Belgičtí Possession představují dvě splitka, která 29. listopadu vyjdou pod zástavou Invictus Productions a Iron Bonehead na CD a vinylu. První jmenovaný label se ujme sdílené nahrávky se Spite, zatímco ten druhý vydá split s Venefixion. Veškeré info máte na letácích níže.
 |
|
Datum: 30.10.2017
|
Black Witchery, které lze směle postavit naroveň nestorům žánru jako Blasphemy, Beherit a Sarcófago, snad není nutné představovat. Jejich tři nemilosrdné desky s přehledem obstály test času a svou vzteklou intenzitou stále válcují i objektivně extrémnější mladší spolky. Američané v Evropě v posledních letech vystupovali primárně na festivalech, od posledního tour s Deiphago uběhlo snad už sedm roků, a co je nejdůležitější, v rámci současné koncertní šňůry Abhorrent Desecration Tour se Black Witchery zastavili vůbec poprvé v České republice.
Není překvapením, že se k turné připojili extrémisté z Nyogthaeblisz, i přestože kapela stále nevydala dlouhohrající titul, který by potvrdil renomé kolem nich panující. Vazby mezi oběma skupinami jsou hluboké, jak lze vidět nejen na působení baskytaristy a vokalisty Nyogthaeblisz Alal’Xhaasztura v řadách Black Witchery, čímž nahradil ikonického kytaristu Tregendu. Na druhou stranu belgičtí Possession si již první full-length zářez splnili. Vzhledem k labelové příslušnosti a vřelému přijetí vydaných nahrávek se jednalo taktéž o logickou volbu (a někde se ten backline zajistit musel, cha cha).
Pražská zastávka se 30. října měla původně objevit v jakémsi teplém klubu, který neznám, ale jelikož někdo zřejmě nepřenesl přes srdce, že Nyogthaeblisz nejsou hodní kluci, tak se nakonec koncert přesunul do knajpy Hell’s Bells, což se navzdory mým obavám (ze zvuku, nedostatku místa a taky nesnáším metalové hospody) nakonec ukázalo jako výborný krok. Počet lístků byl omezen na 120, narváno bylo fest a něco po sedmé se otevřely brány pekla.
Jako první šli na stage Nyogthaeblisz. Zpočátku mě trochu znejistilo, že po avizovaném startu teprve začali se zvučením, ale ono se asi jednalo jen o line-check a po nedlouhém čekání už členové došli v popravčích kápích. Oba sekerníci se také honosili totožnými hábity s jakýmsi glyfem na trupu, který jsem si ovšem nestačil prohlédnout, protože se po hlukovém intru a gestikulovaném proříznutí hrdla se strhl strašlivý námrd. Nyogthaeblisz se „studiově“ prezentují jako fúze bestiálního black metalu s hlukovými tendencemi, naživo ovšem více vylezla chaotická grindová esence hudby. Noisové byly opresivní mezihry, během kterých Xul’szaghulhaza vrhal do publika vytřeštěný, zfanatizovaný výraz, a Alal’Xhaasztur protáčel oči až někam k Ajně.
Syrový, neučesaný, ale stále čitelný zvuk (rozhodně víc než na demech) dobře podtrhnul audionásilí. Zaplněný kotel se pravidelně roztáčel do bolestivých otáček a mnou vyčtené zkazky o nemilosrdnosti koncertů Nyogthaeblisz byly potvrzeny. Kromě několika výborných nových skladeb jsem zachytil „Onslaught of Zygotical Conquest“, „Bioterroristic Holocaust 666“, „War“, „Pestilence“, „Nuclear Expiation“ a „Chemical Eucharist“. Samozřejmě v jiném pořadí a také se mohu mýlit. Rozjezd takřka perfektní. Veškerý čas, finance a energie byly zhodnoceny již během této úvodní, necelé půlhodinky.
Během pauzy došlo k vtipnému výpadku energie, který dočasně skryl, že je klub narvaný už takřka na maximum, ale k baru se probít šlo a na pitivo se také nemuselo příliš čekat. Při krácení dlouhé chvíle jsem ani nepostřehl, že Possession jsou vlastně ready a kus setu jsem prakticky opomněl. Omluvou budiž, že jsem se vlastně chystal na Black Witchery.
Ale údernost živé prezentance Possession mě nakonec přilákala se mrknout aspoň na pár skladeb. Divná produkce mě dříve od poslechu debutu „Exorkizein“ odradila, ale v Hell’s Bells to byl konečně špinavý metal jak se patří. Belgičani se v pěti na stagi trochu tísnili, ale na náporu to neubralo nic, a proto nezanedbatelnému množství lidí v davu lítaly palice (s vlasy nebo bez) tam i zpět. Teoreticky by se dalo říci, že Possession zahráli z technického a profesionálního hlediska nejlépe, ale hrubá síla v pondělní večer přebila sofistikovanost opravdu výrazně. Ale asi dám kapele minimálně jednu další šanci.
No a pak došlo k nejhoršímu. Alal’Xhaasztur dorazil na stage podruhé, Impurath pozdravil se zaťatou pěstí narvaný klub a Vaz se brzy jal nemístně třískat do bicích. S úvodní „Darkness Attack“ bylo vymalováno a s dalšími songy vystoupala míra energie na maximum a nedá se říci, že by polevovala. Takhle posedlé publikum jsem na českém koncertě naposledy zažil snad loni při Possessed a při skutečně undergroundovém zlu… No to už si ani nepamatuju. Pod pódiem se to rubalo skoro furt, sem tam se kotel vhodně uklidnil, protože „Unholyyy! Vengeance! Of Waaar!“ se řve dost blbě, když vám lítaj lokty kolem hlavy. Impurath tak maniaky pobízel čistě jen ze sportu, protože se nikdo nenechal dvakrát prosit. A taky proč ano, když Black Witchery nekompromisně sázeli jedno zlo za druhým, zpravidla bez větších chybiček. Pouze jednou došlo k menšímu nedorozumění ze startu jakési skladby (a „Heretic Death Call“ bylo ohlášeno asi dvakrát, hehe). Šroťák hore, kytary řezaly jak svině, Impurath nepříčetný. Co víc by si člověk přál? Snad jen nějaký song navíc, třeba cover Blasphemy a tedy i méně náhlý konec. Tak jako tak. Masakr, který se jen těžko popisuje slovy.
A co se tedy cca hrálo (bez pořadí)? „Desecration of the Holy Kingdom“, „Crush the Messiah“, „Into Damnation Eternal“, „Command of the Iron Baphomet“, „Chaostorms of Demonic Hate“, „Angelholocaust“, „Blood Oath“, „Holocaust Summoning“, „Darkness Attack“, „Heretic Death Call“, „Holocaustic Church Devastation“, „Barbarism Domination“, „Inferno of Sacred Destruction“.
Kdo chtěl a nepřišel: zamrdal. Kdo přišel a zakalil, nemohl si stěžovat, teda pokud si zrovna nemoudře nestoupl s pivem příliš blízko kotle. Stísněné a dále jinak omezené podmínky Hell’s Bells nakonec jen podtrhly nesvatou auru koncertu, protože v načančaném klubíku, kde by se těch cca 100 příchozích ztrácelo, by asi něco chybělo, ale lidi by se asi zrubali tak jako tak. Každému kdo přispěl svojí troškou do mlýna, ať už organizačně nebo násilím, určitě náleží dík, protože tohle byl dost možná jeden z nejlepších koncertů tohoto roku. Zajímal by mě dojem někoho ze zahraničních hostů, kterých dorazilo nemálo.
 |
| Nejočekávanější koncert měsíce: King Dude, The Ruins of Beverast, (Dolch), Caronte – Praha, 29.10. |
|
H.: Onotius: Metacyclosynchrotron: Mythago:
|
H.:
Největší tahák října je naprosto jednoznačný. Sestava King Dude, The Ruins of Beverast, (Dolch) a Caronte patří k těm, které prostě nelze vynechat. Absence lze být omluvena pouze smrtí anebo nespoutaným sexuálním stykem s Dillion Harper v tom samém termínu. Nicméně vzhledem k tomu, že předpokládám, že mi Dillion na moje perverzní návrhy opět neodpoví, asi nebudu chybět, poněvadž přesun na onen svět také v nejbližší době neplánuju. Nicméně – nejspíš na rozdíl od většiny ostatních návštěvníků – pro mě budou největším tahákem (Dolch), jejichž muzika je ze studiových nahrávek kurevsky geniální.
V říjnu mám ovšem v hledáčku víc akcí. Jestli se nic nezesere, asi se objevím i na pražském koncertu Igorrra. Letošní album „Savage Sinusoid“ mi sice nepřijde tak dobré jako předchozí věci, ale ani to mi snad nezabrání, abych 27. v Nové Chmelnici otravoval vzduch svojí přítomností.
Onotius:
Mít neomezené časové možnosti a neomezené konto, pak říjen trávím mezi pražskými kluby. Skoro každý den je něco zajímavého a někdy se akce dokonce kryjí. O to těžší je pak rozhodování, když přijde na střet s krutou realitou. Nicméně mí favorité nakonec z nepřeberného množství vykrystalizovali. Primárně se těším pražský koncert Ufomammut, neboť jejich loňské vystoupení na Brutal Assaultu jsem už zde nejednou vyzdvihoval jako výtečný zážitek. Neméně pádný argument proč nevynechat je pak jejich čerstvá nahrávka „8“, jež odhaluje zase nové perspektivy – a já jsem zvědav, jak se nové postupy osvědčí naživo.
Další akcí, kterou nesmím vynechat, je vystoupení The Ruins of Beverast, kteří na turné doprovodí King Dude. První jmenované už mám nějakou dobu v hledáčku, neboť jejich black / doom disponuje specifickou atmosférou, již naživo moc rád okusím. A na Kinga jsem taktéž zvědav. Nu, vzhůru do října, měsíce, jenž je přeplněným švédským stolem hudebních akcí.
Metacyclosynchrotron:
Nevím jestli má smysl se tady „chlubit“ s festivalem, který je tak trochu z ruky, ale co už. Okolnosti přispěly tomu, že se podívám na nizozemský festival Soulcrusher, kde se uvedou například Dodecahedron, Ulsect, Ufomammut nebo Mayhem, ale osobně se nejvíc těším na americké Today Is the Day, kteří by zde měli přehrát kompletní album „Temple of the Morning Star“. K tomu jsem měl jednu dobu velice blízký vztah a na koncert, jehož jsem byl před osmi lety svědkem, vzpomínám pro jeho sílu dosud, zvláště díky songům ze zmíněné desky. Trocha nostalgie nezaškodí.
Ale to nejdůležitější nabídne závěr řijna, protože v Praze zahrají The Ruins of Beverast, které chci vidět už dlouho a na tour se navíc obklopili zajímavými jmény, jako třeba (Dolch). Soudě podle jejich kurevsky mocného vystoupení, které jsem letos viděl v Rakousku, je dost možné, že nejsilnější zážitek večera poskytnou právě oni. A hned na druhý den se v Práglu představí extrémisti z Black Witchery a Nyogthaeblisz. Netřeba více slov.
Mythago:
V říjnu se kousek od sebe sešli hned dvě akce, které, i když na koncerty běžně zrovna dvakrát nechodím, si rozhodně nemůžu nechat ujít.
21. října to budou Italové Ufomammut, jimž týden a kousek dozadu vyšla nová deska „8“ a na jejichž betonovou stěnu zvuku s přesahem se prostě nedá netěšit. Navíc je podpoří Amíci Usnea, jejichž nová nahrávka nasvědčuje, že živý zážitek má potenciál se s Italy popasovat v rovnocenném souboji.
Ta druhá akce se odehraje jen o osm dní později a bude o něco bohatší, jak co do počtu vystupujících, tak co do množství zastoupených žánrů. Kromě hlavních tahounů večera King Dude a The Ruins of Beverast, kvůli nimž se tam primárně chystám, jsem docela zvědav i na pro mě nepříliš známé (Dolch) a Caronte.
Po jistých problémech s původním klubem se pražská zastávka Abhorrent Desecration Tour uskuteční v Hells Bells Rockin’ Club. Všechny tři kapely budou mít sebou exkluzivní merch a plakáty s motivem oficiálního tour plakátu, který si můžete prohlédnout zde. Na Facebookovém eventu akce se už nachází i časový rozpis akce, za lístek dáte pětikilo.
Black Witchery, Possession a Nyogthaeblisz ohlásili společné evropské turné na přelom října a listopadu. Pro českého fanouška je důležité, že se trojice kapel se 30. října objeví i v Praze. Kompletní seznam zastávek na přiloženém plakátě.
Belgičtí maniaci Possession s novou skladbou „Infestation – Manifestation – Possession“ oznamují vydání svého prvního dlouhohrajícího alba „Exorkizein“. To vyjde 7. dubna u Iron Bonehead na vinylu, zatímco Invictus Productions se postarají o CD. Kazeta je rovněž v plánu. Nový song si můžete pustit na Soundcloudu a obal z pera Chrise Moyena naleznete zde.
>>> Hardcoroví veteráni Agnostic Front streamují své nové album “The American Dream Died”, které vychází 3. dubna. Poslouchat můžete na YouTube.
>>> Švédští doom/gothic metalisté Draconian mají hotové nové album. Zpěvák Anders Jacobsson oznámil, že mix, o nějž se postaral Jens Bogren (Opeth, Amon Amarth, Paradise Lost), je již hotový. Bližší informace o tomto následníkovi počinu “A Rose for the Apocalypse” (2011) však prozatím nejsou k dispozici.
>>> Black/death metalisté Possession z Belgie ukázali přebal svého chystaného EP “1585 – 1646”, které vyjde 5. června. Obal najdete tady. Mimoto je venku také jeden nový track “Guilty”, který si můžete pustit na YouTube.
>>> Domácí atmosféričtí death metalisté Return to Innocence hlásí hned dvě novinky ze svého tábora. Tou první je odchod dosavadního baskytaristy Davida Hradílka (Vidock, Adagio Funebre, ex-Törr), na jehož místo se vrací staronový člen Jan “Orbb” Stinka. Druhou novinkou pak je, že se kapela pustila do příprav nového materiálu, s nímž naváže na album “The Ring of Moon” z roku 2013.
>>> Američané Royal Thunder streamují celé své “Crooked Doors” – poslouchat můžete na webu NPR.org. Oficiálně počin vychází 7. dubna.
>>> Švédští death metalisté Stench před pár dny ohlásili ukončení své činnosti. Přesné důvody svého rozhodnutí ovšem nesdělili. Kapela vznikla v roce 2007 a zanechala za sebou dvě minialba a dvě desky, z nichž ta poslední se jmenovala “Venture” a vyšla v loňském roce.
>>> Jay Jay French, kytarista Twisted Sister, jimž před nedávnem zemřel bubeník A.J. Pero, prohlásil, že kapela letos odehraje nasmlouvané koncerty. Pomoct by jim prý měl “profesionální bubeník, který je náš přítel”.
>>> Italové Ufomammut vypustili celé své album “Ecate”, které vyšlo 30. března u Neurot Recordings, na internet k poslechu. Najdete jej na Soundcloudu.
