Země: Německo Žánr: progressive / technical death metal Datum vydání: 29.3.2011 Label: Relapse Records Tracklist: 01. Septuagint 02. Vortex Omnivium 03. Ocean Gateways 04. Euclidean Elements 05. Prismal Dawn 06. Celestial Spheres 07. Velocity 08. A Transcendental Serenade 09. Aevum Hodnocení: 9/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp

Když jsem poprvé slyšel jméno Obscura, neříkalo mi vůbec nic. Vlastně neznám osobně nikoho, komu by ten zvláštní název něco říkal před rokem 2009. Tato kapela se vynořila zničehonic s albem, které se pro některé (včetně mě) vytáhlo až na album roku. Deska “Cosmogenesis” představila světu technický, progresivní death metal v té nejlepší podobě a vystřelila mladou kapelu tak vysoko, jak jen může tech death metalová kapela být. Instrumentální velmistři, mezi kterými moc nezaostává ani všestranný vokalista, si ale nastavili do budoucna velmi vysokou laťku a nejeden fanoušek se nemohl dočkat, až zjistí, jestli bude vytvořeno další mistrovské dílo, jež se zařadí ke klasikám žánru.

Už na první poslech si každý všimne charakteristického zvuku kapely, kterému velmi přispívá mistrně ovládaná bezpražcová baskytara, posunující tento nástroj na jinou úroveň, nebo dokonalé produkce známé již z předchozích počinů. Na první poslech se také může zdát, že “Omnivium” nabízí stejnou hudbu, jakou známe z “Cosmogenesis”. Troufám si ale říct, že pravda je úplně někde jinde. Novinka se neskutečně liší a je úplně o něčem jiném.

Začnu například u hitovosti a přístupnosti. Zatímco takovou “The Anticosmic Overload” si každý zapamatoval už po několika posleších a byl si ji schopný bez problémů v hlavě přehrát, na novém albu si i po desítce poslechů nebudete pamatovat kromě několika pasáží a záchytných bodů v podstatě nic. Nějaký jednodušší nesoustředěný poslech se rozhodně nekoná, deska vyžaduje trpělivost a absolutní koncentraci. Pecka typu “Incarnated”, u které vás strhne už první riff a až do konce vás nepustí? Ale kdeže. Pro novinku je chytlavost sekundární a je místo toho nabitá techničností a složitými kompozicemi, u kterých nikdy nevíte, co přijde za několik sekund.

Chytlavost se ale nerovná melodičnosti – což je další aspekt, který nacházím velmi podstatným na albu. Sóla a riffy jsou často mnohem melodičtější, než tomu bylo na předchozím počinu – kupříkladu sólo hned v první skladbě “Septuagint” je rychlé, melodické a dokonce v něm harmonicky spolupracují obě kytary. Pecka “Septuagint” má nejen dobré sólo, ale možná je i nejchytlavější, ale zároveň nejreprezentativnější skladbou z alba. Představuje posluchači všechny změny, které se vyskytují na albu. Neskutečně epické intro začíná hrou dvou akustických kytar, které se rázem změní v melodickou zkreslenou vyhrávku, po níž nastupuje tvrdý a rychlý, ale v rámci možností opět melodický riff. Těžko hledat slova, tak najdu příklad z historie, jenž mi pokaždé při poslechu naskakuje – snad všichni znají skladbu “Battery” od Metallicy z alba “Master of Puppets”. Akustická kytara se objevuje několikrát i v průběhu skladby i alba a je jedním z prvků, které ovlivňují výsledný dojem z celé desky.

Další část, která posluchače překvapí je ta, v níž zní čistý vokál – zpěv bez jakéhokoliv zkreslování je také využit mnohokrát na albu a pokaždé v trochu jiné podobě. I když pořád lehce ve stínu svých kolegů s instrumenty, vokalista ukazuje, že je univerzálnější a kvalitnější, než si kdo mohl myslet. Vokál místy projde i přes elektroniku – fanoušci žánru jistě znají použití vokodéru například u kapely Cynic.

Melodika se ale nevyskytuje všude, v některých skladbách Obscura naopak pokouší brutálnější a přimočařejší složku hudby. Hlavním zástupcem přimočarosti a brutality je pravděpodobně “Ocean Gateways”, která nabízí pohled na jednodušší death metal v podání mistrů techniky. Ti se na “Omnivium” nebojí předvést to, co v nich opravdu je, a vy zjistíte, že na “Cosmogenesis” jste dostali pouze ochutnávku jejich nelidského umění. Perličkou pro milovníky kytar je instrumentální bonusová machrovinka “Concerto”, připomínající skladby Yngwieho Malmsteena nebo dalších neoklasických interpretů.

Těžko říct, jestli bude “Omnivium” znovu vítězit v žebříčcích představujících top alba roku, každopádně je alespoň stejně kvalitní jako jeho předchůdce. Ač je v mnoha ohledech lepší, kapela na úkor novinek obětovala pár dobrých prvků z minulé desky. Sečteno a podtrženo – ani krok vpřed, ani krok vzad, spíš posun do strany a vyzkoušení trochu jiného stylu. Příště se třeba povede dokonale nakombinovat esenci obou alb.