Země: Nový Zéland Žánr: war metal Datum vydání: 16.8.2019 Label: Profound Lore Records Tracklist: 01. Nuclear Wolves 02. Degenerate Swarm 03. Repel the Attack 04. Berserker Rights 05. Invincibility Through Strife 06. Procreate Strength 07. Plundered by Hyenas 08. Restart Civilization Hrací doba: 27:06 Odkazy: facebook / bandcamp / instagram

Diocletian se už s první deskou vypracovali mezi vůdčí kapely násilného bordelu, který bývá nálepkován jako war metal nebo bestiální black metal, protože na rovinu: „Doom Cult“ je moderní klasika, kterou lze postavit mezi nejzásadnější desky subžánru jako „Fallen Angel of Doom“, „War Cult Supremacy“ nebo „Desecration of the Holy Kingdom“. Diocletian samozřejmě hodně vycházeli z kanadských původců, ale do „worship“ kapely měli daleko, spíše byl jejich recept stejný; tedy black metal první vlny mixnutý brazilskou školou a starým grindem. Tomu dokázal novozélandský kult zkázy navíc vtisknout i jakýsi punc originality. V totožných intencích pokračovalo i solidní, byť ve srovnání s prvotinou slabší „War of All Against All“.

Třetí „Gesundrian“ nahrané v obměněné sestavě po krátké nečinnosti znělo jinak. Čistěji, deathmetalověji a možná obyčejněji, ale i tak se jedná o desku, kterou těžko přehlížet. Intenzita násilí a svébytnost zůstaly zachovány a společně s „Doom Cult“ se jedná podle mého názoru o to nejlepší, co Diocletian stvořili. Kapela se o něco později zase rozpadla, kmenový člen Atrociter se chvíli věnoval novému, Voivod inspirovanému projektu Solar Mass a posléze nepřekvapivě ohlásil reaktivaci Diocletian. Původně jen za účelem nahrání materiálu pro split „Tribute to Tregenda“ s Impurathem z Black Witchery na vokálu, ale nakonec došlo na regulérní návrat se čtvrtou dlouhohrající deskou „Amongst the Flames of a Bvrning God“.

Rovnou řeknu na plnou hubu, že tohle je po všech stránkách nejslabší album Diocletian. Osobitost kapely je prostě pryč. První elpíčka měla vždy super oldschool zvuk, zatímco tu je uměle natlakované, zkompresované cosi, kde ani nejde poznat, že tu příležitostně řve Impurath. Bubeník by chtěl házet přechody a sypat jako J. Read, ale neumí to, skladby totálně splývají, bo riffy nejsou nic víc než obyčejné, pseudochaotické tam-zpátky a z kvazi-melodií si pamatuju jen tu na konci „Nuclear Wolves“, kterou Atrociter stejně zrecykloval z „Deathbitch“ od Witchrist, kde hrával na basu. To dlaczego, kurrrrwa mać?!?

O novince můžu utrousit jen dvě pozitivní věci. Nový vokalista R. W. z Dawn of Azazel tu zapadl a ječí skvěle. Diocletian se taky podařilo víceméně udržet patřičnou úroveň agrese, chvílemi je novinka snad i maniakálnější, nepříčetnější než kterákoliv dřívější nahrávka, ale k čemu to je, když se jedná prakticky jen o stravitelnější emulaci Revenge? Nic proti nim, koneckonců je to srdcovka, ale taky jsem si zcela vědom, jak se to ve skutečnosti má s jejich „hudebními“ kvalitami. I přesto mají Revenge ve srovnání s nynějšími Diocletian mnohem zajímavější songwriting, a to veškerý matroš skládá Read způsobem „I smash my drums or bass until a song is written.“ Proto můžu i „zklamání“ jménem „Behold.Total.Rejection“ s odstupem let příležitostně poslouchat, zatímco tady po pár týdnech pomalu lituju každého nového stisknutí „play“.

Vydat tuhle desku jiná, neznámá kapela určitě budu smířlivější, neboť se posluchači stejně dostane příjemně vyhroceného, militantního námrdu na pár poslechů, jenže tohle je CÍSAŘ Dioklecián a ne ňákej Terrorgoatholocaust666 z Guatemaly, kurvadrát. Pokud potřebujete nasytit touhu po zběsilém metalovém násilí, tak si raději počkejte do října na nový Sammath nebo si pusťte dříve doporučované Concrete Winds. „Amongst the Flames of a Bvrning God“ je zbytečná deska a zklamání. Amen.