Nawaharjan – Lokabrenna

Nawaharjan – Lokabrenna

Nawaharjan - Lokabrenna

Země: Německo
Žánr: black metal
Datum vydání: 20.2.2020
Label: Amor Fati Productions

Tracklist:
01. Warassuz
02. Maino
03. Skuwwe
04. Ūtfurskō
05. Sunjo
06. Thwerhanassuz
07. Umbibrautiniz
08. Thrawo
09. Hradjungo

Hrací doba: 59:18

Odkazy:
web / facebook / bandcamp / instagram

K recenzi poskytl:
Amor Fati Productions

První pohled (H.):

Němečtí Nawaharjan se studiově poprvé prezentovali v roce 2011 prostřednictvím slibného minialba „Into the Void“. Jeho věhlas postupem času rostl, čemuž hodně dopomohly i rozšířené reedice na CD v luxusním koženém obalu v roce 2014 a nakonec i na LP v roce 2016. S novým materiálem si nicméně Nawaharjan dávali docela na čas, díky čemuž další nahrávka „Lokabrenna“ dorazila až více jak osm let po svém předchůdci…

Vzhledem k tomu, kolik času uplynulo mezi „Into the Void“ a „Lokabrenna“, asi nepřekvapí, že první řadovka přináší oproti pilotnímu miníčku značný posun. A to nejen ve zvuku – který je asi dle očekávání čitelnější a objektivně vzato „lepší“ –, ale také po hudební stránce. Na „Lokabrenna“ se plně projevuje přírodní zaměření Nawaharjan a „pagan“ atmosféra. Nejen díky jakémusi „filozofičtějšímu“ náhledu na dané téma pak novinka připomene švédský projekt Arckanum v po-návratové éře. Dále bych „Lokabrenna“ určitě doporučil i těm z vás, koho už nebaví čekat na další desku krajanů Fyrnask. Už trochu vzdáleněji, ale stále s nějakou relevancí nebude od věci vzpomenout i na jména jako Panphage, Lunar Aurora nebo pozdější Angantyr. Už jen tahle přirovnání sama o sobě značí, že Nawaharjan nejspíš nebudou hrát nějakou vylízanou kokotinu.

Tenhle předpoklad je určitě správný. Nawaharjan nepochybně neprodukují žádnou plytkou hloupost. Naopak předkládají nadprůměrný materiál, jenž dokazuje, že výsměch, jehož se občas dostává německému black metalu s přírodní / pohanskou tématikou, je oprávněný jen zčásti a že jsou skupiny tohoto druhu, které by měl posluchač brát seriźoně. Nawaharjan k takovým rozhodně patří.

Lze ovšem „Lokabrenna“ označit za nějakou skutečně excelentní nebo snad dokonce výjimečnou desku? To zase ne. Myslím, že takové soudy by znamenaly zbytečné nadhodnocování alba, které sice svou kvalitu nepochybně má, ale výjimečné docela jistě není. Což o to, pokud bych měl psát recenzi čistě na základě prvotních dojmů, pak by možná nějaké takové superlativy i padly. Úvodní poslechy „Lokabrenna“ mě totiž zastihly v rozpoložení vyladěném na přesně takový druh hudby, čehož deska náležitě zneužila využila. Jinými slovy řečeno, první pocity z debutu Nawaharjan mířily hodně vysoko.

Všichni ale víme, první pocity dokážou být hodně zrádné, což se u „Lokabrenna“ potvrdilo. Další seance přinesly jistě vystřízlivění a nadšení jsem musel výrazně zkorigovat. Stále si myslím, že „Lokabrenna“ je povedená deska a že patří do nadprůměru; jen jsem tím chtěl říct, že zas až taková bomba to nakonec není. Najdou se tu výborné skladby jako „Ūtfurskō“, „Thwerhanassuz“ nebo „Hradjungo“, ale celkově se mi zdá, že hodinová hrací délka je o trochu víc, než by bylo třeba. Takových deset minut dolů by nahrávce pomohlo, protože působí hodně homogenně a bez plné pozornosti snad i jednotvárně. Navzdory obecně dobré úrovni a nějakým povedeným pasážím by pak prvotině Nawaharjan slušely i nějaké skutečně působivé momenty. Deska sází víc na celistvou atmosféru než na sílu jednotlivých kompozic, ale ta celková atmosféra je nakonec „jenom“ hodně dobrá, nikoliv opravdu strhující.

Nawaharjan

Nechci ale „Lokabrenna“ nějak zásadně kritizovat, protože se pořád jedná povedený počin, jemuž byste se neměli bát věnovat poslech. Co si budeme povídat, kdyby nějaká kapela vydala takový debut u nás v republice, tak bychom si všichni pískali a zamířilo by si to první flek v Břitvě (oukej, to zase ne… skoro jsem zapomněl, že tam to mají předplacené Master’s Hammer a Malignant Tumour). Každopádně sympatická záležitost.


Druhý pohled (Metacyclosynchrotron):

Nedokážu dobře posoudit, nakolik jsou Nawaharjan známí, i když se před lety objevili na soupisce elitního festu Arosian Black Mass a nedávno zase na sympatickém Howls of Winter v Estonsku. Každopádně EP „Into the Void“ mi název kapely vypálilo do paměti dostatečně, abych se na novinku „Lokabrenna“ těšil. Jistě jsem nebyl sám.

Dle mého názoru Nawaharjan primárně vychází z minimalismu Burzum, i když pro dobré přirovnání je nutné vzít v potaz, jak s tímto uhrančivým nábojem dále energicky naložili Arckanum nebo Panphage. Nawaharjan se také ve dvou skladbách podařilo navodit výjimečný sabatický trans, který si spojuji s EP „Throne of the Thirteenth Witch“ od Mare.

„Lokabrenna“ se samozřejmě nemůže měřit s kulty jako „Kostogher“, „Hvis lyset tar oss“, ani se zmíněným EP Mare, ale přesto se jedná o desku, kterou by oddaný blackmetalový posluchač určitě neměl ignorovat. Už třeba kvůli tomu, co se píše výš: prvotní dojmy mohou být fakt silné! Netřeba hlouběji rozebírat proč a jak, jelikož úvodní „Warrasuz“ vás okamžitě chytne pod krkem a přesně vymezí, co se bude následující hodinu dít za čáry.

H. největší problém desky vystihl a já bych ji skrouhl ještě víc, i když uznávám, že tím by se nabořil koncept. Nawaharjan s blackovým minimalismem obvykle pracují skvěle, ale sem tam se ty primitivnější riffy o dvou tónech prostě zvrhnou v nudu, která s přibývajícím počtem poslechů vadí víc a víc. Určitě bych si také přál intenzivnější nebo lépe vygradovaný závěr desky. Ale tato kritika nepřeváží fakt, že je „Lokabrenna“ kvalitní dílo a členové se evidentně trápili s kdejakým detailem. Hudba je navíc prostá současných trendů, což asi někdo ocení taky.

Nawaharjan

Desku máme k dispozici přibližně šest týdnů a dosud mě bavilo se k ní vracet, což mě těší. Jasné, teď když je hotovo, dám si od „Lokabrenna“ pauzu, ale jsem si jistý, že minimálně takové „Skuwwe“, „Ūtfurskō“ nebo „Umbibrautiniz“ si budu připomínat i v delším časovém horizontu. Pokud bych si měl při celkovém hodnocení píchnout desítkovým hodnocením, tak sáhnu po osmičce, plus mínus půl bodu.


8 komentářů u „Nawaharjan – Lokabrenna“

  1. Tohle se mi trefilo do momentální chuti. Není to přeplácané desíti vrstvami kytar a má to hloubku i v relativní jednoduchosti. Ani délka alba mi v tomto případě nevadí, alespoň se tak rychle neohraje. Výborné album !

  2. Je to znamenitý album, ale skutečně, 15 minut dolů. Takhle to zas bude dvoj-lp a takovou sílu to nemá. Ale ty nejlepší treky jsou hooodne dobrý. Musím říct, že Arckanum je tam jasný, Mare zajimava aluze (nenapadlo me to, ale jo.) ale tu přírodní atmosféru jsem nezaznamenal. Letos zatím nejlepší nahrávka (?)

  3. Hej jo, některé songy jsou fakt slušné, mají dobré riffy i celkový feeling. Nicméně to vidím spíše na desku, která na nějakou dobu zabaví, ale vracet se k ní nejspíše nebudu. Letošní nejlepší nahrávka nope. Z blacku mě zatím asi nejvíce baví noví Cénotaphe.

      1. Jo, Zalmoxis. Pak Nawaharjan, Cenotaphe, ygg. Jordablood jen pár poslechu, pak už mě ten zvuk nebavil/začínal sràt.

  4. Mňa naopak album dostal a vraciam sa k nemu stále. Ale je pravda, že som známy fanúšik Arckanum a Panphage. Presne som v ňom našiel to, čo mi v Arckanum už roky chýbalo. Takže ako ďalší Šamateho album výborná vec! ;C

    1. 50e tvl, to ať si strčí do prdele, kkti. Debata o trendech v nakupování nosičů se tady vedla vedle, ale tenhle trend sběratelských edicí, nesmyslných barevných vinylů atd. mě fakt sere. A to jsem si zrovna Nawaharjan fakt chtěl koupit, protože mě furt mocně baví.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.