Shining poster 2015

Shining, Caligula’s Horse, Jack Dalton

Shining, Caligula's Horse, Jack Dalton
Datum: 4.11.2015
Místo: Praha, Lucerna Music Bar
Účinkující: Caligula’s Horse, Jack Dalton, Shining

Na norské Shining jsem svého času poprvé narazil nedlouho předtím, než vydali své (a jak se později ukázalo – co do věhlasu asi přelomové) album „Blackjazz“ a už od té doby jsem je chtěl vidět i živě. Tedy – ne snad, že by to byl můj celoživotní sen, to zase ne, ale i tak jsem si říkal, že až se tady někdy ukážou, rád se zajdu podívat. I přesto jsem však dva jejich nejbližší koncerty v České republice prošvihnul – na Brutal Assaultu 2014 jsem nebyl a vidět je v pozici pouhých půlhodinových přicmrndávačů před Devinem Townsendem (to by ještě šlo) a Periphery (to už nešlo, protože tahle kapela se podle mě nedá poslouchat) letos v březnu se mi moc nechtělo. Když ale tihle jazz metalisté okolo Jørgena Munkebyho vyjeli na vlastní headline turné se zastávkou v Praze, už jsem neváhal a do Lucerna Music Baru si to v příslušný den namířil…

Ještě než došlo na očekávanou saxofonovou večeři z Norska, objevily se nejprve dva předkrmy. Na rovinu říkám, že ani jednu z předkapel jsem předtím vůbec neznal a na nějakou předkoncertní přípravu jsem se tentokrát regulérně vysral, takže jsem jen čekal, co z toho vyleze na místě…

Jako první se představili Jack Dalton, krajané hlavního taháku. Z vystoupení téhle norské pětice jsem si ovšem odnesl mírně rozporuplné pocity. Na jednu stranu – ohledně vlastní koncertní prezentace toho lze Jack Dalton vytýkat jen málo, protože tomu nechybělo ukázkové nasazení a zejména zpěvák Jimmy Nymoen do toho šel naplno. Nechyběly ani výlety do publika (a to nejen v podání vokalisty, ale i od jednoho z kytaristů), čemuž nijak nevadil ani fakt, že si všichni posluchači stále ještě drželi takový ten střízlivý dvoumetrový odstup od pódia (což trvalo i na následující skupinu). Z tohohle ohledu tedy v pohodě, o tom se nehádám, nicméně hudebně mi ten jejich nijak zvlášť výjimečný post-hardcore moc nedával. Nepopírám ale, že to zdaleka nebylo tak špatné, aby ten koncert nešel dodívat bez újmy na zdraví. Dalo se to, ale na svojí stranu si mě kapela bohužel nezískala…

Nicméně, Jack Dalton byli ještě zlatí oproti tomu, co následovalo vzápětí. Hned během prvních minut vystoupení Caligula’s Horse, kteří hráli druzí, mi bylo jasné, že tohle fakt nebude pro mě. Australané totiž předváděli… no, prý to měl být prog metal, ale mně to připadalo jako ukázkově trendová post-metalová homosexualita… err, pardon, zasněnost, což fakt není můj šálek ani kávy, ani jakéhokoliv jiného pitiva. Sice musím férově uznat, že i Caligula’s Horse byli na pódiu suverénní, jen se oproti předcházejícím kolegům onen koncept přenesl z nasazení do procítěnosti. Když mám ale mluvit za sebe, tak já jsem to spíš pronudil, co pět minut jsem se koukal na hodinky a samozřejmě jsem nezapomněl kousek vystoupení zabít výletem pro pivo a na záchod. Ani epické kérky zpěváka a zodpovědně bezdomovecký plnovous jednoho z kytaristů to neměly šanci zachránit. Tomuhle se příště s radostí vyhnu.

Upřímně, v téhle chvíli to s večerem vypadalo lehce nahnutě. Předkapely mě nebavily, k hlavnímu taháku se hudebně vůbec nehodily a navíc i to pivo bylo hnusné a taky hnusně předražené (což je v Lucerně vlastně standard a sám sobě nerozumím, že to při každé další návštěvě pokouším). Už jsem si tak trochu začínal říkat, že jestli nebude vystoupení Shining fakt libové, tak se to rýsuje na vyhozené prachy…

Naštěstí to Shining a jejich jedovatě žlutá výzdoba jeviště přece jen zachránili. Sice je pravda, že ani jejich koncert nebyl strhující takovým způsobem, abych mohl mluvit o čistokrevné extázi, ale i tak to bylo fakt super a na rozdíl od předcházejících dvou skupin jsem se tentokrát skutečně bavil. Norové zpočátku nasadili pekelné tempo a jednotlivé songy na sebe navazovaly v podstatě bez přestávek. Světla blikala v epileptických záchvatech, které plně korespondovaly s takovou typickou „zašmodrchaností“ muziky ShiningMunkeby střídal saxofon s kytarou jak na běžícím páse, kapela se nijak nezdráhala jít až těsně k lidem na kraj pódia (a později i ještě blíž dolů z pódia). Postupem času ale i chladná severská hlava trochu roztála a zprvu seriózní Munkeby se už nejpozději od poloviny koncertu smál od ucha k uchu, vystoupení si vyloženě užíval a začaly se objevovat i nějaké ty delší proslovy.

Setlist Shining:
01. I Won’t Forget
02. The One Inside
03. Fisheye
04. My Dying Drive
05. House of Control
06. Helter Skelter
07. The Last Stand
08. Last Day
09. Burn It All
10. 21st Century Schizoid Man [King Crimson cover]
11. Need
– – – – –
12. The Madness and the Damage Done

Nicméně, koncert samozřejmě nebyl jenom o Munkebym, jelikož i zbytek Shining odváděl fakt skvělý výkon a instrumentálně to bylo skutečně luxusní, což se sice vzhledem ke složitosti muziky dalo očekávat, ale i tak to potěšilo. Snad jediné, co mě malinko dráždilo, byly klávesy, které byly z mojí pozice nepříliš slyšitelné. Zpočátku to platilo i o saxofonu, ale jeho hlasitost se naštěstí poměrně rychle vyspravila. Až na tenhle jeden nedostatek byl ale zvuk jinak čistý a zbylé nástroje byly vyrovnané a zněly parádně.

Dle očekávání se hrálo především z novějších desek. Z čerstvé novinky „International Blackjazz Society“ padla vydatná porce hned pěti ukázek a zbytek dvanáctipoložkového setlistu (viz box na straně) tvořily songy z předchozí dvou počinů „One One One“ a „Blackjazz“. Na jednu stranu to chápu a je to samozřejmě lepší, než když nějaká kapela přehrává furt dokola dvacet roků staré odrhovačky, ale i přesto mě trochu mrzí, že se nenašlo místo ani na jeden kousek z „Grindstone“ nebo „In the Kingdom of Kitsch You Will Be a Monster“. Ale tak co se dá dělat, chápu, že nejde zahrát všechno, a zážitek z koncertu to přece jen nezkazilo.

Z akce jsem tedy nakonec odcházel spokojen, protože finále výborné a vystoupení Shining bylo skvělé. Avšak bez chyby ten večer nebyl. Předně mi fakt krutě nesedly předkapely, a i když v průběhu vystoupení jedné i druhé byli v sále lidi, kteří spokojeně pokyvovali hlavou, já osobně bych se obešel bez obou. Dalším zklamáním byl merchandise, který byl sice poměrně bohatý (ačkoliv – mít novou desku kompletně vyprodanou už ve třetině turné je docela nic moc), ale ty ceny byly fakt brutálně nechutné. Při vší úctě, s malou nášivkou za 250 korun se prostě někdo posral v kině.

Zajímavé bylo i místo konání, které bylo myslím zvoleno dost odvážně, a i když mi do toho nic moc není, docela by mě zajímalo, jestli pořadatel skončil alespoň na nule, protože si dokážu představit, že pronájem Lucerna Music Baru nepatří k nejlevnějším, a vzhledem k té návštěvnosti… I když byl pro jistotu zavřený balkón, asi aby ten dav nevypadal ještě víc naředěný, plocha pod pódiem nebyla ani zdaleka našlapána po okraj ani v průběhu Shining. Neříkám, že to bylo vyloženě prázdné (tipoval, že ty dvě stovky hlav tam asi byly), ale i během hlavního taháku nebyla žádná tlačenice, šlo se v pohodě hýbat a i uprostřed koncertu dojít až do první brázdy. Což o to, pro mě jako pro návštěvníka v pohodě, já se nerad mačkám, ale pro pořadatele to tak hezký pohled asi nebyl…

Nicméně i navzdory tomu, že mám k večeru dost výhrad, ve finále mám z celé akce přece jen pozitivní dojem. Hlavně z toho důvodu, že jsem přišel na koncert Shining a ten byl super, zatímco ty další věci jsem měl stejně buď na salámu (předkapely), anebo nešlo o nic tak zásadního, abych to nepřežil (předražený merch, hnusné pivo… alespoň jsem neutratil tolik).


4 komentáře u „Shining, Caligula’s Horse, Jack Dalton“

  1. Tobě se taky nikdo nezavděčí. :) I když je pravda, že z předkapel jsem málem umřela. Hlavní problém byl asi to, že blackjazz je docela specifická věc a je možná vůbec těžké vybrat něco jako předkapely, ale i tak, tohle bylo pekelně mimo mísu. Snad ne až tak ti Jack Dalton, a to tohle normálně moc nemusím. Ale Caligula´s Horse zněli ještě víc nudně naživo než z desky a ta jejich “romatika” to totálně celé zabila. A prý, že vyprodání nové desky ani ne v polovině turné je ukázka úspěchu kapely, já si myslím, že i přesto, že tam nebylo tolik lidí, tak celkově z turné byl prostě Munkeby a celá kapela tak vyjevený, že je tady máme přinejmenším k další desce zase a doufám, že tentokát už sebou potáhnou několik krabic navíc a uvědomí si, že už mají fakt docela úspěch, protože na to, co to žánrově je, mi to tak připadá. Příště snad už s jinýma předkapelama, protože pak to bude fakt super pecka a konečně z něčeho budeš v totální extázi. :P

  2. Nórski SHINING mi pripadajú ako polievka zložená zo silného energeťáku s pokrájanými chilli a pokvapkaná ešte tabascom… Extrémni a extrémne energetickí… No z chilli papričiek sa nenaješ…
    Zažil som ich na bratislavskom koncerte Devina Townesnda, a musím povedať, že ich polhodina mi úplne stačila, a pritom som sa na ich živé vystúpenie tešil! (A najmä moja nežná polovička na  Munkebyho; nepokryte ho “žerie” a ešte mi pri tom tvrdí, že jej pripomína mňa, keď som bol mladý, che, che…)
    Tiež som si myslel, že Periphery nemusím, no napokon ma ich muzikálnosť chytila a dnes, s odstupom času, musím uznať, že som si z ich vystúpenia odniesol väčší zážitok ako z chaotických Shining. O Devinovi písať nebudem. Čo už len napísať o interpretovi azda najlepšieho koncertného DVD (Retinal Circus), aké som kedy videl?

    1. Určitě, to je pravda, že Shining jsou trochu chaotický a mírně “naspeedovaný”, ale u nich to beru. Člověk na to musí bejt ve specifický náladě, ale funguje to. Teďka v tý Praze hráli přes 70 minut a letělo to jak blázen, tenhle večer by mi půlhodina teda nestačila :)

      Vtipný mimochodem je, že jedno z mejch oblíbenejch koncertních DVD (a že těch moc není, protože mě tyhle věci většinou moc nebaví) je… Live Blackjazz :D

      Devina jsem viděl jednou… bylo to na Brutal Assaultu nevím kolik, ale jakmile hrábnul do strun, tak začal naprosto apokalyptickej déšť a ten koncert byl strašná šleha. Od tý doby už mi furt utíká a nějak mi ty jeho koncerty ne a ne vyjít. Ale tak zas nejsem jeho die-hard fanoušek, takže s tím dokážu žít :)

      Zato Periphery mě hudebně míjí obrovskym obloukem…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.