Archiv štítku: grindcore

Ultra Shit’n’Slim – Dobytek

Ultra Shit'n'Slim – Dobytek
Země: Česká republika
Žánr: grindcore
Datum vydání: 14.2.2010
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Intro
02. Krupicová kaše
03. Do zadku NE!!
04. Lví pšouk
05. Hlubina řitní
06. Panděro
07. Námrdovka
08. To by člověk blil Milane
09. Lesní jahodí
10. Posraný prkýnko vod hajzlu
11. Svině líná
12. Dobytku jeden (Original)

Odkazy:
bandzone

Česká hudební scéna je extrémně spletitým labyrintem, kde můžete po dlouhém hledání a bádání nalézt opravdové klenoty hudby, stejně jako nespočet dalších „něčeho“, co ji připomíná jen povrchově. Pojďme se na chvilku oprostit od všech těch mainstreamových záležitostí a povězme si něco o třech chlapcích z nejsevernějšího cípu České republiky, kteří byli svědky téměř okamžité přeměny na prasata. Inu, jakmile uslyšíte jejich materiál, budete si možná říkat, že opačná transformace prase-člověk by byla výstižnější. Trojka také známá jako Ultra Shit’n’Slim nyní neoficiálně vydala své nové demo zvané prostě „Dobytek“. Že jde o klasický vesnický (napodobeniny Carcass opravdu nečekejte) goregrind, je zřejmé hned z původu našich představených, nebylo by na škodu si ale o nich povědět něco blíže. Tak dnes jen v rychlosti. Toto není ani recenze, ani reklamní promo (pokud to hoši čtou, moje peněženka je vždy otevřená), nýbrž lehké rozšíření vašich obzorů.

Co si představíte pod pojmem taneční goregrind? Absolutně nic, což ani já ne, ale nutno dodat, že při prvním poslechu několika písní vám do krve vjede neuvěřitelný nával adrenalinu a chuti si zaskákat. Opravdu! Ne, že by byly songy nějakým způsobem revoluční či fúzí hned několika žánrů, ale čiší z nich neskutečně optimistický dojem. Určitě vám dojde, že hoši jsou sama o sobě kopa srandy. Klon (pouze kódové označení, nikoliv vlastní jméno… nebudeme ovšem dále rozebírat jeho původ) jakožto hlavní a téměř jediný kytarista se také mimo jiné stará o vokály, stejně jako basák Kundis (opět pouze přezdívka… doufejme), který svižně obstarává prasečí kvičení. Tam vzadu, za desatero bubny a desatero činely sedí Káně, který svižně rozhazuje rukama, do čehož samozřejmě také kvílí. Hoši mají role pevně rozhozené – každý dělá něco a všichni dohromady udělají moc.

Čeho si patrně všimnete nejdříve, je až obdivuhodná kvalita zvuku jednotlivých nástrojů. Hoši nahrávali přímo ve zkušebně, což by mělo automaticky znamenat extrémně neposlouchatelnou nahrávku. Opak je pravdou, vše zní na poměry podmínek, ve kterých bylo nahráváno, naprosto skvěle. Bavíme se tu samozřejmě o amatérské produkci, ne, že na mě někdo vytasí fakt, že velkoprodukční kapely mají daleko lepší zvuk. Co už ale nesedí tak dokonale, jsou méně čitelné vokály. Teď tu nejde o ty přespříliš složité texty („uuuííí chrochro vrrrvrrr“), ale jejich čitelnost, která je možná v tom všem hluku lehce zadupaná do země. Nic to nemění na tom, že na demo, které bylo nahráváno ve zkušebně, je to opravdu solidní výsledek.

Tak teď něco k samotnému demu. Na CD, které si můžete zakoupit skrze samotný kontakt s kapelou, naleznete celkem dvanáct písní, přičemž si některé z nich můžete poslechnout na Bandzone profilu Ultra Shit’n’Slim (nyní nechť promluví strýček Google). Každá z písní začíná nějakým tím originálním samplem, které jsou poslední dobou opravdu v módě. Hned první „Intro“ je celé složené z části filmu „Slunce Seno“, přičemž mnoho dalších songů je uvedeno právě nějakou tou českou kinematografickou klasikou. Guturální hřmění střídá hluboké kvičení a sem tam nějaká ta prohozená hláška. Celá deska jede prakticky neustále ve stejném tempu, což se dá říci i o samotné hudbě. Nečekejte tak žádné převratné hrátky s nástroji, ani přílišnou rozmanitost jednotlivých stop, pokud jste orientováni spíše na technickou hudbu, jste na špatné adrese. Tady jsme v čistokrevném chlívě. Co je ale pravda, je fakt, že si hoši opravdu vyhráli při vymýšlení názvů písní. Uznejte sami, s názvy jako „Krupicová kaše“, „Do zadku NE!!“, „Panděro“, „Svině líná“ atd. se jen tak nesetkáte. A nějaké doporučení? Song „To by člověk blil Milane“ je dle mého názoru tím nejpovedenějším z celého dema. Odsýpá, je svižný a při poslechu se kurva nenudíte! Co naplat, abyste si jednotlivé písně aspoň trošku zamilovali, musíte opravdu chtít, v případě takovéhoto druhu hudby, to nepřijde jen tak samo z nebe. Nebo z chlívku…

Ultra Shit'n'Slim

Recese? Absolutní! S recenzemi na podobně zaměřené kapely, ať už amatérské či profesionální, se tu moc často nesetkáte, proto není na škodu občas rozčeřit vodu něčím takovým. Jakékoliv hodnocení je tu naprosto zbytečné, ačkoliv hoši nesnesou srovnání s daleko známějšími kapelami (proč taky?!), své fandy si vždycky najdou. Což dokazují i při mnoha energických vystoupeních, při kterých v davu vznikají mnohdy legrační tancovačky (zlomené nosy, přeražené páteře, vyškrábané oči ne). A co je mým záměrem a co se snažím říct tímto článkem? Nebuďte lhostejní vůči české hudbě, ať už se jedná o grind, nebo směsku pop-rocku – v začínajících kapelách je více, než si sami myslíme. Proto na vás apeluji, máte-li vlastní kapelu, posílejte nám vaše nahrávky, rádi poslechneme a zhodnotíme. Ultra Shit’n’Slim jsou důkazem toho, že když se chce, tak to jde, nehledě na velikost vašeho přirození ani jiného výstupku vašeho těla.


The Berzerker – The Reawakening

The Berzerker – The Reawakening
Země: Austrálie
Žánr: grindcore / industrial metal
Datum vydání: 1.9.2008
Label: Berzerker Industries

Tracklist:
01. Wisdom and Corruption
02. Unforgotten Force
03. Caught in the Crossfire
04. The Deception
05. Disassembly Line
06. Evolution of Aggression
07. Your Final Seconds
08. Harvesting a Loved One
09. Internal Examination
10. Spare Parts
11. Spare Parts (Namshubofenki Mix)
12. Spare Parts (Bazooka Mix)
13. Caught in the Crossfire (Zardonic Mix)
14. Spare Parts (Delta 9 Mix)
15. Caught in the Crossfire (Stanley Cupid Mix)
16. Spare Parts (Frazzbass Mix)

Hodnocení: 8,5/10

Odkazy:

Austrálie, kontinent klokanů, širých plání a největším počtem úmrtí způsobeného kousnutím žraloka. Ač se možná nemusí na první pohled zdát, na tomto místě se narodilo mnoho skupin s podivnou minulostí, jejichž historie předběhla je samotné. Dneska je čas na špetku extrémních rytmů, po kterých se vaše tělo rozvlní do extrémních kreací. Na scénu přicházejí The Berzerker se svou zatím poslední deskou „The Reawakening“, která vás pošle do márnice s rozkopaným tělem, proraženou lebkou a lehce rozmlácenými ušními bubínky. Každý, kdo někdy slyšel jedno z předchozích děl této bandy australských kojotů, vám jistě potvrdí, že to byla jedna z nejrychlejších sraček, kterou kdy slyšel. Nezbývá, než lehce kývnout hlavou, pokud znáte; pokud ne, neváhejte a začněte poslouchat. Píše se rok 1995 a Luke Kenny, zakládající člen kapely a povoláním vokalista, se úspěšně pokouší remixovat písně od legendárních deathmetalových skupin jako Deicide nebo Morbid Angel, díky čemuž si vysloužil pozornost nejedné vydavatelské společnosti. Právě v těchto počátcích jsou jisté kořeny kapely, které se táhnou až do současnosti.

Formaci lze charakterizovat hned několika způsoby, na jedné straně stojí silné opojení elektronickou hudbou, na druhé inspirace klasickými deathmetalovými kapelami s nádechem grindcoru, což už jen při pomyšlení způsobuje silné slinění v ústech a podlévání očí krví. Sečteno podtrženo, cybergrindová skupina s prvky speedcoru, které velice silně ovlivnily tvář skupiny, ale ještě víc samotný zvuk desky. Dnešní doba je tvrdá, pokud si chce hudebník opravdu užít zisků z prodaných desek, musí si je chtě nechtě vydávat sám. To bylo jasné i těmto „vzteklounům“, a tak v roce 2008 vstupují do studia ve složení Luke Kenny se svými vypečenými vokály, Todd Hansen a jeho zběsilé bicí s efekty techna, uzavřeném Edem Laceyem, který obstarával jak basovou, tak klasickou kytaru, tentokrát však pod hlavičkou vlastního vydavatelství The Berzerker Industries. Po necelém půlroce práce přicházejí s albem, které vás jednoduše pohltí a velice silně se vás bude držet, jedná se totiž o maximálně intenzivní záležitost.

Stěrače stírají, riffy zrychlují, bicí přitvrzují a vokály ještě více vrčí, stejně jako síla, která přímo čiší z alba. Vyspělost desky je znát hned při prvním poslechu, zejména při srovnání s první studiovkou. Nejde ani tak o sílu samotných dejme tomu riffů nebo úderů do bicích, ale také o ducha desky, jak by se to dalo s trochou nadsázky nazvat. Nasranost nezmizela, jen je koncentrována na jiné části, tentokrát už při nahrávání padla ale i nějaká ta myšlenka. Tím samozřejmě nechci říct, že se jedná o nějak výrazně smyslný titul, přeci jenom právě vražedné rytmy a tempo jsou hlavním lákadlem této desky. Ale už to prostě není jen to bezhlavé mlácení a řvaní, co to bylo kdysi. Je jen otázka, co je pro vás lepší, na to už si musíte najít odpověď každý sám. Dohromady tedy celkem deset tracků, přičemž The Berzerker v žádném ani na moment nepoleví a vy si budete připadat jak na metalové horské dráze.

Téměř každý song začíná nějakým úvodním samplem, který je následně ukončen ve většině případů pekelným nasazením bicích, které vás pravděpodobně budou fascinovat nejvíce. Kapela je známá právě díky místy až neuvěřitelné rychlosti bicích, přičemž na dvou deskách z minulosti byly použity automaty, za což hoši sklidili poměrně dost kritiky. Tentokrát je vše ovšem v normálu a Toddova vynikající prstová technika vám nedá spát, stejně jako již zmíněné efekty gabba techna. Jedná se o velice zajímavou kombinaci, není divu, že právě bicí jsou na desce slyšet nejvíce. I přesto je ale zvuk více než vyvážený, i když by si kytary zasloužily také malinko více prostoru, přesto se může spousta rádoby extrémních kapel přiučit, případně si vzít ponaučení, kudy vede ta správná cesta. Znovu připomínám, že se jedná převážně o vkus daného zvráceného jedince. To vše podtrhuje growling Luka, který je zase o nějakou tu třídu výše, což se nevztahuje na tón hlasu, jenž stále chrčí jak umírající medvěd na velice nízkých hodnotách. Pokud se neřadíte mezi posluchače této hudby, jistě oceníte fakt, že vokály nejsou nijak přemrštěné, a pro případné romantiky: Ano, stále jim je rozumět.

Celou desku otevírá píseň „Wisdom and Corruption“. Kdo by čekal nějaké sladké intro, bude asi mírně zmaten, jelikož už zde najdete jisté náznaky pekelného tempa, které však ještě nabude na rychlosti. Dále pokračujeme přes „An Unforgotten Force“, dle mého názoru poměrně nudnou píseň, která si s posluchačem lehce hraje ve střídavých tónech a rychlostech. Šílené bicí, střídají pomalé houpavé rytmy, do čehož ještě proudí elektronické efekty. Pokud přeskočíme pár tracků, dostaneme se k celkem zajímavé skladbě „Evolution of Aggression“, jež je právě jeden z těch zástupců té lepší strany této desky. Píseň „Your Final Seconds“ se naplno projevuje v maniakálních bicích, které místy připomínají hardcore odrůdy techna, zasvěcení jistě hned poznají. Poslední dvě regulérní věci „Internal Examination“ a „Spare Parts“ jsou mými osobními favority na kandidáta nejrychlejšího a nejchytlavějšího songu z celého alba. Ukázku prvního zmiňovaného můžete zhlédnout nad tímto odstavcem. Začátek pomalý, sampl hraje, do toho uklidňující pobouchávání a „jemné“ kytarové brnkání. Během několika vteřin se však rozpoutá peklo, které končí až posledním úderem do činel na konci songu.

The Berzerker

„Spare Parts“ je už o něco jiného kafe, hlasitá píseň, kde je nějaký rytmus absolutně z cesty, zde se jede pouze na maximální stupeň rychlosti a mnohokrát omílané bicí zde hrají první housličky. Dále jsem zmínil remixy. Kdo neholduje extrémní taneční hudbě, případně technu a jeho temnějším odnožím, bude pravděpodobně zhnusen. The Berzerker totiž dali fanouškům několik písní k dispozici, ti si s nimi následně mohli libovolně pohrát, a tak vzniklo celkem šest těchto kusů, které se dostaly na desku. Jak říkám, tyto písně lze najít pouze na speciální verzi, ale vzhledem k tomu, že jsem se nedostal do kontaktu s jinou než digipack verzí, tak si asi nevyberete.

The Berzerker je velice svérázná kapela, buďto ji milujete, nebo nesnášíte (nebo něco mezi, samozřejmě), ale svou vyspělostí, kvalitou zvuku a zběsilostí převyšuje o hlavu drtivou část dnešních kapel. Fanoušek extrémní hudby, který ještě neměl tu čest s australskou partičkou řezníků, by měl okusit alespoň část z jejich tvrdé práce.