Archiv štítku: Paregorik

Info o Scrapyard Wellness

25. 10. 2019
Underdogs/ Eternia
Noise&punk -2 stage!
18:00
DOPORUČENÝ VSTUP 100-200

UNDERDOGS STAGE:

KAREL BRAUN
“U jeho poezie jde o krátké texty beze strof, bez velkých písmen, často i bez členění do větných celků. Ve většině případů se jedná o surreálné dialogy lyrického subjektu s milovaným-nenáviděným objektem nebo nějakou vyšší mocí ve smyslu konfese, např. „Násilí je projevem té nejjemnější lásky“. Ve všech případech jde vždy o odhalení jakéhosi temného momentu (hlava milované rozseknutá pohrabáčem, vykousané milostné vzkazy do kůže, nafouklé černé srdce), kterým báseň graduje. Zábavná ironie až cynismus zobrazený v kresbách se objevuje i v básních, v nichž jde o vystřízlivění ze sna, o probuzení do horš&ia cute; re ality.”

KAROLINA VÁLOVÁ
píše jen sem tam článek, sem tam báseň. Ale pro relaci Bawagan jednoho slovenského rádia přes tři roky sbírala rozhovory s experimentálními umělci, sepisovala reporty a recenze. Poté to zásadní redaktorsky upravila v nevšední publikaci (ne tak úplně knihu) nazvanou 3/R. A ty řídké básničky tam různě poschovávala taky.
https://www.facebook.com/Bawagan-na-Radiu-TLIS-1412254565675120/

3/R publikace
Netradiční název znamená 3 roky na Bawaganu a taky “rozhovory-recenze-reporty” nebo cokoliv, co si si za uvedené číslo, lomítko či písmeno dosadíte.
Kromě mnoha jiného se v ní dočtete lecos netušeného o hudebnících i literátech podílejících se na Scrapyard wellness večeru. Všichni totiž poskytli Bawaganu rozhovory o své tvorbě, o hudebních začátcích a používaných nástrojích. Místo životopisných či tvorbypopisných medailonků jsme proto uvedli fragmenty z oněch rozhovorů a článků:

NBDY
(harsh line)
“V mým zvuku najdeš všechno, co mě ovlivňuje. Ve všech smyslech. První efekty sem pořídil spoustu let zpět, testoval jsem veškerej hluk, kterej jsem dokázal dostat z kytary a basy. Ale za posledních 6 -7 let sem naprosto zahryzlej do harsh noise a pořád se snažím někam posunout. Nejvíc se mi líbí, že nejsi vůbec ničím limitovanej a seš sám svým pánem. Neexistuje pravidlo, kterým se máš řídit, a ta svoboda je to, co mě na tom všem baví asi nejvíc.”
https://mrnbdy.bandcamp.com/
https://soundcloud.com/user-119290716/hunt-hunters-b-side?fbclid=IwAR1EEPnVBg4djxDLVDC48SjpQXydJytpKryfy6boDlxRW1He5CcXx6pFsy0

DRÉN
(acid noise violence)
„Milujem hlavne na tom to, že môžem uchopiť do rúk neuchopiteľné. Chytiť signál, rôzne ho naťahovať, ohýbať, klonovať, deformovať. Som prítomný u stvorenia, vzniku niečoho naprosto nového. Môžem niečo vytvoriť aby som to zničil a niečo zničiť aby som to opätovne vytvoril, což je temer božská úroveň. Je to každopádne úplne iné hranie ako do gitarových projektoch a kapelách. Každá živá noise performance znamená hlavne absolutnú slobodu! Ocitám sa mimo realitu, nie som v tomto prítomnom svete, som v inom časopriestore, zaseknutý vo svete zvuku a dynamiky. Zažívam naprosto odlišné vnemy než v bežnom živote.“
https://www.facebook.com/drensoundwork/
http://bandzone.cz/dren?at=info
https://www.youtube.com/watch?v=0CvVUfo-bO8&fbclid=IwAR3DL7vD7ag1R3LXSDprTLfHvGiJ3yiqz77Pvedqsc9JFEVrCtaSjdYtDWo

Scrapyard Wellness

PAREGORIK
(harsh noise wall)
„Mám rád ticho, ale můj tinnitus mi ho nedopřává. Jsem v hluku nedobrovolně už od dětství a chci se o ten nepříjemnej pocit, kterej je požehnáním i prokletím, podělit a u sebe přehlušit to nedobrovolný vězení něčím, co sám chci. Chci mít hluk pod kontrolou, stejně tak jako lidi, kteří ho poslouchají na koncertě nebo z nahrávky. Je to druh manipulace – zvukové i člověčí. … Když jsem kdysi poprvé četl Nahý oběd od opiátníka Williama S.Burroughse, tak se tam asi dvakrát mihla postava nazvaná Paregorik Kid. Když jsem pak po letech přemýšlel o jméně, napadl mě právě Paregorik, což dřív byla opiová tinktura.“
https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/molly-paregorik-split-tape

UNCLE GRASHA´S FLYING CIRCUS
(powerelectronics)
Ačkoliv je Willhelm Grasslich členem několika hudebních těles, jeho stěžejní formací je Uncle Grasha’s Flying Circus (UGFC), která sama sebe charakterizuje jako „surrealistický projekt žánrově se pohybující na pomezí harsh noise wall, military industrialu, atmosferického dark ambientu a zvukového DADA primitivismu.“ Nutno poznamenat, že je to také projekt výrazně intelektuální, který si pohrává s nejrůznějšími hlubokomyslnými kulturně-politickými odkazy, které dalece přesahují rámec běžné ironie, nadsázky až provokace. Zvolená estetika je plná revolučních či naopak totalitních obrazů, také odkazů k avantgardním filmům, k různým formám utrpení, k hromadám pohřbených či nepohřbe n&yacute ;ch mrtvol, k vojenské technice a kromě jiného rovněž k náboženským symbolům. A to ani nemluvím o okázalé destrukci jakožto uměleckém prostředku.
https://unclegrashasflyingcircus.bandcamp.com/
https://www.youtube.com/watch?v=n5dbs-4Kf-w

CHRUP
(raw noise)
Míra Vejvoda říká, že se tak dlouho motal kolem cizích kapel a věnoval se organizátorské činnosti kolem koncertů a festivalů, až bylo víceméně jen otázkou času, kdy se vrhne na vlastní tvorbu. Rozvzpomenul se tedy na své původní elektrikářské řemeslo, nakoupil efekty, něco si sám sestavil a velmi originální noise projekt Chrup byl na světě. Má na kontě jedno CD z roku 2018, split s Pole Dancing Madre Teresa a spoustu koncertů, z nichž některé nebyly v tak úplně obvyklých destinacích, všeříkajícím příkladem je místní rádio v nepálském městě Káthmándú.
„Základem je koncept, chci vždycky, aby to mělo trošku hlavu a patu, ale všechno nahrubo. Potom to podle momentální nálady do těch lidí naperu.”
http://chrup-noise.simplesite.com/
https://www.youtube.com/watch?v=vH2eOpcae4w&fbclid=IwAR3JgamINWKphJh0grmrGkjFFeva7ZCfWSJReIWov7BsJabGEM_6OkLR8I0

KOROZE
(drone-noise)
“Nejsem zrovna pozitivní člověk a i můj vztah k sobě je dost heavy, ale u toho hraní se začaly objevovat chvíle, kdy se v tom zvuku úplně ztratím.”
https://koroze.bandcamp.com/
https://koroze.bandcamp.com/track/let-s-talk-about-the-end?fbclid=IwAR1r52DLCrZXcmjgP59DibEImkgfSXehjJtwjYd5t6oHIAaAlsJ0lnFpLP0

AURAL / AUDIO
Dva bubeníci v nových rolích – v totálně improvizovaných plochách a stěnách Viki z Massoly posune hranice možností hlasového procesoru a Kobylka ze Zabloudil(a) zaplní všechny zbývající prostory analogovými i digitálními zvukovými noisy a rytmy. A nejspíš dojde i na perkuse.

BONUS
midnight demolition collaboration “Spare parts” set

Scrapyard Wellness

ETERNIA STAGE:

Matrak Attakk
→ crust (Liege)
https://matrakattakkcrust.bandcamp.com/album/split-ep-with-grenzlinie

Organes-frits Man
→ one man powerviolence (France)
https://organes-frits-man.bandcamp.com/releases

Vzteklec
→ speed hc punk (Plzeň)
https://vzteklec.bandcamp.com/releases

Bude neživočišné jídlo, budou rozmanité wellness procedury bojující proti času i nánosům nezdravých hudebních návyků, budou různá překvapení místy spadající až do kategorie “pasti”. Legrace nebude.

Přizvaní literáti ozvláštní prostor klubu tematickými 3D “vrakáč” instalacemi.

https://www.facebook.com/events/2197172837280100/
https://www.facebook.com/events/2191354744496057/

[tisková zpráva]


Info o Noise Fest Czech Republic 2018

Noise FEST Czech Republic 2018 je dalším pokračováním festivalu noisu, experimentální hudby a performace. Uskuteční se 13.-14. dubna v prostoru klubu ArtBar Druhý Pád.

Vaše ušní bubínky potěší:

FCKN BSTRDS (NL) 
https://www.facebook.com/fcknbstrds/ 

PURGIST (PL) 
https://www.facebook.com/PURGIST/
https://purgist.bandcamp.com/

COMPANY FUCK (AUS) 
https://www.facebook.com/companyfvck/

V0NT (CZ) 
https://soundcloud.com/v0nt
https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/ghettoblaster-v0nt

ZABLOUDIL(A) (CZ) 
http://www.zabloudila.wz.cz/
http://klangundkrach.net/zabloudila/

TOMÁŠ VTÍPIL (CZ) 
https://www.facebook.com/tomas.vtipil/
http://www.vtipil.cz/

Noise Fest Czech Republic 2018

BLUES FOR THE RED SUN (CZ) 
https://www.facebook.com/freaknihildoom/
https://bluesfortheredsun.bandcamp.com/

LIONEL DIXIT (CZ) 
http://bandzone.cz/lioneldixit

THE MOND (CZ) 
https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/the-mond

PAREGORIK (CZ) 
https://paregorik.bandcamp.com/

LHOSTEJNOST (CZ) 
http://bandzone.cz/lhostejnost
ttps://lhostejnost.bandcamp.com/releases

USNU? (CZ) 
http://bandzone.cz/usnu

EVROPSKÁ UNIE (CZ) 
https://www.facebook.com/europeanband/

MNE (IRL)
https://www.facebook.com/events/407927039672437/

[tisková zpráva]


Paregorik / Ataraxy / Napalmed / Wormhead – split

Paregorik / Ataraxy / Napalmed / Wormhead - split
Země: Česká republika / Německo
Žánr: noise
Datum vydání: 2012
Label: Meziprostor / Napalmed ‎/ Vomit Bucket Productions / Puzzle Records / Underground Pollution Records / Rauha Turva / NHDIYSTREC

Tracklist:
01. Paregorik – Pseudo-Intellectual Trauma
02. Ataraxy – In My Four Walls…
03. Napalmed – Tri Dcera Tops (excerpt)
04. Wormhead – Delusions of Persecution

Odkazy Paregorik:
bandcamp

Odkazy Ataraxy:
web

Odkazy Napalmed:
web

Odkazy Wormhead:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Napalmed

Chceme-li vůbec nějak hodnotit žánr jako noise, musíme si ponejprv položit jednu dosti zásadní otázku, a sice jakou optikou se na celou záležitost dívat, jaká měřítka nasadit, jestli vlastně vůbec nějaká? Ačkoliv se to pro nezasvěceného může zdát na první pohled jako trochu uhozené uvažování, není tomu tak, právě naopak, u natolik specifické záležitosti jako noise jsou podobné otázky rozhodně na místě. A pročpak?, ptá se onen nezasvěcenec… Inu, odpověď na otázku, proč si podobné otázky vůbec klást, je vcelku nasnadě – už jen samotný název žánru ji zodpovídá více než dostatečně.

V podstatě žádná ze všech existujících hudebních odnoží svým názvem plně neobsahuje samotnou svou podstatu. Považte sami, vždyť ne všechen death metal je smrtící, ne všechen black metal je temný, ne všechen heavy metal je opravdu heavy atd. Ale noise? Ten je jednou z těch nemnoha výjimek, která už jen svým názvem v plném rozsahu říká, co do této škatulky spadá – hluk. Nic víc, nic míň. Nekontrolovatelné (a mnohdy také nekontrolované) proudy hluku, skřípení, vrzání, nárazy, šum, jednoduše – bordel. Nyní přichází jedna z našich zásadních otázek – lze tohle vůbec považovat za hudbu? Pokud bychom aplikovali prostou teorii, že hudba je pouze to, kde hudebníci hrají tóny na hudební nástroje, pak by noise ve světle výše řečeného neobstál ani v nejmenším. Kdybychom však naši definici toho, co je a co není muzika, rozšířili kromě obligátního “má to noty” i na “umělecká zvuková performance”, hned jsme doma, jelikož sem noise bezesporu patří, na rozdíl například od drtivé většiny komerčního rádiového popu (tedy, ne, že bych já měl něco proti popu, sám si ho rád poslechnu, což se však nevylučuje s tím, že jej nepovažuji za pořádnou hudbu, natožpak za umění).

Další naše otázka je ovšem ještě o poznání štiplavější – proč noise vůbec poslouchat? Nutno říct, že v tomto případě bude odpověď (dojdeme-li se vůbec k nějaké) ještě méně jednoznačná. Pokud v hudbě hledáte odpočinek a relaxaci, noise vám není určen ani náhodou; jestli chcete v hudbě slyšet příjemné melodie a chytlavé momenty, noise vám není ani v nejmenším; chcete-li slyšet kvalitní muzikantské výkony, noise vám není určen za žádných okolností; jednoduše řečeno – pokud od hudby očekáváte to, co se od ní ve slušné společnosti za normálních okolností očekává, od čehokoliv z oblasti noise dejte urychleně ruce pryč (ačkoliv je zase druhá věc to, že noise je natolik okrajovou hudební formou, že průměrný posluchač se k němu ani nedostane, pročež z něj ani nemusí dávat ruce pryč). Komu je tedy tento žánr vůbec určen? Těžko říct… možná jestli hledáte, co všechno jste ještě schopni zvládnout, budete tu na správné adrese. Pokud si prostě a jednoduše libujete v něčem, co se diametrálně liší od nastolené “normálnosti”, není co řešit, tohle je přímo pro vás. Noise funguje (a to potvrzuji z osobní zkušenosti) i jako mozkový klystýr, když prostě potřebujete vyčistit hlavu od všeho – někteří žánroví interpreti předvádí takovou hlukovou nalejvárnu, že jsou k tomu snad přímo stvořeni. Anebo další možnost… když si prostě jenom chcete způsobit bolení hlavy… Dle libosti a osobního vkusu…

Přejděme k další otázce – je vůbec mezi noisovými hudebníky (anebo snad: “hudebníky”?) nějaký rozdíl? To je setsakra dobrý dotaz, vždyť uvažujme logicky – co je bordel, to je bordel, a v bordelu rozdíl není. Bohužel (bohudík?) to až takhle jednoduché ale není, a jak vidno, i v onom bordelu (tedy, hluku – nebuďme příliš expresivní) rozdíl opravdu je. Ale tím už se pomalu dostáváme k nosiči, kvůli němuž vůbec toto povídání vzniklo – splitku čtyř noisových projektů, dvou domácích a dvou německých. Každý z těchto projektů totiž ukazuje malinko jinou podobu noisu, čímž v rámci jednoho počinu dává jasnou odpověď, posléze aplikovatelnou na celý žánr – není bordel jako bordel!

“Pseudo-Intellectual Trauma” od Paregorik je jasnou ukázkou noisu, jenž si nedává za úkol nic menšího než terorizování ušních bubínků. Je to přesně ta řvavá podobu stylu, v níž to neskutečně skřípá a vrže bez sebemenší známky lítosti k posluchačově psychickému rozpoložení. Ataraxy se na splitu naopak prezentují “šumivým” noisem, minimalistickým až na kost – jeden monotónní zvuk po celou hrací dobu songu “In My Four Walls…” však není na poslech o nic méně náročnější. Noise od Napalmed je noisem veskrze chaotickým, klasickým bordelem, který přes sebe bez ladu a skladu překládá množství zvuků, tvořících jednu velkou masu hluku. Poslední účastník, po Ataraxy druzí Němci Wormhead, jsou pak jakousi kombinací výše zmíněného – šum, skřípení i chaos, to vše v jejich “Delusions of Persecution” najdete. Rozdíly vypadají na první poslech veskrze minimální, protože ve všech čtyřech případech jde o záležitost nelíbivou až (pro někoho) nepříjemnou, jenže tímhle způsobem byste mohli složit většinu žánru, že základ (v tomto případě hluk) je stejný a odlišnosti jsou už jen kosmetickou záležitostí. Tím pádem jsme si vlastně dokázali, že buď v jednotlivých noisových počinech rozdíly opravdu jsou, nebo že v rámci jednotlivých žánrů v hudbě rozdíly nejsou vůbec – to už si rozhodněte sami.

Paregorik / Ataraxy / Napalmed / Wormhead - split

Vzhledem k tomu, že tento text již pomalu plyne ke svému konci, si možná řeknete, že samotné nahrávce bylo věnováno minimum prostoru a víc než recenzí se článek stal jakousi úvahou o samotném žánru. Ale tak to prostě je – podle mého názoru ani o oné čtveřici skladeb není víc co říct. Je to prostě… noise. Se vším, co k němu patří, ať už v tom dobrém či v tom špatném slova smyslu. Záležitost na samém okraji hudební scény – natolik divná, že se o ní ve slušné společnosti nejenže nemluví, ale ani se o ní neví; natolik extrémní, že i nejeden tvrdý metalista se před ní poběží schovat do protihlukového krytu; záležitost pro naprosté minimum lidí. A jako takový je noise vlastně nepopsatelný, rozhodně i nehodnotitelný (právě pro tyhle případy byla recenzentům dána možnost odpustit si číselnou známku). Je to prostě… noise… hluk… bordel…