Fleshgod Apocalypse - Agony

Fleshgod Apocalypse – Agony

Fleshgod Apocalypse - Agony
Země: Itálie
Žánr: symphonic death metal
Datum vydání: 9.8.2011
Label: Nuclear Blast Records

Tracklist:
01. Temptation
02. The Hypocrisy
03. The Imposition
04. The Deceit
05. The Violation
06. The Egoism
07. The Betrayal
08. The Forsaking
09. The Oppresion
10. Agony

Hodnocení:
H. – 8/10
Ježura – 9/10

Průměrné hodnocení: 8,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Abych se přiznal, já osobně nemám technický death metal zrovna v lásce, nikdy jsem neměl a nejspíše už asi nikdy mít nebudu. Asi vás ihned trkne, že když podobnou větou začínám recenzi na kapelu, která hraje technical death metal, tak tu hned vzápětí také vytasím takové to provařené rčení o výjimkách, jež potvrzují pravidlo, blablabla. Asi budete překvapeni, ale… no, vlastně spíš nebudete, protože ono se sem toto klišovité pořekadlo totiž vážně nebývale hodí. Tuším, že už jsem to psal svého času v příslušném eintopfu, kam jsem novinku Fleshgod Apocalypse nominoval na post nejočekávanější album měsíce srpna z pohledu mých uší, ale tihle Italové mě z nějakého neznámého důvodu dosti zaujali už svým debutem “Oracles”, jenž vyšel přibližně dva a půl roku zpátky. Ještě o mnoho více mě ale zaujalo minialbum “Mafia” z loňského června. To totiž poprvé přineslo jakési náznaky čehosi, co dýchalo atmosférou ne zrovna vzdálenou klasické hudbě. Příkladem budiž třeba songy “Thru Our Scars” nebo “Conspiracy of Silence”, o čistě klavírním outru “Mafia” ani nemluvě. Ihned mi začalo šrotovat v makovici, jak by to mohlo znít, kdyby Fleshgod Apocalypse na dalších nahrávkách ještě více posílili právě tuto složku. Postupem času jsem v tom začal vidět dokonce příležitost, jak konečně stvořit něco opravdu skrz naskrz originálního v death metalovém žánru, a doufal jsem, že právě Fleshgod Apocalypse se téhle příležitosti chopí. Právě z tohoto důvodu jsem se jal nový materiál, který nakonec dostal do vínku jméno “Agony”, vyhlížet s velkou nedočkavostí…

Dřív, když si chtěl člověk poslechnout nějakou desku, musel zvednout pozadí, jít do hudebního obchodu, tam si kýžené hudební dílo koupit a až doma si ho poprvé poslechnout. Ale víte, jak to chodí dneska – už měsíce před vydáním nás díky internetu vydavatel zásobuje zveřejněnými songy, klipy a tak podobně. V případě Fleshgod Apocalypse a jejich “Agony” se tohoto zveřejnění předem dočkala skladba “The Violation” v podobě klipu. Obvykle tyhle záležitosti přehlížím a čekám až celé výsledné album, ale v některých případech, většinou když tu danou věc hodně očekávám, si pouštím i tyhle ochutnávky. U “The Violation” jsem to samozřejmě udělal a hned na první poslech mě to absolutně smetlo z povrchu zemského! Fleshgod Apocalypse si evidentně uvědomili to samé co já a na “Agony” rozvíjejí přesně to, o čem hovořil výše. Jak totiž nakonec ukázal poslech celé nahrávky, zveřejněný klip není na albu výjimkou, ale jeho reprezentativním vzorkem.

A co přesně tedy můžete od “Agony” čekat? Ono je to ve své podstatě docela jednoduchý recept a člověk se dokonce i diví, že s tímhle v takové míře nepřišel už někdo před Fleshgod Apocalypse. Pánové na technický death metal naroubovali postupy klasické hudby a výsledný dojem ještě umocnili momenty zpívanými vysokým “operním” hlasem baskytaristy Paolo Rossiho. A světe div se, ono to nejenže jenom funguje, ono to dokonce funguje naprosto výborně. Příznivci čistokrevného death metalu si nejspíš budou stěžovat, že od “Oracles” opravdu citelně ubyla techničnost a kytarová práce byla znatelně zjednodušena ve prospěch klavíru a jeho zvuku, ale… no, záleží prostě na vkusu. Mně osobně to docela vyhovuje, jelikož tím pádem dostala více prostoru ta složka hudby Fleshgod Apocalypse, která se nejen výborně poslouchá a která baví posluchače, ale která se dá směle označit i za když ne originální, tak minimálně neotřelou. I přes tohle tvrzení ale nečekejte v oblasti metalových instrumentů nějaký bezduchý flašinet. Některé pasáže jsou stále opravdu precizně zahrané, sem tam jsem si dokonce vzpomněl i na švédské polobohy v oblasti technického hraní, Meshuggah. Docela by mne zajímalo, jak si s tím Fleshgod Apocalypse poradí naživo, protože jisté momenty určitě nebude sranda zahrát.

Na druhou stranu ovšem ne všechno je tak růžové, jak se na první pohled může zdát. “Agony” sice obsahuje opravdu skvostné kompozice, které vás zadupou do země – kromě “The Violation” bych určitě zmínil například “The Deceit”, “The Egoism” nebo “The Forsaking” – ale jiné songy jsou zase zcela zjevně o něco málo slabší. Považuji to jakousi, řekněme, dětskou nemoc v tom smyslu, že “Agony” je pro kapelu první nahrávka s takto rozsáhlými neoklasickými prvky, tudíž se ne všechno napoprvé povedlo dotáhnout k maximu. Za předpokladu, že však budou Fleshgod Apocalypse v cestě nastolené “Agony” pokračovat, o čemž moc nepochybuji, věřím, že na další desce dovedou vše do kýžené stoprocentní podoby. Ale než k tomu ještě dojde, zbývá nám na závěr recenze konstatovat fakt, že “Agony” je sice do jisté míry opravdu výborný a bez debat hodně nadprůměrný počin, z něhož šlo však vymáčknout mnohem více. A já osobně jsem zcela přesvědčen, že do svého příštího hudebního koktejlu už Fleshgod Apocalypse vymačkají ještě kvalitnější ovoce a nenechají ve slupkách ani kapku šťávy – všechna skončí v koktejlu. A pak už si z toho všichni do jednoho sedneme na prdel, to mi tedy věřte…


Další názory:

Tahle banda pro mě byla donedávna velkou neznámou. Ovšem v tom momentě, kdy jsem poprvé s upadlou čelistí dokoukal klip ke skladbě “The Violation”, jsem naznal, že pokud si zbytek desky alespoň udrží stejnou úroveň, bude to skutečně památná událost. A světe div se – stalo se! To, co Fleshgod Apocalypse na “Agony” převádí, nejde slovy moc přesně popsat. Představte si, že Paganini složil 10 partů pro smyčce a žestě a to celé prohnal peklem technického death metalu… Jsem u vytržení pokaždé, když si “Agony” pustím, a to zaslouží náležitě ocenit!
Ježura


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.