Země: Polsko Žánr: death metal Datum vydání: 13.1.2015 Label: Napalm Records Tracklist: 01. Vox dei (A Call from Beyond) 02. Lord, Make Me an Instrument of Thy Wrath! 03. Death Liberator 04. Leviathan 05. Doomsday Celebrities 06. Hate Is the Law 07. Valley of Darkness 08. Crusade:Zero 09. The Omnipresence 10. Rise Omega the Consequence! 11. Dawn of War 12. Black Aaura Debris Odkazy: web / facebook / twitter

Když si člověk jen tak letmo projde papírově ty opravdu největší jména polského death metalu, tak zcela jistě narazí na velkou čtyřku ve složení: Vader, Behemoth, Decapitated a Hate. Přestože se o všech těchto jménech dá říct, že jsou dostatečně zajetá a široké veřejnosti známá, tak v nejméně záviděníhodné pozici se budou asi už navždy nacházet právě Hate, kteří počátkem letošního roku vydali své deváté studiové album. Ano, správně tušíte, že to je podobnost s mnohem slavnějšími kolegy Behemoth, které je jejich stylovým souputníkům Hate až nepříjemně často předhazována. Ačkoli se obě kapely vyvíjely ve velmi podobných konturách a jejich cesta je tak výsledkem spíše přirozeného vývoje než kalkulu, z něhož jsou Hate neprávem obviňováni, tak v reálu to vypadá tak, že právě oni budou už navždy všeobecně považování za kopii Behemoth, ačkoli jejich vlastní desky mají svůj osobitý ksicht.

O Hate se v minulých letech hovořilo spíše v souvislosti s tragickou smrtí baskytaristy Mortifera (civilním jménem Sławomir Kusterka), jenž s Hate stihl nadrtit dvojici předchozích počinů. Příčinou smrti byla určena srdeční arytmie a už tak smutná zpráva je o to tragičtější, že metalová scéna přišla o mladou osobnost, která měla ve svých 27 letech kariéru před sebou. Hate se ke vzniklé situaci postavili po svém a místo ohlášení pauzy, která by byla logická, se vydali rychle na cesty a započali přípravy letošní novinky s titulem „Crusade: Zero“, která navazuje na dva roky starého předchůdce „Solarflesh: A Gospel of Radiant Divinity“. Ve studiu se basy chopil zpěvák a kytarista Adam, kterého ve doplnili již klasicky kytarista Destroyer, jinak Konrad Ramotowski, a nově bubeník Paweł „Pavulon“ Jaroszewicz, jenž nahradil odejitého Hexena. Ovšem na výsledku to sotva poznáte, protože „Crusade: Zero“ si s sebou nese všechna poznávací znamení, jež si Hate za ta léta vybudovali.

Hate krom očividné hudební podobnosti s Behemoth spojuje  taky jistá preciznost co se týče výsledného materiálu, jímž se prezentují. „Crusade: Zero“ je tak velmi profesionálním produktem, kterému vévodí jednak skvělý zvuk, jenž je hodně hutný a kde jediné melodie obstarávají kytary, druhak precizní instrumentální výkony a hlasový projev Adama (nechtějte po mně, abych používal jeho přezdívku Adam the First Sinner, protože mi přijde fakt dementní), jehož chropot patří k těm, kterým lze za normálních okolností rozumět vcelku slušně. Krom těchto poznávacích prvků si připočtěte klasický death metal, který je tak akorát vkusně epicky pojatý, a aniž by museli Hate všude cpát klávesy, tak mají některé momenty opravdu chladně epickou atmosféru, což mě vždycky napadne při mohutném finiši „Hate Is the Law“.

Oproti starším albům ubylo zběsilých pasáží plných blast beatů, což jde logicky ruku v ruce s tím, že se Hate snaží své tvorbě vnuknout letmý pocit velikášství a majestátnosti střednětempými rytmy, což se jim na jednu stranu daří, ovšem v tomto ohledu to s Behemoth projíždí na plnou čáru, protože ačkoli výsledná atmosféra v pořádku, tak charisma Nergalova přednesu Adam z Hate nedosahuje. Bohužel. Osobně bych si tak dokázal představit víc nářezových pasáží ve stylu „Hate Is the Law“, která je vážně skvělá. Drtivá většina písní jsou nesmlouvavé hymny, kde se relativně plynule přechází od monumentálně vystavěných kytarových ploch k občasným rychlovkám, jež pohání právě novic Pavulon. Jednou z nejlepších písní v této váhové kategorii je „Death Liberator“, která navazuje na dvojici inter „Vox dei (A Call from Beyond)“ a „Lord, Make Me an Instrument of Thy Wrath!“, jejichž vzájemné dělení moc nechápu, ale budiž.

Ačkoli album disponuje pouhými sedmi regulérními skladbami (za předpokladu, že nepočítáme čtveřici různých inter), tak díky delší hrací době jednotlivých písní se zdá, že se toho na „Crusade: Hero“ odehrává dost a album i přes nijak neskrývanou jednotvárnost baví. Hate prostě našli sound a výraz, který jim sluší a nebýt tady ti Behemoth, tak je dost dobře možné, že se bavíme o kapele zcela jiného významu a velikosti. Ony totiž skladby jako „Death Liberator“, „Leviathan“ či závěrečná „Dawn of War“ jsou prostě a jednoduše výtečné a zaslouží si mnohem víc pozornosti, než jaké se Hate dostává. Slabších momentů na albu zas tak moc není, a i když už se objeví prostřednictvím vcelku nezáživné „Doomsday Celebrities“, tak se jedná o kapku, díky které se celé moře do černa nezabarví, takže zbytečné to řešit.

Co říci závěrem? „Crusade: Zero“ je ráznou odpovědí na donedávna lehce nejistou budoucnost těchto Poláků, kteří ukazují, že si zaslouží víc. Na konec snad už jen konstatování, že pro ty, kterým hudba Behemoth voní a o Hate paradoxně nikdy neslyšeli, doporučuji „Crusade: Zero“ jako záležitost, která se vám zcela určitě bude líbit. Ti ostatní, kteří po poslední řadovce váhají, by mohli ocenit vyrovnanost, s níž mělo předešlé „Solarflesh: A Gospel of Radiant Divinity“ menší problém. Neříkám, že se po vydání „Crusade: Zero“ pozice Hate (nejen) na domácí death metalové scéně změní, ale myslím, že po další takto povedené desce by rozhodně měla.