 |
|
Země: Ukrajina Tracklist: Hrací doba: 44:09 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
S ukrajinským projektem Luna jsem se poprvé potkal v roce 2014, když vyšla jeho prvotina s názvem „Ashes to Ashes“. Neznámá kapela, nepříliš výrazný obal a jedna bezmála hodinová skladba – nic z toho nebudilo zrovna velká očekávání. A přece se z toho vyklubalo příjemné překvapení. Mělo to atmosféru, a přitom to neznělo unaveně jako většina současného funeral doomu metalu, což možná souvisí s tím, že nešlo o úplně standardní funerální umíráček (k tomu se ještě dostaneme podrobněji). Jednoduše mě to bavilo, co víc k tomu říct…
Přesto jsem následné nahrávky Luny vynechal, ačkoliv jsem jejich vydání zaregistroval. Ani EP „There Is No Tomorrow Gone Beyond Sorrow Under a Sheltering Mask“, ani druhou desku „On the Other Side of Life“ jsem do přehrávače vůbec nevložil. Nějak tenkrát nebyla nálada na podobnou muziku, k poslechu je toho pořád všude dost, a jak člověk něco na čas odloží, stává se, že už je to odloženo navždy. Což byl přesně tenhle případ.
S vydáním aktuálního třetího alba „Swallow Me Leaden Sky“ jsem se ovšem rozhodl se k téhle ukrajinské formaci vrátit a podívat se, jestli byl povedený debut pouze náhoda, anebo jestli tu skutečně vězí nějaká kvalita. Což se vždycky plně projeví až po větším počtu nahrávek a s větším časovým odstupem. Soudě na základě „Swallow Me Leaden Sky“ bych řekl, že to na náhodu nevypadá. Ta placka je jednoduše moc fajn.
Čtete-li nás pravidelně, možná jste zaregistrovali, že mám poslední roky docela problém najít funeral doom metal, jejž bych mohl opravdu pochválit. Co tedy Luna dělá jinak, že mě to baví? Už výše jsem naznačil, že se nejedná o standardní pohřební tryznu a možná právě to je ten důvod. Většina funeral-doomových formací to totiž drhne dle stejného receptu dle stejného neměnného receptu, s trochou nadsázky to všechno zní jako jedna a tatáž kapela. Samozřejmě, že i na „Swallow Me Leaden Sky“ můžete očekávat šnečí tempo a pomalé táhlé riffy, k nimž ale Luna přidává symfonický nádech.
Je to docela triviální recept, ale v kombinaci s dobrými skladatelskými schopnostmi to vlastně stačí. Však co by nestačilo, když je atmosféra parádní a když jsou písně dost zábavné a pestré na to, aby se člověk nenudil, ačkoliv obě přítomné s přehledem překonávají hranici dvaceti minut. Což už je dost dlouhá doba, utáhnout song o dvaceti minutách myslím není žádná prdel, takže lze jenom ocenit, že se to Antonu Demortovi – jak zní jméno jediného člena formace – daří docela přirozeně.
Oproti standardnímu funerálnímu receptu tu je ještě jeden zásadní rozdíl. Tentokrát ale nic nepřidává, spíš ubírá – zpěv. Hluboký murmur patří k základním atributům žánru, ale zrovna u Luny jej nenajdete, stejně jako tu nenajdete žádný jiný vokál. „Swallow Me Leaden Sky“ je totiž čistě instrumentální nahrávka. A víte co? Vůbec mi ten chropot nechybí, když Luna na jeho místě nabízí dobré melodie, což je jen tak mezi námi něco, co ve funeral doom metalu chybí jako sůl. Každopádně, schopnost smysluplně naplnit víc jak dvacet minut na kompozici při absenci jakéhokoliv zpěvu, je ještě víc ocenění-hodná.
Nebudu nijak zastírat, že se mi „Swallow Me Leaden Sky“ líbí. Dokonce takovým způsobem, že jedním z nejvýraznějších dojmů z novinky je pocit, že jsem byl nejspíš trochu debil, když jsem předchozí album okázale odignoroval, a že bych se k němu měl někdy zpětně vrátit. Pokud se ale budete bavit čistě o aktuálním počinu, tak ten mohu doporučit. Pokud se vám líbí kupříkladu The Howling Void, je dost velká pravděpodobnost, že se skamarádíte i s Lunou…
