší mi zde jsou nejkratší kusy pod hranici jedné minuty, kde se to řeže hlava nehlava, ale zase tomu schází něco navíc. Z těchto důvodů moc nechápu to pozdvižení, které okolo „Trumpeting Ecstasy“ panuje. Překvapí tak možná posluchače grindcoru neznalého. Nenabízí nic dříve neslyšeného, a když se nad tím vlastně zamyslím, tak je to dost možná nejslabší představení „Full of Hell“.

Výsledný verdikt = jednoznačné zklamání. Z hlediska grindcoru se jedná o běžné album, které mít v hlavičce jiného interpreta, dá se mluvit dokonce o solidním počinu. Jelikož tam ale stojí jméno Full of Hell, a ne místní parta z Horní Dolní, musí být optika trochu přísnější. Kluci americký to umí líp, o tom nás už několikrát přesvědčili. Na scéně nepůsobí ještě ani deset let, takže věřím, že to nejlepší ze svých rukávů teprve vytřepou.